HLEDÁM NAKLADATELE... Petr Havlíček - Noční běžec

 Název díla

 Noční běžec                                                                  
 Autor  Petr Havlíček                                   
 Žánr  Sci-fi thriller  Formát publikace  A5
 Ilustrace  Vlastní  Odhadovaný počet stran  250 stran
 Typ ilustrací

Kresba (černobílé doprovodné 
obrázky podněcující představivost
a přibližující situace a lokace.)

 Vaše představa
 nákladu  knihy
10.000 ks 
 Stav díla  Hotovo k vydání  Vaše představa
 ceny knihy
230 Kč 
 Návrh obálky  v příloze  Stav nabídky K vydání 
25.10.2009
 Recenze
Recenze dvou lidí, které velice uznávám:

Vyjádření frontmana rockové kapely BURNING TONE, Svena Havlíčka (18 let,Praha):
„Celkově se mi to moc líbilo, jak dějově, tak jak to bylo napsaný (velmi čtivě-hezky popisný, člověk si to všechno živě představil a celkově to skvěle vtáhlo do děje, a byl jsem furt napjatej! a to si myslim, že je to nejhlavnější!)“

Pavel Klepáč (51 let, Brno), Inženýr, Magistr a Bakalář v několika oborech, ve kterých nemám úplně jasno (elektrotechnika, filozofie a sociologie):
„Je v tom opravdu kus práce. Obdivuji tvé odhodlání a vůli, Petře. Těžko jsem někdy nesl vulgarizmy, kterými nešetříš, ale je to novodobý román pro úplně jinou generaci, než jsem já. Nejsem si jist, jestli to pochopí každý, ale určitě je to velice zajímavé dílo a studijní materiál po psychologické stránce. Konec mě trochu naštval, těším se na pokračování. Přeji hodně úspěchů s hledáním nakladatele.“ 
 
 Stručný obsah

Poznámka autora: Toto bude těžké, protože kniha je velice speciálně napsána. Mnohokrát se hlavní děj přeruší a čtenář je vtažen do úplně jiného, doplňujícího příběhu. Dál se některé postavy románu vracejí do své minulosti ve vyprávěních či vzpomínkách. Pomáhá to čtenáři pochopit postavu a sblížit se s jejím smýšlením… Pochopit jejich psychologii. I když se jedná o sci-fi, které má za úkol pobavit čtenáře a vtáhnout ho do děje, akce, vzrušení a zábavy, snažím se ho zkombinovat s výchovnou, hlubokou myšlenkou. Dílo jich obsahuje několik. Například bojovat za své sny, naučit se důvěřovat, naučit se kontrolovat, a hlavně se nikdy nevzdávat…

Stručný obsah díla a obálku knihy přikládám.

 

 

