Ivo Mička - Zdenek Reimann: S volyňskými Čechy v Žitomiru a Rakovníku
Rubrika: Publicistika – Historie
Carská vláda lákala nové přistěhovalce levnou půdou, pomocí při založení výrobního podniku, osvobozením na 20 let od daní a zproštěním vojenské povinnosti. Češi založili svým kapitálem strojírny, pivovary, mlýny, cementárny, statky, školy, kostely, knihovny, podstatně přispěli k rozkvětu kulturního a spolkového života, ke zvýšení hospodářské a kulturní úrovně v osazených územích. Ale přišly první patálie. Po vypuknutí první světové války bojovali volyňští Češi jako příslušníci ruské armády v České družině, která se později stala zárodkem československých legií v Rusku. Osud legionářů je více méně znám, i jejich usilovné boje s bolševiky, správa osmi vagonů ruského zlatého pokladu, strastiplná cesta přes Sibiřskou magistrálu do Vladivostoku a plavba kolem světa zpět do vlasti.
Další patálie
Volyňští Češi vytvořili roku 1942 značnou část 1. čs. Armádního sboru v SSSR, někteří z nich dokonce odešli bojovat i do čs. jednotek v západní Evropě. Represálie Sovětů na vesnicích byly nahrazeny násilím ze strany Ukrajinců, a terorem nacistů, kteří vypálili několik set ukrajinských obcí a zmasakrovali tamní obyvatelstvo. V obci Český Malín upálili nacisté zaživa všechny vesničany, včetně starců, žen a dětí. Na podzim téhož roku byla nacisty vyvražděna další česká obec Sergijevka-Michna.
Křest knihy Ivo Mičky v rakovnické synagoze; autor zápasí s lahví.
Ivo Mička strávil na Ukrajině u volyňských Čechů v roce 2003 dva měsíce. Podává nezkreslené informace o tom, co viděl, zažil, zachytil na papír, na film či video, co zaslechl nebo dokonce získal v písemné podobě od pamětníků, krajanů či jiných svědků nejen na Ukrajině, ale i od rakovnických potomků Volyňáků, kterým se podařilo dostat se po druhé světové válce domů. Jedna krátká ukázka za všechny:
Příběh Josefa Merunky
Pochopitelně ne všichni, co zde žili během války, byli v odboji. Ne všichni byli vlastenci. Žena starosty někoho ze skupiny poznala, domyslila si, proč tu je, a udala Němcům. Během zatýkání se podařilo Pepíkovi zahrabat do sena na žebřiňáku. Tak se zachránil. Němci všechny ostatní pochytali a popravili. Merunka se nakonec dočkal osvobození, i stalinské „odměny.“ Ti, které Němci zabili, dostali posmrtný řád Hrdina SSSR, přeživší Josef Merunka vyfasoval deset let gulagu.
Kluk on byl šikovný. Není divu, že jedna žena z Krošni, co se chtěla vdát za Čecha, si s ním léta psala a nakonec si ho vzala. Na Čukotce jim dokonce vystrojili krásnou svatbu. Po Stalinově smrti se oba vrátili do Volyně a žili spolu až do její smrti. Tím ale příběh nekončí.
Jeho stará láska Varvara se po válce odstěhovala do Čech, kde ovdověla. Vzpomněla si na svého Josefa a pozvala ho k sobě. Odejel nedávno, vzali se a žijí šťastně někde kolem Budějovic.
Ivo Mička
S volyňskými Čechy v Žitomiru a Rakovníku
Vydala Rabasova galerie v Rakovníku
178 stran, 150 Kč
e-mail: cesky-dialog@seznam.cz. Poštovné a balné extra.
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 13. 08. 2011.