Pavel Kovář: OTEC KULAK, SYN ZELENÝ BARON (6)

Historie Publicistika

Bylo to přesně 30. května 1953, kdy došlo k měnové reformě. Ale za jakých okolností: den před jejím vyhlášením prezident republiky Antonín Zápotocký lhal národu, že nic takového nehrozí, Přesto se měna konala. Na jednu stranu to vlastně tak moc velké překvapení nebylo. Tenhle komunistický funkcionář uměl totiž „slibovat“.

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Antonín Siuda: Byla jednou jedna kaňka...

Fejetony Literatura

Ještě počátkem sedmdesátých let se nesmělo ve školách psát plnícími pery (prý se kazí rukopis), přestože proslulá firma Pelikán, ale i naše provinční firmy, přivedly na trh slušná, ne-li dokonalá – krásná i funkční plnicí péra. Maně si vzpomínám na slovutný „Centropen“. Později došlo k ústupku. Pokrok se zastavit nedá.

Kamila Urbanová: Nápadník pro kozu

Povídky Literatura

Pak se kozel otočil směrem k nám, ještě si poskočil na zadních nohách a pak už jen letěl jak neřízená střela tryskem přímo k nám. Nikdy bych do sebe neřekla, že dovedu tak rychle vyšplhat na strom. I tatínkův skok na plot byl úctyhodný.

Dáša Cortésová: Jaká byla (a je) skupina Czerwone Gitary (15)

Co je psáno... Publicistika

Každý, kdo navštívil tuto zemi, měl v podvědomí, že je pod stálou kontrolou, sledován nebo odposloucháván. Jednoho večera po úspěšném koncertu se skupina sešla v kapelníkově apartmá, aby to společně oslavili. Při tomto posezení došlo i na debatu okolo odposlechů. Slovo dalo slovo a všichni začali pokoj prohledávat, ale nikde nic.

Ivan Kolařík: O pivě, ženách, dopravě a jiných věcech jak v Česku, tak v Austrálii

Publicistika

Nedávná návštěva Prahy mě nadchla z několika důvodů. Samozřejmě, že ve mně zanechala nezpomenutelný dojem Praha, kterou někdo trefně a s notnou dávkou pýchy nazval „jednou velkou pivnicí,“ Ano, tento pivu holdující občan měl pravdu. Přívětivých hospod, náleven, taveren, výčepů a restaurací je v samotné Praze tolik, že strčí celou Austrálii do kapsy. V Melbourne člověk jen ztěží najde útulnou pivnici, kam by mohl jen tak zaskočit a u půllitru zrekapitulovat život nebo si s kamarády jen tak pokecat. Většinou se jeden musí smířit s trpkou skutečností, že skončí v jednom z velkých hotelů nebo klubů, které postrádají tu pravou hospodskou atmosféru, kterou piják najde pouze v Česku.

Stanislav Moc: Mráz přichází i v srpnu - Milý Kominíče, milá komičko

Zbývá dodat... Literatura

Milý Kominíče, milá komičko, já jen abyste viděli, že ten češtin neovládám už nejlíp a ženský tvar od kominíka mi dělá značné potíže. Čímž netvrdím, že ten mužský tvar je správně. Přesto mi ženské tvary dávají více zabrat, což je asi přirozením, pardon, přirozené! Při rození dopisů to máme těžké všichni, neb nikdo dopisy nepíše rád, rádi je jenom všichni čteme.

Václav R. Židek: Žabky na vodě

Doporučení Literatura

Dovolujeme si Vás upozornit na vynikající knihu Blanky Kubešové - Žabky na vodě, které zvláštní shodou okolností prošla málo povšimnutá českým literárním světem. Možná taky proto, že autorka je Češka a žije ve Švýcarsku.

Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (19)

Na pokračování Literatura

A hotovo! V sobotu, brzy ráno, jsme odjeli ve škodovce na hrad. Než přijel první zájezd, měli jsme ve stánku všechno připravené. Voda v hrnci vřela, jehla ohřívače byla nažhavená, v dřevěné krabici na peníze leželo, možná pro štěstí, pár drobných mincí. Za půl hodiny už vycházeli z brány naši potenciální zákazníci, nabaženi sice historie a kultury, leč hladoví.

S jezevčíkem pod vulkánem

Letem-světem Publicistika

Vešla jsem do obchůdku, kde mimo triček byly různé umělecké i neumělecké předměty – suvenýry z tmavého vulkanického kamene. Na křesle pokrytém červeným koberečkem se rozvaloval jezevčík a s láskou pozoroval svoji majitelku. Byla skutečně krásná, štíhlá, příjemná a mladá. Poprosila jsem ji, zda bych si ji mohla vyfotografovat. Ochotně vzala psíka do náručí a ten jí pohotově dal psí polibek.

Antonín Suk: Sněhový svatý Josef

Povídky Literatura

Bez ohledu na to, že svátek slavil svatý Josef, začali nahoře vymetat. Musela jim tam zbýt velká zásoba, chumelilo jako v lednu! Les se prohýbal pod tou nadílkou, která se sice snášela k zemi jako peříčka z babiččina polštářku. Lehounce, ale stačil je malý závan a už se všechno točilo. Spořádaně, jako při starých vesnických zábavách, pěkně „za sebou“.

