Hledám nakladatele... Kateřina Králová: Pale

Prezentace projektu Pozitivních novin – Hledám nakladatele

Název díla Pale
Autor Kateřina Králová

Žánr Fantasy Formát publikace A5
Ilustrace x Odhadovaný počet stran 266 stran
Typ ilustrací x Představa nákladu x
Stav díla Hotovo k vydání Představa ceny 150 Kč
Návrh obálky

Podzimní louka porostlá vysokou suchou trávou a uprostřed té kráčí dívka v dlouhých šatech. Ani smutná ani veselá. Je tam pro tuto chvíli. (Zobrazuje nepatrný a nedůležitý úryvek v knize, přesto symbol)

Stav nabídky K vydání

Stručný obsah

Dominik je pro svou mrtvou milenku schopen neskutečného, jen aby ji dostal zpět. Zdá se, že absolutní propadnutí touze a bláznovství otevírá nové brány, brány neuvěřitelna. Možná šílenost, možná hra se smrtí zapříčiní nový život a tak i samotný příběh odehrávající se v královském prostředí temného středověku, kde se Dominikovi naskytne příležitosti najít svou mrtvou. Její život je však naplněn poněkud odlišným posláním. Společenské postavení nečekaně vážené a časté oddávání se čarodějným rituálům, pro něž je dávnou legendou, Dominikovi i jeho věrným přátelům značně zpestří, již tak dost barvité, žití.

Kniha není příběhem lásky ale posedlosti, jakkoliv jen může být chápána. Lyricko-epické strany příběhu života a smrti jsou naplněny alkoholem, zamilovaností – ne láskou, nenasytným chtíčem po moci i nenásilnou erotikou.

Pale skrývá nemálo jedinečných obrazů. I pro ně je nesmělým vyjádřením tajemné pachuti zvané gotika.

Ukázka textu

 „Vzpomínám na nebe, když na něm zářil měsíc v úplňku, vždycky mě chytila za ruku, nemusela nic říkat, věděl jsem, že jestli je v životě štěstí, je to právě teď. Pamatuju si, když se jen tak procházela, jako by ji celý les poslouchal na slovo… Měla v sobě něco tajemnýho, ale byla tak čistá. Chodila tou vysokou trávou, byla šťastná. V kostele se vždycky tvářila tak vážně, oddaně. Byla mu oddaná, byla svatá a její dech zázrakem.“ Dominik se usměje, usměje se od srdce.

„Byla svatá.“ Konečky prstů si pohrává se stonky vysokých suchých květin.

„Svatá!“ Zhluboka se nadechne, zas ucítí tu bolest, hrdlo se stáhne, žaludek sevře, dál vnímá jen nesnesitelné muka.

Letěl jsem, letěl jsem vysoko, výš než je povoleno. Letěl jsem nad lesy, úsvitem, tou zvláštní měsíční září. Byl jsem tam, odkud již nešlo zpět. Slunce, záře, svatyně, studené kamení, blýskající se oči v dáli, zvuk vzpírajících se křídel, chvíle souznění…a pád. Pád nejkrásnější ze všech pádů. Krása, jež nekončí pouhým bláznovstvím.

Odevzdávám se, víc ani slovo, víc ani slib, ani myšlenka. Jen odevzdání se. Pochopení, návrat, pochybnost o celém životě předtím. Smysly, vjem…plamen, jenž neshoří, i když dávno není vidět. Posedlost.

……… ……… ………

Již se ozvalo osudové zaskřípání příjezdové hradní brány. Již se davy zvědavců a rytířů znavených dlouhou studenou válkou nahnaly dovnitř. Rotten již vstoupil zpět na své královské nádvoří a spatřil to. Spatřil obrovský červený žár, z něhož se valí špatné zprávy vzduchem. Nasál vůni ponížení, zklamání a okusil zděšení spatřiv velkou černou rakev uprostřed zmatečného davu.

„Rotte! Otče!“ Přižene se k němu Gregor se strhanou pletí a žalostným výrazem.

Králi se zatemnila mysl. Polyká a vstřebává slovo za slovem, tak umně vycházející z Gregorových falešných, avšak tentokráte pravdomluvných úst.

Králova mysl jako by poprvé v životě ustala zdravě přemýšlet. Jeho pýcha jako by se poprvé proměnila v nadutost malého prince. Jeho oči pojednou potáhlo šero a prázdnota se zas nekonečně vyprazdňovala. Nebyl by to však Rotten, kdyby se v té hluboké prázdnotě nerozsvítil žár. Žár měnící se v oheň, který, spojený s ohněm spalujícím Robinovo bledé tělo, dosáhl ohromující výšky. Spaluje věž, prázdnou a poprvé nezačarovanou.

Vztek, zlost, chtíč si vzít vše své zpět. Zemřít pro to, aby dostal, co patří jemu.

„Kde je?“ Přehluší žár králův hlas a svou zuřivostí ho ochladí.

„Nevíme to jistě, Rotte.“ Sklopí oči Gregor vyčkávaje vytouženého naplnění, pomsty.

„Ptám se, kde je?!“ Rozzuřený hlas králův se vzedme ještě výš a jeho ruka praští silou oceli Gregora přes obličej.

„Myslíme si, že odjeli na jeho hrad.“ Gregor s očima ohromenýma silou královo nenávisti, odplivne hlen krve na zem.

