Zdeněk Wachfaitl: Fara Perenská | Cestou k Pálavě

Při svých rozjímáních o zimním slunovratu vždy objevím příjemný pocit odklízení svých bouřlivých myšlenek do klidného přístavu. Vracím se duchem a stavem mysli a loďku si ukryji k ostrůvku Apolla. Venku za okny může klidně řádit nečas a bouřky, sníh mráz i chumelenice. Velký chrám nepřízni vždy odolává, úchvatné divadlo s mytologickým výjevem boha Apollona na slunečním voze. Vůz otáčí slunovrat, Pálava bílá je skvostná při klavírním koncertu. Jsem v klidu domova a vím, že Pálava je jedinečný svět v naší krajině. Je to i můj svět, rád se navracím do bílých skal.

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Martin Hrubeš: Roztržitost a sníh

Povím vám příhodu. Nerad, protože je o mé roztržitosti a netrpělivosti, jež ve střetu se sněhem vytvořila hodně rizikovou směs. Setkal jsem se však přitom s přívětivými a ochotnými lidmi, a tak chci potěšit pozitivně naladěné čtenáře. Mezi Vánoci a Silvestrem jsme s manželkou vyrazili na Šumavu. Sníh je i v Praze, a tady na Šumavě leží skoro metr čerstvého prašanu.

Ivana Štětinová: Zrada ponožek

Tyto ponožky jsou jednou z mála životních jistot, které máte – pokud nejsou zrovna v procesu praní, oddaně na vás čekají v šuplíku, a co je hlavní – vy je poznáte spolehlivě od všech ponožek všech ostatních členů rodiny, protože za ta léta se už staly čímsi jako součástí vašeho ega. Jejich oblečením se stáváte sám(a) sebou a vaši rovnováhu nic nerozhodí. Až... jednoho dne, zcela nečekaně, ucítíte, že s ponožkami to není úplně v pořádku a něco se tam dole děje.

Ivan Kolařík: Chlapi mají právo plakat aneb povodně v Queenslandu

Říká se, že chlapi nepláčou. Avšak i nejdrsnějším mužům se zakalí zrak a zadrhne hlas, když mluví o přírodní katastrofě vskutku biblických proporcí, která právě postihla Austrálii. Austrálie je obyčejně označovaná jako nejsušší kontinent na světě. Ano, do minulého týdne to byla pravda. Po dlouhých deset let byla Austrálie sužována neuvěřitelným suchem. Hlavně obrovský stát Queensland a Nový Jižní Wales.

Emília Molčaniová: Nerozumiem tomu... / Žiadosť

Upratovala som mužovi šuplíky nočného stolíka, keď mi zrak padol na hrubý zošit v modrej väzbe. Len som tak letmo prelistovala zopár stránok a zistila som, že je to jeho denník. Vôbec som netušila, že niečo také existuje. Môj muž a denník! To by skôr pristalo našej dcére, puberťáčke. Viem, že sa to nemá, ale nedalo mi, aby som si zopár stránok neprečítala.

Sport a já

Sport posiluje tělo i ducha, já vím. A také se podle toho řídím. Ovšem ne vždy s úspěchem. Začalo to už v první třídě, při nástupu v tělocvičně, jako nejmenší - poslední v řadě, to mi tedy ducha nepozvedlo. Během školní docházky se to bohužel jen jeden rok změnilo – a potom se ta prťavá holka zase odstěhovala, což bylo k zlosti. Ale do cvičení jsem se pustila s vervou a velkou chutí. Kdo by neměl tělocvik rád? Ale už při pochodu to nějak skřípalo, – levá, pravá, levá, pravá.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (49)

S „vrcholovým“ sportem, samozřejmě naprosto amatérským, jsem skončil asi v šestadvaceti letech, tedy poměrně brzy, a pak jsem se oženil. Nestěžuji si, každé životní období má své kouzlo, že? Naštěstí jsem přece jen stále mohl prohánět své pomalu ale jistě tloustnoucí tělo zejména na ústavním hřišti u Vltavy v Komořanech. Tam se také hrála zejména odbíjená, ale i nohejbal a tenis. Jednou za rok jsme pak vyzývali na fotbalový souboj kolegy z letiště nebo vojenské meteorology.

