V sobotu 6.ledna 1986 jsem v sobotní příloze Svobodného slova KVÍTKO, jehož jsem byl tehdy sedmým rokem redaktorem, zahajoval svůj nejnovější seriál Komici u psacího stroje. Letos jsem se štosem už časem zažloutlých novin probíral a začetl se do tohoto seriálu, který jsem tenkrát doprovázel i karikaturami představovaných komiků-autorů, a najednou mi přišlo líto, že by texty některých z nich už nemusely spatřit více světlo světa. A tak se stalo, že jsem si vzpomněl na Pozitivní noviny a napadlo mne, že by mohlo být docela pěkné obnovit někdejší kvítkovskou „tradici“. Medailonky, kterými jsem literární ukázky uváděl, už zastaraly, což mi dává možnost je nyní rozšířit. Myslím totiž, že i ty mohou dnešní čtenáře zajímat. A tak zde tento seriálek ožívá, s mým přáním, abyste si jím například zpříjemňovali svá středeční dopoledne. |
KOMICI U PSACÍHO STROJE (17): FERENC FUTURISTA
 Také drastický komik, režisér a zpěvák FERENC FUTURISTA (1891—1947), vlastním jménem František Fiala, byl autorem mnoha scének, kabaretních monologů a písní. Na některých dalších se pak autorsky podílel, (například s hercem a komikem Theodorem Pištěkem). Hudbu ke kupletům Ference Futuristy psal nejčastěji jeho bratr, rovněž herec, Eman Fiala. Ferenc Futurista prošel mnoha kabarety a divadly. Vystupoval v Červené sedmě, v Divadle na Vinohradech, v Aréně, na Smíchově, v Tylově divadle v Nuslích, ale třeba také po boku Jiřího Voskovce a Jana Wericha v Osvobozeném divadle, v hrách „Líčení se odročuje“ a „Fata Morgana“. V českých filmech vytvořil dlouhou řadu výrazných figurek; největší hereckou příležitost dostal od režiséra Martina Friče v komedii „Tetička“ s Růženou Naskovou v hlavní roli. Z monologů, skečů a kupletů, které F. Futurista vydával u Josefa Švába-Malostranského nebo u Mojmíra Urbánka, pocházejí následující dvě ukázky… |
| 2x Ferenc Futurista
Telefonem do nebe
Haló, slečno, buďte tak laskavá a spojte mě s číslem 2 bilióny 936 miliard 772 miliónů 30 tisíc 212 — prosím vás — ano — obsazeno? — nemožné! vždyť je to do nebe! — ano
— chtěl jsem, abyste mě spojila s nebem — aha, že je spojena meteorologická stanice — ano — počkám - sláva, volné, děkuji — haló, kdo tam? správce nebeské trhliny svatý Petr? — tady Ferenc Futurista — poklona, pardon, promiňte, má úcta — odpusťte opravdu nevím, jak se svatí pozdravují — ano — co si přeji, totiž — nevím jak, no chtěl jsem se co nejuctivěji poptat, jak se vám tam vede, a chtěl jsem se poptat po svých známých — nedovoleno? —
zbytečné? — ale promiňte, pro mne je to velmi zajímavé — že jste starý, nevidíte už tak daleko — to je u nás taky — prosím vás a jak jste starý, smím-li se ptát? — o 1500 let mladší než svět? — no máúcta — a můžete ještě chodit? — až do smrti, jó ták, vy jste nesmrtelný — a co je nového u vás — že máte teď moc práce — že máte nemocného hada, jak to? — jo, toho z ráje — no dejte mu ňáký aspirínek no — že vás volají? dobře, počkám — co to: země, země, kdo to tam řve do telefonu? — co, že jste objevil novou zemi? — kdo jste prosím vás — Krištof Kolumbus! — ale kdepak, to se mýlíte — tady na naší zemi už jste jednou byl — no jak bych neznal! — copak dělají vejce? — teď by vás takový pokus stál moc peněz. — cože, kdo že do vás strká? — Napoleon, no tak ho pusťte — máúcta pane Napoleon — tady Ferenc Futurista — ano, máme světovou — že byste chtěl dolů? To byste musel k odvodu — potom ten účes, co nosíte, ten už není moderní — cože, Mošna?! — prosím vás, s tím bych chtěl mluvit! — ano, Čechy — kabaret Rococo — co je to kabaret? to prosím sami ještě dobře nevíme — ono se to časem ukáže — já, Futurista — no to je člověk, kterej dělá blbinky, ale jinak neškodí — ano — abych vás nepumpnul — že to dělají všichni umělci? — prosím vás, já mám gáži, že si mohou dvakrát týdně pořídit pořádný oběd! — cože? — že už mluvíte dlouho? kdo to říká? — paní Czilágová? — máúcta, kupte si drdol, paní Czilágová, nebudou! — že máte přijmout místo vlasatice? — to vemte — haló! — haló! — halóóó...
|
| Píseň starého idiota
Foukaly necky do kaše,
až měly v krku sucho,
naříkal drdol v povidlech
že prý mu natrhly ucho.
Topil se pekař v drtinách,
flašce otekly dásně,
knedlík si česat pěšinku,
aby vypadal krásně.
Ztratila pumpa kalhoty,
chechtal se rampouch v teple,
pytel od mouku odpliv si
a v tu ránu byl v pekle.
Tančila nudle v posteli,
kanár se učil šňupat,
brabenec zakop o buřta,
až by byl málem upad.
A tak končím svou písničku,
jsa přinucen se ztratit
a komu se to nelíbí
ať mě jde — prosím zmlátit.
(kráceno)
(Příští středu: Harpo Marx )
Kresba: Ondřej Suchý
Další díly najdete zde |
