Hledám nakladatele... Kamila Urbanová: Strýček Béďa a jiné patálie

Prezentace projektu Pozitivních novin – Hledám nakladatele

Název díla Strýček Béďa a jiné patálie
Autor Kamila Urbanová

Žánr beletrie Formát publikace A5
Ilustrace Miroslava Vávrová, Alena Davídková Odhadovaný počet stran 200 stran
Typ ilustrací kresba Představa nákladu x
Stav díla hotovo k vydání Představa ceny x
Návrh obálky popis: Všichni členové rodinky stojící u staré škody 120 s nápisem ELIZABETH namísto SPZ. Strýček drží na vodítku kozu Melanii a Katka má v náručí králíka Ferdinanda. Stav nabídky K vydání

Stručný obsah
Humorné příběhy starého mládence Bedřicha a jeho povedené pubertální neteřinky z let 1989–1992. Podaří se rodince strýčka dostat do chomoutu? (Upravené verze některých kapitol byly publikovány na stránkách Pozitivních novin.)

Ukázka textu

Je sychravý podzimní podvečer a na ospalou krajinu se snáší mlha. Pouze kouř, valící se z komínů sousedních spoluobčanů si lehce pohrává s místní inverzí. Jsme zalezlí v teple domova. Maminka žehlí prádlo a tatínek ukolébán pohyby žehličky, podřimuje při sledování nedělního pořadu "Křeslo pro hosta".

„Už jsou tady!“ volá brácha, šťastný, že je nepropásnul.

Naše zvědavá rodinka se během vteřiny rychle seběhla k oknu.

„Rychle zhasni!“, volá na mě tatínek a nasazuje si brýle.

Jsme skryti za záclonou a šmírujeme příjezd strýčkovy staré Elizabeth. Po třídenní známosti si stěhuje domů svoji novou přítelkyni, se kterou se seznámil v nádražním bufetu.

Vystupují z auta. Strýček nabízí neznámé slečně gentlemansky své rámě. Její černý tříčtvrteční kabát zakrývá sukni, příliš krátkou na to, aby byla vidět. Zatímco strýček vytahuje zavazadla, žena si se zájmem prohlíží domeček, přičemž dává pozor, aby na staré dlažbě nepřišla o podpatky.

"Dovezla si dva kufry a jednu cestovní tašku!", hlásí Aleš a přitom mě tlačí na maminku.

"Brácho, nejsme slepí, to taky vidíme!"

"Takhle z deseti metrů a přes záclonu vypadá hezká a docela mladá", zhodnotí předběžně vzhled neznámé ženy maminka, která je také krásná, ačkoliv po dvaceti letech manželství přišla o několik životních ideálů, výměnou za pár kil nadváhy.

"Uhni, nic přes tebe nevidím", křičím na Aleše, tlačícího se přede mnou bradou až na sklo.

"Au, hňupe, to bolí", bráním se, když se o mě opírá svým ostrým kostnatým ramenem.

Nechápu, jak je možné, že toho tolik sežere a přitom je pořád hubený jako lunt…

"Myslela jsem, že si toho doveze víc, když se stěhuje z podnájmu."

"No jo, ségra, kdyby ses stěhovala ke chlapovi ty, tak by musel přijet dvakrát kamion."

"Neboj, Alešku, já se hned tak stěhovat nebudu, tu radost ti neudělám!"

"No jo, kdo by taky chtěl takovou krávu, plochou jak žehlící prkno a ještě ke všemu hloupou jak opici!", smál se posměšně můj o pět minut starší sourozenec, který ode mě schytal nečekanou ránu pěstí do nosu.

Zasáhnul tatínek, který nám pohrozil zákazem sledování televize na dobu neurčitou.

Zabralo to, ale už jsme viděli pouze zavřená vrata Béďovy garáže.

Táta naši špionáž ukončil trefně: "Děti, vaše nová tetička je z velice chudých poměrů. Jistě všichni dobře znáte velice silné sociální cítění našeho milovaného strýčka Bedřicha. Musíme rychle něco vymyslet, než ho ta "k...a" vyžene z domečku po našem dědečkovi…

*  *  *

Béďa říkal: „Než dopadnete úplně na samé dno, raději se zachyťte včas liány, kterou vám přivane milosrdný vítr. Až čas ukáže, kde vás liána zavede, ale jedno je jisté, ta změna vás odhodí daleko výš, než jste doposud.“

Přišel po dvaceti letech o práci. Vyhlídky na uplatnění na trhu práce v jeho oboru měl mizerné. A v tom mu kamarád z entomologického spolku hodil „liánu“ v podobě expedice do Peru. Odříznuti od civilizace, v koutku amazonského pralesa jedné indiánské vesnice. Netušili, co je čeká. Třeba hrozba smrtelných nemocí, jako je malárie, horečka dengue, proti kterým nemáte imunitu, když něco takového, jako je doktor, nemocnice nebo telekomunikace, existuje stovky kilometrů daleko od vás...

„Někdy je lépe nevědět nic a nechat pouze otevřené své srdce“, říkal Béďa, když jsem se za ní stavila cestou ze školy.

Byl celý roztržitý a stále něco hledal. Byla to známka na kupónovou knížku v první vlně kupónové privatizace, v hodnotě tisíc Kčs. Našla jsem ji. Byla přilepená po celou dobu na strýčkově špinavé ponožce. A on s ní běhal a chodil po celém baráku…

Prezentace autora Svá díla prezentuje na stránkách Pozitivních novin, literárním portálu Pište Povídky a blogu iDNES.cz. Z její tvorby pro děti byly publikovány některé pohádky a říkanky v e-knize pro předškoláky.
Kontakty
telefon: 605 971 840
weby: www.pozitivni-noviny.cz
urbanovakamila.blog.idnes.cz
www.piste-povidky.cz/profil/dzamilaubi

Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí!   |   Zpět na přehled nabízených knih