HLEDÁM NAKLADATELE... Helena Víchová: O Příškovi a Lásince

HLEDÁM NAKLADATELE ... titulní strana s prezentací projektu

 Název díla

O Příškovi a Lásince 
 Autor Helena Víchová                                     

 Žánr Pohádky   Formát publikace  A5
 Ilustrace Adam Višňovský   Odhadovaný počet stran  200 stran
 Typ ilustrací  Vaše představa
 nákladu  knihy
 1.000 ks 
 Stav díla  Hotovo k vydání  Vaše představa
 ceny knihy
 120 Kč
 Návrh obálky Javorový les, listy, voda  Stav nabídky K vydání 
05.10.09

 Stručný obsah
Tato fantazijní veselá pohádka se odehrává v lesním království. Hlavními hrdiny jsou Příšek a Lásinka, kteří spolu prožijí hodně dobrodružství. Čeká je dlouhá cesta do podzemního království skřítků, záchrana pavoučí rodiny, osvobození Filíka a jeho tatínka. Veškeré zlo způsobil čaroděj Fazón, který pro svou hamižnost začaroval nejen Příškovu maminku Oleandru. Falzónovi je to málo a chce se zmocnit celého lesního království, kterému vládne mladý král Hobojík. Jak si s tím vším Lásinka a Příšek poradí? Snad jim pomůže kouzelná lasturka od skřítků Hvězdíků.

 Ukázka textu
Zatím co se Hvězdík Loumák klidně pohupuje na obrovském fialovém květu Hvězdice, sem a tam, a zase tam a sem, tak si to Příšek míří rychlým krokem přímo k němu.
Čím je Příšek blíže, tím výše Loumák poskakuje do vzduchu.
„No tak! Kdo to tady dupe jako slon!? To se vážně nehodí! Vždyť z toho chytnu škytavku!“ Stěžuje si skřítek Hvězdík.
„Ahoj Loumáku. Prosím tě, zavoláš mi nejstaršího Hvězdíka?“ Prosí Příšek.
„To tak! Nejdříve mě vyrušíš v přemýšlení, potom ze mě málem vytřeseš dušičku! A teď abych ještě okolo tebe skákal. Tudle!“ Uraženě odpoví Loumák a tváří se jako kakabus.
Příšek nic neříká, jen chytne kytku za stonek, na které se houpá Loumák a začne s ní mírně třepat.
„Co to děláš? No ty, ty, ty to nemáš v hlavě v pořádku! No tak přestaň!“ Nadává Loumák.
Ale Příšek roztřásá stonek ještě více.
„ I ty jeden mezuláne, dobře, zavolám ti nejstaršího Hvězdíka. Ale už toho nech,“ vzdává se Loumák.
„Musel jsem ti vytřepat z tvé malé hlavičky ten nerozum. Copak to se dělá, otáčet se zády, když tě někdo požádá o pomoc?" Poučuje Příšek Loumáka.
„No tak teda pardon,“ zastydí se Loumák a vytahuje zpoza prostředního okvětního lístku malou trumpetku. Podává ji Příškovi.
„Zajdi na druhou stranu Hvězdicového pole a třikrát zatrub. Otevře se brána do podzemní říše a tam najdeš nejstaršího Hvězdíka. Nezapomeň pozdravit po skřítkovsky,“ radí Loumák.
Příšek poděkuje a už si to vykračuje za nejstarším Hvězdíkem.
Třikrát zatroubí a nic.
Zkusí to znovu a zase nic.
V tom uslyší takové slabounké „hi, hi, hi.“
Příšek si kleká na kolena a kouká mezi květy. Zase uslyší to slabé „hi, hi, hi.“
Natáhne ruku do květů a říká:“ Už tě mám, ty posměváčku!“
Rozevře dlaň a na ní mu sedí vykulený skřítek Loumák.
„Loumáku, Loumáku, asi jsem tě málo protřepal“, hrozí Příšek.
„Ne, jsem protřepaný dost. Asi až moc, víš? Zapomněl jsem ti totiž říct, že na trumpetku se píská obráceně, no“, rychle dodává Lomák.
„Tak já to s tebou ještě zkusím“, dopoví Příšek a pouští Loumáka na zem.
„Ta trumpetka je tak malinká“, pomyslí si Příšek a po třikrát do ní foukne.
Po okolí se rozprostře libý zvuk skleněného cinkání a pak ještě dvakrát. To Příšek píská na trumpetku.
Pak se země zachvěla a z mechu se vytvořilo mezi květy Hvězdic točené schodiště, vedoucí do pořádné tmy.
„Tak sbohem Loumáku, a ze srdce ti děkuji,“ poděkoval Příšek za trumpetku a podával ji zpátky Loumákovi.
Ale Loumáka Příškovo poděkování dojalo a řekl: „Raději půjdu s tebou, ještě bys zabloudil a nemysli si, to není jen tak, vydat se do podzemní říše.“
„Nevím, co mě tam čeká, ale potřebuji od nejstaršího Hvězdíka radu, jak porazit čaroděje Fazóna,“ říká vážne Příšek.
„Pšš, čaroděj Fazón má špehy všude! I tady v podzemí! Musíme si dávat pozor,“ špitá Loumák.
To si už Příšek dává Loumáka na rameno a řekne: „Jdeme!“

