Vlastimil Marek: STEPHAN MICUS V PRAZE "Když to hraje samo"

Rozhovory Publicistika

Stephan Micus byl i nepřímo na počátku českého hledání dokonalého zvuku a hudebního vyjádření. Vzpomínám, jak jsme s Jirkou Mazánkem, Vlastou Matouškem a Karlem Babuljakem (a také nadšeným sběratelem desek Vlastou Rajnoškem) se zatajeným dechem naslouchali každé další Micusově desce (a jak jsme si je přetáčeli na kotoučové a později kazetové magnetofony).

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Michal Čagánek: Pošli tátu

Pohlazení Literatura

Většinou byla ještě tma. Děda potichu otevřel dveře pokoje, ve kterém jsem spal, tiše zašeptal: „Míšo...“ A ještě dříve než zašeptal, sotva se dotkl kliky, já jsem už otvíral oči. Na stole byla připravená snídaně. Snídali jsme tiše, jen ranní pták občas zazpíval, hodiny v kuchyni tikaly, chleba byl namazaný máslem a z čaje se kouřilo.

Ivo Fencl: Rychlé šípy BEZ Rychlých šípů?

Víte, že... ? Publicistika

Taky jste si všimli, že se v příbězích Rychlé šípy a rozjetý vůz (20. 9. 1940), Rychlé šípy škádlí Rychlonožku (12. 10. 1940) a Rychlé šípy napravují kamaráda (19. 10. 1940) vůbec neobjevuje Červenáček????? Ne? Já se vám tedy čestně, s rukou na srdci přiznám, že jsem tu absenci zaregistroval až po letech, vlastně teprve nedávno a co okoralý dospělák. Nicméně... Je to tak! Červenáček tu doopravdy třikrát chybí. Překvapivé? Jak pro koho.

Milan Turek: Vyprávění Jana Šebelky

Zajímavosti Publicistika

Liberecký spisovatel, novinář JAN ŠEBELKA se narodil v roce 1951 v Děčíně. Vystudoval FAMU Praha, obor dramaturgie a scénáristika. Pracoval jako závozník, dělník, vychovatel, vedoucí internátu a v letech 1993 až 2000 byl novinář. V roce 2001 vydal s astroložkou Alenou Kárníkovou knihu Kdy s lunou do postele. Ve stejném roce vyšel první díl jeho liberecké tragikomedie Případ spravedlivého vraha.

Iveta Kollertová: Já věděla, že jsem prozatím zvítězila

Na pokračování Literatura

Pak jsem dostala „andělíčka“, punčochy na nohy i injekci a jediné, co si pamatuji, je moment, kdy jsem vyjížděla ze dveří. Nebála jsem se, bylo mi to jedno. Myslela jsem si, že je to banální operativní zákrok, kterých dělají dvanáct do tuctu. Odvoz na operační sál se rozplynul až do doby, kdy jsem se probírala a kdosi mi říkal: "Paní Kollertová, vytáhneme vám podpůrné dýchání.“

Ivan Kraus: Volání divočiny

Povídky Literatura

Když jsme uviděli ženu ve velkém roztrhaném svetru, v holinkách a s šátkem hluboko do čela, nevěnovali jsme ji pozornost. Teprve když se ta osoba zeptala otce, jestli chce jít na houby tak nevhodně oblečený, poznali jsme, že je to matka. Ačkoli nemluvila změněným hlasem, vypadala, jako by právě opustila Perníkovou chaloupku. Otec měl na sobě, jako obvykle, sako a kravatu. Matka se podívala na jeho výstroj a řekla, že tak jít na houby nemůže.

Symfonie a límec

Povídky Literatura

Kdybych z ničeho nic dostal pozvání na býčí zápasy nebo na manévry turecké armády, patrně by mě to nijak nevzrušilo. Avšak minulý týden přišla ona a přinesla lístky na koncert. Myslím, že jsem vyvalil oči jako tulení mládě na zánovní cirkulárku. Když mi však sdělila, že na hoboj píská osobně Luboš Kažourek a odmávají to hned tři dirigenti, souhlasil jsem.