 Ukázka textu
KAPITOLA ŠESTÁ
NEDŮVĚRA

Billy se probral v bílé cele. „Do hajzlu!? Kde to jsem?“ Hbitě vstal z nemocniční postele s kovovou konstrukcí. Bylo při tom slyšet skřípání rezatých pružin v matraci. Billy se rozhlédl po malém pokojíku. Nebylo tam nic než postel. Na jedné zdi bylo malé zamřížované okénko. A bylo asi tak dva metry vysoko nad podlahou. Billy odhadoval, že místnost bude vysoká asi tak tři metry. „Asi se jedná o nějakou starší budovu,“ pomyslil si. V protější stěně byly kovové dveře ze silného plechu. Byly natřené na bílo, jako všechno v cele. „Kruci! I mě navlékli do bílého.“ Billy měl na sobě bílou kombinézu. Začal bušit na dveře: „Haló! Buch, buch, buch! Je tu někdo?!“ „Cvak!“, otevřelo se malé odsuvné okénko ve dveřích. Do něho nakouklo cizí oko. Pak se mezera zase zavřela. „Cvak!“ Billy slyšel za dveřmi cizí mužský hlas, jak se hluboce ozývá chodbou. „Už se vám probral, paní doktorko! Co s ním?“ Billy slyšel přepínání vysílačky a pak ženský hlas rušený šumy, který z ní vycházel. „Přiveďte ho sem, ale opatrně!“ „Ok! Už se vede!“, zaduněl znovu hluboký hlas. „Cvak, cvak!“ Dveře se začaly otevírat. Billy ustoupil. „Skříp!“ Nenamazané panty dveří šíleně skřípaly při otevírání. Ve dveřích se objevil veliký, opravdu veliký muž v bílém oblečení. Za opaskem měl bílý plastový pendrek a dvě malé brašničky, na druhé straně opasku byla přidělaná vysílačka. Billy si pomyslel: „Tohle nebude věznice.“ „Tak pojď, chlapáku,“ oslovil ho hlídač, „půjdeš pěkně se mnou. Ale musíš si vzít tohle,“ a vyndal z brašničky želízka. „Hmm...“ Billymu se už rozsvítilo – jeho sestřička! Mohutný strážný mu nasadil želízka. Musel se přitom trochu naklonit přes své velké břicho. Billy se v duchu zasmál: „Páni! To je ale vana!“ „Tak jo… Pojď se mnou,“ oslovil ho strážný a vyšel na chodbu. Jeho veliká zadnice se natřásala při každém dupnutí nohy na podlahu. „Ho, ho, ho! To je ale prdel!“, ušklíbl se tiše Billy. Muž otevřel dveře do místnosti a poslal Billa dovnitř. Rose poslala strážného pryč. Chtěla být s Billym sama.
„Ahoj. Už jsi v pořádku? Probral jsi se?“, pozdravila Rose Billyho. Ten reagoval trochu ironicky: „Jo, dík za optání! Spalo se mi skvěle. Dostal jsem pěknej pokojíček s pohodlnou postelí. A taky tam je skvělej výhled z okna... Na nebe!“ „Posaď se,“ Rose ho pobídla a sama se posadila na židli naproti přes malý stolek. „Tak si sedni!“ „Ne, díky! Postojím!“ Billy udělal rozmrzelý obličej. „Věřil jsem ti, Rose! Měla jsi mi pomoci… Namísto toho mě odvlečeš do ústavu pro mentály! Musíme pomoct Kim!! Rozumíš? Policie je moc pomalá! Musíme jí pomoct hned a sami!“ Billy se rukama opřel o stůl a v předklonu hlasitě mluvil k Rose. Ta se opřela o židli zády: „Posaď se, Billy,“ řekla klidně. „Ne! Co se to s tebou děje? Už mi nevěříš? Už nejsi moje sestra?“ Billy se rozzlobil a odlepil ruce ze stolu. Začal chodit po místnosti. „Unesli ji! Rose, viděl jsem je! Musíme jí pomoct!“ Rose byla stále klidná. „Billy, máš problém. Vzpomeň si, cos udělal. Řekni mi, kde je Kim.“ „Zbláznila ses? Unesli ji! Nevím, kde je!“ Billy se trochu uklidnil a zbystřil: „Proč kladeš pořád tak divný otázky?“ Rose začala: „Kim se nedalo dovolat. Volali jsme Sáře. Potom všem, u koho by mohla být. I jejím rodičům. Nikde není. A mobil jsme našli u vás doma.“ „Počkej! Počkej! Takže ty mi už vůbec nevěříš? Proč už nejsem dostatečně důvěryhodná osoba?... Řekni! Proč?!“ Billy se konečně posadil, ale moc mu to na klidu nepřidalo. Rose odpověděla. „Jsi nemocný, Billy. Trpíš možná rozdvojenou osobností. Tohle tvoje já, které většina z nás zná, jsi ty. Ale když se naštveš, už to nejsi ty. Je to úplně jinej Billy, než jsi ty. Schizofrenie se vyskytuje ve všelijakých variantách. Ty trpíš směrem, ve kterém jsi schopen žít dvojí život, pokud tvé druhé já není příliš odlišné od tebe samotného!“ Billy ji přerušil: „Hovno! Co to kecáš za kraviny! Já nejsem žádnej psychouš!