HLEDÁM NAKLADATELE.... Jana Chroustová: Detektivové z knihovny

HLEDÁM NAKLADATELE ... titulní strana s prezentací projektu

 Název díla

Detektivové z knihovny
 Autor Jana Chroustová                             
Spoluautor Korektury Alice Hašková                                                              

 Žánr  Důchodcovský thriller / Naivní detektivka  Formát publikace  A5
 Ilustrace  Vlastní ilustrace na obálku  Odhadovaný počet stran  140 stran
 Typ ilustrací  Kresba  Vaše představa
 nákladu  knihy
 x
 Stav díla  Hotovo k vydání  Vaše představa
 ceny knihy
 x
 Návrh obálky  v příloze  Stav nabídky K vydání 

 Recenze
 


 Stručný obsah
Naivní detektivka aneb první důchodcovský thriller – tak autorka označila v podtitulu svou napínavou prvotinu, při které se budete smát i bát.
Děj se točí kolem malé knihovny v jedné pražské čtvrti. Zaměstnankyně knihovny Jana Filupová k sobě přitahuje nejen řadu čtenářů - z nichž většina je již v důchodovém věku – ale, jak při četbě zjistíme – i řadu „soukromých detektivů“.
Jsou to právě dva čtenáři, kteří v noci oknem svého bytu zaslechnou výkřik a výstřel. Druhý den přijdou vše probrat do knihovny. Zde se rozhodují okamžitě jednat. Je na našich detektivech – knihovnici paní Janě, spisovatelce paní Jurtové, důchodci panu Novému, manželích Ondřejových a studentce Gábině – aby vypátrali, kdo, koho, jak a proč zavraždil. Večer co večer se pak všichni setkávají u paní knihovnice doma a v útulném prostředí shrnují novinky z předešlého dne, dávají dohromady indicie a snují další plány.
Krok za krokem sledujeme skupinu šesti čtenářů, jak nalézají stopy, které nás zavedou až do místního zdravotního střediska. Tam dochází k podezřelým okolnostem. Doktorka Lesecká je nezvěstná. Co se s ní stalo? Kdo měl zájem na její smrti? Proč musela zemřít? Co všechno věděla? Na koho? Souhra odvážných činů našich přátel z knihovny nás provede kaskádou komických i napínavých situací, stopujeme podezřelé osoby, dojde i k automobilové honičce (kdy ovšem pronásledujeme Jaguára autobusem), budeme svědky vydávání se za jinou osobu a nevyhneme se ani komunikaci se samotným krematoriem.
Na začátku příběhu vedoucího k úspěšnému odhalení vraha, však stojí pouhé podezření a obavy, o které jsme schopni se podělit s blízkými lidmi. O tom, že je knihovna také – a možná především – místem setkání, a že je možné její pomocí jen tak mimochodem dojít až k úspěšnému odhalení vraha, vypráví tato detektivka.

 Ukázka textu
                    
                    


Janina Filupová má po pracovní době. Bere hák a s rachotem za sebou spouští červenou roletu přes vchodové dveře. Všichni tři se domluvili: Půjdou teď společně k místu, odkud pravděpodobně zazněl výkřik a výstřel. Pokusí se to místo najít.
Procházejí ulicí, po jejíž pravé straně stojí tři činžovní domy se zahrádkami a po levé dvě vily a malý parčík. Dohadují se mezi sebou, kde se čin mohl udát a při tom upřesňování běží každému v hlavě horror, co se vlastně událo a taky — komu? Vždyť pachatelem bude možná někdo, koho každý z nich zná! Brrr! Hrůzná představa. A Oběť?
„Neměli bychom mluvit méně hlasitěji?“ nabádá pan Nový.
„Proboha! Vždyť my to tady probíráme… Vždyť nás může slyšet!“ propadá děsivé představě jako první paní Jana.
„Čeho se bojíte, prosím vás?“ jde pragmaticky na věc paní Jurtová. „Když nás vrah uslyší, tak pak zazmatkuje a prozradí se. Třeba.“
„A neměli bychom tyto možné varianty prohovořit raději někde mezi čtyřmi zdmi?“ navrhuje nesměle pan Nový.
„To uděláme,“ souhlasí paní Jurtová. „Ale nejdříve musíme propátrat místo činu.“
„A slyšeli jste před tím výkřikem nějaké hlasy?“ ujímá se role detektiva Janina Filupová.
„To ne,“ ale pak se pan Nový zamyslí a dodá: „ Ale ten výkřik — to byl ženský hlas!“
„Určitě,“ sebejistě na to paní Jurtová. „Na to dám krk.“
„A shodnete se na směru, odkud ten výkřik a výstřel vyšel?“ pokračuje Janina ve vyšet-řování.
„Jano, to vím přesně,“ rozvzpomíná se paní Jurtová. „Muselo to být strašně blízko. Řekla bych, že to mohlo být přímo v naší ulici!“
„Ano,“ vměšuje se do pátrání i pan Nový. „Ano, s tím směrem bych souhlasil. Ale také je možné, že to bylo až za parkem, jako z druhé strany, za vilou, víte, tam, co je už další ulice. Bylo to ale opravdu blízko.“
„Tak co kdybychom tu ulici a park prošli?“ navrhuje Janina.
A tak naši hrdinové jdou. Snaží se vypadat nenápadně a klidně jako na obvyklé procházce, ale je to na první pohled zvláštní trojice.
Když tu proti nim právě vychází pan Ondřej se svým pejskem, desetidekovým pražským krysaříkem Lupínem. Vydávají se na svou každodenní trasu — parčíkem, ulicí a pak dolů další ulicí, ke knihovně a druhou ulicí zpátky. Panu Ondřejovi do šedesátky moc nechybí, je šťastně ženatý, pravidelně navštěvuje i se svojí ženou knihovnu a co bychom o něm ještě řekli? Je to hodný člověk a má smysl pro humor. To by vám mělo stačit.
Nikoho lepšího naše trojice nemohla potkat! A to ještě netuší následující — pan Ondřej k nim míří a chystá se jim sdělit něco naléhavého.
„Nevím, co se tomu psovi dneska děje,“ praví udiveně na uvítanou. „Celou cestu, co jdeme, má úplně zježenou srst.“
Všichni se na psíka podívají.
„A támhle u té vily,“ pokračuje pan Ondřej, „se dal do takovýho řevu… Co se děje, Lupíno?“ sklání se a chlácholí Lupína.
„Kde že se dal do řevu?“ začichala paní Jurtová.
„Támhle!“ otáčí se a ukazuje pan Ondřej směrem k vilám.
„Tak se na to podíváme,“ navrhuje paní Jana.


Prezentace autora                                 

Jana Chroustová je naivní bytost, která se svou naivitou kupodivu i živí, maluje totiž naivní obrázky. Baví ji keramika, ráda čte a navštěvuje knihovnu.
 Kontakty na autora:  e-mail  janaobrazky@seznam.cz 
 Kontakty na autora:  web  www.obrazkyproradost.cz
 Kontakty na autora:  telefony  607 741 041


Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí.
Hledám nakladatele - ozvučená prezentace

ZPĚT na přehled nabízených knih