A VEČER BUDE BIOGRAF (11)

Na jaře roku 1990 mi vyšla v nakladatelství Albatros, v edici Objektiv, knížka A večer bude biograf, s podtitulem Exkurze do království stříbrného plátna. Jak známo, byla to tehdy doba, kdy lidé měli zájem o něco docela jiného, než si číst takovéhle knížky. Tak mě napadlo, že po dvaceti letech bych mohl čtenářům Pozitivních novin nabídnout některé z jejích zajímavějších kapitol…

Na cestě od pravěku k E. T.

Vraťme se teď, po vážných úvahách nad vážnými filmy, opět k žánrům zábavným. Tak jako někdo hledá zábavu ve filmových komediích, jiný dá přednost vzruchu, napětí, dobrodružství. I to je způsob zábavy. Ke kriminálním filmům a westernům se však dostaneme později. Teď se na chvíli zastavíme u filmů sci-fi, tedy u filmů vědeckofantastických.

Požádal mě kdysi můj desetiletý syn, zda bych mu mohl koupit časopis s písničkou o Mimozemšťanovi a suvenýrový odznáček s portrétem Mimozemšťana. Dělal na mě smutné oči, tak jsem mu to slíbil. Časopis už byl vyprodán, ale odznak jsem ještě dostal.

Milióny malých i velkých diváků okouzlila filmová pohádka o vesmírném trpaslíčkovi — E. T. — Mimozemšťan. Mého syna dokonce nepřímo. Dosud totiž ten film neviděl, protože nosil poslední dobou ze školy jen samé špatné známky. Já žádné známky nenosím, natož špatné, tak jsem se byl na E. T. — Mimozemšťana podívat. Nadšení dětí v kině, z nichž mnohé nestačily číst titulky, pokud už vůbec číst uměly, bylo fascinující. Seděl jsem v hledišti kina Alfa, zaplněném do posledního místečka, a neubránil se jedné vzpomínce a konfrontaci. Vrátil jsem se do prvních deseti let svého života, do stejně zaplněného hlediště nuselského kina Tatra, k filmu, který měl tehdy na nás stejný účinek. (Byl to dobrodružný příběh party kluků, kteří podnikli fantastickou výpravu do prehistorie naší planety; film natočil režisér Karel Zeman v roce 1955 a měl název Cesta do pravěku. Obsahově nemá s E. T. — Mimozemšťanem nic společného, snad jen to, že také on patří k filmům vědeckofantastického žánru a že neméně náročné bylo i technické zpracování jeho trikových pasáží.)

Pohnutí i sympatie, které vzbudil mimozemský tvoreček nejen u dětského filmového publika, jsou zcela oprávněné; stejně tak jako čtyři sošky Oscarů, kterými byl oceněn. Film natočený v roce 1982 apeluje na porozumění a snášenlivost, které jako by se poslední dobou ze života lidí vytrácely. Režisér Steven Spielberg a scenáristka Melissa Mathisonová dali schopnost komunikace s Mimozemšťanem pouze dětem, neboť ty jediné jsou dosud nezkažené spekulativností dospělých. Únava z věčných nejistot přivádí do kin na podobné moderní filmové pohádky stále větší a větší množství lidí. Co pozitivního se vytrácí ze života, z mezilidských vztahů, to hledá člověk na filmovém plátně.

Režisér S. Spielberg navázal svým Mimozemšťanem na svou předchozí „pohádku“ — Blízká setkání třetího druhu — z roku 1977.

Příběhy filmových sci-fi jsou zpravidla situovány mimo současnost — nejčastěji do budoucnosti, v menší míře do minulosti. Jádrem děje sci-fi bývá konflikt mezi naší současnou civilizací a odlišnostmi jiných světů.

Oči desetiletých zůstanou ve všech dobách stejné...

Nepochybuji o tom, že dvojnásobně velké údivem musely být oči Méliésových desetiletých diváků, a vůbec — nejen desetiletých. Filmy, které se mihotaly na tehdejším promítacím plátně, nebyly ani zvukové, ani širokoúhlé, jenomže — byly jedny z prvních na světě! A jestliže jsme si v kapitole o filmovém smíchu řekli, že smích do filmu přišel jako první, pak zde musím dodat, že přišel ruku v ruce s filmovou fantastikou.

