HLEDÁM NAKLADATELE... Eliška Peroutková: České vánoce

HLEDÁM NAKLADATELE ... titulní strana s prezentací projektu

 Název díla

 České vánoce
 Autor  Eliška Peroutková                                                      

 Žánr  Poezie  Formát publikace   A4
 Ilustrace  Eliška Peroutková  Odhadovaný počet stran x
 Typ ilustrací  Barevné ilustrace  Vaše představa
 nákladu  knihy
 Stav díla  Před dokončením,
nutno udělat korektury
 Vaše představa
 ceny knihy
x
 Návrh obálky  Prosím o podíl na grafické spolupráci  Stav nabídky  23.08.07
 K vydání

 Recenze
Není recenzí k samotnému autorství, ale dovoluji si zveřejnit slova, již si nesmírně vážím a mám je ve své blízkosti.
„… s upřímným obdivem k její tvorbě a přáním stálého světla v obdobích příštích."
Zdeněk Hajný


….“Až bude historie zvažovat, čím nás obohatila evropská kultura a co jsme mohli ryze českého nabídnout my jí, na misce vah jistě nebudou chybět obrazy a kresby E.P……
Věra Ludíková


 Stručný obsah
 Vánoční poezie českého světa 

 Ukázka textu


ČESKÉ VÁNOCE - 3

Prosinec, slunce je malé, nizoučko v dáli,
to není tím, co v létě nás pálí,
ono se vrací, tam, jak ti ptáci, jako andělé
v čase, kdy den potemní, prosinec prosí.

Vždyť listopad navždy již k zemi pad,
poslední list prosí o naději,
že za závějí vykvete petrklíč,
štěstím se chvěji.

Sluneční paprsku, vrať ty nám květů,
je v nich ukryta naděje nových světů,
jabloně kvítka máje vítr zavěje,
jak sněhu bílého do vánoc kraje.

Máj to je ráj, plný je vonících květů,
prosinec, počká si na kometu,
nese Vám noviny z Betlémské krajiny,
pozor si dejte, naději chvějící nezmeškejte.

Za sněhem vykvete sněženka bílá,
ona jí jarní voděnka studánkou bývá.
V prosinci na zemi, co vše již porodila,
padá kraječky vločka bílá,

ona zem zbělí,
zelené jmelí v lese u nebe,
přinese vánoce pro Vás,
pro mne i pro Tebe.

Koupím si na trhu purpuru, františky, svíčky,
barborku, med a kroucenou vrbu, zelené chvoje,
adventní věnec, badyán, vanilku, skořici
a trochu rumu pro horký čaj vonící.

A když den potemní,
k nebesům pohlédni,
co jich tam svítí hvězd.
Prohlédni.

Doma je za plotem bílý dům.
Kraječky vločka bílá, okno mi ozdobila,
bílý ubrus, Dej Bůh štěstí tomu domu,
nápis babičkou vyšitý, kde jsem já a kde jsi Ty?

Kde Bůh, tam láska.
Slunce pomeranč hřebíčkem provoním,
vždyť já už dobře vím, že vůni vánoc
já nasněžím, po celý žití čas.

Vám

přichází vánoční čas,
ten co je v nás,
přichází po roce, ty české vánoce,
v jablíčku červeném a v jádru ořechu

Dají

v adventní čas, jas jmelí.
S půlnocí jímavou, s půlnocí jásavou,
bělavou krajinou, slunce jas
ozáří první dítěte hlas

Zazní

Štědrý den, je neděle,
den od Boha, den pro Boha,
den dávání, den vzdávání,
je Štědrý den, ten, jež si ho lidi vysní

Přijedou

po roce, ty české vánoce.
Tak jako vloni, tak jako předloni,
vánoce hřebíčkem zavoní
i v příští budoucí čas

Sněží

sněhu bílá závěje, chalupu roubenou
kraječkou zdobenou po okna zavěje,
kliku má kovovou,
loubí trám zdobený podkovou

Věří

u dřevěných těch dveří,
že vstoupí naděje života.
K prahu jí zavěje,
bílý sníh, přijíždí na saních

Zvoní

zlatých zvonků hlas,
vánoční koledou, vánoce přijedou,
andělské zvonění, tak jako vloni,
v chlévě je rozený

Dýchá

ve jmelí naděje, štěstím se zachvěje
v údolí vánoc ticha.
Dítě štěstím si nám,
čtyřlístku zelený, jetelem rozený

Jiskří

bílý sníh na kopci zvaném Vyskří,
český ráj zavoní, sadem v jabloni,
vsí kopce bílé, sněžný je čas,
z oken záře jde jas

Sněží

ze soboteckých věží,
na sobotecký rynek, Humprechta synek,
vánoční štěstí věstí,
kašna na náměstí

Teče

horký čaj po roce, přichází
vítané české vánoce.
Do noci vánoční, do noci půlnoční,
do noci s vánočkou sváteční

Troubí

ponocný, je králem země vánoční,
troubí na náměstí v loubí,
pastýřů píseň půlnoční,
Jakuba Jana Ryby

Hej mistře

zavolej ke svému dílu,
dej lidu sílu, dej lidu víru
ve vánoc krás, naděl naděje čas.
Čistotou z nás.

