Hledám nakladatele... Vítek Mosze: Sedlina

HLEDÁM NAKLADATELE ... titulní strana s prezentací projektu


 Název díla

Sedlina
 Autor Vítek Mosze                          

 Žánr  beletrie  Formát publikace  x
 Ilustrace  x  Odhadovaný počet stran  x
 Typ ilustrací  x  Vaše představa
 nákladu  knihy
 x
 Stav díla  rozpracováno na 95 %
 Vaše představa
 ceny knihy
 x
 Návrh obálky  x  Stav nabídky  k vydání  

 Stručný obsah
Lenka a gayové Jirka a Tomáš jsou třicátníci z Hradce Králové. Lenka je single a má poměr s ženatým mužem. Tomáš chodí s doktorem Michalem, řeší stagnaci vztahu a své časté nevěry. Jirka je single a toužebně čeká na muže svých snů. Všichni tři se scházejí v oblíbené kavárně a sdílejí spolu veselé i vážné životní situace.

Jejich poklidný život se změní ve chvíli, kdy do města přijíždí výtvarník Karel, o jehož přízeň svedou Jirka s Lenkou tuhý boj.

Vyhraje Jirka? Je Karel Jirkův vysněný princ na bílém koni? Vyhraje Lenka? Zbaví se nevyhovující role šéfovy milenky a stane se manželkou úžasného Karla? Jaká bude Tomášova úloha v nelítostném boji mezi jeho dvěma nejlepšími kamarády a podaří se mu oživit nebo skončit svůj stagnující vztah? A nebo to bude všechno úplně jinak?