Pod vlivem románů J. Verna a H. G. Wellse vytvořil Georges Méliés v roce 1902 první vědeckofantastický film — Cesta na Měsíc V monografii o Méliésovi uvádí Georges Sadoul seznam obrazů, z nichž se Cesta na Měsíc skládá:

1.   Vědecký kongres Klubu astronomů.
2.   Vědci vyslechnou program cesty. Jmenování badatelů a asistentů. Všeobecné nadšení. Na shledanou.
3.   Obrovská továrna. Konstrukce projektilu.
4.   Slévárny, vysoké pece, odlévání obrovského děla.
5.   Astronomové se nalodí do náboje.
6.   Nabíjení děla.
7.   Obří dělo. Pochod granátníků. Pocta vlajce.
8.   Putování vesmírem. Měsíc se blíží.
9.   Tváří v tvář Měsíci.
10. Přistání na Měsíci. V záři Země, pohled z Měsíce na Zemi.
11. Pláň kráterů. Sopečný výbuch.
12. Sen (meteority, Velký Medvěd, Phoebé, dvojhvězda, Saturn, atd.).
13. Sněhová bouře.
14. Čtyřicet stupňů pod nulou. Sestup do měsíčního kráteru.
15. Vnitřek Měsíce. Jeskyně s obřími houbami.
16. Setkání se Selenity. Hrdinný zápas.
17. Uvězněni.
18. Král Měsíce. Vojska Selenitů.
19. Útěk.
20. Zběsilé pronásledování.
21. Astronomové se vracejí do náboje. Odlet z Měsíce.
22. Kolmý pád do prázdna.
23. Náboj padá do moře.
24. V mořských hlubinách.
25. Zachráněni. Návrat do přístavu.
26. Slavnost. Vítězný pochod.
27. Dekorování hrdinných cestovatelů.
28. Odhalení pomníku za přítomnosti starosty a městské rady.
29. Lidové radovánky. Zajatý Selenita je předveden veřejnosti.

Příběh prostinký, zato dílo na svou dobu výjimečné. Georges Méliés byl skutečným praotcem vědeckofantastického filmu. Budeme-li si všímat významných údobí v historii vědeckofantastického filmu, kdy dochází k výraznějším proměnám, musíme začít jeho jménem.

Po Meliésovi nastoupila filmem režiséra Otto Ripperta Homunculus v roce 1916 německá kinematografie, aby si ve vznikajícím vědeckofantastickém žánru vytvořila až do příchodu zvukového filmu výsadní pozici.

S příchodem zvuku se těžiště tvorby sci-fi filmů přesunuje z Evropy do Spojených států.

K dalšímu většímu rozmachu v tomto žánru dochází až v padesátých letech, v době, kdy po krátkém čase radostného užívání míru po skončené druhé světové válce přichází celosvětově období určité deziluze a obav z atomového nebezpečí. V čele produkce vědeckofantastických filmů zůstávají i nadále výrazně Spojené státy-

Koncem padesátých let se ovšem dostávají ke slovu i kinematografie jiné: československá, především zásluhou režiséra Karla Zemana, tvůrce filmů, o nichž jste mohli číst už na předchozích stránkách — Cesta do pravěku, Vynález zkázy, Ukradená vzducholoď, Na kometě. Sovětská kinematografie přispěla filmy Země a Volání dávných světů. A žánr sci-fi se také prosazuje v kinematografii anglické, maďarské, německé, japonské, francouzské a italské.

V šedesátých a sedmdesátých letech se pak mnohotvárnost tohoto žánru rozšiřuje. Vznikají další filmy s tématem cesty do vesmíru; objevuje se výjimečný film sovětského režiséra Andreje Tarkovského, moderní filozofické sci-fi Solaris. Mezi mimořádná díla tohoto období patří také filozoficky zaměřený film Američana Stanleyho Kubricka 2001: Vesmírná odysea, ale přibývají také příběhy komediální, například Barbarella s Jane Fondovou, náš Pane, vy jste vdova nebo Spáč režiséra a komika Woodyho Allena, film odehrávající se ve 22. století, ve kterém se náš současník probudí po dvou stech letech strávených v lednici.

Léta osmdesátá, alespoň tak, jak se jeví v druhé polovině onoho desetiletí, jsou ve znamení filmů typu E. T. — Mimozemšťan, který ještě dnes bývá nazýván „bombou v historii kinematografie“.