Poletuje
bílý sníh, přijíždí na saních

Svítí
svícemi vánoce, sušené ovoce

Voní
pečené cukroví, všem mámám napoví

Svěží
je čistoty čas, jak on je bělostný
Sněží
jak on je radostný úsměv

Zvoní
nad darem, stuhou svázaném

Taje
závěje po stopách něžné laně

Tichý
večer je vánoční, než přijde půlnoční

Zpívá
dětský sbor na kůru, zpívá si v cé duru

Voní
jehličí na plotnách, tak jako vloni

Jiskří
hvězdy, jenž na nebi vyšly

Svítí
na cestu k zrození, na cestu k spasení

Taje
úžasem, sněhová vločka, co padla sem

Svítí
hvězdná obloha, poselství od Boha

Zpívá
Štědrý den, jenž mívá
jádra ořechů, ovce maj seno po střechu

Dává
stromoví, od večeře kostí a drobek chlebový

Dává
ptactvu a andělům a jara podbělům

Volá
lide můj, vánoc srdce půl

Dává
kde v plotě kůl, větrem se mává

Dar
jader ořechů, cukroví po střechu,

Voní
kaprů smažení, vánočky, tak jako vloni


Zdobí
vánoce, vcházejí po roce k prahům

Otvírá
dveří, za nimi v lásku věří a

Zpívá
lid vánoční, co vrací se z půlnoční

Jásá
radostnou písní, sny polštáře oblohy pod hlavou

Svítí
kometa, sníh lidem zametá

Vítá
zrození, zazpívá dětský hlas, světa spasení

Zpívá,
že přijedou vánoce s vánoční koledou.

Je štědrý den, svítí
den i noc vánočních svící.
Sněží a jiskří,
bílý sníh, přijíždí na saních.
Dýchá a věří,
že vůně ovoce přivábí
cukrové vánoce.
Teče svěží voda,
co rampouchy mívá
kostel pod střechy věží.
Je štědrý den, je tichý,
voní hřebíčkem a skořicí,
vánoce, lásku mající.
Troubí ponocný,
pastýřů píseň vánoční,
hej mistře, hola, zvolá
Jan Jakub Ryba,
jsou české vánoce,
na mísách sušené ovoce.
Otvírá vánoc se dveří,
i schoulená kočka u kamen na lásku věří.
Zdobí se tak jako vloni cukroví,
i stromek jedlový, svítí
jas, jenž je v nás, tichý a zpívá,
přijedou vánoce, zvoní
křídel let andělů, na kůru kostelů.
Svěží se dýchá,
vzduch noci, plná je ticha.
Zvoní, tak jako předloni, tak jako vloni,
po roce, české mé vánoce.

Polévka rybí,
kapr smažený,
sněží na cukroví,
advent napoví,
je štědrý den, přátelé, je neděle,
je svatá noc, Boží moc,
svítí, vítá, dává a volá,
pojďte všichni i Vy zdola,
jsou vánoce zrození, Vaše spasení.

Kostelík barokní, ten máme před okny,
to je ten chrám, kde je Bůh sám,
kde matka Boží, ta matka světice
v barokní báň s hvězdami tisíce,
vstoupila pro Tebe, vstoupila na nebe.

Pro Tebe

to je ten chrám, chrám matky Boží,
má svatou moc, štědrá je noc.
To je chrám pro Tebe, dveřmi sem vstoupíš a vejdeš do nebe.
Andělské zvonění zvoní, pro matku k rození,
ve svatou noc, má štědrou moc, zrodil se pro Vás.

Přátelé

barokní chrám, Bohu se pokloň a vítej nám.
Barokní sloupoví, jak v lese větvoví statných javorů,
dívej se nahoru, dívej se na nebe, dívej se do sebe.
Buky a javory, les přírody chrámový, z něj tudy vyšli
pastýři tiší, podpírat baroka chrámové sloupoví.

