Hledám nakladatele... Lukáš Martinák: Tajemství a lži Nikolaje Volkova

Prezentace projektu Pozitivních novin – Hledám nakladatele

Název díla Tajemství a lži Nikolaje Volkova
Autor Lukáš Martinák

Žánr

Literatura faktu

Formát publikace A5
Ilustrace x Odhadovaný počet stran 90–110
Typ ilustrací x Představa nákladu x
Stav díla x Představa ceny x
Návrh obálky x Stav nabídky K vydání

Stručný obsah
Příběh, s nímž se čtenář v této knize setká, je až neočekávaně dramatický, a jeho působivost je umocněna ještě tím,že vychází ze skutečných událostí. Dva mladí lidé z rozvrácené rodiny, bratr se sestrou z Jeseníka, hledají východisko ze své situace v přijetí nabídky práce v Praze. Místo lepšího života se ocitnou v nejčernější realitě, která má ke snu daleko. Vydělávání peněz na novodobého otrokáře vlastním tělem, neustálé zneužívání, otupování alkoholem a bohužel i tvrdými drogami a neustálá přítomnost smrti dostávají mladé lidi až na fyzické a psychické dno. V každé temnotě však zbývá alespoň jiskérka naděje...

Ukázka textu
Nikola však už tušil, že na útěk je příliš pozdě. Podíval se na všechny ty klíče se štítky, které tam visely, a snažil se je co nejrychleji přečíst, ale některá písmena na nich byl smazána. Konečně objevil klíčky s nápisem VCHOD. Vsunul klíček do zámku a v tom okamžiku se dobelhala Lora. Vyběhli ven a Nikola za sebou zamkl. Venku byla chladná noc a pršelo. Vyšli nahoru schody vedoucími do nějakého dvora, kde stály vraky aut. Lora se opřela o jednu z popelnic a hned nato se i s ní svalila na zem. Hlasité zařinčení protrhlo noční ticho. Nikola zaregistroval, že někdo silně buší na dveře.

„Už vědí, že jsme utekli,“ řekla Lora do ticha.

Nikola ji opět uchopil a zamířili rychlou chůzí ven ze dvora. Tam odbočili doleva a dali se dlouhou temnou ulicí. Několikrát hlasitě zahřmělo a ulici ozářily blesky. Déšť jim bičoval obličeje a stékal jim po tělech. Byla jim neuvěřitelná zima. Za nimi se ozvaly hlasy.

„To nezvládneme!“ zabědovala Lora.

„To zvládneme!“ ujišťoval ji Nikola a snažil se ji přinutit k běhu.

„Já už nemůžu,“ zasténala.

„Teď to vzdát nemůžeš!“ zvolal Nikola rázně.

Zrovna přebíhali obrovskou kaluž, když uslyšeli hlasitou ránu.

„To byl výstřel,“ zděsil se Nikola.

„Můžeme se schovat za tamty popelnice,“ řekla Lora vyděšeným hlasem. Nikola ji táhl za sebou, ale jeho sestra už byla smrtelně vyčerpaná. Nakonec se jim podařilo vtěsnat se do jednoho z kontejnerů. Nikola na ně ještě navršil nějaké pytle s odpadem. Snažil se udělat v odpadcích škvíru, aby mohl sledovat ulici. Kolem sebe cítili velmi silný zápach rozkládajícího se jídla, Nikola měl pocit, jako by stál na mase. Pak uchopil chvějící se Loru pevně za ruku. Nevnímal vůbec zimu, jen tajil dech a pozoroval ulici. Za chvíli se začaly blížit pomalé kroky, jejichž ozvěna se nesla nocí. Nikola se modlil a v duchu prosil Boha, aby jim pomohl. Objevily se první stíny a ozvaly se hlasy několika osob.

„Jsme ztraceni,“ vydechla znaveným hlasem dívka, ale Nikola jí ucpal pusu dlaní. Byl nervózní, dlaní hladil Lořinu paži a snažil se ji tak uklidnit.

„Dopadne to dobře,“ utišoval ji, ale sám měl co dělat, aby svým slovům věřil.

Zpoza rohu vyšly tři siluety. Nikola je v husté tmě nedokázal rozpoznat.

„Tady už je slepá ulička, nemohli utéct daleko. Ta holka je ještě pod drogami,“ řekla prostřední postava.

„Hej! Jste tady? Pokud ano, tak vylezte dobrovolně,“ zvolal něčí hlas na levé straně. Postavy pomalu kráčely k popelnicím. Prostřední silueta si nabila zbraň. Osobu vpravo osvítila pouliční lampa a Nikola v ní poznal Daniela. Srdce mu div nepuklo.

„Prosím tě! Uteč! zašeptala Lora. Byť jen šeptala, byl v jejím hlase zřetelně cítit strach.

„Ne!“ zaprotestoval co nejtišeji Nikola, ale jeho srdce pumpovalo stále silněji.

„Proč?“ zeptala se se zatnutými zuby Lora.

„Protože jsi má sestra,“ odpověděl Nikola.

Oba však pochopili, že už je velmi pozdě. Všechny tři postavy dorazily k nim. Prostřední z nich namířila přímo na Nikolu. Daniel odhrnul pytel s odpadky, který kryl Loru, vzal ji za ruku a smýkl s ní ven.

„Už je máme!“ zařval muž s pistolí v ruce. Nikola vylezl z odpadků a celý se třásl strachy. Objal sestru, která klečela na kolenou.

„Nikolo, Nikolo! Teď sis to pěkně zavařil,“ ušklíbl se Daniel.

„Drž hubu!“ odsekla Lora. Daniel natáhl ruku, ale muž se zbraní ho zastavil.

„Neblbni, radši je odděláme!“ řekl a namířil zbraní Nikolovi přímo na čelo.

Prezentace autora Jmenuji se Lukáš Martinák Je mi 26 let. Jsem vyučen zakončené maturitní zkouškou.
Kontakty
e-mail: Martinak.lukas@gmail.com

Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí!   |   Zpět na přehled nabízených knih