Vojsko právě se navracející domů, plné mužů, jenž by pro krále zabili vlastního bratra, již stihlo zaregistrovat, že není vše v pořádku. Naopak, vidí, že byl-li někdy Rotten odhodlán bojovat, zabíjet, mučit a třeba sám zemřít tou nejhorší smrtí, bylo to právě teď. To jim stačí. Nečekají na povel, shromáždí se za krále, naznačují mu tak, že dokud nezemřou do jednoho, nezemře ani jejich vůdce. Rotten pocítil vlnu síly a odhodlání za svými zády. To mu však nijak zvlášť nepomohlo. Sám by dokázal, co má.

Bez rozkazů, bez příprav a posilnění, bez políbení od ženy a dětí, masa oddaných rytířů zaslepených kouřem pomsty a zadušených prachem mrtvého, vydávají se z brány ven. Nehlučí, nekřičí, neloučí se, teď vědí jediné, přijde smrt. Nevědí čí, nevědí proč, ale cítí, že přijde a bude nemilosrdná.

„Zadržte.“: Rotten je zastaví.

„Na tenhle boj jsme pořád slabí…Totiž, řekl jsem boj? Měl jsem na mysli masakr.“ Rotten zlostí přimhouří víčka.

Gregor se vítězně usměje.

……… ……… ………

Darja je šťastná, tak šťastná, jak bývá v tyto noci. Sama, bez krále, bez jím určených špiónských očí. Je ve věži, v té nejvyšší hradní věži Norska.

Je posedlá. Miluje to. Roztáhne paže, neobvykle silné krůpěje deště smíchané se sněhem, kymácejí jí ze strany na stranu. Je na kost zmrzlá a promoklá, ale svobodná, jako nikdy předtím. Její hlasitý smích se rozléhá po celém podhradí, snad je větrem zanášen až tam dál, k pobřeží za hlubokými lesy a nahání strach potulným psům i lovcům, člověku i zvěři, dnešní noc nezáleží na rozdílu.

Darja vzpomíná, není to tak dávno, co věřila, že při takovéto zlé noci a nevlídném počasí bude Rottenem opečovávána a hýčkána. Bude ji zahřívat svým tělem a starat se o ni. I ona o něj. Nebude se nikoho ani ničeho bát, nebude sama, bude s ním a bude mu patřit, navždy. Teď stojí sama v balkónu své věže, bojuje s deštěm, pyšně vzdoruje síle mohutného větru. Chlad cítí až v morku kostí. Nestojí o bezpečí a zázemí v Rottenově objetí, nestojí o teplo, lásku, upřímnost a domov.

Bozi deště jsou krutější, než očekávala, jsou silnější než jindy předtím, silnější než doufala. Rozhodla se je vyzvat na souboj. Dlouhý šlahoun blesku vyslal plamen své síly, rozzářil oblohu nad hradem a zastavil se o špičku starého stromu, již stovky let svou výškou konkurujícího hradu. Dřevěný stařec zaplakal a zlomil se v půli. Jeho hlasitý dopad na skálu spojil se se zvukem nemilosrdného hromu. Znamení – přijde další, možná ještě krutější ohnivý kus živlu.

Darja se lekne a uhne dozadu. Proč zrovna ten strom? Kolik nocí strávila jeho sledováním. Věřila v jeho ochraňovatelské kouzlo. Vlastně této pověsti věřili všichni místní. Co si ti pověrčiví blázni počnou teď? Byli i ti, kteří ho uctívali.

„Zlé znamení, předurčení nehezkého osudu.“ Ozývá se v opuštěných chodbách temného sídla. Darja neustoupila, dále vzdoruje věčným bohům. I kdyby zemřít měla, tak ať…jako by ji něco naplňovalo zevnitř.

Nepředstavitelně bolestivý chlad. Hlasitě vydechne a prolomí se v kolenou.

Srdce se jí zastaví, jen pukne a jeho horká krev se prolije podchlazeným tělem a zas vyprchá bůhví kam. Darja zvedne prokrvené oči, výhružně pohlédne do nebe, bozi chtěli vyhrát.

Chtěli… Zvedne se, místo ohnivého, stále žhnoucího vášnivého dívčího srdce cítí ve svém těle sněhový, ledový balvan. Chlad pramenící z jeho jádra ji putuje žilami, prolije i dříve horkou krev. Vše, co ji Rotten udělal, udělá … bude odolávat. Její srdce zchladlo.

……… ……… ………

Rány se zahojí. Krev se vpije do již nasáklé půdy. Vítr rozfouká nenávistné dusno a výpary nakažení. Přijde jaro a slunce prozáří nemocné světnice, rozehřeje ledové balvany v srdcích Gregorových zastánců. Zlověstné vrány ostanou vyhlížet v korunách rozkvétání, nejsme snílci. Jizvy v nás nadosmrti zůstanou, některé se nezhojí, na některé se nikdy nezapomíná. Kdosi další možná zkusí ukrást duši Nořanů, tradici norskou, země se však nevzdá. Nořané se bijí do poslední chvíle, do posledního vyhasnutí a země nepovolí, nevydá se nepřátelům napospas jen tak. Vítězství je nenadálé, hrozba na útěku. Norsko, zůstalo jsi svobodné!

Prezentace autora Mladá autorka, která se, po studiu na vysoké škole – obor Český jazyk a literatura – právě věnuje podnikání, úspěšně si plnící sny, plná energie a nadšení žít život tak, jako by každý den byl tím posledním. Ráda je průkopnicí nových věcí, tvrdí, že ani umění nemůže mít mezí.
Kontakty
e-mail: kacule.kralova@seznam.cz

Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí!   |   Zpět na přehled nabízených knih