Hledám nakladatele... Michaela Beránková: DEFENDO

HLEDÁM NAKLADATELE ... titulní strana s prezentací projektu

 Název díla

DEFENDO
 Autor           Michaela Beránková                               

 Žánr Fantasy   Formát publikace A 5
 Ilustrace vlastní   Odhadovaný
počet stran
250 stran
 Typ
ilustrací
kresba, počítačová grafika –
pouze dva listy na počátku knihy 
 Vaše představa
 nákladu  knihy
 x
 Stav díla  Hotovo k vydání  Vaše představa
 ceny knihy
 x
 Návrh
obálky
   Stav nabídky K vydání 
6.11.2010

 Stručný obsah
Jedná se o psychologicky vyprávěný příběh okolo školních problémů, jako je šikana a její řešení v zastoupení hlavní hrdinky Ritty Denomi. Ta pozvolna začne mívat vidiny ohledně svého minulého života, které ji donutí spáchat trestný čin a posléze se dostává až k samotné teorii zániku starověké Atlantidy.
Příběh je inspirován japonskou mangou a anime.  

 Ukázka textu
V Rittině nitru to hrálo všemi barvami. Vybavilo se jí snad všecinko, co s Kaylem prožila – a že těch chvil bylo požehnaně, bohužel k jejímu mínusu. A za tohle všechno si jako on naivně naplánoval, že by mu odpustila?! Kdo ví, jestli to myslel vůbec tak, jak mu to vylítalo z pusy. Hm, uvidí se, jak se to vyvine, jako teoreticky… za takových pár let… možná i století, by mu odpustit mohla.
Ale… jaké ale? Bože, co si to nalhává? Nic z dneška se nemělo stát! Měla se smířit s tím, že nikdy nebude její, tohle by teď neřešila.
„Astris,“ proletělo prostorem.
Stromy začaly šumět. Zjišťovala, odkud podivný zvuk přicházel, když v tom k ní popoběhla Ester.
„Estero?“
„Ritto,“ lapala po vzduchu. Tvářila se zoufale.
„Co se stalo? Zase Malex?“ zachtělo se jí mít pravdu, potřebovala by si vylít vztek a on byl tím pravým exemplářem – však to vše zinscenoval on.
„Nene, ztratila jsem přívěšek, někde tady, neviděla jsi ho?“
„Ne, neviděla. Ale mohu ti ho pomoc najít, jak vypadal?“
Ester ukázala mezi prsty jeho velikost: „Asi takovýhle kroužek, vypadal jako zatmění slunce.“
Roztěkaně se rozhlížela po zemi, artefakt byl pro ni očividně moc důležitý.
Ritte jí položila ruku na rameno, aby ji zklidnila: „Slunce. Neboj, najdeme ho, společně to zvládneme rychleji, dobře?“ Aspoň se nebude trýznit blbinami.
„Em.“
„Kde přesně jsi ho ztratila?“
Ester ji kousek popotáhla: „Někde tady.“
Po chvíli prozkoumávání každého decimetru chodníku se Ritte málem srazila s hochem, kterého viděla poprvé v životě. Zastavila se a její zrak se upřel na jeho oranžové oči. Vycházel z něho respekt a suverenita, kolem prolétl studený vánek. V dlani se mu houpal nalezený přívěšek: „Hledáte tohle?“
O kousek dál se schovávala jeho sestra, která z úkrytu bratrovo počínání pozorovala. Kireno si zakládal na slávě a riskování, ale nyní by jim to mohlo překážet, nebyla z jeho vystoupení příliš nadšená.
Ritte se po přívěšku natáhla, ale on ho odsunul: „É…é“
„Vrať to!“
Kireno si kolečko prohlížel: „Vy asi vůbec netušíte, co tenhle krám dovede. Až se divím, že získat to bylo tak snadné, bohudík“ a pousmál se.
