Oskar Krause - Blanka Kubešová: 40 let GALERIE KRAUSE ve Švýcarsku

Rubrika: Publicistika – Rozhovory

Obraz a výtvarné umění obecně hovoří k vnímavému člověku podobně jako dobrá kniha. Próza a poezie je naopak obraz, který svými představami stále dokreslujeme. V galerii Oskara Krause v Pfäffikonu v srdci Švýcarska se pojilo obojí, pořádaly se tu výstavy i večery prózy a poezie, a obojí tu našlo vnímavé návštěvníky i posluchače. ;


Mne osobně ke galerii poutají vzpomínky poněkud nostalgické, v březnu 1986 jsem tu ve čtenářském koutku přednášela verše krátce zesnulého básníka Jaroslava Seiferta. Tehdy jsem tu také představila Oskar Krause, foto: Tomáš Vodňanskýjednu ze svých knižních prvotin.
Myslím ale, že nebudu přehánět, když řeknu, že ve Švýcarsku není krajana, který by se s galerií Oskara Krause nějakým způsobem neseznámil. Není divu.
Galerie se za 40 let svojí činnosti stala dostaveníčkem nejen milovníků výtvarného umění, ale umění vůbec. Už léta se tu scházejí všichni, kteří se zajímají o kulturu jako takovou a povědomí o existenci této galerie dávno přerostlo hranice Švýcarska.
Tohle ostatně dokazuje návštěvní kniha, která je doslova plná podpisů osobností z celého světa.
•  Na začátek mi, pane Krausi, dovolte banální otázku: Proč právě galerie? Pokud vím, prošel jste řadou povolání, spolupracoval s rádiem Svobodná Evropa i s exilovými časopisy, potkal jste řadu zajímavých lidí - tak proč právě galerie? Co tuhle ideu rozjelo, jaký byl ten hlavní impuls?
 
Na začátku 69. roku jsem pracoval v bance a počítal úroky a úroky z úroků a bylo mi jasné, že touto prací asi nijak k pádu komunistů u nás nepřispěji. Na symposiu dopisovatelů Českého slova jsem se seznámil s výtvarníkem Janem Kristofori, který tam vystavoval svoje reliéfy s politickou tematikou. Domluvili jsme se, že mu ve Švýcarsku zorganizuji nějakou výstavu. Ta se povedla a byla jich pak ještě celá řada. Přihlásili se další čeští umělci, činnost se rozrůstala, práce mě bavila a tak jsem dal v bance výpověď a otevřel vlastní galerii.
 
•  To zní skoro jako pohádka, ale věřím, že tak jednoduše to zase nešlo. Nacházíme se ve sklepních prostorách, které takto upravené mají úžasnou atmosféru, jenže tohle všechno jste musel teprve vybudovat. Neměl jste strach, jak to dopadne?
 
Galerie byla původně v pronajatých místnostech, ale brzy majitel domu nájem zrušil. Byl jsem nyní bez zaměstnání a bez galerie. Navíc jsem se kvůli galerii přestěhoval do drahého bytu. V této zoufalé situaci mě zastihl Kristofori, proběhl barák a našel ve sklepě prázdné místnosti. Ihned rozhodl, že z nich uděláme galerii. Nechtělo se mi věřit, že by se to povedlo, ale třeba aspoň provizorně, říkal jsem si. Galerii však slouží už 40 let, všichni návštěvníci jsou zde spokojeni a chválí si tu příjemnou atmosféru.

Oskar Krause ve své galerii Oskar Krause (vlevo)
 
•  Vím, že se tady pořádaly výstavy, nad kterými by režim v bývalém Československu právě nejásal. Krom toho byla azylantům politická činnost zapovězena. Byl jste natolik rozhodnutý bojovat proti komunismu, že jste se tyhle překážky rozhodl zdolat?  
 
Švýcarské úřady dbaly na to, abychom nevyvíjeli politickou činnost, ale ta moje byla čistě kulturní. Pořádali jsme výstavy, třebaže to byly výstavy umělců-emigrantů. Švýcarský tisk nikdy nezapomněl dodat, že tito lidé opustili svoji vlast po sovětské okupaci. Podobné články vycházely každý měsíc. Režim v Praze se samozřejmě zlobil, měl jsem různé potíže a nakonec jsem byl za tuto činnost zbaven čs. občanství.
 
