V minulých dnech letošního listopadu roku 2007 předala, při ukončení své diplomatické mise, česká velvyslankyně ve Švédsku paní Marie Chatardová švédskému králi Karlovi XVI. Gustavovi dar - velký nástěnný rodokmen 3x1m na ležato, tištěný na plátně. Ukazuje genealogii švédské královské rodiny a v něm také m.j. zachycuje české předky švédských králů. Je to pozoruhodný výtvor dvou českých autorů Jana Drocára,  publicisty a Pavla Loužeckého, projektového manažera, publicisty, majitele internetové domény Pozitivní noviny, jichž je zakladatelem a vydavatelem.

Ve své badatelské práci vysledovali spřízněnost švédského královského rodu s českými královskými předky. Takových spříznění je mezi královskými rodinami v Evropě, a nejen na tomto kontinentu, více. Není to při zamyšlení nad dějinami lidského pokolení nic nemožného a nevysvětlitelného. Vždyť vládnoucí dynastie a jejich korunované i nekorunované hlavy se vždy při svých záměrech týkajících se ženiteb a provdávání rozhlížely opět po partnerech z vládnoucích kruhů, potenciálních spojenců pro upevnění svého politického i mocenského postavení a hlavně a často pro zvětšování majetku. Ale mnohdy se tak stávalo také z čistých pohnutek mladých příslušníků těchto šlechtických rodů, kteří se potkávali, poznávali, nalézali v sobě zalíbení a zamilovávali se, při velkém pochopení svých rodičů.

Toto sbližování a spříznění se však netýkalo jen těchto šlechtických rodů a dynastií. Podobné obyčeje, je to jedno a totéž ( jsou to synonyma) se děly a dějí všude. U domorodých kmenů v Africe, Asii, v obou Amerikách, zkrátka všude ve světě. Činily tak bohaté feudální rody, později zbohatlá třída měšťanstva a továrníků. Nezbavila se toho ani současná civilizace. Nemuselo to být vždycky bohatství, ale třeba vzdělanost, pomyslná důstojnost a stejná společenská úroveň partnerů. Ale i zde, jako vždycky v životě a v přírodě, existovaly a existují výjimky. Protože lásku a vztahy mladých, ale i starších zamilovaných, nelze dirigovat. A často je to i správné, než usměrňovat a kalkulovat s jinými záměry než s upřímnými vztahy, spřízněností duší, srdcí i myslí partnerů, kteří v sobě nacházeli a nacházejí zalíbení.

V genealogii českých lidí musí být velká spříznění s jinými národy. A to pro zeměpisnou polohu a místo, kam nás podle legendy přivedl praotec Čech. Do tohoto středového místa v Evropě v každé době směřovali a přes ně putovali obchodníci, vojska, exulanti, uprchlíci, turisté, státní i soukromé návštěvy. Šli od jihu na sever, od západu na východ a naopak. Zde se setkávali s našinci, místními rodáky, seznamovali se, milovali, a tak docházelo ke křížení národů, národností, ras a typů.

Toto lidské roubování, křížení a míšení ras a lidí se děje podle zákonů přírody, je přirozené, nelze je odsuzovat, přináší i své hodnoty a kvality, pokud k tomu nedochází pod nátlakem a z donucení. Tímto procesem se sbližují také lidské rasy a národy, ale je to malý vliv, asi jako je mávnutí motýlích křídel na vrtuli větrné elektrárny. Tímto křížením nevznikají národy. K tomu je třeba velké skupiny lidí, kteří žijí po staletí na jednom místě a vytvoří pak svoji svébytnou kulturu, jazyk, návyky společné celé takové množině. Tak vzniká pomalu národní identita.

Každý národ pak má své příslušníky někde v jiné zemi a z některých z nich se stanou významní lidé v jejich novém domově, zapustí tam kořeny, mají tam své potomky. Například Kubitschek de Olivera Juscelino, brazilský politik, povoláním lékař, byl po matce českého původu. V letech 1956-61 byl presidentem Brazílie. Nechal postavit nové hlavní město Brasília v místě, kde kromě divoké přírody takřka nic nebylo. My Češi jsme na něj taktéž svým způsobem hrdí.

Genealogie je věda, která studuje historicky vztahy mezi rodově spřízněnými lidskými jedinci. Tak vznikají rodokmeny, o nichž jsem začínal tento článek. To vyžaduje hodně cílevědomé práce, stovky a tisíce hodin času na studium archivů, vzdělání, velkou píli a hlavně důvod a smysl, který vede tyto vědce (i nevědce), aby se dopracovali konkrétního poznání. Proto se pracuje na rodokmenech hlavně u významných osobností. Do úvahy přichází právě královské a šlechtické rody a pro vědecké poznání pak významné osobnosti lidských dějin.

Rodokmen by byl jistě zajímavý pro každou rodinu, ale ne každá rodina se o něj zajímá nebo na to nemá prostředky a čas.
Mohlo by z toho plynout jedno užitečné poučení. Všichni lidé, ale hlavně státníci, politici, vladaři, diplomaté, vědci, spisovatelé a vlastně my všichni, by měli žít tak, aby po vytvoření jejich rodokmenů mohli být na sebe hrdi a stát se příkladem pro své potomky a budoucí generace. Já vím, že to je příliš idealistický názor, téměř bláhový, ale proč by i takový názor nemohl vzniknout a existovat?

Více a fundovaněji se můžete dočíst v materiálech a článcích na internetovém serveru Pozitivní noviny:

https://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2007110050  
https://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2006070006  
https://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2006090002