Zatímco na něho obě nevěřícně hleděly, dostal se k představení i Kayle v doprovodu s Malexem. Záležitost opodál se jim jevila poněkud nesourodě. Snažili se nehýbat, aby je cizinec nezpozoroval, ale černovláska opodál si jich stačila všimnout. Sehla se pro kamínek a Kirena jím trefila. Malinko se natočil k ní.
„Víte dámy, rád se s vámi vybavuji, ale nemám už moc času na pokec, tak to zkrátím“ a spod šatů vytáhl pistoli.
„Ty nás chceš jako…?“ docházelo Esteře.
„Dobrý postřeh. Jako svědkyně mé ušlechtilé tváře jste pro mě moc nebezpečné. Tak proč riskovat? Jistota je jistota, samy uznejte“ a pistoli odjistil.
Eurecca se nad jeho počinem musela praštit do hlavy. Udělala pár kroků vzad, aby mohla kdykoliv doběhnout pro pomoc, týkající se především Kirenova následného zmizení.
„Nezabíjejte mě, prosím,“ zaječela Ester, sehla se a obranně před sebou předpažila ruce.
Kayle se připravoval zasáhnout, ale Malex ho zarazil se slovy, že to určitě není dobrý nápad. Schytali by to taktéž, kdyby ten blázen kvůli nim zpanikařil.
Ritte sklonila hlavu. Kupodivu nereagovala. Bylo to více než zavánějící.
„Pros o život,“ zaměřil se na ní Kireno.
Ritte se mu podívala do tváře. Kirenovi se zatajil dech, Rittiny naoranžovělé oči pro něho znamenaly novou skutečnost, poněvadž Ritte mívala duhovku rudou jako krev.
Do dvora přiběhla i děvčata, která Rittu hledala. Povšimla si opodál postávajících kluků a poté jejich pohled padl na mladého muže, který na Rittu a Esteru mířil pistolí. Obě k nim popošly o kousek blíž, ale do takové vzdálenosti, aby na sebe nepřilákaly nechtěnou pozornost.
Ritte promluvila: „Zneuctil jsi pečeť ochránců Evestamských měst. To ty si nezasloužíš žít.“
Pozvedla ruku a z dlaně jí vyšla bílá záře, pomocí které si střelnou zbraň převzala k sobě.
„Kireno!“ ozvalo se.
Terra se nad zvláštním jevem zarazila, načež k Rittě doběhla a zkoušela jí ruce dát k tělu: „Už zbraň nemá, neblbni!“
Kluci se opovážili přiběhnout o kousek blíž.
„Hlavně nestřílej, dojdu pro pomoc,“ rozhodla se Ashtares a otočila se k odchodu.
Ritte se nepohnula, její oči, které upřeně hleděly na Kirena, ani jedinkrát nezamrkaly.
„Je pozdě,“ řekl Kayle.
Ritte zmáčkla spoušť. Bum. Kireno pomalu klesal k zemi a jeho sestra úplně zkoprněla. Rána dopadu se všem přítomným rozléhala v uších.
Čas se zastavil. Nastalo mrtvičné ticho.
Ritte se probrala z transu. Opět si nic nevybavovala. Koukla se na Esteru, ta byla bledá, jak kdyby shlédla něco hororového, nemotorně se od Ritty odplazila a vystartovala k útěku. Rittu její reakce zmátla, ale v tu dobu si všimla, že před ní leží ten kluk, který našel Esterin přívěšek. Na jeho tričku prosakovala červená barva. Uvědomila si, že v ruce drží zbraň, leknutím jí upustila a začala si prohlížet své ruce, na které při výstřelu vytryskla krev. Docházelo jí, co se nejspíš stalo. Nemohla tomu uvěřit. Nevnímala své okolí, ani nepostřehla, kdy přesně dorazil ředitel a policie, následováni Kirenovou sestrou.
Eurecca ukázala na Rittu „Támhle je, to ona ho zabila!“ a prstem namířila i na Kayla s Malexem a Terru s Ashtaresou: „A to jsou oni. Nezabránili ji vystřelit, jakoby chtěli, aby to udělala,“ vyhrkla.
