Hledám nakladatele... Naděžda Vávrová: Sen o minulosti

HLEDÁM NAKLADATELE ... titulní strana s prezentací projektu

 Název díla

Sen o minulosti
 Autor Naděžda Vávrová                               

 Žánr Povídky  Formát publikace  A5
 Ilustrace  Odhadovaný počet stran 50 stran
 Typ ilustrací  Vaše představa
 nákladu  knihy
x
 Stav díla  Hotovo k vydání  Vaše představa
 ceny knihy
x
 Návrh obálky x  Stav nabídky K vydání 
24.10.2010

 Stručný obsah
Knížka je tvořena deseti nepříliš dlouhými, ale o to svižnějšími povídkami, které tematicky spojuje drsně realistický a někdy něžně snový pohled na ženský svět, v několika životních období. 

 Ukázka textu

DVĚ V OKNĚ

Marie nandala do bílé porcelánové misky polévku a sedla si k oknu. Žvýkala sousto po soustu, pomlaskávala a přitom pozorovala život v ulici. V té samé době o dvě patra výš Zuzana dovařila oběd. Odrhnula záclonu, zvuk žabek poplašil spící kočku na gauči, otevřela okno, vyklonila se a chtěla zakřičet jména svých dvou dcer. Ale až když neviděla nic než hlouček cizích dětí, jak se tahá o nějakou hračku, obula si pantofle a sešla o dvě patra níž. Připravena na sprchu otázek, jestli má uklizeno, uvařeno a děti jsou v pořádku, zazvonila. Marie se došourala do předsíně a ačkoli jí bylo jasné, že nemůže zvonit nikdo jiný než vnučky nebo Zuzana, zeptala se: „Kdo je?“
„No, kdo asi, já,“ ozvalo se za dveřmi.
„Udělala jsem bramboračku. Dáš si?“
„Ne, uvařila jsem zelňačku. Nejsou tu holky?“
„Vidíš je tu snad? Leda že by byly neviditelný.“ Řekla Marie a vrátila se ke své misce a oknu. Zuzana mlčky došla za ní, přistrčila si židli a usadila se vedle své matky. Chvíli bylo ticho. Na ty dvě až nezvyklé ticho. Z ulice k nim doléhaly dětské hlásky, ještě stále se dohadující, komu hračka vlastně patří.
„Mami, přemýšlela jsem,“ řekla konečně Zuzana.
„Hm.“ Zahučela s plnou pusou a pohledem ven Marie.
„Myslím, že bude nejlepší, když se přestěhujeme.“
„My? Kam bych se tahala? Já jsem tu spokojená. A ty taky.“ Odložila misku a hleděla stále ven.
„Ne, myslela jsem, já a holky.“
„No, vidíš ji? Tohle dělá pořád. Šmíruje mě za záclonou a myslí si, že ji nevidím.“
„Už jsem podala inzerát.“ Pokračovala Zuzana, aniž by se nechala vyrušit matčinou utkvělou představou, že ta odnaproti ji pořád špehuje.
„Počkej, já jí bábě ukážu, aby mi čuměla do oken.“ Řekla najednou, zvedla se od okna a kolíbavým krokem došla do kuchyně. Za chvíli se vrátila s plastikovým pytlíkem v ruce. Otevřela okno a chrstla celý obsah pytlíku do ulice, jako by chtěla dohodit na druhou stranu, do oken nesnášené sousedky. „Tak, babo, vylez.“ Opřela lokty o parapet okna, vyklonila se co nejvíc a zůstala tak.
„Mami, prosím tě, proč to děláš? Posloucháš mě, co ti tady říkám?“ Kroutila hlavou nad počínáním své matky Zuzana, ale hned se zase vrátila ke svému plánu.
„Ten byt je pro nás moc velký, neutáhnu to. Co ušetřím za nájemné! Budeme moct s holkama jet třeba k moři. Navíc,“ chtěla říct, že nepovažuje zrovna za šťastné bydlet v jednom domě se svou matkou, která ji a děti na každém kroku pronásleduje a plete se nevybíravě do jejich životů. Zuzana už chtěla konečně ve svých pětatřiceti letech žít po svém, což nebylo možné v dosahu matky, která byla přesvědčena, že její dcera není schopna vést samostatný život. Od té doby, co se Zuzana rozvedla a přestěhovala do domu, kde bydlela její matka a kde ona vyrůstala, byla odříznuta od všech potenciálních vztahů s muži. Každého Marie zastavila před svými dveřmi a podrobila výslechu. Málokdo měl po takovém rozhovoru odvahu pokračovat ve své cestě do horních pater. Jedinou cestou, jak z toho ven, bylo přestěhovat se.
„Prosím tě, kam bys jezdila, ještě se vám někde něco stane,“ zareagovala konečně Marie, když vytušila, že bitva se sousedkou se pro dnešek konat nebude. Ta odešla od okna dřív, než Marie stačila vysypat pytel krup na chodník. Myslí to vážně, co mi to tu vlastně vykládá? Jaké stěhování? Kam? Proč?
„A co to máš za nápady? Co ti tu chybí? Holky ti pohlídám, mám je pod dohledem, tak o co ti jde? Velký byt? Nesmysl. Tady budete.“ Shrnula svůj postoj Marie. „Nandám ti polívku,“ přidala nakonec.
„Nechci,“ podrážděně odpověděla Zuzana a nadechla se k dalšímu odporu. „Říkám ti, že se stěhujeme, je mi jedno kam, hlavně pryč odtud. Po prázdninách by mohly holky do nový školy.“
Marie ještě stále stojící u okna se otočila a udělala několik kroků ke svému oblíbenému ušáku, kam usedla. Sevřela úzké promodralé rty a nasadila tragický výraz. Neřekla nic. Usilovně totiž přemýšlela, jak ten naprosto scestný plán své dcery překazit. Zuzana si ji prohlížela a myslela si, že matka posmutněla, ne to ne, to nechtěla, aby si matka myslela, že ji chce opustit. Najednou jí to celé začínalo připadat stejně nesmyslné jako její matce. To se jí stávalo poměrně často. Matka myslela třeba na to, že by si dala borůvkový koláč a v tom Zuzana řekla: „Co kdybych udělala na neděli borůvkový koláč?“ 
 


Prezentace autora

                                                  

Téměř deset let se věnuje redaktorské a editorské práci v časopiseckých titulech. V předchozím čase koketovala s herectvím a i proto vystudovala Konzervatoř J. Ježka – dramatický obor pod vedením Jaroslava Duška. Poté si doplnila vzdělání na Univerzitě Hradec Králové, kde vystudovala obor Jazyková a literární kultura. V roce 2002 ji nakladatelství Modrý slon vydalo knížku pro děti s názvem Delfín Fín.
V roce 2010 ji nakladatelství Gaudeamus vydalo povídkovou knížku Sen o minulosti. 
 Dosud vydané knihy autora
 nakladatelství, rok vydání
Modrý slon, Delfín Fín, 2002
Sen o minulosti, Gaudeamus, 2010  
 Kontakty na autora:  e-mail nadavav@seznam.cz
 Kontakty na autora:  telefony 604 990 503 
 Kontakty na autora:  adresa Resslova 919, 28912 Sadská 


Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí.
Hledám nakladatele - ozvučená prezentace

ZPĚT na přehled nabízených knih