Oltáře

Marie, byl Ježíš syn, vždyť v něho věříš,
chudý král rozený na seně, v Betlémě.
Dary mu nesli, vždyť jinak by klesli
v očích svých na ceně.
Dary mu dávali, před něho klekali, dojetím plakali.

Dávali

dary potřebné, dívej se nahoru na hvězdnou oblohu.
Dívej se do tváře, tam duše je záře.
Tělo duše chrám, pane Bože chraň.
Dáváme dary potřebné, v půlnoci noci poledne,
dáváme dary lásky, drahým nám bližním.

Klademe

věnce, z hvězd spletené, do země vánoční,
v barokní chrám, zpívá se půlnoční, okna z něj září,
do našich tváří vejde jas, co v noční čas,
kdy zimy slunovrat, sluneční paprsek pošle rád.
Naděje v bílé závěje, zástupy zahřeje.

Lidí

Bohu se klaníce, činí tak po roků tisíce.
Dávají na dlani i ranní svítání.
Perličky slziček, vánoček uzlíček, pro poutníky ztracené,
s hřebíčkem, skořicí, horký čaj vonící,
mléko, med, perníčky zdobené, ale vždy třeba je daru chleba.
Lámu ho pro Tebe, lide můj.

Vánoční

jiskřivou bílou krajinou půlnoční,
všude tu hrají, to dech se tají,
nad naší koledou, nad naší písní,
vánoce s ní jedou. Vánoce dávání a díků vzdávání,
hudba zní krajinou, varhany velebné, zvuk houslí líbezný, půlnocí zazvoní.

Zvoneček

hliněný, od stropu svěšený na šňůrce červené,
zazvoní do de dne, až zavoní poledne,
kachna je pečená, kmínem a medem kropená,
uctívá Boží den Vánoce za oknem kraječkou zdobené,
na mísu dám jabka červené, maj ve svém srdíčku z

Jadérka

hvězdičku, rozkvetlou barborku, mám v rohu na stolku.
Od noci vánoční slitý kov předzvěsti, co příští rok,
zda-li přinese, zelené chvoje, co po lese
s předzvěstí vánoc pastýři přinesli, zda-li seno do jeslí
přivezou, vánoce, po roce s novou koledou, zda-li?

Kapr

se rybníka nají, bába v úvozu, přitlačí zas kozu,
selka slepici, polévky hrnec vařící, řezník buřty,
kominík pro štěstí čtyřlístek, pan učitel pro děti notýsek,
houslista táhne smyčec po kraji,
pan starosta s paní starostovou tajný dar dávají.

Věří

že v jejich vánoc kraji chleba lidi vždy dají,
že pastýři, když den potemní, zavelí,
hej mistře, pohlédni,
na jasnost nebe, co rádo Tebe obejme po roce.
Dává ti vánoce, stuhou červenou svázané.

Dávané

v chalupách pod horama, vánoce budou s náma,
v chalupách, kde dětí maj jako smetí.
Kočky a koťata, psi vrací se od bláta,
ovcí plnou stráň, slepice nejvíce pletou se po dvoře,
koza tam mečí, králíci v klecích a koně jedou.

Vezou

dětí, co jich jak smetí, tou bílou strání, kde zahlédli lani,
kam slunce se skloní prosincem, tak jako vloni,
za sadem jabloní, jenž v máji zavoní.
V závěji ticha, kluk tiše dýchá,
narodil se nám.

Kvítek

z růže. Vánoce jsou podzim, co odevzdaj do zimy, všechny své podzimy.
Jan Jakub Ryba život svůj skládá v barokní větvoví a
v lese chrámoví, kvítek z růže, korunu trnovou.
Jan Jakub Ryba s javorem splývá. Rozmilý slavíčku,
zanech nám písničku, pastýřů noc, štědrou má moc.

Česká mše vánoční

Švestky sušené, stromy maj ještě jeřáby červené,
křížaly, visí tu ještě pláňata, na prahu koťata,
dar pro Tebe, lásky se nají ti, co ho dají, brána má vrata otevřená,
vchází koleda, dejte oříšek nebo dva, kapr a ovoce, cukroví,
vrabec na plotě, modřinka, zvoneček, co Ti zaklinká,
andělské zvonění, chalupy zapadlé sněhem,
zelené chvojí, stromek jedlový, adventu věnec svící ukapávajících,
neděle stříbrná, neděle zlatá, štědrý den a noc svatá,
rozmilý slavíček zpívá sboru zpěv písniček,
ještě jsou za vraty, dary od mámy i od táty,
pro dětské úsměvy, pro potěchu duše, daj všichni dary,
tam růže od táty voní, pro mámu, tak jako vloni,
dech tiše se tají
a děti zpívají,
že vánoce mají kouzelnou moc.

