Hledám nakladatele... Naděžda Vávrová: Příběhy Dřevěného Petrušky

HLEDÁM NAKLADATELE ... titulní strana s prezentací projektu

 Název díla

 Příběhy Dřevěného Petrušky
 Autor  Naděžda Vávrová                              

 Žánr Pro děti   Formát publikace A4
 Ilustrace  Odhadovaný počet stran 60 stran
 Typ ilustrací  Vaše představa
 nákladu  knihy
 x
 Stav díla Rozpracováno na 20%  Vaše představa
 ceny knihy
 x
 Návrh obálky x  Stav nabídky 14.11.2010

 Stručný obsah
Příběhy pro děti mladšího školního věku o dřevěném herci Petruškovi, věrným kamarádu i malém principálu Lukáši a jejich loutkovém divadle.

 Ukázka textu
Příběhy Dřevěného Petrušky

Dřevěný Petruška se jako každý den, kromě neděle, připravoval na další představení. Když se rozcvičil, upravil si šaty, hurá na jeviště. Publikum bylo dnes přímo skvělé. Smálo se a zase plakalo, podle toho jak a co Petruška říkal a právě prožíval. V publiku seděla přímo vprostřed jeviště asi tak osmiletá holčička. Byla to jediná dcerka velmi bohatého muže z města. A jak už to u takových jediných dcerek bývá, byla i malá Kristýnka, jak se jemnovala, rozmazlená. Celé představení nespustila z Petrušky oči a než představení skončilo, rozhodla o jeho dalším osudu. „Tatínku, tu loutku chci,“ řekla Kristýnka a ukázala na Petrušku. „Ale miláčku, obávám se, že tohle přání ti nebudu moct splnit,“ odvětil tatínek a vzal Kristýnku za ruku, jako že půjdou domů. Ale Kristýnka se nechtěla hnout z místa a trvala na svém. „Ale já ho chci a bude můj.“
A tak tatínek jen pokrčil rameny a šel za principálem. Dlouho s ním vyjednával. Principál jen odmítavě kroutil hlavou, vysvětloval, že Petruška hraje hned ve třech kusech hlavní roli a že je neobsazovanějším dřevěným hercem. Nakonec mu tatínek nabídl takovou sumu peněz, že by Pimprláci (tak se to divadélko jmenovalo) nemuseli hrát rok a měli by se moc dobře. A protože Pimprláci a jako i další taková divadla právě zažívali špatné časy, principál kývl a Dřevěného Petrušku vyměnil za balík peněz. Koneckonců Venda může vyřezat jiného a stejně tak dobrého, řekl si principál pro sebe.
Když Kristýnka viděla, že tatínek loutku opravdu nese, její sebevědomí opět stouplo. „Tak vidíš, všechno jde,“ řekla jen a vzala si loutku, aniž by tatínkovi poděkovala. Když přišli domů, Kristýnka hledala pro Petrušku nejlepší místo ve svém pokoji. Tak, aby mohl kdykoliv, kdy si vzpomene, pro ni zahrát. Vyházela všechny loutky ze svého malého pimprlového divadélka a posadila Petrušku doprostřed scény. „A teď mi něco pěkného zahraj,“ poručila mu. Ale Petruška nic, jen se smutně sesunul na podlahu jevišťátka.
„Tak co je? Hraj!“ vztekala se holčička. „Počkej, no dobře, dám ti nejdřív napít a najíst,“ řekla a nutila Petrušku do jídla. Petruška ale zase nic. Bylo mu líto, že ho principál prodal a o to víc, že takový rozmazlený holce. Co teď? On, který vyprodával divadélka, teď má sedět v dětském pokoji s rozmazlenou, opuštěnou holkou a hrát jí divadlo na povel? Tak to teda ne! Koneckonců jsem jen kus dřeva! Řekl si pro sebe a opravdu se jím stal. Kristýnka nejdřív Petruškovi vyhrožovala, pak ho přemlouvala a slibovala, ale s ním to ani nehnulo. Brzy to Kristýnku přestalo bavit.Tak ho pohodila do kouta a už si ho ani nevšimla. Petruška chátral, barva v obličeji mu vybledla, šaty se ošuntily, vodící provázky pomalu puchřely a tělíčko se rozvrzávalo. Tohle byl Petruškův konec. Kdyby se ale něco nestalo. Jednoho dne se Petruška z pokoje rozmazlené Kristýnky ocitl v bedně s dalšími „nepotřebnými hračkami“. Odtamtud putoval dlouho autem, pak ho někdo odnesl do velké místnosti, kam o chvilku později přišly děti. Všechny hračky si děti rozebraly, ale Petrušku nikdo nechtěl. Pak se ale ke krabici přišoural drobný kluk. Vytáhl Petrušku za jeden provázek a chvíli si ho prohlížel. Pak ho vzal pěkně do náručí celého a běžel s ním pryč.
Ve svém malinkém pokojíčku rozdělal barvy, připravil si vodu a mýdlo, šití a tak postupně Petruška znovu ožíval a krásněl, až nakonec vypadal tak jako dřív. Zeširoka (tak jak to dokázal jen on) se zase po dlouhé době na chlapečka usmál. Petruška dostal obrovskou chuť zase hrát. Rozehrál by divadlo, třeba jen tady pro toho hubeného kluka, takový štěstí cítil. Jen potřeboval trochu pomoct, vždycky ho přece někdo vedl.
Kluk to brzy pochopil. Postavil jeviště, vyrobil kulisy a pak na chvíli zmizel. Když znovu přišel, nebyl sám. Za ním šly děti a pak i dospělí a zase děti. Pěkně jim ukázal, kam si mají sednout, zazvonil třikrát zvonkem, mrkl na Petrušku a pak už jen hráli. Tedy Petruška hrál. A jak! Hrál o své slávě, hrál i o tom, jak ho prodal principál a on se ocitl v pokoji rozmazlené Kristýnky, jak ho našel jeho zachránce. Hra měla obrovský úspěch. Malý kluk měl radost, Petruška přímo zářil. A tak se stalo, že ti dva se od toho dne staly nerozlučnými kamarády a obdivovanými herci. 


Prezentace autora

                                                  

Téměř deset let se věnuje redaktorské a editorské práci v časopiseckých titulech. V předchozím čase koketovala s herectvím a i proto vystudovala Konzervatoř J. Ježka – dramatický obor pod vedením Jaroslava Duška. Poté si doplnila vzdělání na Univerzitě Hradec Králové, kde vystudovala obor Jazyková a literární kultura. V roce 2002 ji nakladatelství Modrý slon vydalo knížku pro děti s názvem Delfín Fín. V roce 2010 ji nakladatelství Gaudeamus vydalo povídkovou knížku Sen o minulosti. 
 Dosud vydané knihy autora
 nakladatelství, rok vydání
Modrý slon, Delfín Fín, 2002
Sen o minulosti, Gaudeamus, 2010  
 Kontakty na autora:  e-mail nadavav@seznam.cz  
 Kontakty na autora:  telefony 604 990 503 
 Kontakty na autora:  adresa Resslova 919, 28912 Sadská 


Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí.
Hledám nakladatele - ozvučená prezentace

ZPĚT na přehled nabízených knih