“ Billy vyjeveně zíral na Rose a nemohl uvěřit svým vlastním uším. Rose to na něm viděla, ale byla hluboce přesvědčená o tom, co mu nyní chtěla říci. „Billy,“ začala klidně. Jako by úplně zapomněla, že se jedná o jejího vlastního bratra. Jednala často profesionálně. Jako specialista ve své soukromé praxi ve městě. „Všechny příznaky nasvědčují tomu, že trpíš duševní nemocí. Speciálním odvětvím schizofrenie, které ti umožňuje nepamatovat si, co jsi dělal, když jsi byl někdo jiný. Tvůj mozek si dokáže vymyslet pro tyto chvíle zcela jiné situace a ty pak věříš, že se to stalo tímto způsobem.“ „Blbost!“ Billy na sestru naštvaně vyvalil oči a zvedl obočí co nejvíc na čelo. Rose pokračovala bez hnutí brvou: „Je to způsobeno tím, že zároveň trpíš nočními můrami a psycho-traumatem. A to hned několika. Z nich je nejsilnější vzpomínka na rodiče. Trpíš současně post-traumatem a komplexem z dětství.“ Billy už dál nevydržel sedět v klidu. „To si děláš prdel?!?!“ Opřel se rukama v želízkách opět o stůl: „Tohle přece není pravda! Vím, že na vývoj člověka působí vše a všichni v jeho okolí. Ale ty myslíš… vážně si myslíš, že mám nějaký komplex z dětství??! Nebo, jak jsi to říkala – post-trauma?... Víš co? Kulový!“ Rose se zdála být trochu vzrušená: „Buď rád, že jsem tě dostala sem. Policie by se s tebou moc nemazlila.“ „Cože? Už to ví i policie?“ Bill se na chvíli odmlčel a pak řekl sarkasticky: „Určitě mi pomůžou víc, než ty!“ Billy naštvaně kopl do židle, která odletěla na zeď a svalila se na zem. „Cvak! Cvak!“, začaly se odemykat dveře do místnosti. Tlouštík v bílém měl vytažený obušek. Rose ho uklidnila: „Nic se nestalo.“ „Ale počkám raději tady vevnitř,“ odpověděl strážný a zasunul pendrek za opasek. Zamkl za sebou pro jistotu dveře. „No bezva!“ Billy se otočil zpět k Rose. Zhluboka se nadechl a trochu se uklidnil. „Rose…,“ podíval se jí zpříma do očí. „Mám tě rád. Věřím ti. Pořád ti věřím. A ty věř mě! Miluju Kim. Miluju ji víc než kohokoliv jiného na téhle planetě. Víc než tebe, víc než sebe, víc než naše rodiče. Miluju ji a musím ji najít! Ty jsi jediná, která mi může pomoct.“ Rose se pomalu začala nalaďovat na stejnou vlnu. Poznala na Billym stoprocentní upřímnost. Věděla, že teď říká pravdu. Billy pokračoval: „Chápu, že si myslíš, že nejsem duševně v pořádku, protože ti říkám zvláštní věci co se mi teď přihodily. Já jsem jim taky nevěřil. Ale staly se. Kim potřebuje naši pomoc. Mám o ni strach! Prosím! Pomoz mi!... Možná vím, kde ji najít, nebo alespoň vím, kde začít hledat. Policie to jen zbrzdí!“ Rose ho vnímala a bylo jí ho líto. Věděla, že to myslí vážně, ale myslela si, že blázní. Projevovaly se u něj všechny příznaky, které znala z odborných učebnic. „Promiň, Billy. Policie už prohledala váš dům a co nevidět sem od nich někdo přijde, aby tě vyslechl.“ Billyho výraz zesmutněl. „Takže už pro tebe nejsem bratrem...,“ odpověděl si sám a sklopil hlavu k zemi. „Nejsem. Už mi nevěříš.“ Rose vstala a přišla k němu. „Promiň!“ „Ho, ho, ho!“, tlustý hlídač se začal pochichtávat. „A máš to! Ha, ha, ho.“ „Bum!“ Billy se otočil a vrazil mu do brady spoutanýma rukama. Chlap spadl. Posadil se u zdi na zadek. Billy ho nakopl sedícího do rozkroku. „Parchante!“ a odflusnul si. „Aááá“ „Buch!“ Rose stanula nad bezvládným Billovým tělem - v ruce tiskla paralizér… „Promiň, bráško.“

Obrázky v textu - pro představu stylu ilustrací.

Prezentace autora

                                                  

Petr Havlíček, 20let, student, začínající podnikatel a veliký snílek, který se konečně rozhodl netvořit jen do šuplíku, ale jít s kůží na trh. Už se těším, až má kůže znovu zakusí, co je to bolest a šrám, který se těžko hojí. Ale hlavně se těším, až dosáhnu svého snu a cíle… Vydat moje první dílo: NOČNÍ BĚŽEC. (Je první, přijdou další… lepší a víc. Mám je na playlistu;-)
 Dosud vydané knihy autora
 nakladatelství, rok vydání
(Neskonale se těším, až toto políčko budu moct zaplnit nejedním uznávaným titulem.)
 Kontakty na autora:  e-mail vincchuppo@email.cz  
 Kontakty na autora:  telefony 724 151 607 
 Kontakty na autora:  adresa 28401 Kutná Hora, Puškinská 577, ČR 

 Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí.
Hledám nakladatele - ozvučená prezentace

HLEDÁM NAKLADATELE ... titulní strana s prezentací projektu