 Ukázka
Tiché dunění bylo slyšet dobrých sto metrů od vchodu na diskotéku. Tom s Lenkou dorazili ke dveřím a o Tom je otevřel. Do obou se opřela hlasitá hudba a kouř. Lehounce zavrávorali, usmáli se na sebe a vešli dovnitř.
Tmavý prostor probleskovala ostrá světla. Tom s Lenkou zamířili nejdřív k baru. Objednali si pití a mlčky pozorovali lidi kolem.
Lenka Tomovi všechno vyprávěla už na beforeparty kafi. Byla toho plná a musela se vypovídat. Už se po tom incidentu a bouřlivém odchodu z práce trochu uklidnila. Rozdýchala to a dovedla o tom přemýšlet a mluvit poměrně věcně. Vůbec nelitovala, že už se nebude vídat s Martinem. Zas tak ho nemilovala. Mrzelo ji, že příjde o skvělého milence. Ale co naplat. Musela jít dál a věřit, že ji ve světě čeká jiný, lepší, který ji udělá stejně spokojenou a navíc ji za to nebude mlátit jeho právoplatná manželka. Přesně takhle ji to řekl Tom a Tom tomu rozuměl. No vlastně nerozuměl. Byly to typický teplý řeči. Všichni gayové si mysleli, že zatímco se zbavili jednoho chlapa, mohli si vybírat z fronty jiných, kteří na ně čekali. Vtip byl v tom, že všichni si mysleli, že na ně čeká fronta a naopak byli přesvědčení, že oni nejsou v žádné frontě. Ale to nemá logiku. Výsledkem bylo to, že vlastně žádné fronty nebyly a po lehkomyslném rozchodu všichni blbě koukali, že byli najednou sami a proto skočili kolem krku prvnímu mužskýmu, který se v okolí namanul. Tohle zase všechno cynicky pronesla Lenka. Tom se tomu zasmál a dušoval se, že on opravdu frontu měl, ale v duchu si musel přiznat, že ne a trochu ho to vyděsilo.
Všichni gayové čas od času přemýšlejí a děsí se své vlastní budoucnosti. Všichni občas uvažují o tom, co bude, až budou stařečci, až nebudou moci chodit, kdo se o ně postará, když nebudou mít děti, jen známé, kteří budou okolo umírat. Byly to smutné představy.
„A navíc už jsem nějaký čas nemluvila s Jirkou.“ Posteskla si Lenka.
„Jsem na něho naštvaná kvůli tomu Božskému, ani nevím proč, prostě jsem to nemohla rozdejchat. Ale teď zjišťuju, že se mi po Jirkovi stýská. Ale ten hajzlík mi nevolá. Asi si za to můžu sama, když jsem mu přes týden nebrala telefony.“
Tom přemýšlel, jestli je to opravdu Jirka jen vzdal a čeká, až mu Lenka odpustí a zavolá mu sama nebo jí zavolá později nebo jestli je Jirka vytížen novými zážitky s Karlem. Musel si přiznat, že od Jirky neměl ani on zprávu déle než týden. V tom muselo něco být, nějaká taškařice, vousatá.
Když Lenka odešla na záchod, zavolal Tom Jirkovi. Nezvedl mu to, Napsal mu krátkou sms, že jdou s Lenkou do Floridy a že je čas se usmířit.
Lidé se tlačili okolo, cucali nápoje a pokukovali, zda je někdo nepozoruje, aby mohli začít flirtovat. Někteří se bavili ve skupinkách, nakláněli se k sobě navzájem a hulákali si do ucha a sdělovali si svoje zážitky.
Lenka se přistihla, že tupě zírala na tmavovlasého mladíka s ostrými rysy v obličeji, který stál na opačné straně sálu. Bavil se s dvěma kamarády.
Tom se naklonil k Lence a laškovně se na ní začal mačkat. „Tak co, krásná třiatřicítko? Nejdeme si zatančit?“ Lenka se zasmála, objala ho a políbila na tvář… „Ano, ty můj princi!“ a odtáhla ho za ruku do prostoru.
Dunivé rytmy se jim vpíjely do mozků a vytlačily všechny nahromaděné problémy a banality šedého života. Lenka zavřela oči a škubavě a přitom velice ladně se pohybovala sama pro sebe uprostřed davu.
