Jan Jurek: Malá baronka

Lenka byla právě ten ojedinělý případ dívky, kde inteligence kráčí ruku v ruce s fyzickou krásou. Kdyby nestudovala literaturu, s klidem by mohla provozovat živnost modelky. Postavu na to měla a obličej jakbysmet. Velké modré oči, úzký decentní nos, smyslná plná ústa a vysoké čelo zčásti překrývaly plavé vlasy, které nádherně pasovaly k její snědé pleti.

Sloupky Jiřího Menzela (9)

Architekt Albert Speer byl Hitlerův ministr, který se zachránil svým rozumným jednáním a inteligentní obhajobou v Norimberském procesu před šibenicí. Dostal jen dvacet let, ty si odseděl a vydal pak své paměti. Na počátku sedmdesátých let se britský producent David Puttnam pokoušel přemluvit barrandovské direktory, aby mne pustili natočit o Speerovi film.

Egon Wiener: Na obloze s tátou | Listí | Cesty a cestičky napříč vesnicí

Co všechno vidím na obloze. To není otázka. Jen si tak zakláním hlavu a sním. Za ruku si vedu malého kamaráda a jdeme spolu jarním deštěm, co voní a hladí na těle i na duši. Drží mou upocenou ruku ve své malé dlani, jako by v ní držel celý svět. Svět, který se vejde do mé ruky v jeho dlani. Nebo je to právě naopak? Jdu jarním deštěm a ve své dlani držím jeho ruku. Nespěcháme. Jdeme prázdnou ulicí, kde nikdo nikde není. Všichni se schovali před deštěm. Asi se mi to jen zdá, ale je to krásný sen. Jsme tu oba dva, ale jsem to pořád já. Ten velký i malý, ruce propletené.

Stanislav Moc: Český bál

Mločí Hlavy hráli krásně Glen Millera “In the mood” a my jsme z radosti, jak se nám podařilo oklamat pořadatele, začali už dopředu vykopávat. Jako kdybychom tančili v kole s manželkami. Bohužel jsme však netančili, ale jen oběma rukama drželi mezi sebou esku za ucha a při tom přecházeli takovou úzkou římsu, která nás dělila od schodiště, které vedlo dolů na pódium a do sálu pod ním.

Austrálie - můj osud (9)

Po svátcích nastaly dny plné práce, které jsme všichni trávili ve fabrice ACI. Tady jste se ovšem v novinách nedočetli, že „ v radostných dnech plných pracovního nadšení zaměstnanci ACI opět splnili plán“ ... Zaměstnanci ACI, kterým jsem se stal i já, plán splnili vždycky, neboť stáli u pásu, který je svou rychlostí nutil pracovat rychle a přesně a na nějaké nadšení nedal.

Příhody strýce Františka - Dvojníci (3/4)

Uprostřed jedné zářijové noci se František probudil. Vrata kasáren byla doširoka otevřená a na dvůr vjížděl jeden náklaďák po druhém. Všecky prázdné. Chlapci stáli u oken. „Co się dzieje?” řekl Mirek. František se protlačil k oknu. Vůni z polí překryl puch spálené nafty. „Vždyť vidíš, ne?“ řekl. „Odjeżdżamy,” dodal polsky. „Do jasnej cholery!“ zašeptal Mirek. Doprdele!

Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (21)

Rok, který se přehoupl přes silvestrovskou laťku času, překvapoval všechny občany země, tedy i nás, každým novým dnem. Většina lidí prožívala závrať z nabyté svobody a volnosti, ale setkávala jsem se i s těmi, co jim v duši hryzal nevyléčitelný pocit křivdy. Dokázala jsem ocenit, že když musel Luboš uvolnit funkci vedoucího konstrukčního oddělení starému panu inženýrovi, který v uplynulých dvaceti letech pracoval za trest jako pomocný dělník ve stavební četě, vzal to statečně.

Jana Stuchlíková: Už jsi snídal?

Malý příběh z mnoha, jimiž se čas od času ráda probírám. Láká mě na nich to, že ne vždy všemu rozumím a tak zkouším, jestli mi to sepne. A když se to stane, je to jako blesk, který spustí lavinu dalších myšlenek a souvislostí. To „AHA !“ je někdy jako rána palicí. Dalo by se říct: „Co na tom, že když posnídal, má si umýt misky.

Sloupky Jiřího Menzela (8)

Někdy mi i televizní obrazovka udělá radost. Uviděl jsem na ní a dokonce několikrát dva potentáty, presidenty dvou největších supervelmocí, jak se drželi kolem ramen a řehtali se na celé kolo. Jeden z nich se smál trochu zdrženlivě, jako by se trochu divil, co to vlastně vtipného řekl, za to ten druhý se smál až se svíjel, zrudl v obličeji a plácal rozjařeně druhého po ramenou.

Jan Jurek: Vižule

Jednoho dne, bylo léto a prázdniny na dosah, si ho Vižule pozvala na kobereček. Dělala to pravidelně, když ji někdo jakýmkoliv způsobem vyvedl z míry. Jemu se to dařilo celkem pravidelně. Tentokrát jí řekl, ať si strčí své poznámky, jimiž útočila na jeho údajně chabý intelekt, do prdele. Řekl jí to bez obalu, dívaje se jí přímo do očí.

Filozofie borce Lukáše

Přemýšlet o apokalyptickém konci světa byla, po zralé úvaze, hnedle povinnost normálně uvažujícího člověka. Po obloze couraly mraky tmavé, těhotné sněhem, či ještě něčím horším. Po chodníku procházeli lidé tím vším znervóznělí a igelitové tašky jim chřestily představou nepotřeby. Na střeše, uprostřed bloku starých domů, se třásl ve svém neodvratném korozním skonu utržený kus plechu.

Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (20)

Vypnula jsem pračku a chvatně se oblékala. Přitom jsem na ní vyzvídala podrobnosti. Moc mi toho neřekla! V letu jsem tedy na kousek papírku načmárala vzkaz dětem, nebo Lubošovi, pokud bychom se zdržely, a pak běžela k autu, které stálo před našimi vrátky. Máma už seděla uvnitř. Celou cestu do nemocnice jsem ji utěšovala, že to nic není, jistě jen taková drobná příhoda, jaká se stává silnějším chlapům.

Tomáš Zářecký: Těžký život literáta V.

Být autorem je krásné. Možnost tvořit dává křídla víc než jakýkoli reklamou protěžovaný nápoj, znamená svobodu a moc. Svobodu ve vymýšlení zápletek, konstrukci děje, utváření prostředí a plození postav. Moc nad jejich osudy, rozhodování o jejich hrdinských či zbabělých činech, opětovaných či tragických láskách, o životě a smrti.

Příhody strýce Františka - Dvojníci (2/4)

Byla horká noc pozdního léta. V jižní Francii, na pobřeží Středozemního moře, tam, kde sestupuje z hor studený vzduch a mísí se se sluncem rozpáleným povětřím pláží a polí, kde vůně cypřišových a sosnových hájů a těžký parfém lučního kvítí i celých lánů růží, levandule a pomněnek nedá lidem spát, seděli ve strohém bunkru František s Mirkem.

strana 1 / 137

Další strana »