Hledám nakladatele... Michala Tučková: Život, správná volba

Prezentace projektu Pozitivních novin – Hledám nakladatele

Název díla Život, správná volba
Autor Michala Tučková

Žánr beletrie Formát publikace A5
Ilustrace vlastní Odhadovaný počet stran 150 stran
Typ ilustrací kombinace Představa nákladu x
Stav díla rozpracováno na 50 % Představa ceny x
Návrh obálky x Stav nabídky K vydání

Stručný obsah
Pojednává se o ženě, která má práci, přítele a v podstatě spokojený život, ale přesto se necítí šťastná. Potřebuje změnu, vezme se volno v práci, zanechá přítelovi vzkaz, že odjíždí na pár dní na chatu po rodičích, kam s nima jezdila jako malá. Potká přátele, dva bratry, se kterými si hrávala jako dítě, a vidí, jak moc se změnili. Úplně si obrátili role, ten, kterého měla radši, je na zabití a ten druhý...

Ukázka textu
KAPITOLA JEDNA

Dneska je v práci těžký den, ne že by bylo nějak hodně práce, spíš naopak. Skoro žádná. Člověk v té práci sedí, přihlouple se tváří, že něco dělá a dělat, že něco děláte je stokrát horší, než doopravdy něco dělat. Hodiny stojí, občas máte pocit, že dokonce couvají. Za celý den, volali dva lidi a asi čtyři přišli. Hrozné. Ubíjející a neuvěřitelně vyčerpávající. Hlavně po probdělé noci, plné přihlouplých myšlenek a plánů, snů, které se stejně nikdy neuskuteční. Teď mám chuť jít si lehnout, zavřít oči a nechat se odnést do světa, kde mě nic netrápí, kde mě nic nebolí, kde se člověk cítí skvěle, je šťastný.

„No konečně jdeme domu Zuzko, dnes to tu zas stálo zato, co?“ ptá se mě kolega od vedlejšího stolu.

„Souhlasím s tebou a padáme už domů“ odpovím mu vesele.

Posbírám si rychle své věci, naházím do kabelky, čapnu bundu, klíče od auta a letím.

„Ahoj lásko, mám koupit něco k večeři, nebo si někam zajdeme až přijedeš domu?“ volám své drahé polovičce.

„Já nemám chuť nikam jít, když tak něco kup po cestě, přijedu trochu později, tak na mě nečekej, pa“ odpoví a položí mi telefon. Už zase! Dělá mi to schválně? Nebo ho snad jen baví mě trápit? Večer se budeme zas jen hádat. Potřebujeme pauzu a to bez debat. Myslí si snad, že když jsme spolu tolik let, že mě má tak jistou, že si může dělat co si umane? No to teda ne. Je na čase udělat pořádnou změnu a to hned!

„Dobrý den pane Zahrabal, mohla bych si vzít na čtrnáct dní teď dovolenou?“ volám po chvilce šéfovi.

„Co tak najednou Zuzko? Stalo se něco?“ vyzvídá

„Ne nic se nestalo, jen se necítím ve své kůži a chtěla jsem si trochu odpočinout, ale pokud mě budete potřebovat, tak se nedá nic dělat“.

„Ne v pořádku jeďte, každý si to občas to občas zaslouží. Hezky si to užijte, přítel jede s vámi?“

„Jedu sama, nejspíš. Moc děkuji a mějte se hezky. Nashledanou“. Položím mu telefon, nemám náladu na jeho vyzvídání. Mám ho sice docela ráda, ale zase nemusí vědět vše. Všeho moc škodí. Vše podstatné a důležité se včas dozví. Ostatně jako vždy.

Vytáhnu kufr, zabalím si pár věcí, prolétnu sprchou. Mám dobrý pocit, že jsem se takto rozhodla. Kdybych se rozhodla zůstat, bylo by jen zle. Jako poslední dobou pořád. Už mě to nebaví. Fakt už jsem potřebovala pauzu a ke svému překvapení se usmívám, mám radost, těším se. Asi jsem se zbláznila. Zaleju narychlo kytky, aby dobu mé nepřítomnosti přežili. Napíšu lístek, že odjíždím na pár dní na chatu, kdyby mě náhodou hledal.

Spokojeně frčím dálnicí, poslouchám velmi nahlas hudbu a usmívám se s písní na rtech. Je moc krásný večer, takový už nebyl dlouhou dobu. Nebo jsem to možná nevnímala. Nevím. Teplo, nebe plné hvězd, prostě nádhera. Vše se zdá spokojené, žádný spěch, shon, zmatek, jen klid. Vše se zdá tak uspořádané, zdá se jako by i louky a stromy spali. Že mě nenapadlo vypadnout dříve. Zanadávám si.

Už je skoro půlnoc, na chatu to mám už jen pár minut cesty. Nemůžu se dočkat, až ji zas uvidím. Poslední zatáčka a už je přede mnou má milovaná chata po rodičích. Kdy jsem tu vlastně byla naposled? S Markem jsme tu byli jen jednou, nemá to tu rád. Takže nějaké dva roky tu nikdo nebyl. No to tu bude vypadat. Bohužel jsem si to uvědomila moc pozdě. Pohled nebyl tak krásný jak pamatovala. Celá zahrada zarostlá, nikde nejsou vidět květy, okrasné keře. Dům na první pohled nevypadá tak špatně, jsem zvědavá, jak to bude vypadat uvnitř. Kufry zatím nechám v autě, pro ty se vrátím později. Vyskočím s auta, s trochou nervozity strčím klíč do zámku a odemknu. No naštěstí to vypadá, že dovnitř nikdo nevlezl, alespoň zatím.

Kontakty
e-mail: zwonik@seznam.cz
telefon: 604 372 539

Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí!   |   Zpět na přehled nabízených knih