Miloslav Švandrlík: Vážený soudruhu instalatére! / Kajícník

Rubrika: Literatura – Zábava

Dnešní dvě povídky z prvotiny Miloslava Švadrlíka Z CHLÉVŮ I BULVÁRŮ, vydané v Havlíčkově Brodě v roce 1960, jsou poslední. Seriálem z knížky, kterou Miloslav Švandrlík napsal na konci padesátých let, jsme chtěli ukázat, že dobrý humor se dokáže prosadit i v době nelehké a že díky autorovu talentu a kvalitám dovede pobavit i po bezmála půlstoletí.
Vážený soudruhu instalatére!

Jistě jste nadšen tím, že člověk dobývá Vesmíru. Jak by na Vás, drahý soudruhu instalatére, nezapůsobilo veliké vítězství vědy! Vždyť doba, kdy staneme na Marsu nebo na Venuši je již na dosah ruky! Víte, že na Jupiteru je sto sedmdesát stupňů pod nulou? A že na Merkuru trvá den pouze 12 hodin?
Jistě se, milý soudruhu instalatére, těšíte na lety k cizím světům. Veliké meziplanetární koráby budou se řítit fantastickou rychlostí beztížným prostorem a my budeme hrdi, že můžeme žít v tak nádherné epoše.
Ale to není zdaleka všechno, předrahý soudruhu instalatére! Ani na poli umění lidstvo nezaostává. Rodí se nové národní kinematografie, likviduje se negramotnost, nemluvě vůbec o širokém plátně. Brzy se budete koukat, milovaný soudruhu instalatére, na televizor s barevnou obrazovkou!
A co teprve sport, velevážený soudruhu instalatére! Což ten nejde dopředu? Padly fantastické rekordy Hägovy i Zátopkovy. Brazilské pojetí kopané znamená revoluci v tomto masovém sportu! Výkony vzpěrače Andersona udivují celé kulturní lidstvo.
Žijeme v překrásné době, předrahý soudruhu instalatére! Tato doba nám dává křídla, činí nás smělými a my jsme hrdi na to, že můžeme plnit veliké úkoly.
Jistě s námi souhlasíte, milený soudruhu instalatére. Věříme, že i Vy chcete být hrdým synem této krásné epochy, a proto Vás co nejponíženěji prosíme, abyste nám co možno nejdříve opravil klozet, na kteroužto opravu čekáme již sedm neděl. Jsme rodina početná, která, majíc ucpaný klozet, naráží na značné potíže.
Doufáme, že, milý soudruhu instalatére, pochopíte naše starosti a odstraníte je, abychom i my mohli radostně vnímat všechny převratné události.
Předem Vám co nejsrdečněji děkujeme!
Jménem rodiny Vyhnisovy
Otakar, otec
Kajícník

Začalo to tím, že zapálil stoh a znásilnil nezletilou dívku. V podnapilém stavu uprchl odcizeným vojenským autem Tatra 111. Šílenou rychlostí vjel do vlasteneckého průvodu, pořádaného obcí baráčnickou, a připravil o život devatenáct lidí ve věku od čtyř do devadesáti let. Při výbuchu motoru zahynula žena prodávající preclíky, zatím co rychtář obce byl popálen na stehně a pravém boltci. Lotr se však vytratil a našel útočiště v nedalekém chlévě. Rafinovaně nakazil krávy slintavkou a prokopal se do blízkého lesa. Utopil hajného v slepém rameni řeky Kocáby a žil střídavě s jeho ženou a dcerou. Když ho to přestalo bavit, zamkl je na půdu a hájovnu zapálil. Od hájovny se vznítil les, takže zločinec musil uprchnout do polí. Cestou postřílel několik pionýrů, kteří běželi hasit požár. Hasičský vůz vyhodil dynamitem. Pěšky se pak ubíral do města. Svou cestu dláždil lidskými životy.
Strašné zločiny na jeho kontě vzrůstaly. Připravoval se k vytrhávání kolejnic a k přepadávání pošt. Viděl hroutící se mosty a zříceniny mohutných činžáků.
Než však mohl dokonat dílo zkázy, byl odhalen.
A jistými rozpaky tváři v tvář těm, kterým tolik ubližoval.
Zatvářil se provinile, několikrát naprázdno polkl a pak tiše pravil: „Soudruzi, nechci se vykrucovat. Dělal jsem chyby. Můžete mne za to kritizovat!“

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 01. 12. 2007.