Luděk Ťopka: Střelba na Střele

Povídky Literatura

Jednoho hezkého dne jsem se časně ráno vydal asi tři sta metrů proti proudu na lipany. Věděl jsem o místě, kde byli opravdoví krasavci s ploutvemi jako prapory na hřbetě. Došel jsem k onomu jezu, připravil prut a šňůru, a právě když jsem vybíral tu správnou mušku, objevil se na druhém břehu další rybář.

Jaroslav Hrubý - Zdeněk Pošíval: Poněkud skryté zázraky

Rozpravy ZP Publicistika

Přestože dnešního hosta znám teprve od neplánované červnové návštěvy, těším se z tohoto osobního a neobyčejného setkání: výrazně mi připomnělo často opomíjenou pravdu, že kulturní hodnoty nevznikají toliko z usnesení úřadů či politicky motivovaných orgánů, ale hlavně a především z veliké vůle, iniciativy, kromobyčejné snahy a talentu jediného odhodlaného člověka.

Jaroslav Volf: Pocta H. Ch. Andersenovi

Co je psáno... Publicistika

„Roku 1805 - v městě Odense - v ubohém pokojíku žili mladí novomanželé, zamilovaní do sebe až za kraj světa. On byl jen dvaadvacetileté švícko, však povahou vskutku básníkem byl - ona byla jen o málo starší, neznala ani život ani svět a jediným jejím majetkem bylo ryzí srdce. Manžel teprve nedávno stal se z tovaryše mistrem a vlastníma rukama zhotovil si jak vybavení pro dílničku tak i svatební jejich lože.

Dobromila Lebrová: Viktor Schauberger, rakouský lesník, přírodovědec, vynálezce

Co je psáno... Publicistika

Viktor Schauberger byl pro své současníky a - možná i pro naše současníky - rozporuplnou postavou. Většinu jeho objevů považovali za šílené, nesmyslné. Dost z jeho objevů se vymykalo uznávaným fyzikálním zákonům a jeho řeč nebyla vědecká, tak ho jen málokterý vědec dokázal pochopit. Mnohé jeho myšlenky předběhly svou dobu o staletí...

Ondřej Suchý: Ze začátku Semaforu (4)

J+O Suchý Publicistika

Z osmi sešitků, prvních programů divadla Semafor z let 1960 až 1963, vybírám pro tentokrát jen samé kuriozitky a drobné texty. Pamětníci – pobavte se!  SEMAFOR NA LYŽÍCH Výsledky závodu: První dojel do cíle Jiří Šlitr ...

Jaroslav Vízner: Krávy a krávy aneb Dnes jsme volní, nekažme si to a umožněme jim to také

Postřehy Publicistika

Za minulého režimu jsme vlastně žili jako ony. Krávy uzavřeny ve chlévech a my, občané, v hranicích naší země. Když se nějaké krávě náhodou podařilo utéct na vzduch, dostala maximálně holí na záda. Když zatoužil po "čistém nadechnutí" člověk... Nám už delší dobu překročit hranice hranici nic nebrání a ne každý si toho váží.

Ivo Fencl: Pozitivní skeptik Jonathan Swift

Co je psáno... Publicistika

Stejně jako Robinsona četl Gulliverovy cesty (1726) asi každý. Přinejmenším v dětství - a přinejmenším neúplnou verzi. Ne každý si ovšem, pravda, zapamatoval zdejší "odvážná" zjištění o vesmíru. Možná to nevadí. Ona zas tak odvážná nejsou. Slovo jsem umístil do uvozovek asi právem a Swiftova (1667-1745) tvrzení totiž k žalu všech záhadologů nebyla nikterak vizionářská.

Radka Jurkovičová: O zlomeném srdci / Chudinka obecná

Zamyšlení Literatura

"Ty už mě nemáš rád…?“ Napůl výčitka, napůl otázka. "Mám tě rád…“ brání se dotyčný chabě, pokud nepřejde rovnou do protiútoku. Ostatně, co říct na takové nařčení. A vzápětí přijde další: "Zlomil jsi mi srdce..!“ (rozuměj: přišla jsem o své iluze) Následuje srdceryvná scéna, jejímž cílem je, aby se dotyčný cítil alespoň tak špatně (raději hůře), než ta s domnělou frakturou.

Lucie Frejková: Jak jsem našla samu sebe

Zamyšlení Literatura

Nikdy jsem nebyla oblíbená na základní škole a urážky typu: „Zrůda jde!“ mi zůstaly v hlavě dodnes. Nikdy jsem se nepokoušela vystrčit hlavu z davu, raději a moc jsem na sebe neupozorňovala. Když jsem ve čtvrté třídě čekala se všemi spolužáky, až se otevřou dveře od jazykové učebny, přišla za mnou kamarádka. Nejdříve jsme se bavily o úkolech, o tom, co jsme dělaly o víkendu, a pak se mě zeptala na otázku: „Nemáš chuť začít se mnou chodit do dramatického kroužku?“ Moc jsem tomu pojmu dramatický kroužek nerozuměla, ale když mi kamarádka řekla, že se jedná o divadlo, souhlasila jsem.

Helena Jarešová: Poděkování

Pohlazení Literatura

Jednou mi moje dcera řekla: „Mami, nerozčiluj se a piš!“  Dlouho jsem nevěděla, komu a co bych měla psát. Teprve až když jsem objevila Pozitivní noviny, napadlo mě, že nastal ten správný čas podělit se o své myšlenky s lidmi, kteří jsou naladěni na stejnou strunu, jako já. Věřte mi, že tohle je opravdu můj první dopis v životě, který píšu někomu neznámému. 

Celkem se zde nachází 5962 článků

Další strana »