HLEDÁM NAKLADATELE... Ondřej Klekner: Na střechách, Bratrstvo

HLEDÁM NAKLADATELE ... titulní strana s prezentací projektu

 Název díla

Na střechách, Bratrstvo
 Autor Ondřej Klekner                               

 Žánr  Beletrie, sci-fi, thriller, duchovno  Formát publikace  A5
 Ilustrace  Tomáš Javorský  Odhadovaný počet stran 135 stran
 Typ ilustrací  perokresba  Vaše představa
 nákladu  knihy
 x
 Stav díla  Hotovo k vydání  Vaše představa
 ceny knihy
 x
 Návrh obálky Možná použít mladého odhodlaného muže z ilustrace  Stav nabídky

K vydání 
15.04.2010

 Stručný obsah
Každý, ať už ve snu, nebo ve skrytu duše, toužil létat. Objevte „svět za světem“, prožijte osudy hrdinů dechberoucího příběhu, létejte.Obsahem knihy jsou dvě, na sebe navazující, novely, kde druhá časově předchází první. Vrhněte se ze střechy a vychutnejte si svobodu, kterou znají jen ptáci. Vítejte ve světě komiksově stylizovaném, ve světě zakouřených putyk, horských masívů, lekcí létání, tajných nauk,či ve spletitých uličkách Pekingu. Nahlédněte do nejhlubších fantazií vlastní duše a prožijte dobrodružný příběh o hledání sebe sama, opravdového přátelství a o naplnění snů. Nejen o létání ..

 Ukázka textu
Na střechách

Prolog

Switch seděl na betonové ploché střeše domu, ve kterém bydlel. Nemyslel na nic. Nechával myšlenky zvolna ubíhat a krvavé slunce, které proplouvalo soumrakem, dodávalo celé scéně hypnotický nádech. Palce v čínách se občas propnuly, jako by dávaly najevo, že už zase potřebují více prostoru. Špičky bot, ve kterých byly ukryté, přesahovaly okraj patnáctipatrové budovy. Kolem proletělo hejno jakýchsi ptáků, vykroužilo dva akrobatické půlobraty a zmizelo za okrajem kdesi v hlubině nad upracovaným městem.
Switch se najednou prudce zvedl a skočil přes okraj do volného prostoru tam, kam před malou chvilkou zmizelo hejno švitořivých tvorečků. Tak jako skáčou na olympiádě závodníci do bazénu a porota pak hodnotí styl jejich skoku, s rukama nad hlavou, bicepsy tlačícími na uši a mistrně propnutýma nohama. Ale nejpodstatnější bylo zachovat si stav mysli, kterého předtím nahoře poměrně pracně dosáhl. Studený podvečerní vzduch mu svištěl kolem uší a také ho zastuděly dopředu trčící prsty na rukou. V okamžiku, kdy se dostal asi tak do poloviny budovy, pohybem natažených paží dozadu a současným zakloněním hlavy začal střemhlavý pád vybírat a postupně srovnávat osu svého těla s chodníkem dole. Byl už u země, když si uvědomil, že měl začít brzdit mnohem dřív. Klouzal teď už skoro vodorovně, ale byl blízko, příliš blízko zemi, než aby mohl pohodlně dosednout na nohy tak, jak by se mělo. Pokusil se tedy o jediný - v té chvíli možný - manévr. Sbalil tělo do klubíčka a pravou rukou hmátl před sebe. Skulil se do džudopádu, jenže rychlost byla ještě stále příliš vysoká a on tak udělal asi dvacet rychlých, nebezpečně tvrdých přetočení na hrubé dlažbě usínajícího města. Když se dokoulel, zůstal vyčerpáním ležet na zádech na zemi a ani nedokázal zvednout hlavu a podívat se, jestli ho nikdo neviděl.

(str.16)

Kate Sloanová neměla dneska zrovna nejlepší den. Budík se rozhodl nezvonit, všechny věci přes noc záměrně změnily svá obvyklá stanoviště a autobus, který s vypětím všech sil doběhla, zavřel svá plechová ústa naschvál těsně před ní, a Kate tak stála na zastávce celá udýchaná, zničená, s výhledem na další „opravdu povedený den.“ „Ještě by mohlo začít pršet“, pomyslela si Kate a jen jí ta myšlenka probleskla hlavou, dopadly první studené kapky srpnového deštíku na její překvapená ramena.
„No fajn“, usmála se bezmocně, „to bychom měli“ a popoběhla pod malou zelenou papundeklovou stříšku poblíž stojícího čínského obchůdku s kořením. Zakaboněná obloha se rozhodla, že Kate dnes do práce včas nepřijde, a ona na tu myšlenku stejně už dávno rezignovala. Stála tam smířená se svým osudem outsidera a pozorovala, jak si kolemjedoucí auta razí svou cestu šedivým závěsem teď už docela slušného lijáku a občasní chodci s deštníky poskakují mezi bublajícími kalužemi, jako by hráli panáka. Raz dva hop a otočit. Vtom se stalo něco, co outsiderský život Kate Sloanové změnilo jednou provždy.

