Ivo Fencl: Autor Čelistí Peter Benchley zemřel před pěti lety

Peter Bradford Benchley (nar. 1940) zemřel před pěti lety. Byl vnukem humoristy a herce Roberta Benchleyho (1889–1945), který se proslavil filmem Jak spát (Oscar 1935), a synem snad ještě plodnějšího autora románů i knih pro děti, dramatika a scenáristy Nathana Benchleyho (1915–1981). Tedy i „zlatým“ dítětem. Veškeré prázdniny a někdy i delší čas v letech 1949–1961 strávil Peter mezi devátým až jedenadvacátým rokem na malebném ostrově Nantucket, odkud pochází i fiktivní hrdina jediného Poeova románu Dobrodružství Arthura Gordona Pyma z Nantucketu.

Světový rekord z Pelhřimova: Jan Skorkovský, král fotbalových žonglérů

MVDr. Jan Skorkovský z Prahy dosáhl v oboru driblování a ovládání míčů i jiných předmětů fotbalovým způsobem v letech 1982–2011 celkem 1 361 vytrvalostních, rychlostních a dovednostních rekordů, z nichž 100 bylo československých (vytvořených do r. 1992), 1 000 českých (od r. 1993) a 261 světových.

Ondřej Suchý: Evžen Jegorov, hvězda jazzu i filmových komedií

Ačkoliv bylo málokdy vidět jak se směje, měl krásný osobitý humor, v němž si skvěle notoval se svým kamarádem a kapelníkem Ferdinandem Havlíkem. Do Havlíkova semaforského orchestru přišel z divadla Rokoko, kde po několik let vedl tamní kvintet.

Pavel Kovář: OTEC KULAK, SYN ZELENÝ BARON (2)

Jediným mým zážitkem bylo, a to vlastně až po válce, když k nám do statku přijeli vojáci Rudé armády. Tlustý plukovník rozhodl, že štáb bude v našem statku. Nejspíš proto, že tu je nejvíc místností. Pak si zařídil kancelář v našem obýváku, kouřil smradlavé doutníky a jejich nedopalky zašlapával na koberci. Maminku to trápilo, ale protestovat proti tomu bylo marné.

Josef Krám: Za Božou Modrým ke koláři do rychnovských Chaloupek

Úvodem krátce ke slovu Chaloupky. Karel Poláček, rodák z Rychnova nad Kněžnou, v románu Vyprodáno o nich píše: Mimoděk zabloudil Jaroslav v čtvrt chudiny, která se nazývá Chaloupka. Jednopatrové dřevěné baráky se tisknou k opukové stráni; na každém dvoře je otep klestí a vítr tu nadouvá modré a pruhované prádlo.

Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (12)

Celou noc leje, přidává se silný vítr. Někdy ke štěstí stačí, když přestane pršet a jenom drobně mrholí. Toto krátké období nastává hned ráno a tak rychle balíme, trochu posmutněle se loučíme s nádherným Runde a vracíme se přes souostroví trajektem zpátky na pevninu. Naše další putování směřuje na jih. Ve Strandě se naloďujeme na další trajekt.

Dobromila Lebrová: Sir Frederick William Herschel

Sir Frederick William Herschel byl jedním z nejúspěšnějších astronomů všech dob a byl i nejlepším konstruktérem zrcadlových dalekohledů ve své době. Byl rovněž vynikajícím hudebníkem a byl také hudebním skladatelem. Z jeho vlastního vyjádření je patrná velká hloubka jeho poznání: „Viděl jsem do vesmíru dále, než kterýkoliv člověk přede mnou; pozoroval jsem hvězdy, jejichž světlo bude muset, aby Země dosáhlo, potřebovat dvou milionů let.“

Vladimír Vondráček: Naši mazlíčci a ti druzí (6)

O nezapomenutelném soužití paniček a páníčků se svými domácími mazlíčky by se toho dalo vyprávět mnoho. Jistě přináší oběma stranám četné chvíle velké radosti a tak je jasné, že velmi smutný bývá konec takového soužití. My, tvorové druhu homo sapeins, většinou svého zvířecího přítele přežijeme a je-li tomu ve výjimečných případech naopak, pak pozůstalý tvor to snáší možná tíže než my.

Pavel Kovář: Mlýn zapomenutý v čase

„Zdejší mlýn byl ve srovnání s ostatními v okolí pozoruhodný už tím, že vodní kolo o průměru bezmála pěti metrů poháněla vrchní voda, proto se mu říkalo korečník. Ve druhé polovině devatenáctého století prošel mlýn modernizací, po níž se otáčky velkého kola přenášely důmyslnými převody i do brusírny skleněných kroužků.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (41)

I když práce šlechtí, jak nám i našim dětem vštěpovali do hlavy králíci z klobouku, nevím, jak přiblížit naše meteorologické pracoviště, abych příliš nenudil. Musím pečlivě vybírat jen ty nejzajímavější střípky. Třeba že v našem komořanském zámečku byl někdy za Marie Terezie dokonce uzavřen jakýsi separátní mír po nějaké bitvě, což kdesi „vyšťoural“ náš velký komořanský polyglot V. Bělohlávek.

Květa Fialová - Václav R. Židek: Projdu tímto světem jen jednou…

Motto, které jsem si dovolil uvést na začátku, bylo součástí novoročního přání paní Květy Fialové a jejího muže Pavla Háši. Zaujalo mě tím, že bylo jakoby napsané pro paní Květu. Vyjadřovalo všechno, co v sobě tato vzácná žena má a za co sklízí u veřejnosti všech generací úctyhodný obdiv.

Jaroslav Volf: (Ne)všední pohledy Bohuslava Radimce

Nedávno skončená výstava fotografií Bohuslava Radimce v Českém Krumlově nesporně potěšila srdce i oči většiny návštěvníků, kteří nelitovali času příjemně tam stráveného. Sympatický ohlas výstavky přivedl mne k malé úvaze na téma tvorby Bohuslava Radimce, autora, který si zaslouží více než pouhých těchto pár vět.

Helena Lehečková – Jan Maruška: Profesorka českého jazyka nechce jít k čertu

Paní docentko, nedávno jste byla zvolena za členku Finské učené společnosti, což je pocta na akademické úrovni. Jak se stalo, že kantor, který učí slovanský jazyk, dosáhl takové pozice? Ve jmenovacím dopise je jako zdůvodnění uvedeno „in recognition of the outstanding contribution in your research work“. Zabývám se totiž už 30 let neurolingvistikou, která zkoumá vztah jazyka a mozku. Jazyky jsou svou stavbou velmi rozdílné, zatímco lidský mozek je stejný.

Mirka Beňovská: Cesta do New Orleans a na Floridu

Konečně se objevila tramvaj. Jsou to omšelé vozy s pákovým řízením, bez skel v přední části, silně připomínající elektriky, které u nás jezdily před válkou. Soused se se mnou hned dal do řeči. Poradil mi, kde nejlépe vystoupit, jedu-li do Francouzské čtvrti (do debaty zapojil i další cestující), abych se vyhnula ulicím, kde není hodně lidí a pak řekl, že on osobně tam nikdy nedojel, protože vždy skončí v kasinu.

strana 1 / 265

Další strana »