•  Někteří u Vás našli svou vůbec první příležitost vystavovat. Vzpomínáte na některého z umělců obzvlášť rád?
 
Do dneška zde vystavovalo přes sto umělců, nejčastěji Jan Kristofori.  S obdivem vzpomínám taky na Karla Lišku a Jana Koblasu z Německa, na Aloise Lecoquea z Kalifornie, na Ivo Holého z Francie či na slovenského malíře Ladislava Gudernu, který emigroval do Kanady.  
 
•  Na každé výstavě byly k dispozici i české knihy, především ty z exilových nakladatelství. A když knihy, tak i jejich autoři. Způsobil některý z nich opravdový rekord v návštěvnosti galerie? 
 
Prodávali jsme knihy všech exilových nakladatelství a s mnohými autory zde byly besedy. Vzpomínám na besedu s Josefem Škvoreckým, Viktorem Fischlem, Blankou Kubešovou, Josefem Pejskarem, Jaroslavem Vejvodou. Rekord návštěvnosti asi docílila Adina Mandlová. Tu nakonec přetrumfla beseda s Rafaelem Kubelíkem.
Rafael Kubelík Oskar Krause s Adinou Mandlovou
 
•  V galerii vystavovala a scházela se celá dlouhá řada osobností. Ve své sbírce vlastníte i řadu publikací s cenným věnováním, najdou se mezi nimi nejen umělci, ale i politici. Je nějaký podpis, na který jste obzvlášť hrdý, který patří k takovým bombónkům Vaší sbírky?
 
Všichni autoři mně pokaždé věnovali a podepsali svoje knihy, tak pomalu vznikala moje sbírka autogramů. K těm už jmenovaným přibyl i Solženicyn a taky Franz Josef Strauss, když jsem v Mnichově dělal výstavu Kristoforiho cyklu Lidská práva.
 
•  Umím si představit, že činnost galerie nezůstala utajena československým úřadům. Její prostředí přitahovalo i lidi z řad Státní bezpečnosti. Udivilo by mne, kdyby Vás nechali na pokoji? Zaznamenal jste v průběhu let nějaký zájem o navázání kotaktů z této strany nebo pokusy Vás zdiskreditovat?
 
Pražskému režimu nestačilo, že mě zbavili občanství, ale nacházeli stále nové způsoby, jak mě zastrašit. Výhružné dopisy, výhružné telefonáty... Teprve později jsem se dověděl, za jakým účelem asi navštívili galerii Gabaj a Řezáč a Šafář a Škutina, Procházka a Hájek a další a další.

 Alexander Solženicyn s Oskarem Krausem
 
•  Změnila se nějak činnost galerie po sametové revoluci?
 
To bych řekl! Už neprodáváme knihy, ty se už netisknou v exilu, protože se konečně mohou tisknout a vycházet v Praze a už si je taky každý může koupit v Česku. Už nevystavujeme jen umělce emigranty, nyní vystavujeme špičkové umělce z Čech a Slovenska.
 
•  Jaké plány má galerie do budoucnosti?
 
I nadále budu představovat Švýcarům nejlepší naše umělce. A nejen Švýcarům. Dnes pomocí internetu jejich díla představujeme a prodáváme do celého světa.
 
•  Pane Krausi, děkuji Vám za rozhovor. Na závěr ještě možná jednu malou otázku. O své práci v exilu a činnosti galerie píšete v knize „S námi nezabloudíte“. Kde je možné si ji objednat?
 
Knihu možno objednat na naší adrese:
Galerie Krause, Postfach, CH-8330 Pfaeffikon

www.galeriekrause.ch    |   www.oskarkrause.cz

Redakce: Na paměti Oskara Krause, bývalého mukla a někdejšího krajského tajemníka Čs. strany národně socialistické, upozorňuje též článek Blanky Kubešové: Snad jsem nezabloudil

Foto © z archívu Oskara Klause, foto OK: T.Vodňanský

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 09. 03. 2009.