Neznělo to dobře, ale obvinění byli natolik rozhozeni z nečekaného incidentu, že je nenapadlo protestovat.
Jeden policista se ke Kirenovi sehl, aby zkusil, zdali na krční tepně nenahmatá tep. Stav mrtvého byl potvrzen. Jeho kolega mezitím dostával zbraň do igelitového sáčku.
Když se černovláska přiblížila, aby si k bratrovi poklekla, Ritte si ani netroufla nahlédnout do Eurecčiny tváře. Bylo jí jasné, o koho se jedná, nebyla schopna sebemenšího pohybu.
Eurecca na Rittu opovržlivě zírala. V hlavě jí projížděly pomstychtivé myšlenky, které si vyžadovaly Rittino skomírající srdce. Tím, co Ritte udělala, byla přesvědčena, že Kireno nalezl reinkarnaci rivalky své předkyně, už z toho důvodu to jí i jejím přátelům nemělo tak snadno projít.
Před Rittu se postavil ředitel. Nemohl si nevšimnout, jak má Ritte zašpiněné ruce tmavou červení. Ritte nebyla schopna se hájit, jen kroutila hlavou ze strany na stranu.
„Jste usvědčena z vraždy,“ přistoupil policista, který místo činu dokumentoval. Další dva Rittu sebrali v podpaží: „Jste zatčena, máte právo nevypovídat.“
Okolo Kayla a Malexe prošel policista s důkazovým materiálem. Všechen zrak přítomných se na pytlíček a jeho obsah přilepil. O kousek dál se již krátila vzdálenost mezi nimi a Rittou s policejním doprovodem, ze kterého se cloumáním pokoušela vykroutit.
„Já ho nezabila, já ho nezabila… musíte mi věřit!“
Střetla se očima s Kaylem. Tak otřesený pohled snad sám ještě neviděl.
Terra přistoupila blíž, neschopna slova.
Ředitel, následován jedním z policistů a Eureccou, vyšli ke zbylým svědkům vraždy.
„Nejednali jste ve snaze zabránit tomuto činu. Předpokládám, že jste s pravidly školního a ubytovacího řádu seznámeni, a tak vás mé rozhodnutí nepřekvapí,“ oddechl si a pohlédl k zemi.
„Podle poškozené za námi jste měli dostatek času, abyste nadešlé tragédii mohli zabránit. Kdokoli jste se mohli otočit a přivolat policii, než by se to definitivní událo. Jak jste si všimli, byli tu takřka okamžitě,“ povídal, u čehož ukázal na černovlasou dlouhovlásku za sebou.
„Půjdete s Rittou Denomi k výslechu, a jak jsem se už zmínil o pravidlech, budete vyloučeni. Všichni 4. Dám znát rozhodnutí vašim rodičům, popřípadě vychovatelům, a dohodnu se s nimi o dalším postupu a přeložení na školy nižší úrovně. Podle soudního řízení se poté rozhodne o výši vašeho trestu.“
„Kdyť se jenom bránila! To on je chtěl zabít!“ hájil ji Kayle.
Policista mu oponoval: „Měla s tou zbraní utéct nebo jste ji měli okřiknout. Poslechla by! Také bylo ověřeno, že se Kireno Lereki chlubil s novým zbrojním pasem, jestli to je pravda se prokáže až u soudu. Ale je stoprocentně jasné, že vystřelila ona, potvrdila nám to i slečna Beluccari, sebeobrana uznána nebude. Zamyslete se, nakonec to přece mohla schytat slečna Denomi. Netvrďte mi, že byste svou přítelkyni nechali zemřít. Proto se přikláním k názoru slečny Lereki. Myslím, že závěr vašeho ředitele je plně logický a spravedlivý.“
