Michal Čagánek: Babička na prodej ...

Vždy na mě padala úzkost z těch dvou malých oček na koncích hrubých provázků, které děda přivázal k hornímu rámu branky do zahrady. Moc dobře jsem věděl, na co tam visí a pro koho. Měl jsem moc rád naše ušáky, hlavně když byli maličcí, tak malí že ani nebyli vidět v pelíšku z chlupů mámy králičice a děda do něho sáhnul a ukázal nám králíčka na dlani, malé králičí mrně se slepýma očima a neposlušnými nožičkami, které chtělo jediné, být rychle zpátky u svojí maminky.

Milan Markovič: Hľadajme spolu mimozemské civilizácie!

”Sú dve možnosti: Buď sme vo vesmíre sami alebo nie sme. Obidve rovnako naháňajú strach,“ povedal sir Arthur C. Clarke, známy autor sci-fi, ktorý sa na Srí Lanke dožil deväťdesiatky. Tento múdry človek, ktorý, mimochodom, prišiel s myšlienkou prenosu signálov geostacionárnymi družicami dávno pred štartom prvého satelitu, celý život veril, že vo vesmíre nie sme sami a že sa ešte dožije dôkazu. Žičil som mu to ako málokto, ale nepodarilo sa.

Věra Ludíková: Vybírej z úhlů pohledů...

Tak dlouho hledáš v dávno zapsaných slovech, v starých knihách i v knížkách současníků, tak dlouho hledáš právě taková slova, která by hovořila za tebe, která by vystihla právě tvoji situaci, tak dlouho je hledáš, až si je sám zapíšeš na papír, sazeč je přepíše a urovná do stránek, tiskař možná vytiskne a knihař sváže. Mezitím se mnohé změní a ty se udiveně dočítáš o někom, kdo už došel o kus dál, než jak ho popsalo tvoje pero ...

Danuše Markovová: Z Růženčiny zahrádky

Špalek z letité vrby od nepaměti vévodil podlouhlému dvorečku, ústícímu ke skromnému příbytku mých praprarodičů, kteří si domek pořídili v nelehkých poválečných dobách – asi ve dvacátých letech minulého století. Skládal se pouze ze dvou větších sednic a chodby. Obě místnosti se skvěly nádhernými kachlovými kamny, o nichž mi maminka dodnes zasněně vypráví, tak jak si je sama pamatuje z dětství. Později, zásluhou modernizujících, avšak necitlivých změn, kamna spolu s dalšími cennostmi zmizela kamsi do neznáma. Zadní sednici toho času obývalo sedm lidí, zatímco ta přední sloužila současně jako kuchyně i provizorní ševcovská dílna.

Jan Řehounek: Děsná divočina

Matěj byl chlapík k pohledání. Pod jeho rukama v truhlářské dílně se rodily nádherné věci - Nábytek od něj, to je klasa! prohlásil svého času jeden slavný pěvec z Národního divadla, v sadu pak pěstoval ty nejskvělejší meruňky a broskve a když přišel do hospody U Valtrů, nebylo nad něj lepšího kumpána. Jediné, co se mu nedařilo, byly ženy. Jakoby právě o něm notoval známý popěvek: Matěji, Matěji, proč tě holky nechtějí?

Ivan Kolařík: Úvaha o taxikářích

Všeobecně řečeno nás však mají lidé rádi, protože jim poskytujeme spolehlivé služby, ke kterým patří někdy i zprostředkování ložnice. To nadšeně vítají zvláště pasažéři mladí, kteří se v ranních hodinách plni něhy a alkoholu vracejí z nočních klubů a nemohou vyznání lásky jeden k druhému vydržet, než je dovezeme domů.

Mé dny s vlaštovkami

Letos na jaře si u sousedů nad námi postavily vlaštovky hnízdo. Postavily si ho na místě starého, které vloni po velkých deštích spadlo. Od synovce ornitologa jsem se dozvěděla, že hnízdo z hlíny, která obsahuje mnoho solí a chemikálií ...

Alena Heinová: Meditativo na téma Radovan Lukavský

Už léta mi paměť při vyslovení jména Radovan Lukavský posílá vzkazy z hudebního názvosloví. Možná proto, že je stejně stručné jako obsažné. Jedno z prvních setkání byl HAMLET. Bylo mi patnáct a bylo to uhranutí. Nejen Shakespearem, ale především naléhavostí sdělení, kterému jsem rozuměla!

Jana Pilátová: Milý deníčku (1)

Představme si to. Úřady by se vyprázdnily na vedoucích postech, které jsou stejně pouze k tomu, aby na nich osoby za tučné prebendy cirkulovaly dle momentální volební nálady v té či oné lokalitě. Státní rozpočet by tím ušetřil nemalý peníz, za který by se daly například pořídit potřeby pro imobilní občany nebo by těžce nemocné děti mohly získat naději na lepší péči.

Vladimír Vondráček: Nemožné ihned, zázraky do dvou měsíců

Je opravdu velmi zvláštní, že se ještě k 1. listopadu zachovala optimistická rčení, která se zmiňují o babím létě. A jedno z nich je i velmi poetické – Kolem Všech svatých slunce ještě uroní slzu babího léta! To by snad šlo přijmout, ovšem na pováženou je další rčení – Léto Všech svatých trvá tři hodiny, tři dny nebo také tři týdny!

Antonín Suk: Emil

Z Prahy k nám do vsi jezdil Emil. Byl právoplatným členem naší společnosti. Však tehdá soudruzi předepisovali, jaké složení má každá jedna základní organizace myslivců mít! Přesně na procenta se vědělo, kolik musí mít kádrů a upotřebitelných psů a kolik smí mít intelektuálů a ostatních nekádrů. Náš Emil pracoval s elektrikou a ucpával mezi námi místo dělníků ze závodů. Říkali jsme si sice, že je trochu šouplý, ale byl náš.

Jitka Krpensky: Kuplířka – aneb Různé jsou cesty osudu

Potkávali se každé ráno, když některý z nich nezaspal. On na kole, ona pěšky. Nejprve se na sebe jen nejistě usmívali, po nějaké době se začali zdravit, a ve třetí fázi si už přáli hezký den – dál ale nedošli. I když to už byla, dalo by se říci „ dlouhodobá známost“, nic o sobě nevěděli, ale sympatie tu byla veliká. Dala mu jméno Adam.

Vladimír Kulíček: HYPERTONIZOVANÝ PUMPRNYKL

Útočí na nás ze všech stran. Z billboardů, množství letáků, kterých má každý prakticky denně plné poštovní schránky, z novin a časopisů a samozřejmě především z rozhlasu a zvláště agresivně z televize. Právě tomu poslednímu způsobu je dobré věnovat trochu pozornosti. Jak se vlastně chovají televizní diváci při střetu s reklamou?

Petra Nachtmanová: Chytrá kachňátka a liščí seznamka

Lišky mají dobrý čich a ještě lepší mlsní lišáčci. Stačilo pár skoků a stál u kachního příbytku. „Kachny a vaří? Hmmm... a alou! Rychle doneste, co tady tak krásně čichám, než uvařím vás! Cha cha chá!“ Naháněl hrůzu, ale na kachní sourozence si nepřišel. Vlastně je jeho slova vůbec nevzrušovala. Filomínka zrova dolévala prázdné sklenice dalším pitím a přidávala Jarkošovi další koláčový kousek na talíř. On si hladil břicho a spokojeně si pomlaskával.

strana 1 / 137

Další strana »