| Viděl jsem v životě celou řadu betlémů, ale když jsem dostal tip a kontakt na pana Kučeru s doporučením, že se jedná o mimořádnou věc, nebylo proč váhat. A tak jsem pověsil na rameno svůj fotoaparát a neprodleně se za tímto lidovým řezbářem vydal na návštěvu. Neméně pádným důvodem pro to byla také informace, že páně Kučerův Český zimní betlém bude za pár dnů prodán, takže už v Praze nebude nikdy k vidění. Když jsem vstoupil do výstavního staroměstského domu v jedné z nejluxusnějších pražských ulic, vůbec mě nenapadlo, co všechno se může skrývat za jeho zdmi. Po vstupu do místnosti s betlémem se mi otevřel neuvěřitelný pohled na gigantický vyřezávaný betlém. 
Okamžitě jsem nastaroval svůj fotoaparát a začal nadšeně pořizovat detaily, které vám nyní předkládám ke kochání.
Po ukončení fotokanonády jsme si s Janem Kučerou sedli a on začal vyprávět o své řezbářské vášni. Narodil se v roce 1938, je vyučený zedník, rád rybaří a čte. Ještě předtím, než se dal na vyřezávání figurek, bavilo ho kreslení. Malovat barvami se prý nikdy nenaučil, ale vždycky ho zajímala a bavila perokresba. Vyřezávat začal až ve svých třiceti letech. Inspiroval ho k tomu jeho kamarád, který také vyřezával, a on se k němu přidal.
Český zimní betlém je zatím největší dílo Jana Kučery. Pracoval na něm 4 roky.
Při své tvorbě postupuje většinou podle svých vlastních vzpomínek na mládí. Ve tvářích vyřezávaných postaviček je prý zachycena řada jeho přátel a známých. Najdeme mezi nimi nositele jednotlivých povolání a řemesel, například pekaře, truhláře, ševce, zedníky, kominíky, hudebníky a mnoho dalších.
Každou postavu si pan Kučera nejdříve namaluje na tvrdý karton a hned nato se pustí do díla. Vyřezání jedné figurky mu trvá zhruba jeden až dva dny, ale jak sám přiznává, nesedí u toho od rána do večera. Řezbářství bere pouze jako svoji zálibu, které se věnuje hlavně přes zimu, když není co dělat, neboť v létě stále ještě aktivně zedničí!
O Janu Kučerovi byl natočen i dokumentární film s názvem Dřevěný minisvět Jana Kučery. Své figurky vyřezává pan Kučera z lipového dřeva, které si v podobě špalků nosí domů a má je pečlivě schované za křeslem. Kvůli sousedům prý nemůže pracovat pomocí dláta a majzlíku, aby ho domácí nevyhodila z bytu, takže jeho hlavním nástrojem jsou pouze nože. Ani se nechce věřit, že takové věci vznikají na tak malém stolku (hned vedle betlému).
Monumentální Český zimní betlém se prý nebude stěhovat do zahraničí, jak jsem se původně domníval, ale přesune se natrvalo do jednoho soukromého muzea lidových tradic v Jižních Čechách.
V jeho dosavadním pražském působišti ho každoročně navštěvovalo kolem 200 až 300 lidí, od přátel, známých až po sousedy. Celý betlém skladoval pan Kučera ve svém bytě po jednotlivých krabicích a před koncem roku ho vždy znovu skládal. A protože si nikdy nezapamatoval, jak byl postaven minulý rok, bývá prý tento betlém poskládaný pokaždé jinak. Na moji poznámku, že to musí být strašně náročná práce, se pan Kučera jen souhlasně usmál a pravil: "Vždyť já už ho za to taky pomalu nenávidím!"
Že jsou jeho slova myšlena s velkou nadsázkou jsem poznal hned vzápětí, kdy mi jen tak mimochodem sdělil, že až tento velký betlém prodá, obratem ho nahradí další. Vlastně už je nahrazen! A aby dodal svým slovům váhu, zvedl se, vytáhl ze skříně jednu z mnoha krabic a začal skládat na stůl figurky nového betlému.
Ovšem ne všechny figurky, které nás obklopovaly při našem rozhovoru, jsou součástí do betlému. Po celém bytě pana Kučery totiž stojí nebo visí celá řada dalších vyřezávaných "parádiček", a jak pravil sám tvůrce, větší část se mu už nikam nevejde, takže leží ve spoustě dalších krabic.
A tak tu před námi defilují nejrůznější pláteníci, dráteníci, řezbáři, čerti, komeníci nebo draci, hned vedle řezníků, hokynářů, oráčů, koňů a kdo ví čeho všeho ještě.
Čas pro návštěvu vypršel. Loučím se s vyřezávaným královstvím plným nádherné zimní poezie. To vše ve mně evokuje myšlenky na dětství, ale zároveň dýchá historií, kterou jsem neměl nikdy možnost poznat.
A přestože nemám příliš v lásce dnešní "spotřební Vánoce", odcházím s vědomím, že duch těch skutečných Vánoc s velkým V opravdu neleží pod stromečkem mezi záplavou drahých dárků, ale je ukryt v naší mysli, v duši, v srdci, v našich vzpomínkách. Jen si to musíme stále více a mnohem častěji připomínat - třeba i návštěvou vyřezávaného Českého zimního betlému.
|
