HLEDÁM NAKLADATELE.... JUDr. Ludmila Doležalová: Královna Tulipánů

HLEDÁM NAKLADATELE ... titulní strana s prezentací projektu

 Název díla

 Královna Tulipánů
 Autor  JUDr. Ludmila Doležalová                              

 Žánr  Ezoterické pohádky  Formát publikace  A4
 Ilustrace  x  Odhadovaný počet stran  80 stran
 Typ ilustrací  Počítačová grafika  Vaše představa
 nákladu  knihy
 2000 ks
 Stav díla  Hotovo k vydání  Vaše představa
 ceny knihy
 x
 Návrh obálky  Kytice tulipánů  Stav nabídky K vydání 
05.06.09

 Stručný obsah
 Ezoterické pohádky pro děti i dospělé.

 Ukázka textu

Královna Tulipánů

Kdysi dávno žila v Holandsku jedna selka. Měla dřeváky na nohách, širokou sukni a trojúhelníkový čepec, tak jak to kdysi nosívaly selky v Holandsku.
Selka měla veliký dům, obklopený nádherným polem rozkvetlých tulipánů. Tulipány svítily barvami, byly žluté, červené, zelené, modré, fialové, jen oči přecházely. Selka lítala mezi barevnými květy tam a zpátky, pracovala pilně, aby se její tulipány měly k světu, a měla radost z toho, že se jí všechno tak pěkně daří.
Selka své tulipány milovala. Byly to její děti, na které nedala dopustit. Čím byla starší, tím byla lepší. Zdokonalila se v pěstování tulipánů natolik, že tulipány už byly tak obrovské jako její dům.
Selka každé ráno, aby nabrala energii na celý den, skočila do prvního tulipánu, který se jí zrovna v ten den podle barvy zalíbil, a tančila v něm. Dýchala krásnou vůni z něho, opájela se pylem a radovala se, že má tak skvostné místo pro tanec.
Tulipány se radovaly z toho, že se selka raduje, a tak rostly ještě lépe. Teď už byly obrovatananánské, byly už jednou takové jako dům a selka už ani nemohla vylézt do tulipánu, aby si zatančila. Měla však vysoký žebřík a tak lezla nahoru na tulipány po žebříku, aby si v nich občas mohla posedět.
I sedávala selka každé ráno v tulipánu, podle toho, která barva se jí v ten den zalíbila, a lidé si začali všímat, že se kolem této selky děje něco neobvyklého.
Bylo zřetelně vidět, že v tomto hospodářství jsou všichni šťastní. Selka dávala lásku a péči tulipánům, tulipány dávaly vůni a krásu selce a všichni dohromady jenom zářili štěstím. Bylo tam nádherně, barevně, veselo; nikdo se nehádal a selka, celá šťastná, tancovala s radostí v tulipánech. Lidé se chodili dívat na její obrovské tulipány a zdravili šťastnou selku. Začali jí také postupně říkat „Královna Tulipánů“.
Tleskali jí a celé dny jí provolávali slávu: „Ať žije Královna Tulipánů!“
Selce však sláva nestoupla do hlavy, nepřestala se starat o své děti tulipány. Byla opravdovou Královnou Tulipánů a byla to ona, kdo začal pěstovat tulipány v Holandsku a proslavil tak tu maličkou zemi v Evropě natrvalo.Když Královna Tulipánů zemřela, měla nádherný pohřeb, lidé se sjížděli z celé země, aby se jí naposledy poklonili, a měli ji potom v paměti po celé generace až dodnes.
A zazvonil zvonec a pohádky byl konec!
Výňatek ze souboru pohádek Královna Tulipánů © Ludmila Doležalová, Kanada