Radovan Lukavský: Bojare, Bojare!

Povídky Literatura

Při jedné takové výpravě jsem narazil na psa, přesněji řečeno na zatoulané štěně – běloučké s černými skvrnami. Snažilo se přede mnou utéci, ale nebylo kam. Běhalo z jedné houštiny do druhé, až nakonec – buď mě poslechlo, nebo to vzdalo – mě pustilo k sobě, nechalo se vzít do náruče a odnést k nám domů. Maminka i moje mladší sestřičky pejska přivítaly, nakrmily a ustlaly mu na noc v takové bedýnce.

Sloupky Jiřího Menzela (8)

Na pokračování Literatura

Někdy mi i televizní obrazovka udělá radost. Uviděl jsem na ní a dokonce několikrát dva potentáty, presidenty dvou největších supervelmocí, jak se drželi kolem ramen a řehtali se na celé kolo. Jeden z nich se smál trochu zdrženlivě, jako by se trochu divil, co to vlastně vtipného řekl, za to ten druhý se smál až se svíjel, zrudl v obličeji a plácal rozjařeně druhého po ramenou.

Miroslav Sígl: Nadšený zachránce lidové architektury

Víte, že... ? Publicistika

V encyklopedii Kdo byl a je kdo (Libri 2007) najdeme o Ladislavu Štěpánkovi (1906-1992) v jeho hesle údaje o tom, že to byl konzervátor lidové architektury, pracoval ve středočeské Památkové péči, spolupracoval s Polabským národopisným muzeem v Přerově nad Labem, stál u zrodu Polabského muzea v Poděbradech, Národopisného muzea Slánska v Třebízi a Muzea vesnice v Kouřimi.

Vladislav Neužil: Tichá vzpoura

Inspirace Literatura

S vedoucími, které většina z nás nazývá šéfem, byly vždycky nějaké potíže. Šéf je tu proto a od toho, aby ho jeho podřízení podrobovali kritice. V některých případech s tím lze jistě souhlasit, ale já jsem měl občas to štěstí, že jsem mnoho výhrad k některým šéfům nemusel mít. Možná, že si ten vztah vytváří a buduje každý sám. Možná, že nejvíc záleží už na prvním kontaktu

Evě Střížovské byla udělena cena Český patriot 2010

Víte, že... ? Publicistika

Aktivně na veřejnosti vystupující Asociace nositelů legionářských tradic (ANLET), udělovala letos již potřetí čestné ocenění Český patriot. Cena je udělována za významný přínos v oblasti podpory národní hrdosti a zachování historie České republiky. Jednou ze tří letos oceněných osobností byla i zakladatelka a šéfredaktorka Českého dialogu, paní Eva Střížovská. Cenu spolu s dalšími převzala dne 12. listopadu 2010 na slavnostním večeru, který ANLET uspořádal v kongresovém sále hotelu DUO v Praze.

Slavomír Pejčoch-Ravik: Jak číst bibli? / První lidé (2)

Historie Publicistika

Stránky textu, který budete číst, (a možná čítat), byly napsány před drahnou řádkou let. Ve smutném čase našich novodobých dějin vycházely na pokračování ve vývěskách kostela sv. Ignáce v Praze na Karlově náměstí. Byly fotografovány, opisovány a hlavně čteny. S přítelem Jiřím Skoblíkem jsme tak ušetřili čtenářům pracnou přípravu, studium tisíců stran biblických textů, přičemž ani autor, ani jeho zpovědník ThDr. Jiří Skoblík netušili, nebo si nechtěli připustit, velké riziko.

Marie Blandová-Lorencová - Zdeněk Pošíval: Zapřisahlá venkovanka z metropole

Rozpravy ZP Publicistika

M. Lorencová studovala na DAMU o ročník níž než já, po absolvování pracovala výhradně mimo Prahu (až na jedinou výjimku) a hostovala v tzv. »oblastních divadlech«. Cokoliv jsem od ní na jevišti zhlédl, mělo nadprůměrnou úroveň. Politická situace v zemi se dotkla i jejího soukromého života, ať již při pracovních potížích jejího manžela, tak i obtížemi častého hostování v bůhvíjaké geografické vzdálenosti od domova.

