Hudbu Karla Svobodu Němci stále milují

Píseň Karla Svobody a Vladimíra Kočandrle Tři oříšky má kromě německé textové verze rovněž verzi italskou, španělskou, anglickou a francouzskou, která vyšla před nedávnem na druhém albu Elly Endlich „Meilenweit“. Ve svém repertoáru má píseň i německá operní zpěvačka Kriemhild Maria Siegel, která ji zařadila i na své luxusní dvoudeskové vinylové album „Schwanensee“ (Labutí jezero) doplněném rovněž CD. Na tomto deskovém projektu se píseň objevuje ve společnosti hudebních velikánů Petra Iljiče Čajkovského, Bedřicha Smetany, Wolfganga Amadea Mozarta a dalších.

Josef Fousek: Vzájemné zdravení / O lakotě

Pokaždé, když se setkám s někým, kdo jde jako já po osamělé cestě, pozdravím. Nutká mě k tomu myšlenka, že potkávám člověka. Možná je to dlouhotrvající nápovědou mé maminky, která zdravila každého, koho potkala. Samozřejmě, že zdravím jen ty, které nějak znám. Na těch cestách, mně připadá nemožné minout někoho, kdo jako já jde uprostřed lesa nebo krajiny sám.

Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (19)

Když mi byly čtyři roky, nechtěl jsem být ničím jiným, než francouzským legionářem, tak mi učarovala bleděmodrá barva jejich uniforem a ty barety. Později jsem chtěl být pilotem na dvojplošníku a pak chemikem a potom čímkoliv u kresleného filmu. Moje poslední touha byla stát se komikem. Jako byl George Formby, Lupino Lane, Laurel a Hardy nebo Voskovec a Werich.

Ondřej Suchý: Kamarádka Laďka Kozderková

Mně bylo tenkrát necelých devatenáct, byl jsem asistentem scény na televizním filmu režiséra Jindřicha Fairaizla Nalezená revue a netušil jsem, že se seznamuji s budoucí Paní zpěvačkou, se kterou se budu setkávat sice vždy po několikaletých pauzách, zato však až do konce jejího života. Psal jsem o ní, korespondoval si s ní, pomáhal jí při druhém pokusu dostat se konkursem do Semaforu ....

Jitka Dolejšová: Bílé zoubky jako perličky

Dentální hygiena není jen o správném „šmrdlání“ kartáčkem v puse. Sympatické paní dentální hygienistce Hance Veselé její jméno vyloženě sluší. Usměvavá, příjemná, a hlavně UMÍ. Zbaví vás zubního kamene, odstraní drobná krvácení dásní ...

Filmuje... (1)

Vždy ráno sme odnášali vzorky moču a stolice do laboratória. Bolo zložité najmä doniesť v laboratórnych miskách požadované vzorky stolice. Chodili sme na toalety vyzbrojení paličkami do krku a laboratórnymi miskami. Niekedy boli problémy aj s močou. To vtedy, ak jej bolo v špeciálnom močovom pohári veľa, alebo naopak, málo. Trafiť sa do vkusu laboratórnej sestry bolo miestami zložité. Bola to pomenšia osôbka s obrovským množstvom dioptrií na nose.

Ulévat bohům se musí

Já, který mám už z třetí třídy základní školy „U Nádraží“ ve Vršovicích posudek od pí učitelky Zděnkovské /rok na to soudružky Hnězdovské, protože se změnil její status svobodné, jakož, bohužel i režimu/, že jsem rozený rebel a nenapravitelný „ring leader“, jsem to měl s úřady vždy těžké. Především proto, že ten posudek pak každý učitel jen opisoval, takže se to se mnou táhlo, jako kdybych ve třetí třídě zakrněl a vůbec se nevyvíjel.

Ivo Fencl: Kdo byl Peter Sellers?

Peter Sellers (1925–1980) byl čtyřikrát ženatý. Kupříkladu druhá žena s ním ale vydržela jenom čtyři roky. Byla to herečka Britt Eklandová (nar. 1942), která během té doby nazrávala pro blázinec. Peter byl docela jistě výjimečný člověk, nicméně ne způsobilý normálního života, i když je samo sebou diskutabilní, jak definovat normální život opravdu dobrého herce. Doma se rozhodně projevoval děsivě. Nálady se mu měnily během okamžiku. Uplynulo pouhých pět minut a on stačil vystoupat z mokřiny nejzuřivějšího do stavu euforie.

Jan Řehounek: Architekt Bedřich Feuerstein – 120. výročí narození

Bedřich Feuerstein se narodil v Dobrovici v rodině správce velkostatku, později ředitele thurn – taxiského panství na Loučeni. Od roku 1898 navštěvoval loučeňskou obecnou školu, od roku 1903 studoval reálku v Nymburce, kde ve třídě prvních absolventů maturoval v roce 1910. Na jeho závěrečném vysvědčení je poznámka: „Z kreslení prokázal větší dovednost, než se vyžaduje na střední škole.“

Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (1)

Říká se, že o sobě může každý říkat a psát co chce, umí-li to říci, potažmo napsat. A tak mám tady vážení a milí potenciální čtenáři dva problémy. Jednak nevím, zda opravdu platí to rčení a druhak nevím, platí-li to i o mně. Nikdy jsem nebyl žádný hrdina a teď - nejen na stará kolena ale vlastně na staré všechno - jsem začal riskovat.

Stanislav Moc: Stát jako mafie

Jako mladíka a novopečeného emigranta mě Sydney v roce 68 ohromila. Nejen svou bezprostřední krásou a velikostí, ale i svým svérázným způsobem života. Byl jsem vyjukaný a nechápal, jak lidé mohou žít v tomto konglomerátu, aniž by museli mít občanské průkazy. Jakpak asi dokazují svoji identitu, když je zastaví policajt, přemýšlel jsem a vůbec mě nenapadlo, že mu prostě řeknou své jméno a on jim to bude věřit.

Ondřej Suchý: Lesk karlovarských filmových festivalů - před půlstoletím (III.)

„Když mě něco rozčílí nebo je mi z něčeho smutno, vezmu krabici s nápisem KARLOVY VARY, a hrabu se v jejím obsahu. Je v ní všechno to, co mě před nedávnem přivedlo k psaní tohoto seriálku pro Pozitivní noviny – vzpomínky na filmové festivaly, prožité v krátkých kalhotách…“

Prvních šest let Atelieru El-Kordy – pohled zpátky

V Rakousku byly samozřejmě dále realizovány různé skupinové výstavy a projekty, na přiklad velká výstava “Vitr a vlny” v Breitenbrunnu u Neziderskeho jezera v rámci World Sailing Games 2006. Nedávno vystavovali někteří umělci také v Českých Budějovicích (v galerii AVE a na Czech Art Festival). Odtud pochází také kontakt k Jitce a Janě z Pozitivnich novin.

Vlastimil Marek: Infozávislost

Tvrdím již mnoho let, že my lidé jsme tvorové nehotoví, v tomto smyslu nepřipravení na takové jevy a způsoby vnímání, jako je třeba symfonická hudba, film a televize, nebo atomová energie. Dnes, jak tak koukám kolem sebe a jak prožívám svá vlastní zklamání, nemohu nepřipojit ještě jednu závislost: závislost na informacích.

strana 1 / 264

Další strana »