Pohádka o Dobré Duši

V klasické pohádce vystupují klasické pohádkové postavy - víly, vodníci, lesní žínky a čarodějnice. V klasických pohádkách také vždycky vítězí Dobro nad Zlem. V životě je tomu ale trochu jinak. V životě se totiž jenom snažíme, aby zvítězilo Dobro nad Zlem, ale ne vždycky se nám to podaří. To však je jenom proto, že nevidíme celkový obraz. Nevidíme to, co se má duše za ten jeden svůj život naučit. Nevidíme, že teprve v celkovém, větším obrazu nakonec opravdu vítězí Dobro nad Zlem a Spravedlnost že přeci jenom existuje. Že přijde třeba až za několik staletí, na věci nic nemění. Je to tak trochu popsané v pohádce o dobré duši:
Dobrá Duše žila již několik staletí. Převtělovala se do různých těl, žila různé životy a mezi těmi životy odpočívala v „Bardu“. To bylo takové místo ve Vesmíru, kde měly duše domov. Tam se vracely po svých úspěšných i neúspěšných životech, aby rozebraly chyby, které na cestě pozemské udělaly. Také, aby si naplánovaly další život, na který se vydají. Podrobně si vždy připravily plán: komu se narodí, kdy a kde se narodí, jaké postavení hvězd bude ovlivňovat jejich životní dráhu, s jakými překážkami se budou potýkat a koho na své životní pouti potkají. Zdává se to těm duším velice jednoduché z pohledu Barda, protože tam odtud je jeden lidský život jenom jako jedna setinka vteřiny oproti věčnosti. Jenže, když se pak duše na tu životní pout vydají a žijí ten svůj naplánovaný život, zdá se jim to strašně dlouhé. Zapomenou, že to byly ony samy, kdo si život takto naplánovaly a tak jim někdy velmi dlouho trvá, než nakonec pochopí, že si samy nesou odpovědnost za všechno, co se jim v životě přihodilo. Že všechny životní problémy jsou vlastně příležitost k sebevzdělávání, růstu a studiu.
A tak ta Dobrá Duše v Bardu vždycky viděla ten celkový obraz, věděla, že se pěkně vzdělává těmi svými životy a věděla, že se velmi dobře učí. Na Zemi však nevěděla nic z toho, co si v Bardu předsevzala. Nerozuměla nejméně 30 - 40 let tomu, za čím se plahočí. Teprve, když jí bylo kolem padesáti let, pochopila, že je vlastně Duše Dobrá, která si všechno takhle pěkně na sebe vymyslela. Že je na té Zemi proto, aby se učila, aby se vyčistila od všech chyb z minulých životů a aby si přichystala do budoucnosti životy lepší.
Dobrá Duše se rozhodla, že při příští cestě životem se naučí rychleji si vzpomenout na to, že je Dobrá Duše a tak si denně opakovala:

„Jsem Duch nesmrtelný, jsem den ode dne lepší a nikdy se nepřestanu učit. Nikdy nezapomenu, že jsem světlo a jaký je můj úkol.“

Takto se denně ta Dobrá Duše cvičila ve vylepšování své paměti a věděla, že kdyby to dělal každý, byla by na zemi jenom krása a pohoda, protože by všichni dobře rozuměli tomu, proč na té Zemi jsou a proč si ty životy žijí přesně tak, jak je žijí.
Dobrá Duše od té doby vyprávěla ostatním duším o tom, co sama věděla. Mnohé duše si však myslely, že se zbláznila, protože to převelice těžko chápaly. Nicméně jim to v paměti uvízlo a když se vrátily do Barda, pochopily, jaké byly dušičky zabedněné, že si to od té Dobré Duše tenkrát nechtěly nechat vysvětlit.

Dobrá Duše se tomu jen smála, protože věděla, že to dá ještě spoustu práce, než se všichni naučí pamatovat si dobře svůj životní plán. Ale věděla, že to přeci jenom jednou přijde a pak na té Zemi bude opravdu pozemský Ráj.

Výňatek ze souboru pohádek Královna Tulipánů © Ludmila Doležalová, Kanada


Prezentace autora

                                                  

Narodila jsem se v Liberci v r. 1946 a v r.1971 jsem absolvovala Právnickou Fakultu University Karlovy v Praze. Po letech nezáživné práce v profesi, kterou mi vybral otec a která mne nikdy nebavila, jsem emigrovala v roce 1983 do Kanady, částečně za svobodou, částečně hledat sama sebe. Tam, po zvládnutí mnoha úskalí emigrace i angličtiny, jsem se konečně začala zajímat o svůj spirituální vývoj. V době, kdy jsem psala tuto knihu, jsem žila v Torontě, avšak nakonec jsem se usadila v Montrealu, kam mne moje životní cesta z nějakého důvodu zavedla. 
 Kontakty na autora:  e-mail author@thequeenoftulips.com
 Kontakty na autora:  telefony  519 396 3110
 Kontakty na autora:  adresa 106 - 915 Huron Terrace, Kincardine, ON, N2Z 2Y3, Canada


Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí.
Hledám nakladatele - ozvučená prezentace

ZPĚT na přehled nabízených knih