Stanislav Háber: Filmuje... (4)

Zajímavosti Publicistika

"Čo sa stalo?" Nechápal osvetľovač. Začal som mu vysvetľovať, že som si práve pribuchol hlavu do dverí. Starý pán kameraman na mňa pritom zazeral tak, že by aj mlieko skyslo, kým nepodotkol: "Aspoň vidíte, aké to je." Odvtedy sa snažím si túto príhodu pripomenúť vždy vtedy, ak mám chuť sa niekomu smiať. Viem totiž, že hneď, ale hneď sa aj mne môže stať to isté, z čoho sa smejem.

Luděk Ťopka: Štědrovečerní host

Na pokračování Literatura

Spadl mi kámen ze srdce, přitiskl jsem toho zmrzlíka pod kabátem více k tělu, sáně se rozjely a za pět minut už jsme vjížděli na náš dvorek. Seskočil jsem ještě za jízdy a běžel do kůlny, kde měli naši králíci zimní obydlí. Vstrčil jsem ušáčka do jednoho kotce, vyrobil mu tam pelíšek ze slámy a sena, naplnil krmítko ovsem z plechovky na polici a nalil vodu.

Dobromila Lebrová: Václav Beneš Třebízský, spisovatel a kněz

Co je psáno... Publicistika

Spisovatel historických děl - Václav Beneš Třebízský - je od některých literárních historiků a kritiků, především Arneho Nováka (1880 - 1939), srovnáván s dalším spisovatelem historických románů a povídek - Aloisem Jiráskem (1851 - 1930). Je zdůrazňováno, že ryzí vlastenectví Třebízského je tendenčně sentimentální, především u jeho děl z pobělohorské doby.

Ivan Rössler: Na sklence červeného s Adolfem Bornem

Co je psáno... Publicistika

Adolfa Borna mám rád pro jeho baculaté dámy s ještě baculatějšími klobouky, dlouhé psíky a uťápnuté pány. Pak ho mám rád, protože má rád - stejně jako já - dobré víno. Pojďme si tedy s Adolfem Bornem při sklence červeného povídat o jeho dětství (shledáte, že i v tomto tématu to víno je obsaženo). "Narodil jsem se v Českých Velenicích," začíná vyprávět Adolf Born, "což je zajímavé městečko.

Agata Jelínková : Bude-li nás víc, nebudem se bát vlka nic

Víte, že... ? Publicistika

Ne, nelekejte se, nejde o informaci, kterak zprovodit ze světa zvíře nebo vaši opruzeninu. Většina národa prostě ani netuší, že vlk je i nemoc imunity.Říkáte si: nemoc imunity, to se mi stát nemůže.Pročtěte si tuto informaci, kdyby náhodou, pro strejčka Příhodu nebo můj třídní učitel říkal pro všeobecný přehled. Jeden totiž nikdy neví…

Rudolf Křesťan - Eva Laštovičková: KŘESŤAN NA DOSLECH

Co je psáno... Publicistika

V našem městečku Stará Role jsem v uvedeném žákovském věku roznášel předplatitelům nedělní tisk. Než jsem jim ho dal do schránek, vždycky jsem se do novin podíval. Takové mazané čtení zadarmo bych dnešním termínem nazval jako bonus té služby. V tehdejších nedělních vydáních novin vycházely pravidelně fejetony. Něčím zvláštním mi byly sympatické. Možná tím, že na rozdíl od úvodníků s budovatelským nabádáním byly osobnější.

Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (8)

Rozhovory Publicistika

Vplouváme do vánoční nálady, ale já bych se ráda vrátila do poněkud méně idylického období. Není to tak dávno, co jsme všichni vzpomínali na sedmnáctý listopad 1989. Jak jinak tedy začít zimní zamyšlení, než úvahou nad uplynulými osmnácti lety? Cítíme se tak, jak jsme si tehdy představovali, nebo nás realita zaskočila?

Celkem se zde nachází 5962 článků

Další strana »