Spirálové schodiště vede čím dál hlouběji. Už mizí i denní světlo, které je doprovázelo až sem.
„Světluško Heluško!“ Zvolá skřítek Loumák do tmy a zahraje na trumpetku.
Příšek se snaží v té tmě rozeznat okraj schodiště. Najednou se začne přibližovat světélko. Takové malinké, a to už jde pomalu rozpoznávat velikost a tvar podzemní chodby.
„Bzz, bz, bzzučte si to za mnou!“ Poroučí to malé stvoření.
„To je naše světluška Heluška, kterou jsme zachránili ze spárů pavouka Moušina. Byla celá zachumlaná v jeho obrovské pavučině. Když už se nemohla ani pohnout, začala bzučet o pomoc. To probudilo i pavouka Moušina a začal se přibližovat k napůl mrtvé světlušce. Vtom se objevil nejstarší Hvězdík a zvolal na pavouka: „Moušine, jestli chceš zůstat živ, propusť světlušku. Jinak použiji skřítkovské kouzlo,“ no a pavouk Moušin už žije dlouho v podzemí na to, aby nevěděl, co skřítkovské kouzlo dokáže. A tak jen prskl, zaskřípal mezi kusadly a uraženě odkráčel do svého pavučinového doupěte.
Světluška Heluška byla tak šťastná, že nevěděla, jak má poděkovat. A pak ji napadlo, že kdykoli bude někdo z Hvězdíků potřebovat trošku světla, bere si to na starost. A tak si s nejstarším Hvězdíkem plácli a oba se vydali – Heluška šťastně, Hvězdík spokojeně, domů,“ dovypráví Loumák a tváří se na výsost povýšeně, že je jedním z Hvězdíků.
„To měla světluška Heluška obrovské štěstí a já vlastně taky, protože nám teď svítí na cestu,“ říká vděčně Příšek a opatrně našlapuje na nepříliš stabilní schodiště.

Mezitím přijel do Hřebíčkova královský posel.
„Přeji vám všem dobrý a krásný den,“ zdvořile pozdraví posel Lonzo a pokračuje: „Nesu pozvánky na korunovační ples a pár z nich bych rád dle králova přání předal osobně.“ A už vytahuje z kožené brašny zapečetěné obálky.
„Pane Šermíku, pověst poctivého a čestného muže vás přechází. Smím vás požádat o předání pozvánek? Mimochodem, jedna zde je taky pro vás,“ požádá Lonzo Šermíka a podává mu i jeho osobní pozvánku.
„Ale ovšem, samozřejmě, bude mi velkou ctí,“ polichoceně odpoví pan Šermík a převezme pozvánky.
„Srdečně děkuji a na brzkou shledanou,“ rozloučí se Lonzo už v sedle koně, ještě zamává a ujíždí dál.
Pan Šermík si nasadí brýle a začne rozdělovat pozvánky.
„Tak to máme jednu pro doktorku Borovku, jedna je pro mne a dokonce osobní pozvánka i pro Lásinku a Příška.“
„Neviděli jste někoho?“ Ptá se Šermík kolemjdoucích, ale odpovědi se nedočká.
Tu zahlédne doktorku Borovku, která nevědomky pokrčuje rameny. Šine si to přímo k ní, vždyť i ona má osobní pozvánku.

„Skřítci Hvězdíci, kde jste? Přišla jsem se zeptat, jestli náhodou pro mne nemáte hotový náhrdelník s červeným kamínkem,“ žadoní Lásinka, ale nic se neděje.
Jak tak chodí kolem hvězdicového pole, všimne si hluboké černé díry. Ta vede kolmo do země.
Její zvědavost jí nedovolí tento tajemný vchod neprozkoumat. A tak se vydává nevědomky za Příškem do přísně chráněného království skřítků Hvězdíků.