Diškréce policajtovi / Taková zapadlá hospoda

Žízeň je prevít a občas člověka přivede do podivných situací. Jako třeba v té dočista zapadlé hospodě na samém kraji malého města. Nic moc útulného, poněkud zatuchlý odér a hospodská již na první pohled „samá ochota“. Po delší době se zvedla od řvoucí televize a prý cože si dám. Vyprahlé hrdlo nebývale toužilo po pivu a tak vyzněla i objednávka. Než babice došla k pultu...

Jiří Stanislav: Hotýlek v anglickém stylu v moravském Drnholci

Kdo by čekal, že po vstupu hlavním vchodem uvidí napravo pravý anglický bar i s krbem a nalevo jídelní sál jako vystřižený ze staré Anglie!? Spousta zajímavých dekorací na stěnách - talíře, obrazy a jiné umělecké dekorace vás opravdu přenesou do jiné doby. Jako kdyby každou chvíli do baru měli přijít naši piloti, co za války létali v RAF a nebo nějaká významná osobnost v podobě člena královské rodiny.

Anastázia Mahovská: Tý brďo! Tam ti maj kluky!

Renda mluvila bez nadechnutí o tom, jak už měla dost těch okoukaných zákazníků, co ji nestydatě vydírali, že dostane tu zakázku, až když s nimi půjde na večeři, že bývalý šéf už byl taky pořád a pořád víc a více dotěrnější a začínal být nezvladatelný, protože už jej odmítala celou věčnost.

Ondřej Suchý: Tajemství rentgenového snímku Hany Vítové

Život Hany Vítové byl pestrý, i když vůbec ne v takovém slova smyslu, jak bývá dnes chápáno. Dalo by se o ní mluvit asi podobně jako o Věře Ferbasové, o níž mi komik Jára Kohout říkával: „Ta byla tak cudná, že když se šla koupat, brala si pásku na oči.“ Hana Vítová byla jemná, tichá, bezkonfliktní a já si dodnes považuji, že jsem s ní měl možnost posledních několik roků jejího života být v přátelském styku.

Dr. Batmanghelidj - M.Adams: Léčba vodou

Toto je exkluzivní rozhovor reportéra M. Adamse s Dr. Batmanghelidjem, autorem knihy Water for Health, For Healing, For Life (Voda pro zdraví, léčbu, život). Doktor Batmanghelidj studoval účinky vody na lidský organismus a zjistil, že funguje jako jeden z nejlepších existujících odstraňovačů bolesti a jako preventivní léčba. Reportér Mike Adams byl zřejmě posledním novinářem, který s Dr. Batmanghelidjem udělal exkluzivní rozhovor.

Josef Krám: Josef Škvorecký

A kdo si připomene, že výrazná osobnost Pražského jara a signatář Charty 77 absolvent stejného rychnovského gymnázia v roce 1941 Jiří Lederer (1922 Kvasiny – 1983 Birnbach, Německo) byl jako redaktor v roce 1958 okamžitě propuštěn z Večerní Prahy, když si dovolil otevřeně vyjádřit svůj názor na tento román Josefa Škvoreckého?

Pavel Kovář: Otec kulak, syn zelený baron (10)

V té době už byl na světě starší syn Jindřich. Jako tříčlenná rodina jsme bydleli u manželčiných rodičů ve Pticích v malé podkrovní místnosti, což samozřejmě nebylo zdaleka ideální. Přitom ve výměnku našeho domu ubytoval MNV nájemníka, který se nechtěl odtud hnout a nebyla s ním žádná řeč. Mým přestupem se naše bytová otázka konečně pohnula.

strana 1 / 420

Další strana »