Otevřela oči. Tom se rytmicky pohupoval kousek od ní. Nedíval se na ni. Také měl zavřené oči. Hned vedle něho se pohupoval mladík, kterého před chvílí pozorovala. Díval se jí do očí. Lenka sebou trhla. Oplatila mu dlouhý pohled a usmála se. Doufala, že svůdně. Zřejmě ano, protože mladík se přiblížil ještě blíž. Asi to pochopil jako výzvu. Otočila se, při tom pohodila vlasy a zavlnila se. Ucítila jeho dlaně na svých bocích. Šokovalo ji to. Nebyla žádná dvacetiletá holka, ale ani protřelá rajda. Přesto se jí to moc líbilo. Otočila se tváří k němu a překvapilo ji, jak je blízko. Bavilo ji to. Mladík byl opravdu krásný, měl široká ramena a atletickou postavu. Vsadila by se, že sportuje. Byl to určitě student z výšky, vypadal i inteligentně. Teda aspoň ji tak připadal.
Chvíli tančili v rychlém rytmu a pak se hudba změnila, zpomalila. Znovu ji chytil za boky a ona mu dala ruce kolem ramen. Je to tak romantické! Pomyslila si. Rozhodla si to užít.
Tom otevřel oči. Změna hudby ho probrala z transu. Chystal se odtančit ploužák s Lenkou, ale jak překvapeně zjistil, ona se už stačila odbýt jinde. Sjel pozorně celou mladíkovu postavu od vlasů k botám. V duchu ho Lence schválil a protože už na parketu neměl co pohledávat, vydal se k baru.
Tom pomalu usrkával pivo u baru a pozoroval Lenku s kocourem. Tomovi se líbil a už ho napadalo tisíc poznámek, které Lence řekne, až se od toho fešáka odlepí a vrátí se k němu. Zatím to nevypadalo, že by to chtěla udělat.
Tom začal znova pozorovat lidi kolem baru.
„Baf“ někdo ho chytnul za rameno. Byl to Jirka. Zakřenili se na sebe. „Kde máš Lenku?“ Zeptal se Jirka.
„Támhle“ kývl Tom doprostřed parketu. Lenka se na urostlého mladíka nalepila už i ústy a zdálo se, že právě zkoumá jeho mandle.
„To je ale mrška!“ zasmál se Jirka. „Pojď ke stolečkům vedle, mám toho tolik na srdci, že mi těžkne jazyk. A taky nechci, aby si Lenka myslela, že ji ho chci zase přebrat“
„Dobrá“ těšil se Tom a oba se začali prodírat do klidnějších částí sklepení.
Našli prázdný stoleček a usadili se.
„Tak jak jsi daleko s panem Božským?“ nenechal Tom trápit Jirku. Věděl, že ho svrbí jazyk, aby se mohl vypovídat.
„ No trochu jsem náhodě pomohl. Zjistil jsem od Pavlíny, kdy bude zase u nich ve firmě a pak jsem ho jako náhodou potkal o ulici dál. To víš, že to bylo strašně riskantní, protože se mohl, až vyjde vydat třemi různými směry. Ale já jsem na něho nemohl počkat přímo před ateliérem. No to přece není možný, to bych se znemožnil. Zas tak okatě jsem do toho nešel. Vzal jsem si na sebe černý rolák a tmavé brýle. Sice bylo zataženo, ale bylo to velmi stylové. Připadal jsem si jako Audrey Hepburn“
Tom se uchechtával.
„Přemýšlel jsem, jestli si nemám pro tu příležitost udělat jinak hlavu, ale nakonec mi na to nezbyl čas. Tak jsem tam chvíli postával, a když už to vypadalo, že zbytečně, pan Božský se vynořil a já jen tak tak stačil uskočit za roh a připravit se na entrée. Srdce mi bušilo.“ Jirka se chytl teatrálně za hruď.
„Bylo to vzrušující. Tak jsem se nakonec otočil a jako že náhodou jsem mu vyšel zpoza rohu naproti. Jenže on už byl skoro u mě, asi rychle chodí, tak jsem se leknul, až jsem vyjeknul. No trapas. Ale zažehlil jsem to svým vrozeným šarmem. Pan Božský byl božštější než na výstavě. Strniště bylo proklatě hustý a rámovalo jeho testosteronovou čelist tak, že jsem padal chvílemi do mdlob. Ubohý já!
Ale poznal mě. To mě povzbudilo. Pozdravili jsme se a on se na mě usmál. Ach. Když jsem se znova vzpamatoval, zeptal jsem se ho, jak se má a jak dopadla výstava, jako jestli byla úspěšná a pak už to byl jenom krůček k otázce, jestli má čas a jestli si nedá kafe.“
„No ty jsi ale hrdinka!“ Zvolal uznale Tom.
„Tak jsme šli na kafe do Kočky, tam co je ten úžasnej číšník s těma obrovskýma bicepsama, kterej mi to odpoledne byl úplně ale opravdu úplně putna. Seděli jsme tam spolu přes hodinu a musím říct, že je to nejúžasnější mužskej, kterýho jsem kdy potkal. Je tak mužný a přitom tak milý a vstřícný. No, jsem na nejlepší cestě se zamilovat. Vlastně už se stalo. Jsem zamilovaný!“
