Antonín Suk: Ramlice | Bezpracný pych

„Tak a teď si ty ramlice remlujte sami! Já už sem starej!“ Takto se jednou moc a moc rozčiloval ve strojetické hospodě malý, rtuťovitý děda. Byl myslivec tělem i duší. Jen někdy mu flinta vhledem k jeho postavě byla trochu delší. To byly laufy nad hlavou a pažba skoro na zemi. Nemělo to ale vůbec vliv na jeho mysliveckou důstojnost. Ale k věci. Na Strojeticku se chytali zajíci do sítí a v té době to tvořilo nezanedbatelnou položku příjmu do státního rozpočtu, a to v tvrdých valutách.

Ivan Kraus: Svetr s jeleny

Svetr s jeleny, dostal jsem ho k Vánocům. Byl černý s třemi bílými jeleny, kteří po mé hrudi táhli saně. Byl to neobyčejný svetr, odolný, že ho neprofoukl ani nejsilnější vítr. Stejně dobře odolával dešti. Spolužáci mi ho záviděli a měli proč. Liják máčel jejich svetýrky, až zplihly, avšak můj svetr zůstal netknutý.

Monika Petrlová: Bílosrstým ploutvonožcům v patách

Ostré polární slunce nedovolilo Atuat delší dobu koukat týmž směrem. Sluneční paprsky bezostyšně vypalovaly její siluetu na zeď jednoho z ledových domů inuitské vesnice. Byl to tentýž dům, v němž před sedmi slunovraty v bolestech přivedla na svět malého Okiho. Dům, který s Maem a jeho bratrem holýma rukama po dlouhé týdny stavěli.

Vladislav Neužil: Pomsta

To mně bylo asi tak sedm let, bydleli jsme v Hradci Králové a v okolí měli několik různých příbuzných. Jedním z příbuzných byl i strejda Pepík, jinak také manžel sestry mé maminky. Byl strojvůdcem a to prý byla tehdy výborná partie, protože „byl pod penzí“.

Austrálie - můj osud (2)

Vindobóna byla plná a kdo neměl místenku, měl smůlu a zůstal na nádraží. Petrova blondýnka mi dala dobrou radu. Seděli jsme s Frantou v kupé u dveří a prohlíželi si ostatní cestující. U okna z každé strany seděly dva pomladší páry a naproti nám plešatý pán se starší dámou, o níž jsem si nebyl jist, jestli to je jeho žena nebo maminka.

Petra Haasová: Když se řekne Mikuláš

Když se řekne Mikuláš, vždycky na mě dýchne atmosféra výjimečných dnů, jako jsou Velikonoce, Štědrý den nebo třeba narozeniny. Nejinak to bylo i pátého prosince, když jsem kousek od Staroměstského náměstí čekala na přítele, se kterým jsme byli rozhodnuti strávit večer tím, že prozkoumáme všechny čerty, Mikuláše a anděly, co se jich do Prahy vejde.

Miroslav Sígl: Naše nespisovná hantýrka a čeština vůbec

Tak si dnes listuji právě tím nejnovějším Slovníkem nespisovné češtiny, který v těchto dnech vyšel v 2. rozšířeném vydání (hlavní editor Jan Hugo, vydal Maxdorf, Praha 2007, 460 stran). Celkem je v něm přes 14 000 hesel a považte – polovina z nich pochází z internetových stránek díky spolupracovníkům, mezi nimi i četným amatérům, kteří doslova sbírají slangové výrazy.

Jan Jurek: Hořkosti dospívání

John Maxwell Coetzee, dnes již světoznámý autor a nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 2003, je autorem prózy s příznačným názvem Chlapectví. /Vydalo nakl. Metafora 2007, přeložila Drahomíra Michnová/ Příznačným proto, že právě chlapectví a potažmo dospívání je hlavním, neřku–li stěžejním tématem tohoto díla.

Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (5)

Rozsadili nás cik cak v lavicích, abychom neopisovali, rozdali papíry s otázkami a my pak na ně ve vymezeném čase písemně odpovídali. O týden později se objevili ve škole znovu. Naše odpovědi měli zpracované, teď už nás měli seznámit jen s výsledky měření a pořadím mezi ostatními. S naměřeným IQ 128 jsem byla třetí ve třídě.

Jana Stuchlíková: Můj příběh

Vdala jsem se před 25 lety za toho, bez koho jsem si svůj tehdejší život dokázala těžko představit. Narodily se nám dvě krásné děti a život plynul celkem pohodově. A pomalu, pěkně plíživě, se u nás objevil pan Alkohol. Všimněte si, jak říkám „u nás“, protože problém mého muže jsem docela dlouho považovala i za svůj problém.

Jan Jurek: Kateřina

Ten den šel jako obvykle do práce. Příliš se mu nechtělo. Přestože ve vzduchu už bylo cítit jaro a slunce hřálo víc než kdy dřív toho roku, neměl nikterak povznášející náladu. Po pravdě. Čím starší byl, tím více si liboval v deštivém pošmourném počasí. Snad že se více podobalo jeho vnitřnímu vybavení. Už když se probudil, nabyl dojmu, že celý den nebude stát za nic.

Jitka Dolejšová: Rodinné dialogy I. / Podzimní poezie

Život přináší spoustu drobných veselých korálků v rodinném balení – různé „přežblepty“, „hlášky“, vtipné odpovědi potomků atd., které se pak v rodině tradují. Jistě je znáte i z Vašich domovů. Chcete se o ně podělit i s ostatními čtenáři? Napište nám je do Pozitivních novin… Může tak vzniknout originální „Lékárnička první pomoci PN“, která bude obsahovat podobné léčivé „kapičky“ a „pilulky“, které můžete užívat v případě nepohody bez lékařského předpisu.

Milan Markovič: Naozaj sme ako ony?

So zvieratami žijeme na tomto svete už poriadne dlho a určite ich tu pár bolo aj skôr ako my. Určite, lebo podľa Darwina... Ale nie o tom som chcel. Sme my ľudia často namyslenejší ako sa sluší a patrí. Aspoň čo sa vzťahu k našim zvieracím spolupútnikom týka. Vyvyšujeme sa nad nich, ponižujúce prirovnania pre nich vymýšľame a pritom sa odpradávna od nich učíme.

Jan Hora: Sběratel dobrodružství (2) Ztraceni v džungli

Francouzský turista Loic Pollois měl dobrodružnou povahu. Před lety doprovázel svého známého na přírodovědné výpravě do pralesa ve Francouzské Guyaně. Sbírali hmyz do entomologických sbírek. Drželi se v blízkosti města Saulu a žádnou divokou příhodu nezažili. Loic během krátkých výletů do džungle získal přesvědčení, že má dost zkušeností na delší cestu divočinou.

strana 1 / 138

Další strana »