Bratrstvo: (str.6)
James strčil do dveří baru Zelená kočka a kolem jeho těla se skoro násilně vyvalil ven z místnosti šedobílý kouř smíšený s pachem rozlitých kořalek. James překonal dva menší schůdky a zvedl hlavu. Přesně tohle jeho rozbolavělá duše potřebovala. Středně velký bar ve velkém městě, se zapadlými kouty ve stínu, s barmanem, kterého zajímají jen lidé v dosahu světla na baru, tlumená hudba přehlušující poslední zvuky z ulice, které se prodraly přes ošoupané rohože na stěnách. James došel k barovému pultu a objednal si sklenku bourbonu. Tu vypil téměř okamžitě a objednal si další. "Šéfe, a nedáte si rovnou celou lahvinku?" zažertoval barman a jeho osmahlá tvář s několika jizvami pod okem a nad rtem se pokusila o slabý povzbudivý úsměv. "A víte že jo?" odtušil budoucí alkoholový uprchlík "Dneska potřebuju bejt sám a tenhle přítel vypadá, že mě nezklame", vzal od zjizveného muže chladnou láhev a misku s ledovými kostkami, a ještě nezlomeným krokem poodešel ke krátké dřevěné lavici, stojící u zdi.
Vybledlý obraz šedohnědé hliněné vázy s lučním kvítím, který visel na stěně u Jamesovy hlavy, přesně vystihoval stav jeho duše. Dříve čerstvé živé silné květiny znávaly svůj účel, směr a stav svojí existence, ale teď, ač netušily pořádně proč, byly kýmsi vytrženy ze svého původního stavu bytí a bledly v baru na okraji města. Jamesovi Pollockovi se narodil druhý syn.

(str.14)

Pro hutong jsou typické spletité uličky, někde široké až deset metrů, jinde jen 40centimetrů úzké. Oprýskané zdi s uraženými dvířky, přes šířku ulice se táhnoucí šňůry, asi na prádlo, a všudypřítomné oči. Oči lidí, sedících někde v koutku své chudoby, oči věcí, toužících po uchopení a znovu se pokusit nabýt užitečnosti, oči míst, která nechtějí být zapomenuta. James ty oči cítil a přestože se stmívalo, nenaháněly mu strach, spíš vyvolávaly otázky a soucit. Taxík zmizel za rohem a ponechal nesourodou dvojici světu naprosto odlišnému od toho na letišti. Tady už nebyla cítit vůně západního světa – tady voněl čas. Čas, který počkal na své poutníky, aby ho dohonili a aby jim mohl vyprávět. Vešli do jednoho z domků, kde Quiang představil Jamese starším manželům. Samozřejmě nemluvili anglicky, takže Quang vykládal a James se na ně usmíval. On vlastně sám nevěděl, co tady dělá, tím méně tedy chápal, co asi tak Quiang starouškům vypravuje. Ti ale chápavě přikyvovali a zdálo se, že nejsou ani nijak zvlášť překvapeni tím, že tady vidí bílého muže, spíš věnovali dojaté pohledy Quiangovi. Potom dva mladí muži osaměli a Quiang vysvětlil Jamesovi, že jsou to jeho teta se strýcem, a že velmi tíhnou k životu v hutongu, a že za chvilku bude jídlo. Po večeři z jakéhosi mletého masa (tu chuť James neznal, ale neptal se) šli všichni spát. Po alkoholovém útěku a všech těch přesunech to byl první opravdový osvobozující spánek za několik posledních dní.


Prezentace autora

                                                  

33 let, původně básnická tvorba, korespondence s p.Žáčkem (děkuji za cenné rady) – otisk básně v Hostu do domu, řada povídek prezentována na internetových serverech (povídka Čajová konvice hodnocena slovy jako „Steven King v Česku?“, „Dokonalé, jak Bradbury“. V současné době pokusy s psaním delších formátů, rozepsaný pokus o private eye novel, další povídky.
Četba – různí moderní autoři thrillerů jako Brown, Berry, Fowler apod., private eye novel jako J.Evanovich, J.Konrath, klasika Bradbury, King, Lovercraft, ještě klasičtější klasika  jako Capote, Wallace, Poe, Christie, spousta dalších.
Ucházel jsem se o překlad J.L.Carrel – Interred with their bones (Vraždy podle Shakespeara)
 Kontakty na autora:  e-mail  ondrej.klekner@seznam.cz
 Kontakty na autora:  web  www.kalaha.blog.cz  
 Kontakty na autora:  telefony  736 771 988
 Kontakty na autora:  adresa  Ondřej Klekner, Hrad Nečtiny 35, 331 62


Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí.
Hledám nakladatele - ozvučená prezentace

ZPĚT na přehled nabízených knih