| Dostal jsem právě dotaz, proč se v posledních dnech objevují na stránkách Pozitivních novin články s nadpisem NÁVRATY K HODNOTÁM, které již byly před časem uveřejněny. Myslím, že nastal čas lehce se nad tímto tématem zamyslet. Kdykoli vedu s někým řeč na téma Pozitivní noviny, pokaždé se dostanu k momentu, kdy musím dotyčnému vysvětlovat, čím jsou (podle mého názoru) PN zvláštní.
Pominu-li ono pozitivní či - jak to vtipně nazval jeden blogista - cukrkandlové zaměření těchto atypických novin, pak jednou z jejich nejdůležitějších zvláštností je bezesporu fakt, že se v nich často vracíme ke kvalitním nadčasovým článkům, kterých je v Pozitivních novinách - troufám si tvrdit - 95% - a které jsou již v archívu. Respektive ty články nejsou v pravém slova smyslu uzavřeny pod zámkem; naopak - zůstávají trvale přítomny v celé řadě rubrik, kde si je každý může kdykoli přečíst.
Problém je pouze v tom, že internetoví čtenáři jsou obecně zvyklí číst pouze to, co najdou na titulní stránce (a k tomu ještě pouze v její horní části). Takže v okamžiku, kdy článek "zmizí z titulky", přestává (a to platí na všechny internetové magazíny a zpravodajské servery) pro lidi jednoduše existovat. Přesně v duchu klasických papírových novin, které jsou již druhý den prakticky mrtvé.
Obrovskou výhodou internetu je samozřejmě fakt, že zde se k článku může člověk kdykoli vrátit .... když ho ovšem v té obrovské záplavě informací najde. :-(
Přiznám se bez mučení, že i já mám občas docela problém najít v Pozitivních novinách článek, o kterém stoprocentně vím, že tam někde je. A můžu se vzteknout, co je to za bordel, že ho nejsem schopen rychle najít.
Jenže co s tím udělám, když za čtyři roky existence bylo v PN otištěno na 3.000 článků (ve staré a nové verzi, přičemž celá řada článků je z důvodu obrovského množství práce s převodem dosud ve "dvojí podobě").
A tak mi nezbývá nic jiného, než objevovat stále nové a nové způsoby, jak předložit čtenářům skutečné perly, ležící ukryté kdesi hluboko v archívních rubrikách, o nichž mnozí možná dodnes netuší, že existují.
Jsem hluboce přesvědčen o tom, že všechny dobré články mají právo býti v určitých periodách láskyplně "oprašovány" a znovu uváděny na titulní straně mezi novinkami, a nikdo mi nevymluví, že i tak bude pro většinu čtenářů drtivá většina z nich stejnou novinkou, jako články s dnešním datem.
Á propó - NOVINKY! Výše uvedeným odstavcem nechci rozhodně naznačit, že bychom neměli k dispozici žádné novinky! Naopak, nové články nepřetržitě přicházejí na adresu redakce, i když - k mé velké lítosti - nemají takové zaměření, jaké bych v PN rád viděl.
Hodně v nich totiž postrádám články o lidech, věcech a událostech, které obsahují přesný proti-pól negativních zpráv. To jest například: Podařilo se nám udělat skvělou akci, která byla pro naše město a jeho obyvatele nesmírně prospěšná... Tento člověk dosáhl obrovského úspěchu se svojí firmou, vynálezem, myšlenkou ... Tato společnost uvedla do provozu zajímavý projekt ... atd. atd. Prostě články publicistického (nikoli literárního) charakteru, které informují o úspěšných a všeobecně prospěšných věcech kolem nás.
Nemyslím si, že tyto zprávy neexistují, jen si jich nejspíš málo všímáme v té záplavě bulvárních a znepokojivých zpráv, málo si uvědomujeme, že právě ony jsou pro naše podvědomí nesmírně důležité, neboť díky nim si můžeme - třeba i jen tak tiše pro sebe, aby nás ostatní neměli za blázny - pomyslet, že není všechno tak špatné a zkažené, jak nám to může připadat po skončení závěrečné znělky televizních novin. Tak to bylo také myšleno na začátku Pozitivních novin, před čtyřmi roky.... Že to budou noviny plné názorných příkladů, jak se věci kolem nás neustále zlepšují, zkvalitňují, že jdeme skutečně kupředu a že se nám prostě opravdu žije mnohem lépe než kdykoli předtím.
Nejsem psycholog ani lékař, abych mohl následující slova pokládat za obecně přijatelné, ale právo na názor určitě mám, takže ho  směle tasím:
Jsem přesvědčen o tom, že myšlenková negace ve smyslu "všechno je den ode dne horší" je pouze určitou formou jakési uměle vytvořené civilizační choroby, se kterou lidé (zejména po čtyřicítce věku) nedokáží a často ani nechtějí jakkoli bojovat.
Možná, že by Pozitivním novinám - jakožto jistému lídrovi v "klání" (slovo boj prý nesmím používat, protože se k Pozitivním novinám nehodí) za optimistické žití - slušelo více odborně pojatých článků, které se budou hlouběji zaměřovat jak na lidskou psychiku, tak především na nejrůznější formy a praktické způsoby potlačování našich neustále se opakujících obav, nejistot, zlých snů, depresí, chmur a špatných nálad.
Teď jsem si po sobě přečetl předcházející slova a okamžitě mě napadlo, co se zanedlouho od některých polemických povah dozvím:
JÁ s tím problémy nemám, kdyby byl každý jako JÁ, tak by všem bylo hej.
Mně osobně pokaždé tohle bezohledně podané JÁSTVÍ (JÁ JÁ JÁ JENOM JÁ) spolehlivě vytočí a uvrhne do ještě větší depky, než jsem měl předtím, protože onen "JÁ" nenabízí žádnou cestu, směr, způsob, návod..., jen se chlubí, že on už je za vodou.
Ano, nepochybně má každý právo na svůj názor, ale jestli mohu poprosit: Zkuste své názory, náměty, inspirace nebo příběhy podat s opravdovým citem a s velkou mírou pochopení pro ty, kteří nemají to štěstí být právě pozitivně "in".
Patřím sice do skupiny pozitivních, optimisticky laděných jedinců, ale možná o to silněji vnímám fakt, že mezi lidmi se lavinovitě šíří obrovské množství netolerance. Nedokážeme si pořádně naslouchat, neumíme se respektovat, a co je nejhorší - roste v nás potřeba se za všechno mstít.
Pro mě slovo moudrost vždycky bylo a navždy zůstane synonymem slova cit. Moc bych si přál, aby právě Váš článek byl plný moudrosti a dýchal citem, který dokáže svého příjemce pohladit po duši a vlije mu do srdce naději, že navzdory všemu a všem je a bude stále líp.
Těším se na nové příspěvky i od těch čtenářů, kteří dosud do Pozitivních novin nic nenapsali.
Pavel Loužecký
vydavatel Pozitivních novin
vydavatel@pozitivni-noviny.cz |