„A vy jí věříte? Nikde jsme jí tu neviděli, ani nechodí do školy. Proč se nezajímáte, zdali vám nelže ona?“
„Ano, to jsme se slečnou Eureccou již probrali, bude jistě vypovídat, a že nechodí do naší školy? Navštěvovala s bratrem pořádané kurzy na zdejší škole, její přítomnost je odůvodněná,“ na chvíli se odmlčel, než pokračoval: „Před chvíli za mnou přiběhla se záchvatem a slzami očí, taková žena neumí lhát. Modlete se, abyste se za mříže nedostali také. Vše záleží na vašem svědectví. To, že jste se nezachovali, jak jste měli, je již známo. Berte si příklad ze slečny Beluccari.“
Oba odešli a Eurecca se navrátila k zesnulému, který měl být zanedlouho přenesen na nosítka a zabalen do bělostného vaku, opatřeného zipem na své horní straně.
„Mají pravdu. Ani jsme se nepokusili jí domluvit. Z dálky to mohlo vypadat poněkud… špatně,“ šeptala Ashtares.
Terra oponovala: „Ale my jsme jí řekli, ať to nedělá. I si šla pro pomoc. Pořád nemohu uvěřit tomu, že to udělala, toho by nemohla být nikdy schopna, vždyť ji znám.“
„Tak vás to třeba u toho soudu zachrání, ale my jsme byli ticho,“ řekl Malex.
Kayle se zamyslel: „Já myslím, že je nevinná.“
„Jak myslíš? Viděl jsi to, co my, ne?“
„Takhle by se nikdy nezachovala. Tak odměřeně. U soudu s takovým nesmyslem určitě neobstojíme, ale zamyslete se. Jak si mohla vzduchem přenést k sobě pistoli? Vy to umíte? Ne! To nikdo! Zajímavé, že té holce Lereki zatím všechno bez pochyb spolkli, a my půjdeme do chládku. Musíme vymyslet něco lepšího.“
„Možná,“ pokusila se Ashtares o návrh, „můj táta už pár podobných případů vyřešil, a to dokonale. Mohla bych mu zavolat z policejní stanice, aby se za nás přimluvil. Je to právník, vysoce postavený. Zkusíme z toho vysekat i Rittu.“
„Dobře, to by šlo.“
Přištoupili k nim dva policisté: „Jestli jste připraveni, můžeme vyrazit. Na záchytce vás můžeme držet pouze několik hodin, vypovíte svoje svědectví a nadcházející den se dostavíte k soudnímu řízení. Rozhodnutí o případném potrestání vám dorazí poštou. Teď sebou nic potřebujete.“
Doprovázeli je k policejním autům na vjezdu do školy. Kráčeli kousek za plazivým krokem dvou dalších spolukolegů, kteří mírnili Rittino zběsilé škubání. Všechny přiměli nalézt do zadního otvoru dodávky, načež za nimi zavřeli a obešli vůz. Druhé auto, vezoucí tělo Kirena Lerekiho, se dávno vydalo na cestu. 


Prezentace autora

                                                  

 - Michaela Beránková, narozena 1988, absolventka Střední průmyslové školy zakončené maturitou
- Se psaním má zkušenosti pouze pomoci zveřejňování svých děl na literárních serverech jako www.pismak.cz, www.piste-povidky.cz, www.epika.cz, kde působí pod přezdívkou Nephtyd
- Nebojí se ambiciózního stylu a emocí v příběhu, píše čtivě a svižně, zaměřuje se především na osudy náctiletých, situace se rychle mění, tak jako psychologie postav
 Kontakty na autora:  e-mail Michaela.osmikova@seznam.cz  
 Kontakty na autora:  telefony 728 155 183 


Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí.
Hledám nakladatele - ozvučená prezentace

ZPĚT na přehled nabízených knih