Antonín Suk: Vosy

Pod okny ložnice šéfa Vickovického polesí se usadila pěkně početná rodina vos. Silné hnízdo to bylo. Velice často některá z nich vlítla do místnosti a budila hrůzu. Pan fořt, chlap jako hora, dobrých sto dvacet kilo, žil v představě, že vosí ukousnutí by mohlo být jeho koncem. Když už drzost žlutočerných slídilek přesahovala všechny meze jeho tolerance, vydal příkaz: „Pane technik, udělají s těma potvorama něco!“

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Josef Fousek: Existence duchů / Nejkrásnější den

Vážení přátelé, společně s Bohuslavem Balbínem se zamýšlím nad jazykem českým. Dovolte mi pár obyčejných slov. V dnešní hektické době koaličních a opozičních nomenklaturních leasingů, postgraduálně korespondujeme s privatizační kompetencí. Analytická transformace garantuje anorganickou pasivitu psychiatrické pofidérnosti.

Ivan Kraus: Francouzština pro cizince

Francouzština bývala vždy jazykem diplomatů, tedy těch, kteří řeknou vše, co mohou, aniž řeknou něco, co nesmějí. Tato tradice pronikla i do dnešního jazyka. Ne vše, co je řečeno, je tak míněno. Díky svým mnohaletým zkušenostem mohu zde uvést řadu příkladů. Génial – znamená v běžné řeči slušné. Génial, génial – dobré. Génial, génial, génial – velmi dobré.

Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (20) W.C.Fields

DODNES VYCHÁZEJÍ v Americe knížky, podepsané jeho jménem. Jsou to knížky o něm i knížky obsahující jeho výstupy, úvahy a jiné literární práce. WILLIAM CLAUDE FIELDS (1879—1946) byl kabaretní hvězdou již na počátku 20. století. Poprvé se před kamerou objevil v roce 1915. Podobně jako u nás Vlastovi Buriano­vi, i W. C. Fieldsovi přinesl největší popularitu až zvukový film.

Danuše Markovová: Nádherné zbytečnosti obrazotvorné

Ani dnes jsem se od sběratelské posedlosti úplně nevzdálila, ale pouze je zaměnila.Tu a tam ještě něco zvednu ze země anebo získám darem od přátel. Nyní kameny do srdce shromažďuji způsobem jiným. Maluji je. Do obrazů usazuji kamenné stopy nesmrtelnosti, tisknu jim symbol jakéhosi embrya, které pupeční šňůrou spojuje vesmírný svět zkamenělých mýtů.

Josef Fousek: Moc rád vzpomínám na Karla Kryla (2/2)

V den Krylova pohřbu, 11. března 1994, den před mými pětapadesátými narozeninami jsem odešel z OÚNZU, kde „přeměřili“ lékaři mé srdce, pod jazykem nitroglycerin, a u svaté Markéty plakaly zvony. Jet do Prahy na pohřeb jsem nenašel sílu. Na tom pohřbu bylo i mnoho těch, pro které Kryl nikdy nezpíval. Nenapadlo mne, že se utrápil. Čekal, že to bude jiné, a ono to zůstalo stejné.

Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (20)

Od pubertálních let mne částečně ovlivňovaly trampské písně. Byly jako sny o něčem, co je vzdálené a nedosažitelné. Jistý čas mne a mou generaci objaly písně Kučerovců, které aspoň v duchu zanášely naše myšlenky do ráje havajských krásek, palem a šumotu oceánu. Na schodišti pocitů jsem potkal písničky Voskovce a Wericha, Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra ze Semaforu.

Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy (5) - Židé dostávají zákon

Vítězný zástup dosahuje konečně jižního cípu Sinajského poloostrova, vlastní hory Sinaje či Chorébu. Dva názvy nám zde splývají a historici si mohou být sotva jisti skutečným místem setkání. Zdá se však, že legendární hora Sinaj je nejvyšší vrchol skalnatého pohoří Choréb, jemuž říkají Arabové Hora Mojžíšova čili Džebel Músa.

Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (8) Claude Monet

Francouzský malíř, zakládajícím členem impresionistů, ale ve stylu i tematice si zachoval individuální postoj. Monet usiluje podat zrakový dojem, jakým působí výsek krajiny v určité situaci, dané roční i denní dobou, to se snaží vyjádřit světlými barevnými tóny, nanášenými ve větších či menších skvrnách ve shodě s tvary věcí. Ve svých raných letech maloval zásadně v plenéru – začal i dokončil obraz venku před objektem. Často s tím bývaly veliké potíže – když bylo venku vlhko a větrno, musel stojan zatížit většími kameny a míchat barvy pod pláštěm.

Libuše Čiháková: Myší problémy

Moje kamarádka Dana se snad nebojí ničeho. Od jara do podzimu žije na samotě u lesa úplně sama, a klidně, třeba o půlnoci, jde ven se psem. Všichni se jí obdivujeme. „Moc mě nechvalte,“ říká. „Kdybyste věděli, co se mnou dokáže udělat sebemenší myška! Jenže není divu. Kvůli ní jsem se předčasně narodila, vdala a málem rozvedla."

Bohumír Herout: Slaměný vdovec aneb „Pracovní výkaz“

V pátek v poledne jsem vyprovodil svoji ženu na autobus. Jak jsem tam tak stál a dával pozor, jestli ještě náhodou nevystoupí, sledoval jsem tabuli s různými strašně důležitými informacemi, třeba jak se jmenuje ta skupina, co dělala randál minulou sobotu v noci a nebo kdo přijede produkovat další hluk příští týden.

Člověk v sídlišti – úprk do ticha

Když uplyne vydařený červencový den, který je navíc sobotou, plný tepla a slunce, které prohřeje příbytky tak, že ani noc je nestačí ochladit, den, který vyžene téměř všechny lidi z měst k vodě na chaty a chalupy, do hospod ...

Vladimír Vondráček: Úvaha vážná i nevážná na téma dilema

Podívejme se ale do svých luhů a hájů, jak své dilema - zda jít dále, či zůstat v okolí Řípu -vyřešil náš praotec Čech. Nevím, nevím, zda správně usoudil, že nám, jeho potomkům, bude stačit mléko a strdí, kterýmižto dary přírody krajina vůkol prý oplývala, a že nám nebudou chybět třeba vyšší hory nebo moře? No – musíme mu opustit, každý máme nějakou tu chybičku, že?

Ivan Kolařík: Další štace po světě - Jak přežil jsem přistání

První pocit strachu na mě přišel, když jsem místo uhlazeného, elegantního pilota s prošedivělými skráněmi a v parádní uniformě, spatřil upoceného tlusťocha v ušmudlané košili a džínsách. Ten se ztěží narval do pilotního sedadla, zatímco podobně vyhlížející letuška roznášela teplou vodu. Na to konto jsem došel k závěru, že tento let nemůže dopadnout dobře.

strana 1 / 419

Další strana »