Jaroslava Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (9)
Přes 70 let nás dělí od napsání Čapkova textu. Leccos se opakuje, leccos má stále svůj nesplácený dluh - dnes bychom tomu řekli „česky jadrně“, že nám schází „self-promotion“, tedy nejen umění a snaha poukazovat na naše reálné přednosti (na rozdíl od reklam, kde o realitu až tak moc nejde, podobně jako v případě propagandy), ale také schází vůle k takovým krokům.
Stanislav Moc: Jiřík
Jiřík měl mnohem větší štěstí. Jeho nová přítelkyně Julie v TAB (sázková společnost) pracovala, a tak se občas stalo, že mu zavolala a dala tip. Dělala to, když si u ní nějaký sázkový odborník vsadil větší sumu peněz. Bohužel, opravdoví sázkaři sázejí většinou na poslední chvíli a než Jiřík nebo já dojel do sázkové kanceláře TAB v naší čtvrti, tak koně už dávno doběhli a my utřeli hubu.
Egon Wiener: Pionýrské tábory | Popice u Znojma | Slavní a velcí – Liaz
Průšvih. Mně se na nich líbilo. Samozřejmě, až na maličkosti. Vím, že i z pozdějších skautských táborů se vraceli jedinci, kteří si řekli „jednou a dost“. Asi jsem trochu od malička retardován, ale mě moji pionýrští vedoucí připravili program, který naplnil mou dětskou duši, která se těšila a hřála z cvrkotu kolem mého stanu, v kuchyni při jídle, na výletech, při bojových hrách, při vztyčování vlajky, rozdělování pošty.
Anastázia Mahovská: Pamatuji časy, když dávaly se klíče pod rohožku.
Vajíčko sa však bez múky pripaľovalo, a tak málo prepečené mäsko naskladala mama do pekáča na slaninku a všetko poprekladala krúžkami cibule. V pekáči sa potom rezne dopiekli domäkučka, až sa rozplývali na jazyku. Boli krehké ako torta, a preto sa ešte dozdobovali šľahačkou a susedia po tej vôni zo slaninky behali do krčmy ešte častejšie s džbánom pre pivo, ako tomu bývalo obvykle.
Zdeněk Horenský: O Františku Pivodovi
František Pivoda je pojmem historie hudby Rakouska-Uherska. Narodil se 19.10.1824 v Žeravicích. Když mu byl jeden rok, odstěhovala se rodina Pivodova do Koryčan, kde jeho otec pracoval jako strojník na velkostatku. František tam vyrůstal do svých deseti let, kdy mu zemřela maminka. Po její smrti si ho vzal k sobě jeho starší bratr Kašpar, který v té době působil jako učitel v Bučovicích. Také František se měl stát učitelem. Nejprve studoval na gymnáziu, později na učitelském ústavu v Brně.
Luděk Ťopka: Dobrodružství s převaděči
Ke státní hranici to již nebylo ani kilometr, a jak jsem se právě chtěl obrátit k domovu, uslyšel jsem za sebou zvuk motoru a vedle mne zastavil postarší mercedes a z okénka řidiče se ozvalo: „Herr, wie weit nach Weiden?“ Vidím, že vůz má slovenskou espézetku, a tak povídám: „Proč se ptáte německy? Tady jste ještě v Čechách a do žádného Weidenu se tudy nedostanete.
Ivo Fencl: Už 85 let se pohřešuje plukovník Fawcett
29. května 1925 zmizel v Jižní Americe dobrodruh, voják a geodet Percy Harrison Fawcett (1867-19??) a nadále zůstává pohřešován, i když by mu dnes bylo již 143 let. Ještě asi máte v paměti i dočasné zmizení jeho skorojmenovce Steva Fossetta, nicméně kosti "Lovce větru" (jak se jmenuje jeho vlastní životopis z roku 2006 vydaný česky o dva roky později) se našly (a budiž Fossettovi poušť lehká), zatímco kosti plukovníka Fawcetta nejspíš nemáme.
Drogy z drogerie
Výuka na střední pedagogické škole, kterou jsme spolu s dalšími studentkami navštěvovaly, byla občas zpestřená nějakou kulturní akcí. Mezi ně patřily i „výchovné“ koncerty, i když jejich návštěvy měly svou stinnou stránku.
Milan Turek: Podještědský poklad
Snad víc než cokoliv jiného připomíná Podještědí biblickou krajinu. Téměř nedotknutá příroda, žádné průmyslové objekty ani supermarkety či autostrády. Sem ani turisté příliš nezavítají. Zatímco vrcholek hor navštíví během roku milión lidí, tady je ticho a příroda vládne životu. Mezi několika desítkami malých ani ne vesniček, ale spíše osad najde poutník cestou Jákoba Staršího jen s obtížemi vesničku zasvěcenou apoštolovi Ježíše Krista.
Petra Haasová: Haló, gratulujeme!
„Haló, dovolali jsme se k vám správně?“ zaskřehotal mi do ucha naléhavý ženský hlas a já si asi po stopadesáté uvědomila, že to nebyl až tak dobrý nápad pořídit si domů „pevnou linku“. Navíc, otázky tohoto typu řadím zásadně do kategorie těch, na které je lépe neodpovídat, pokud následujících pár měsíců nechcete vést vleklé soudní spory za urážku na cti.
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (18)
Z Eboru vedla neasfaltovaná, ale tenkrát dost neudržovaná cesta přímo do Graftonu, a tak jsme se rozhodli, že se vrátíme k pobřeží a do Graftonu se vydáme podél moře. Nelitovali jsme. Cesta vedla krásnou krajinou lemovanou horami a město Coffs Harbour nás přímo okouzlilo. Už tenkrát tam měli známou atrakci „Velký banán“, kterým jsme prošli a prohlédli si i banánové plantáže.
Josef Fousek: Spokojenost / Kariéra
Spokojenost! Zdánlivě obyčejné slovo. Abych byl spokojený, stačí, abych se rozhlédl a spatřil slunce za okny panelového domu, uvědomil si, že dýchám, že slyším své srdce, že právě v téhle chvíli nemám strach z nebezpečí. Mám několik párů bot, několik košil, dva kabáty, šest různých kšiltovek, pět klobouků a dvoje rukavice. Od kamaráda Štefana, prodejce ponožek, mám několik párů.
Vladimír Cícha: Cesta na jihozápad – vzpomínka na báječné časy (4)
Plachetnice zakotvené v přístavu, molo zatínající se daleko do oceánu, Fisherman´s Wharf s mnoha krámky, hospodami, restauracemi, z nichž linou se exotické vůně. Pohled na ostrov Alcatraz s věznicí dnes již změněnou jen v turistickou atrakci a nalevo… ano, Golden Gate Bridge, i dnes částečně zahalený do pověstné mlhy. Projíždka lodicí poskytuje mnoho pitoreskních pohledů na strmé ulice města, dosud nám známých jen z televizního seriálu, jimi za zlosyny pádících strážců zákona M. Douglase a K. Moldena.
Věra Ludíková: Pocta Boženě Němcové
Boženu Němcovou jsem si oblíbila o něco později, než když byla povinnou četbou ve škole. Byla pro mne v každém případě rozporuplnou osobností. Zápas o českou identitu jsem tehdy viděla tak, že naši buditelé pro nás vše už dávno vybojovali. Po sovětské okupaci v roce 1968 jsem silně vnímala ohrožení existence českého národa.
strana 1 / 419