Sotvaže jsem si takto nadepsal tři slova, pěkně se rýmující – při rozhodnutí, že napíši fejeton či pokus o „ftipné“ vyprávění – jsem náhle zjistil, že Tudlenudle je patentově chráněný název jedné opavské firmy, která dodává všechny možné nudle „ažpodnos“, jak praví dále její náborové klipy. Na Slovensku má zase chráněnu na internetu jistý autor doménu s názvem „Tudle-nudle.sk“.

Rčení Google–Doodle si zase nechala patentovat firma Doodle, a tuto ochranu ji americký patentový úřad USPTO (United States Patent and Trademark Office) definitivně přiřkl až po deseti letech, a to zcela nedávno – letos koncem května – jak jsem zachytil doslova čerstvou aktualitu. Za tímto patentem se skrývá několik technik pro zlákání uživatele k přístupu na internetový web Google–Doodle.

Autorem patentu a spoluzakladatelem firmy je Američan Sergey Brin; jeho registrace u patentového úřadu rozvášnila odbornou internetovou komunitu, že název „doodle“ byl prý aktuální už před 40 lety, kdy Sergey Brin nebyl ještě na světě.

Takže „tůdle – nudle – google“ (proboha, co to mám za počítač, který mi neustále opravuje „Google“ na „Gogole“?) v tomto spojení podle mého mínění či zjištění, čtěte, milí čtenáři, dneska poprvé. Google Doodle jsou změněná loga úvodních stránek vyhledávače „Google“, které vznikají na počest různých svátků či jiných příležitostí, a to již od roku 1999.

Nerad bych si z vás utahoval jako „na cezené nudli“, abych potom nebyl „rozsekán na nudle cimprcampr“, až by ze mne „nudle lítaly“ jak vlaštovky. Také se může najít šťoura, „kterému je to nudle“  (může mu to být ukradené) anebo „nedá nikomu ani nudli“ – čili vůbec nic nikomu zadarmo nedaruje.

Mrzí mne, že výraz „tůdle“ jsem nenašel ve „Slovníku správné češtiny“, ale je tam jeho asi prazáklad „tudyhle“ – čili v tom smyslu “jděte tudy zadem, zkratkou, je to blíž…“ Moje manželka má pro tu zkrácenou cestičku napříč také hezký výraz, když mne vyzývá, abych „šel nábližkou“. Ještě jeden význam může mít „tůdle“, a sice správněji to znamená „tadyhle to máte černé na bílém“.

Takže – snad se nedopouštím nějakého poškozování ochrany duševního vlastnictví či dokonce “svatokrádeže“, když si takto z nudlí utahuji a pletu do toho další výrazy pěkně se rýmující, jež mají v oblibě i v Americe.  

Tím pádem jsem zabrousil chtě – nechtě (šprýmaři říkají rádi „chcanechca“ do oblasti někdejšího Patentového úřadu, který u nás existoval až do roku 1993, než převzal jeho úlohu současný Úřad průmyslového vlastnictví (proč jen „průmyslového“, snažím se vysvětlit o kousek dále). Je součástí či spolupracuje s WIPO, což je Světová organizace duševního vlastnictví (vidíte, tam už mají termín „duševního“, který mi připadá logičtější a všezahrnující).

Ten náš „patenťák“ uděluje patenty na vynálezy, registruje ochranné známky a průmyslové vzory, už také mnoho let  chrání topografii integrovaných obvodů, spravuje fondy patentové literatury – neuvěřitelných 90 % světové produkce z 26 zemí světa a dvou světových organizací – zatím v tištěné podobě, v menší míře na mikrofiších a mikrofilmech. Z více než padesáti zemí k nám docházejí patentové věstníky.

Významná je činnost spojená s rešeršemi o stavu techniky v určitých oborech či výrobcích, rešerše na novost, o národních a mezinárodních ochranných známkách. Zprostředkovává také přístup do databázových center, která existují ve světě.

Ale i termín „duševní vlastnictví“ se u nás uplatňuje, protože existují  přece „práva k jinému duševnímu vlastnictví“. Jako je právo autorské či právo pořizovatele databáze. Tedy právo výkonných umělců, výrobců zvukových a obrazových záznamů, právo rozhlasového a televizního vysílatele, právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny jím vydaného díla pro osobní potřebu, ale také právo zveřejnitele (to je také hezký terminus technicus) k dosud nezveřejněnému dílu, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv.

Tady máme vysvětlení, proč například dílo Karla Čapka (ale i jiných spisovatelů) začíná být přístupné v elektronické podobě na speciálních webových stránkách. Již v roce 2009 získala například Městská knihovna v Praze za tento počin ocenění „Knihovna roku“. To ocenění je zasloužené – kompletní dílo našeho milovaného autora je zpřístupněno v sedmi různých formátech ke stažení, navíc webová stránka plní funkci rozcestníku k dalším informacím (včetně podrobného životopisu) a je propojena s katalogem celé knihovny.

Odpusťte i mne jako autorovi tohoto povídání malé rozcestí, protože jsem chtěl ještě sdělit, že jsem se při svém pátrání ještě dozvěděl, že náš někdejší patentový úřad vydává také svůj Věstník s popisy vynálezů, jimž byl udělen patent, a s mnoha dalšími informacemi. Také u nás vychází od roku 1990 odborné periodikum „Průmyslové vlastnictví“.

A konečně zpátky k těm nudlím: instantní nudle, tedy pokrm, který získáte pouhým zalitím horkou vodou, vynalezl Japonec Momofuku Ando a od dob jeho vynálezu mu začali říkat “Mr. Noodle“. U nich v Japonsku – a to tehdy, když před  50 lety uvedl na trh první instantní nudle na světě a nazval je „čikin-rámen“. Proč? Čikin pochází z anglického slova „chicken“ – kuře a slovo „rámen“ je japonského původu a znamená nudle ve vývaru. Jenomže tenkrát se to ještě moc neujalo – instantní nudle byly šestkrát dražší než nudle normální. „Tůdle-nudle“, řekli by nejspíš před těmi 50 lety naši “čecháčkové“, ale dnes už vesele nakupujeme instantní, čili rychle rozpustné výrobky, ať už ve vodě nebo v mléce, protože věříme, že byly připraveny šetrným sušením rozprášených suspenzí.

Italské, čínské a další instantní nudle rozváží společnost Tudlenudle zatím jen v Opavě. Možná, že po přečtení tohoto povídání, se její okruh podnikání rozšíří (to si fandím, co – tůdle – nudle – Google).