V té české kotlině, v české dolině, chráněné horami,
kde péče od mámy má zázraku moc,
naději mámy Marie, vždycky Tě přikryje, hřejivou peřinou,
mléka i chleba dá Ti vždy, kdy je Ti ho třeba a
do vánoc přibalí zvoneček, který má od anděla.

Dávaný

na mašli vázaný, dar pod jedlí, už jsme se najedli.
Zpíváme koledu, pusu od medu, na vratech závoru, dáváme nahoru.
Poutníku přišlý, vítej k nám i my jsme přišli do vánoc,
v kraje hor k dolinám, sněžit bílý sníh a věřit,
že teplo z krbu dávané, nám zůstane, dávané od Boha dostane i poutník ztracený.

Domovu

vrácený, říká si, zde láska vítá mne.
Láska vánoční, v čas, kdy je půlnoční z nebe jas hvězd.
Od bílého sněhu záře, jde kdes, jak od oltáře, horizont hor, chrání vše kol,
kde česká chalupa a na její střeše i kukačka zakuká.
Z oken kraječkou zdobenou zlatá jde záře, všem pocestným do tváře.

Září

Oči, kam velebnost vkročí z naděje zrození, že
i těch bídných promění, chudý kluk zrozený na seně,
v Betlémě, v chalupě, domě i paláci.
Advent si dá tu práci, člověče, čekej mě.
Čekej mě s vánoci, o noci v půlnoci, hvězdo má vítej mě.

Do země

české vánoční, i do té májové, do měst, vsí i vesniček,
tam pole i sadu kousíček, čeká mě, ve vánoční čas,
kdy srdce lidské taje a v daleké kraje zní lidský hlas.
Po roce přichází vánoce, mašličkou svázané, barborkou vítané,
Švestkou sušenou, s pláňaty a koťaty za ploty, tam vraťte mě do

Vánoc

do českého ráje, skála Malá, Hrubá i Prachová u statku Dlaskova.
Sníh jiskří, na kopci zvaném Vyskří.
V Sobotce na náměstí pan Tomíček prodává štěstí,
kniha ho mívá, dětem dá radost vánoční.
Je svatá noc, lid v kostele zpívá zpěvy půlnoční i ti, co jsou v rohu, modlí se k Bohu

Věří

že, zavřených dveří závora, praskne a vejde do dvora, tak jako vloni,
za zvuku rolniček, dřevěný koníček, na saních, bílý sníh jako soli,
potřeba nejvíce, tak jak hvězd tisíce, co nevyjdou bez měsíce.
To básník malíř, ten bláhový, co stojí v rohu, Ti napoví,
otevři závoru, koukni nahoru, doufej a vejdi do vánoc.

Svatá

jde záře, jde od oltáře, sem matku Boží zanesli,
ti, co jí nejvíc povznesli, ti z rohu, ti bláhoví,
lidu svému. Po roky tisíce tiší, k Bohu se modlíce.
Víru ti dají ti, co ji mají, po celém českém kraji
ji rozvezou v písních vánočních s koledou.

Chvějí se

na suchých stromech poslední podzimní listí,
v závějích bílých plot zvrácený, je na něm ještě šípek červený,
i suché trávy a bodláčí zbyly, je zima bílá, sníh chalupy poztrácí,
z komína kouř vlaje, jde vánicí,
na stole houbovník, polévka hrachová a pecen chleba.

Posvátný

jeho krajíc, dáme si navíc, on vždycky hlad pochová.
Ještě dám na stůl křížaly a svíce, jas je více v nás, on
září a do našich tváří vejde nach, dětem nejvíce.
Dejte jim ještě dva krajíce a med,
Jan Jakub Ryba už z nebe se dívá.

Zpívá

hej mistře, vstaň bystře, hej hola, přátelé a jich věrní andělé.
Hej hola, povolej všecky i Ty zdola, hvězdy na nebi vyšly,
jak z plápolajícího ohně je jich jak jisker tisíce.
Záře měsíce, dá noci zář jasu, ve vánočním kvasu,
modlím se, u svíce, v jabku červeném, u jader ořechu se chvěje.