Světluška Heluška pečlivě svítí lucerničkou na cestu. Lze rozeznat úžasnou architektonickou strukturu půlkulatých mohutných sloupků, obepnutých plazícími se kořeny.
Ty klikaté kořeny jsou úplně všude. Na stropě, na zemi, až připomínají spletité bludiště cest rozmanité tloušťky a délky.
„Pozor Příšku, těch kořenů se nedotýkej a našlapuj co nejopatrněji, nebo se staneš jejich součástí,“ varuje Loumák.
Příšek si dává obrovský pozor, ale jak zvedá nohu, tak vypadá jako obrovský pták s dlouhýma nohama, který hledá ve vodě nejteplejší místečko. A jakmile se dotkne studené vody, okamžitě vytáhne kolena až po bradu.
Jak se tak snaží našlapovat, příšerně se pohupuje.
Až se Loumák neudrží a sjíždí z Příškova ramene, přímo ke kořenům.
„Příšku, pomóóc!“ křičí v letu Loumák.
Příšek pohotově nastavil ruku a Loumák do dlaně přistál jako do lopušákových peřin.
Vděčně se na Příška pousmál a nahlas si oddechl.
„Co to je? Co se děje? Ta podlaha je jako živá! Drž se Loumáku, raději tě zapnu do kapsy.“ Přikazuje Příšek a snaží se neztratit balanc.
To už mu pružný proutek kořínku zalézá do nohavice, druhý do rukávu a obmotávají ho jako háďata.
„Světluško Heluško, přiveď pomoc! Kořeny se bojí ohně!“ křičí z plných plic v kapse uvězněný Loumák.
Světluška rozrušeně poletuje sem a tam, až se klikatými pohyby dostává zpět k točenému schodišti.
V dálce zahlédne obrysy dívčí postavy. V naději o pomoc přidává blankytným křidélkům vyšší tempo.
Heluška přiletí blíž a tu kouká svými černými jiskřičkami na vytřeštěné modré Lásinčiny pomněnky.
Zbrkle se rozbzučí: „Bzz, honem, bzz, Příšek, bzuč si to za mnou!“
Lásinka nemešká a následuje světlušku do hlubin země.
„Bzz, zzabzzučím ti do vlasů a vystrašíme jimi živoucí kořeny!“ Vztekle se rozbzučí světluška a už vlétá Lásince do vlasů.
Lásinka netuší o co jde, ví jen, že její přítel Příšek má trable a čeká na její pomoc. A jak tak uhání, ani si nevšimne, že je již notnou chvíli mezi kořeny.
Ale co se děje se zákeřnými popínavkami, jako by se samy Lásince vyhýbaly.
„To tvé vlasy milá Lásinko. Vypadáš jako ohnivá žena!“ Volá na ni už se rozplétající Příšek.
„No ano, je to tak, tvé krásné rudé vlasy teď opravdu svítí jako oheň,“ přidává se z kapsy vykukující Loumák.
Najednou Lásinčiny vlásky pohasnou a kousek nad uchem vylétne světluška Heluška.
Celá místnost prorostlá divokými kořeny se rozsvítí jako za jasného dne.
„Heluško, ty naše chytrá hlavičko! To byl teda nápad! Vletět do Lásinčiných vlásků a problikávat jimi, jako by hořelo.“ Chválí Loumák a svými malinkými ručičkami, ale s obrovskými palci, se dává do potlesku.
A tleská i Příšek s Lásinkou a světluška Heluška se šťastně rozbzučí a jakoby celá nesvá, létá z jedné strany na druhou.
Příšek se pousměje na Lásinku, chytne ji za ruku a zavelí: „Musíme honem pryč, než kořeny odhalí naši lest.


Prezentace autora

                                                  

Je mi 36 let, vystudovala jsem střední průmyslovou školu obor textilní technologie. Vdaná, bezdětná. Jezdíme s manželem na motorce a máme bezvadného psa jezevčíka.
 Kontakty na autora:  e-mail h.vichova@centrum.cz  
 Kontakty na autora:  telefony 607 909 826 
 Kontakty na autora:  adresa Gorkého 72, 794 01 Krnov 


Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí.
Hledám nakladatele - ozvučená prezentace

ZPĚT na přehled nabízených knih