Vlastimil Marek: Meditativní chodci na Karlově mostě

Pomalá, meditativní chůze (co výdech, to krůček, co nádech, to krůček, oči jsou sklopené, pozornost pod pupkem) je jednou z nejefektivnějších metod, jak začít se sebou něco dělat. Tedy, kdo je dnes spokojen se sebou a s tím, jak reaguje na svět kolem sebe, nic takového asi nepotřebuje.

Ivo Fencl: Sny Rychlých šípů

Luštíte křížovky? Jaký je nejdelší český komiks s klubovní tematikou? Odpověď je prostá, milý Watsone. Rychlé šípy. Prvá pestrá stránka tohoto kultovního seriálu byla zveřejněna v pátek 16. prosince 1938 na poslední stránce časopisu Mladý hlasatel, zatímco první kompletní vydání celku (anebo tedy skoro kompletní) vyšlo až roku 1998. Přesto se jej věčný kluk Jaroslav Foglar (1907-99) ještě dočkal, i když už v nemocnici.

Vnuk zakladatele Jawy si nenaříká

Když přijede do Česka Baťa, je to vždycky veliká sláva. Jsou však i jiná jména a firmy, které šířily dobrou pověst někdejšího Československa po světě. Jednou z firem, která se o to bezesporu starala, je i Jawa. Její motocykly získávaly světové vavříny i poté, co firmu jejich zakladatelům ukradli komunisté. Vnuk zakladatele a prvního majitele Jawy, čtyřiasedmdesátiletý Karel Janeček, žije v Kroměříži v ústraní.

Michal Dlouhý: Nepříčetná

Na podzim roku 1930 obdržely všechny četnické stanice Věstník četnictva č. 17, ve kterém byla uveřejněna Prozatímní instrukce pro pátrací službu četnictva vydaná v roce 1929. Velitel četnické stanice Prislop štábní strážmistr Rudolf Erban v rámci pokračovacího výcviku právě školil čtyři jemu podřízené strážmistry v zásadách postupu při vyšetřování vražd stanovených ve výše uvedeném předpise. Následoval výčet otázek, na které musí četník při vyšetřování vraždy umět odpovědět...

Jiří Suchý: Řekni mi co nosíš na hlavě a já ti povím, jaký jsi (3)

Rekreační klobouk slaměný - pokud je nošen v létě v přírodě, svědčí o zdravém postoji k životu. Je vzdušný, chrání proti slunci a jeho poněkud kovbojský tvar svědčí i o smyslu pro romantiku. Horší však to s vámi je, pokud nosíte tento klobouk v zimě do společnosti. V tom případě vás neváhám označit za člověka, který nemá špetku soudnosti.

Ondřej Suchý: Vzpomínka na gentlemana Svatopluka Beneše

15. února 1982 se konala v divadle Semafor premiéra. Světlo v hledišti zhaslo, na scénu vstoupil vrchní hotelového baru, elegantní starší muž v černém, a začal zpívat „Protektorátní blues“. Ve tváři tohoto muže, který zpívaným prologem otevíral příběh o doktoru Faustovi (odehrávající se na večírku německých filmařů v salónku pražského hotelu Alcron, v noci ze 13. na 14. února 1945), bylo možné vyčíst, že není pouhým interpretem této písně.

Pomáhat je normální

Jistě jste se s tím už setkali. Muž či žena s bílou holí stojí na chodníku a vám se zdá, že si neví rady. Co teď? Přistoupit a zeptat se, zda potřebuje pomoci, nebo si řeknete, že kolem je taková spousta lidí, tak proč zrovna vy byste měl pomáhat?

Jan Řehounek: Fotografické příběhy Františka Dostála

S příchodem digitálních fotoaparátů nadešla doba, kdy každý, kdo si tu „chytrou“ krabičku koupí, se stane fotografem. Alespoň si to myslí. Jak to vidíte vy? * Všichni se naučíme číst a psát. Naučíme se napsat třeba dopis, ale málokdo už dokáže napsat třeba Saturnina, patnáctiletého kapitána nebo Starce a moře. S fotografováním je to stejné. Kytičky na zahrádce, děcka na kočárku, to patří k životu člověka a zaslouží si to fotograficky zachytit.

Zdeněk Matoušek: Lovec piv

Pivem naplněné sklenice, půllitry, poháry a korbele zacinkaly 30. září v hospodách a klubech po celém světě na památku nedávno zesnulého Michaela Jacksona (1942-2007). „Ten pravý Michael Jackson“, jak britského pivního publicistu a osvětáře odlišují milovníci dobrého piva od slavné hvězdy populární hudby, zemřel 30. srpna v Londýně. Oslaben dlouhými lety vzdorování Parkinsonově chorobě nakonec podlehl infarktu.

Jste potenciálním workoholikem? (3)

Je velké štěstí, pokud můžeme dělat práci, kterou máme rádi. V práci trávíme přibližně třetinu svého života, a je proto opravdovým utrpením, jestliže v ní nenacházíme naplnění a inspiraci. Na druhou stranu – kde je únosná mez ...

Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (3)

♦ Jediné, co na rautech křtů nových knih lidé nežerou, je dílo autora. ♦ Napíší-li knihu dva, nikdo nepozná, kdo je pitomec a kdo mudrc. ♦ „Já bych o nepostradatelnosti mohl vyprávět,“ řekl hrobník a zapálil si neokolkovanou spartu. ♦ Obuješ-li pravou botu na levou a levou na pravou, můžeš jít přímo, ale stopy nesouhlasí. ♦ Ať jdeš do schodů jakoukoli rychlostí, počet schodů je stále stejný.

Zdeněk Reich: Moje švédská anabáze

Psal se rok 1946 a Evropa se pomalu začala zotavovat z následků 2. světové války. Švédský Červený Kříž nabídl v té době dětem za zemí postižených válkou půlroční pobyt v jejich krásné, válkou nedotčené zemi. Šťastnou náhodou jsem se dostal mezi ty tři stovky dětí z Československa, které byly pro tuto akci vybrány a prošly zdravotní prohlídkou, kterou prováděli lékaři ze Švédska.

Honza Volf - Martina McLenehan: Každému sluníčku předchází noc

„Když člověk strádá, tak se duše aktivizuje a víc se i srdce probouzí a má blíž k lidem, nezavírá se a snaží se. I podle mé zkušenosti buď mám možnost se jít zabít, nebo s tím něco jít dělat, přehodnotit a jet dál, vydržet. A on se pak i ten nový svět začne objevovat. Já myslím, že to je vždycky o postoji člověka, jak smýšlí a že na tom je to celé postavené,“ říká Honza Volf.

Jarmila Kocourková: Zajatci vlastního nitra

Zpočátku bylo hodně bezmoci a zoufalství. Jazyková bariéra, moje jinakost, těhotnost, čerstvé mateřství a švédská rezervovanost vůči cizincům obtočily naši samotu ostnatým drátem. Moje bohaté černé vlasy, na které jsem byla vždy tak hrdá, posunuly místo mého narození ze střední Evropy dále na jih, někdy se mě ptali zaměstnanci našeho supermarketu ICA, když jsem chtěla odeslat dopis do Čech: „Česká republika, to je někde v Africe, že?“

strana 1 / 264

Další strana »