Jarmila Moosová: Stěhujete se?

Rubrika: Publicistika – Zbývá dodat...

Už samotný fakt, že jste se rozhodli stěhovat, přináší nejednu bezesnou noc.
Kam s tím letitým harampádím a co vůbec s sebou vzít či nevzít do další etapy svého života. Zvláště pak, když vašemu rozhodnutí nepředchází získání nemovitosti dědictvím či sňatkem a vy nemáte jinou možnost než začít znovu v novém prostředí, s omezenými prostředky v kapse a vidinou lukrativního zaměstnání v nedohlednu. Říká se, že vlastní zkušenost je k nezaplacení, přesto není na škodu (a hlavně je to ekonomicky výhodnější) poučit se zprostředkovaně.
Svět internetu se nám stal v praktickém životě významným sluhou. Bohužel také, jak už to od věků bývá, všem vykutáleným podvodníkům, zlodějům a bezcharakterním individuím všeho druhu.
Když jsem v důvěře hledala možnosti pronájmu, netrvalo dlouho a narazila jsem na byt s odpovídajícími podmínkami. Díky uvedenému telefonnímu kontaktu jsem se ihned spojila se zprostředkovatelem a dohodla návštěvu a prohlídku bytu. Přesun z jihovýchodní části republiky do hlavního města Prahy je o to složitější, že případné (a bezpochyby nutné) prohlídky obnášejí kolem sedmi set kilometrů a celý den času. Proto jsem skrze důvěrné pražské přátele, kteří byt bezprostředně shlédli a ubezpečili mě o jeho vhodnosti, zaplatila pět tisíc rezervační zálohu oproti smlouvě a dohodla příjezd o čtyři dny později k podepsání smlouvy o pronájmu. Že mi ubyla nejdůležitější starost a podnikla jsem první kroky k realizaci, je nasnadě.

Jaké bylo moje překvapení (a to daleko větší mělo teprve přijít), když jsem se dostavila ve smluvený čas na smluvené místo a vyslechla šokující zprávu: „Majitel byt včera prodal. Stát by se to nemělo, ale stává, bohužel, lidé jsou různí. Poohlédneme se vám po jiné možnosti.“
Ty narychlo nabízené se však ukazovaly být naprosto nepřijatelné a jediným pro mě akceptovatelným řešením bylo v tu chvíli vrácení zálohy v souladu se zněním smlouvy. Ne tak pro pana makléře:
„Do vypršení smlouvy zbývá jeden den. Do té doby vám zprostředkujeme jiné bydlení.“ Nic nedbal na skutečnost, že smlouva je vystavena na konkrétní byt a moje požadavky na jeho další iniciativu nulové. K mému zděšení dokonce přešel do útoku a mně už v tu chvíli bylo zcela jasné, že jsem o svoje peníze nadobro přišla. Mít na to žaludek, vezmu za vděk jeho příkladem, jak se dobře a bez námahy v novém domově uživit. Žel, nemám. A tak mi dnes, kdy jsem díky svým jiným dobrým přátelům našla bydlení podle svých potřeb, zbývá zase jedna starost – zaměstnání. S tím už se však s boží pomocí poperu lépe než s oním periferním gaunerem bez špetky úrovně, co se prezentuje razítkem … ono to vlastně není podstatné. Je s největší pravděpodobností fiktivní.

Buďme proto nadále naladěni na dobro, nicméně neztrácejme nezbytnou obezřetnost. Zvláště, když naše vlastní zkušenost může být ještě daleko, daleko dražší.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 09. 02. 2007.