Ivan Kolařík: Služba vlasti odrodilce
Musím se přiznat, že jsem nenapravitelný odrodilec. Chatrnou čestinu przním anglikanismy a to snad ještě více, než se dělá v Česku. A to je co říct! S manželkou konverzuji lámanou češtinou, s dětmi výhradně anglicky. Na české filmy se nemohu dívat, pakliže nejsou opatřené anglickými titulky, protože soudobé češtině zkrátka nerozumím.
Viki Stirská - Pavla Králová: Číslo jedna je moje maminka
Číslo jedna je pro mě určitě moje maminka, je mým velkým vzorem a je prostě úžasná....Po ní je hodně velká pauza….., nic a Angelina Jolie, která je nejen úžasná herečka, ale neuvěřitelně dobrý člověk, který se snaží pomoci, kde může. Můžu s čistým svědomím říci, že jsem přemýšlela, ale dalších osm osobností nedovedu dát dohromady.
Ceny paměti národa byly uděleny na koncertu „My jsme to nevzdali“
Armádnímu generálovi Tomášovi Sedláčkovi, sedlákovi ze Zadního Chlumu panu Janu Peckovi, chartistce Věře Roubalové Kostlánové a řediteli Člověka v tísni, jednomu ze studentských vůdců sametové revoluce 1989 Šimonu Pánkovi, byli na slavnostním koncertu „My jsme to nevzdali“ uděleny Ceny Paměti národa. Občanská Cena Paměti národa byla udělena historicky poprvé a získali ji lidé, kteří „ve svém životě prokázaly, že svoboda, čest a lidská důstojnost nejsou prázdná slova“, uvádějí organizátoři.
Milan Čechura: Pusáč a ti druzí
„Žehlils? Nežehlils. Tak mlč.“ To je slavná odpověď manželky učitele Tkalouna z filmu Vratné lahve na jeho otázku, jak se může dívat na takové kraviny, při jejím vzdělání. Těm, kteří již snad pozapomněli, připo-mínám, že se scéna odehrávala u žehlicího prkna, při sledování nekonečného televizního seriálu. Nějak podobně jsem se zeptal své ženy, když lesklou horkou plochou přejížděla límec mé košile. Na rozdíl od filmu jsem nejedl jogurt, ale zakusoval se do klobásy.
Renata Šindelářová: Nestárnoucí Metráček
Metráček. Tuhle přezdívku tlusté Jitky, která svůj handicap využila ve svůj prospěch při závodech ve vybíjené, jistě všichni znáte. Byl zfilmován Josefem Pinkavou a knižně vyšel poprvé v roce 1969. Právě nyní vydalo nakladatelství XYZ tento dívčí román od spisovatele Stanislava Rudolfa již po osmé. Pokud se některá kniha dočká osmého vydání, již to samotné o něčem svědčí. Metráček je stále v kurzu.
Milan Dubský: Souznění
Člověk se často zasní a ptá se, jaké city jsou našemu srdci vlastní? Touha, naděje, přátelství, láska? Proč po sobě toužíme, proč se chceme setkávat, vidět se, milovat? Jsou to chvíle a skutečnost, kdy absentuje závist, nenávist, nepřátelství, sobectví, lstivost? Nebo mají v dané konfiguraci navrch dobro, láska, soucit, pravda, spravedlnost? Ale rovnovážných stavů a vztahů je v přírodě, ve světě i ve společnosti málo a nejsou stálé, protože všechno se mění a tak člověk je jednou laskavý, milý, dobrosrdečný a jindy hrubý, zlý, vypočítavý, zákeřný.
Egon Wiener: Zač se dříve učilo | Dětský kočárek | O humorné příběhy u nás není nouze
Kdo chtěl před sto šedesáti lety učit na vesnické malotřídce, musel začít od píky, jako pomocník, mládenec u staršího kolegy. A i na toto „povýšení“ se čekalo pět let, ale ono to ve srovnání s dneškem vlastně nahrazovalo pětileté studium na pedagogické fakultě. Takový učitelský mládenec byl vlastně měl dnešní titul Mgr. Však na to měl od vrchnosti také dekret. Jak takový život mládence vypadal, to si Vám dovolím přiblížit citací ze „Sbírky všelikerých textů Josefa Kajetána Tyla“ z roku 1844, kde autor naší hymny v dopisu školního mládence píše, co vše mladý pedagog za práci „za katedrou“ obdrží.
