Egon Wiener: S humorem do světa módy

Čas od času se dívám na televizní americké armádní vyšetřovací metody, jak dopadnout delikventy. Dr. Malárd a jeho úvahy z patologie si nikterak nezadají s četbou o tom, co si oblékaly ženy koncem 19. století. Zajímavé je především používání cizích slov, se kterými se jen tak nesetkáte. Co obléknout si mají mladé ženy plné života a zdraví koncem 19. století? Černé atlasové sukni ještě rozumím, ale vesta z tmelovobarveného sukna s vykrajovanými šůstky, se mi zdá zavádějící.

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (6)

Od té chvíle jsem se v práci měla jako prasátko v žitě. Protože stavba pekárny vyrůstala hned proti stříbrovické tržnici, podstrkovali mi chlapi, pokaždé s mírným ostychem, pomeranče, dozlatova vybarvená jablka, asi největší, která na stánku prodavačky nabízely. Ale já se vůbec neupejpala, naopak ještě než odešlo, všechno hned před nimi zhltala.

Peter Závacký: Vladimír Renčín – sedemdesiatnik

Medzi sedemdesiatnikov, práve na Mikuláša, vstúpil 6. decembra, jeden z najvýznamnejnejších českých karikaturistov súčasnosti Vladimír Renčín (1941). Žijúca legenda a výrazný predstaviteľ českej karikatúry, ktorého dielo už dávno patrí do zlatého fondu nielen českej karikatúry. Obľúbený je nielen v laickej verejnosti, ale jeho doterajšie kartún dielo je vysoko cenené odbornou verejnosťou, najmä pre svoju inteligenciu, kultivovanosť a jemnosť, pre vysokú kultúru výtvarnej a literárnej práce.

Cecilka Věra Pexová: Náš děda Pašák

Jednou jsem ho doprovázela do antikvariátu, kde sháněl kuchařku Magdaleny Dobromily. Mladinká prodavačka se dívala překvapeně, zřejmě přemýšlela, co mají všechno na skladě, nicméně děda zcela vážně pravil: "Jak se tak na vás dívám, slečno, vám vaření nic neříká, nemohla byste mi zavolat nějakou služebně starší kolegyni?"

Dáša Cortésová: Jaký byl Jaromír Vomáčka (1)

Jaromír Vomáčka byl pro mne vzorem pilného člověka. Když byl na takzvané volné noze, vstával každý den v určitou hodinu a pracoval doma osm hodin, jakoby chodil do práce. To dokáže opravdu málokdo. Nikdo vás nekontroluje, chce se vám ještě spát, nemáte náladu, necítíte se fit - on se důvod vždycky najde. Ale pan Vomáčka říkával: „Když chce člověk složit nějaký ten hit, tak musí psát písničky pořád.

Vladislav Neužil: Pomsta

To mně bylo asi tak sedm let, bydleli jsme v Hradci Králové a v okolí měli několik různých příbuzných. Jedním z příbuzných byl i strejda Pepík, jinak také manžel sestry mé maminky. Byl strojvůdcem a to prý byla tehdy výborná partie, protože „byl pod penzí“.

Pavel Vaculík: Tradice mikulášské obchůzky s místním specifikem – Mikulášem z Krudumu

Karlovarský kraj toho dnes již etnologům mnoho bohužel nenabízí, snad jen vedle dudáků, citeristů, paličkované krajky a chebského hrázděného statku. Zvláště pak po odsunu zde většinového německého obyvatelstva mnoho atributů lidové kultury upadlo v zapomnění, přesto zdejším specifikem lidové mytologie v regionu od Plzně do Chomutova a v oblasti dnešního Karlovarského kraje (dříve Egerlandu), byla od 15. století do poloviny 20. století zde hojně tradovaná pověst o svatém Mikuláši z Krudumu.

Jiří Heller - fotograf, fotobankéř, fotopublicista, fotoorganizátor....

Fotografuji od střední školy, na vysoké škole technického směru jsem začal publikovat v novinách a časopisech. Ilustrační náladové snímky.... Hltání kompletní fotografické literatury tehdy dostupné... Po ukončení ČVUT jsem dostal nabídku nastoupit jako fotoreportér Svobodného slova. Slovutný fotograf stejného jména, nikoliv společného rodokmenu, pan Jiří Heller, odcházel do důchodu.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (44)

Nevím, komu se ty tyto mé střípky vzpomínek dostanou do rukou, přesněji před oči. Je ještě mnoho kolegů, spolupracovníků a spolupracovnic, o kterých lze s jistotou říci, že patří mezi ty pro mne nezapomenutelné, i když jsou mezi nimi už také četní nebožtíci a nebožky. Chtěl bych ale připomenout zejména příhody příjemnější. Třeba tu, kdy byl do čela našeho ústavu v roce 1980 jmenován novým ředitelem Ing. Václav Richter.

Ondřej Suchý - Jiří Vlastník: MAGICKÁ LATERNA (a slepá kamera pana Wericha) (3)

Černé tatry přivážely více a více mužů, jejichž jména jsem znal z novin a rádia, ale jejichž tváře jsem viděl poprvé. Vzpomínám si, že přišli různí záhadní hosté jako například ministr dopravy nebo ministr těžkého průmyslu. Místopředseda vlády Kopecký a jeho fámulus Štoll nakráčeli neohroženě do první řady.

Ing. Vladimír Osoba: Jak jsem se zviditelnil

Člověk občas někam odloží brýle a pak je nemůže najít. To je celkem normální. Také já jsem minulý týden najednou nemohl najít brýle. No což, ony se najdou a nijak jsem se proto nevzrušoval. Když jsem je však postrádal i druhý den, tak jsem znejistil. Situace se stávala povážlivou. Začal jsem detailně hledat po celém baráku, u počítače, u stolků, v kuchyni, v kotelně. Nic. Pak jsem prošťoural i auto, zda mi tam někam nezapadly, hledal jsem i méně obvyklá místa, dokonce jsem nahlédl i do nákupní tašky manželky. Stále nic. Nezbývalo, než hledat mimo barák.

Hana Karolina Kobulejová: Co všechno může znamenat čas (3)

Dvakrát do roka posouváme ručičku hodinek s letním a zimním časem. Možná jednou do roka obměníme účes. Denně si užíváme volný čas. A stále přemýšlíme o tom, kdy už je ten správný čas učinit to a ono. Přemýšlíme místo toho, abychom vše kolem zařídili tak, aby ten správný čas byl právě teď.

Ivan Kraus: Než přijdou

Než přijdou, zmocní se mé ženy náhle nepopsatelný neklid a ona se bez bližšího varování pustí do úklidu. Připraví si přístroje, nářadí, nejrůznější chemické přípravky a dá se do práce. Běhá s velice silným vysavačem po bytě a vysává vše, co se jí nezdá. Pak naleští linoleum a pustí se do čištění koberců. K tomu účelu má jiný přístroj, který po sobě zanechává jakousi vlhkou stopu. Po této stopě se tak žena vydá, aby ji přečistila jakousi pěnou, která je k tomuto účelu určena.

Pavel Kovář: OTEC KULAK, SYN ZELENÝ BARON (4)

Stalo se to po žních v roce 1951. stále jsme hospodařili na našem statku, právě jsme mlátili, paní Andělová svým nenapodobitelným způsobem pouštěla klasy do mlátičky a stála nad hučícím strojem jako Bohyně úrody. Vše probíhalo jako obvykle, až na časté výpadky elektřiny. Nešlo však o přetíženou síť. Tehdy se totiž naplno rozhořel třídní boj.

strana 1 / 419

Další strana »