Naděje

zelené, i zlaté jmelí, skořápky z ořechů,
kam doplout jste chtěly?
O půlnoční, do země vánoční, kdy zpěvem kostel je znělý.
Narodil se nám, kvíteček z růže, matka Marie je chudá a může
a dává z Boží vůle života, hvězdy to chtěly, slavíček

Zpívá

a sedá si do plota, je závějí zvrácený i vrabci tu sedí a
ti, co jsou za okny, co sedí u plotny i ti za vraty,
hledí na zázrak, rodí se ve vánoční zemi.
Srdce chrám hudbou je znělý, ve světnici hlavní trám,
věší zelený věnec chvojí se sušenou slaměnkou, modravou pomněnkou.

Modří

z nebe Andělé a srdce Tvé z Tebe, zvoní, zvonečkem hliněným,
mašličkou svěšeným, zvoní po roce, jsou vánoce.
Do země zbělené, čistotou voněné, přivádí Andělé,
naděje pohřbené, jsou vánoce, slunce se vrací,
i vrabci na plotě zpívají, o tom, že vítají nadějí čas.

Je nás
Je v nás

Okno do duše, kraječkou zdobené,
svíčkou světlené, ohněm jiskřené.
Mámin vánoček čas,
cukroví sněhem cukřené, pro nás,
sušené ovoce,
na plotnách kapr smažený.
Chléb i voda živá.
Ten den, co brzo stmívá, je štědrý.
Vánoce, co dítě jste chtěli,
vánoce.
Narodil se nám
v české vánoční zemi.
Vítej.



 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 





















































 

 

 

 

 

Ukázkové ilustrace Elišky Peroutkové
z kalendáře Ta naše písnička česká


 Prezentace autora Eliška Peroutková 

Scénografka, malířka, Ilustrátorka, autorka.

Autorka: Je libo hašlerku,scénář k pořadu /2007/

              To jsou Tvoje děti: divadelní text /2007 /

              České vánoce, poezie /2007 /

Dosud vydané
knihy autora
nakladatelství,
rok vydání

• Ilustrace k básnické sbírce Zdenka Peroutky: Hájemství zpovědnic, Květů vůně prchavá, Lásky zlatých křídel,

• Ilustrace k básnické sbírce Markéty Hlasivcové: A ještě dál

• Ilustrační spoluúčast na projektu Věry Ludíkové Pošli to dál , I, II, III,

• Ilustrační spoluúčast k básni Věry Ludíkové. Věk Nadějí

• Ilustrační spoluúčast na projektu Olgy Nytrové  Dialog na cestě I, II,

Ta naše písnička česká, kalendář na rok 2007 s textem Aleny Heinové

• Ilustrace k básnické sbírce Jiřího Chuma:Český Betlém /nepublikováno/

 

Převážná část je vydána v nakladatelství Oftis, Ustí nad Orlicí
Kontakty na autora: 
e-mail
eliskape@seznam.cz
Kontakty na autora: 
telefony
 

tel. 271 725 827    mobil: 728 106 403

Kontakty na autora: 
adresa                        
Eliška Peroutková
Žitomírská 32
Praha 10 Vršovice


Pozitivní noviny Vám přejí hodně štěstí.
Hledám nakladatele - ozvučená prezentace

ZPĚT na přehled nabízených knih

 OHLASY NA ČLÁNEK

Dobrý den!
Ráda potvrzuji pravdivé a stále platné pořekadlo, že ČLOVĚK SE MÁ CELÝ ŽIVOT UČIT.
Až do této doby jsem bohužel netušila nic o Pozitivních novinách, což považuji za svou velkou chybu a jsem ráda, že jsem je nyní objevila až na popud mé milé spolužačky Elišky Peroutkové. Takže díky za to i za ně!
Ona se také celý život učí a právě letos udělala převratný skok ve svém vývoji, neboť její syn Lukáš vánočně obohatil jejich domácnost starším počítačem a tím se k nim nalila lavina dosud netušených možností, jak obohatit a změnit život. Vše vedlo k tomu, že s nesmírným úžasem sleduji přímo překotný spisovatelský a básnický vývoj malířky a scénografy Elišky Peroutkové, kterou velmi obdivuji, s jakou vervou se pustila do zkoumání civilizačních novinek a k tomu zvládá velmi těžký osobní život a skvělou uměleckou tvorbu. Její obrázky, básničky, povídky i zcela nová hra „To jsou tvoje děti“ jsou plné něhy, lásky, laskavosti a pochopení a v dnešním světě přinášejí každému potřebné pohlazení i zamyšlení.
Jsem velmi ráda za uvedení jejího díla České vánoce ve Vašich novinách a věřím, že se rychle najde chytrý nakladatel, který v jejím díle najde opravdovou poezii a zdroj radosti pro další čtenáře, když bude vydávat dílo Elišky Peroutkové.
Hodně zdaru všem přeje

Hana Jirkalová, 25.8.2007