Jiří Vaněk: Jak jsem tančil s dcerou Červoněnka
Pracoval jsem v Karlových Varech u Pozemnich staveb, mimo jiné u závodu, který soutěžil o titul nebo nějaký řád, mělo to něco společného se socialistickou prací. A já se snažil taky. Pár let se Stalincem, buldozerem, s kterým jsem se podepsal na věky v Karlových Varech. Na louce, kde jsme odpalovali německé rakety coby mladí kluci, a pod loukou ve skále jsem se svým milovaným Stalincem trhal skálu, aby mohl být vybudován bazén Termal.
Josef Fousek: Odvážní zbabělci / Statický strašák
Jeden z dopisů byl zvláštního obsahu. V tučné obálce jsem našel seznam asi pěti set jmen agentů a důvěrníků naší slavné STB. Četl jsem pravá jména a krycí jména – výtvarníků, herců, písničkářů, rockových hudebníků, umělců všech profesí, lékařů, novinářů, filmařů, televizních pracovníků, politiků, obchodníků, atd. K tomuto úzkému výběru byl přiložen list: Pane Fousek! Napište o těchto „sympaťácích“ nějakou pěknou píseň. ODHALUJME JE, MLUVME OBČAS O NICH!
Ivan Kolařík: O tatínkovi
Můj tatínek měl totiž jednu neskonalou životní vadu a jednu krásnou přednost. Byl totiž komunista a básník. On ale nebyl komunistický básník, který by psal stupidní poezii opěvující dělnickou třídu a hanobíci zlé imperialisty. On byl pouze básník-komunista. A tak stránky papíru zaplňoval něžnou lyrikou, opěvováním přírody, rodné země, své maminky a své milované ženy, mojí maminky.
Ivo Fencl: Z humoru pánů Leacocka a Swifta
Co je humor? O tom byly napsány knihy. Občas pramení legrace i ze zoufalství a prakticky pokaždé je to původně anarchie. Někdy anarchie nenápadná, jindy razantní. A kdo se jí bojí (děti to obvykle nejsou), neumí být ani vtipný, ale třeba Felix Holzmann či Jiří Wimmer strach neměli a smějeme se jim stále. Už slavný satirik Jonathan Swift byl takovým anarchistou a těžko by se svou letorou mohl třeba pilotovat Mig nebo dělat lodního inženýra či jakékoli úzce specializované povolání. Jednak by se Swift nudil, především by mu ale nejspíš nevěnoval dostatečnou vážnost.
Ivan Kott: Humor i důležité informace
Knížka povídek a fejetonů JAROSLAVA HAŠKA, podle slov Vánočního fejetonu nazvaná KDYŽ BOLŠEVICI ZRUŠILI VÁNOCE, vyšla v nakladatelství Modrý stůl již koncem loňského roku a měla takový úspěch, že během předvánočního období ...
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (59)
Pro mne osobně byla účast na tom silvestrovském pořadu jakousi vstupenkou do několika dalších zábavných televizních pořadů. Koncem roku 1980 si na nás meteorology vzpomnělo ostravské studio a pozvalo nás na natáčení pořadu Dobrá parta. A tu dobrou komořanskou partu jsem jel reprezentovat společně s kolegyněmi Janou Bílovou a Magdou Lípovou a s kolegou Vladimírem Seifertem.
Lenka a Luděk Novákovi: Srí Lanka aneb cestování s kufrem pro každého (4)
Dost bylo lenošení, pojedeme se podívat dolů na jih do Hikkaduwy. Máme pro naši zvědavost hned několik důvodů. Prý je tam hezčí moře. Pravda je, že slané kafe v Negombu bylo docela kalné od bažin kolem mangovníků (pořád bylo čistší, než naše rybníky, a taky teplejší). Dalším důvodem bylo utužování příbuzenských vztahů.
strana 1 / 419