Tom se na Jirku podezřívavě díval. Sledoval Jirkův zasněný pohled střídající se s výbuchy vášnivé dychtivosti a nešťastných výrazů, které dokazovali duševní utrpení, které Jirka musel podstupovat, kdykoliv si na pana Božského vzpomněl. Nyní o něm vyprávěl, tedy celý tento rozhovor byly pro Jirku krásná muka.
Před několika lety se rozhodli, že půjdou k astroložce. Pojali to jako hezký výlet. Tom se nedozvěděl nic zásadního, co by už předem netušil nebo nevěděl, ale ocenil, že mu to řekl někdo pěkně vcelku a strukturovaně. Tak si to napsal do notýsku a ten někam založil. Zato Jirka byl nadšený. Celou cestu zpět rozvíjel složité teorie o tom, proč vlastně není promiskuitní, tenkrát měl poněkud vyšší frekvenci nových chlapů za měsíc, že mu to astroložka vysvětlila, že má schopnost se velice rychle zamilovat a naplnit se tím. Vtip byl v tom, že měl schopnost se zamilovat několikrát za týden. Teorii završil tím, že když je člověk zamilovaný, miluje se z lásky a to není hřích. Tom nemohl jeho argumenty se smíchem neuznat.
Od té doby Tom věděl, že Jirka má schopnost se nadchnout pro každého muže, který se k němu choval vstřícně a byl navíc pohledný. Ale tak to měli oba, i když v různých intenzitách.
Tom Jirku vyzval: „A co bylo dál?“
Jirka pokrčil rameny. „Co mělo být dál? Prostě jsme kecali a kecali. Pan Božský se stěhuje do Hradce. Koupil si tu nedávno byt. Prý pochází z nějaký vesnice nedaleko, ale většinu života strávil v Praze a v zahraničí. Sice v Praze bude nadále pracovat, ale říkal, že to jsou nárazovky, za kterýma se mu vyplatí zajet. Koneckonců po dálnici seš tam za hodinu. Prostě už ho to tam bydlet nebaví. Vrací se ke kořenům, do Hradce. To jsem mu pochválil. Říkal, že tu bude něco dělat pro ateliéry a pak pro divadlo a že se má podílet na organizaci festivalů. Prostě to bude zajímavý, ale hlavně: Bude tady! Taky něco říkal o svých dílech, ale to ti tady reprodukovat nebudu, protože už si to nepamatuju, protože jsem tomu moc nerozuměl. Ale mohutně jsem kýval hlavou a občas prohodil nějakou, doufám, že inteligentní, poznámku.“
„To nevadí.“ Řekl Tom shovívavě.
„No, ale pak musel jít a víš, co udělal? To neuhádneš!“ Jirka napjatě sledoval Toma.
Tom věděl co, ale nechtěl Jirkovi zkazit radost. Proto řekl, že neví.
„Dal mi vizitku! Bože, ON mi dal vizitku! To chtěl, abych mu zavolal, že jo?!?!“
Tom se zasmál. „A užs mu volal?“ zeptal se pro jistotu.
„Ne. A to je na tom to nejkrásnější! Já mu totiž dal taky svoji vizitku a on zavolal mě! Chápeš to? Už mi volal! Hned druhej den!“
Tom napjatě čekal na pointu.
„A volal mi, jestli mám za 14 dní v sobotu čas! Pojedeme na výlet!“
Tom překvapeně vydechl. „Mohu ti gratulovat?“ Uculil se.
„Jistě. Paní doktorová, můžete mě oslovovat paní mistrová.“
Tom se chechtal tomu, jak se Jirka dmul pýchou a spokojeností.
„A jak to je s ním a s tím Pavlem?“ Zeptal se po chvíli mlčení Tom.
Jirka se zamračil. „Vlastně na tohle vůbec nepřišla řeč. Fakt nevím.“
Tom si zklamaně povzdechl a stiskl Jirkovi rameno, aby ho povzbudil v jeho trýzni.
Když se uklidnili, navrhnul Tom, že půjdou zkontrolovat Lenku. Zvedli se a odešli k parketu.
Lenka už tam nebyla. Neviděli ani toho mladíka, ke kterému se přilepila. Dali si tedy ještě jeden drink a odešli také.

Prezentace autora: Je mi 35 let, žiju v Hradci Králové a toto je moje prvotina. Věřím, že tato snad vtipná novela s hlubšími úvahami o hledání smyslu života dnešních singles pobaví čtenáře.
Kontakty na autora: E-mail: mosze@seznam.cz

Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí.
Hledám nakladatele - ozvučená prezentace

 

ZPĚT na přehled nabízených knih