Vladimír Just: Nádherná, cenná a objevná kniha se zbytečnými chybami

Po přečtení dopisů už těžko bude někdo moci fabulovat o údajném „salonním komunismu“ V+W, o jejich názorovém levičáctví, o tom, že druhá emigrace Jiřího Voskovce byla motivována rodinnými problémy a nebyla opětovnou emigrací před nastupujícím totalitarismem – stejně tak jako se bude hůře popírat bytostně kritický, satirický a opoziční ráz Werichova ABC z let 1955 – 1960 (což všechno někteří postmarxisté činili ještě v roce 2000 v recenzích na mou knížku o Werichově ABC).

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Renata Šindelářová: Rozhovor s Jitkou Molavcovou

Už když studovala na střední průmyslové škole grafické, rýsovala si svou budoucnost hereckým směrem. Nevěděla jak by svého snu měla docílit, ale nakonec ještě před maturitou vyhrála celostátní pěveckou soutěž Talent 70, což záhy odstartovalo i její divadelní kariéru. Jitka začala působit v divadle Semafor, kam přišla zpívat šansóny, než se ve hře Kytice naplno projevil její komediální talent. V Semaforu již zůstala a působí v něm dodnes po boku Jiřího Suchého.

Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (8) - Groucho Marx

Humor bratři Marxů byl milován i nenáviděn. O Grouchově prioritním postavení v trojici svědčí také to, že jediný ještě hrál ve filmech v padesátých letech. V roce 1954 vydal Grouchův syn Arthur knihu „Život s Grouchem“. Snad tím tatínka inspiroval, neboť o pět let později — v roce 1959 — vydal sám Groucho Marx autobiografickou knihu „Groucho a já“.

Stanislav Moc: Má pravda šanci zvítězit?

Některé pravdy jsou skutečně neoddiskutovatelné. Třeba ty historické, které byly popsány a zaznamenány v kronikách. Nelze kupříkladu popřít fakt, že Mistr Jan Hus byl upálen a to v Kostnici. Samozřejmě, kroniky se dají spálit a dá se pak lhát, že to je všechno Masarykův výmysl, aby nastolil církev Husitskou.

Barbara Semenov: Velikonoční symboly

Za blahodárný akt vyšlehání se přirozeně musí platit – dárky a vejci. Jako dárek musí být vajíčko plné a malované.Tradiční a nejkrásnější je barva života - krásná červená. Odtud obecně užívaný název – kraslice. Slovanská tradice zachovala pestrou škálu malování kraslic se vzory často vzájemně souvisejícími a srovnatelnými.

Jarmila Moosová: Barevná školička

Milé děti, člověk, když se moc snaží, toho dokáže opravdu hodně. Ale někdy také přijdou chvíle, kdy se bez pomoci ostatních neobejde. A právě připravit pro vás hezkou a zajímavou knížku bez takové spolupráce ani není možné. Proto vám zde chci představit svoje vzácné pomocníky a zároveň jim nesmírně poděkovat za sebe, ale také za vás za všechny ...

Lukáš Berný: KONEC SEMAFORU?! Petice na záchranu divadel

Asi většina lidí slyšela v posledních týdnech něco o tom, jak se řeší přidělování dotací na kulturu v Praze. Situace je mnohem závažnější než vypadá, díky reformě, kterou prosadili lidé jako Milan Richter a Ondřej Pecha, bude divadlo Semafor (a nejen to) pravděpodobně muset z finančních důvodů ukončit svou činnost

Magické karty

Pomalu se stmívalo a za okny končil deštivý listopadový den. Jarda střídavě posedával a polehával ve svém pokoji a snažil se dívat na televizi. Dávali padesátý sedmý či osmý díl jakéhosi seriálu pro náctileté. Děj mu unikal, neboť nechápal ...

Dobromila Lebrová: Jakub Arbes, spisovatel a novinář

Jakub Arbes je jedním ze spisovatelů, který má, jako například Alois Jirásek, tu smůlu, že byl v minulém režimu vyzdvihován jako spisovatel, který se tehdy režimu hodil. Na rozdíl od Jiráska to bylo pro jeho dílo týkající se sociálních poměrů dělníků. Arbes se zabýval utopickým socialismem, Pařížskou komunou i anarchismem.

Jaroslav Kňap: Rozhovor s básnířkou Věrou Ludíkovou

Projekt POŠLI TO DÁL je asi tak bláhový jako je bláhové psát poezii, zvláště poezii duchovní, asi tak bláhové jako ptát se po smyslu bytí, tak bláhové jako samotný altruismus, avšak bláhovější je považovat duchovní hodnoty za méněcenné, a hodnoty, které společnost má, za neměnné.Mnozí si vzpomenou, jak toužili mít nové džíny a jak na ně sháněli bony, jak moc si přáli ochutnat svobodný svět za „železnou oponou“.

Marta Urbanová: ANGLIE – Hastings

Bylo krátce po sametu. Do města jsme přijeli autobusem na krátkodobý kurz angličtiny. Byli jsme ubytováni různě v soukromí. Náš dotyčný dům stál na malém náměstí, vklíněný v řadě. Několikaposchoďový, impozantní, s ozdobnou fasádou dávající najevo svou zlatou dobu a důležitost. Ke vchodu vedly čtyři schody po stranách vévodily sochy a květináče s pestrými květy. Zazvonily jsme. Vyšla majitelka a já jsem spustila připravenou řeč. Ona nás přivítala.

Miroslav Sígl: Už se zase mluví o Podkarpatské Rusi

12. března povolal Adolf Hitler maďarského vyslance v Berlíně a výslovně prohlásil: "V Praze stále panuje Benešův duch, čehož důkazem je mise generála Prchaly a poslední události na Slovensku. Tento stav nelze ponechat. Nechť Maďarsko samo o své vůli rozhodne, jak bude řešit otázku Karpatské Ukrajiny.

Silvie Hessová - Zdeněk Pošíval: Dáma s houslemi

Trávil jsem víkend na chalupě rodičů Silvie Hessové, bylo jí tehdy asi šestnáct let, a já se zeptal, proč se nechystá na vyhlášenou pouťovou zábavu na Křemešníku. Odpověděla mi: „Strejdo, já bych šla tancovat, až bych brečela, ale nedá se nic dělat, musím cvičit…“

Rozhovor se zrcadlem Evy Rydrychové

Dostala jsem úkol. Pěkně jako ve škole. Samostatné práce mě bavily, ale vždycky byly přinejlepším za lidovku. To mě teda zajímá, jestli po tolika letech po základce to bude lepší. Teoreticky by mělo, a to už jen proto, že tenhle úkol je naprosto senzační. Sedám k počítači obloženým kávou a sušenkami, děti jsou v pelíškách po skvělém obědě, předpokládá se tedy klid na „Hovory se zrcadlem“.

strana 1 / 419

Další strana »