Ondřej Suchý: Lupino a Anička Barbora Škrlová

Tak například na sklonku léta jsem si všiml, že Lupina, který se zajímá o veškeré dění u nás i ve světě, zaujala během jeho doposud krátkého života (1 a ¾ roku) osoba, kterou zná dnes už celý národ. Lupino neví, co ta osoba provedla. Lupino ani neví, proč se jí říká Anička, jindy Barbora a jindy Adam.

Miroslav Sígl: Co zajímá budoucí bakaláře?

Nedá se proti tomu nic namítat. Stárnu, stávám se pamětníkem přitažlivým i pro mladší generaci. V poslední době se na mne obrátilo již více než deset vysokoškolských studentů (většinou humanitních oborů a společenských věd), zda bych jim pomohl v jejich „hloubkových rozhovorech“, jež jsou součástí jejich bakalářských či diplomových prací.

Petr Pospíchal - Jan Drocár: V divadle odpočívám od dabingu

Herce, dabingového režiséra a známého filmového a televizního dabéra, jakož i předsedu dabingové sekce FITESu Petra Pospíchala jsme vyzpovídali v klubu DIVADLA BEZ ZÁBRADLÍ před začátkem představení CIKÁNI JDOU DO NEBE, v němž hraje roli vysloužilého vojáka Danila. S divadlem začínal Petr Pospíchal v Bratislavě, kde vystudoval Vysokou školu muzických umění (1966) ...

Jaroslav Rod: Má řemeslo budoucnost?

Jednou z nejstarších rukodělných výrob, která se po letech vrací na výsluní zájmu lidí, je drátování. Práce s obyčejným drátem, ze kterého lze šikovnou rukou za pomocí jednoduchého nářadí vykouzlit nejrůznější předměty, roztodivné tvary i ornamenty ...

Josef Krám: Nenápadný sochař amatér Josef Filip

Tohoto plachého kumštýře jsme letos zastihli uprostřed prázdnin v nově otevřené galerii na zámku v nedalekých Kvasinách (rodišti Jana Aloisa Sudiprava Rettiga, manžela M. D. Rettigové), kde jemu a jeho kolegovi zahajovali výstavu. Zavítal tam za ním z Hradce Králové i znalec umění, publicista a seniorský atlet 84letý Jan Soukup; ostatně jeho sochařský portrét, Filipovo dílo, tu bylo k vidění.

Darina Gurutidu: Chtěla jsem pro své děti školku

Vstoupím do třídy a vidím, že všechny děti jsou tak zabrány do práce, že si ani nevšimnou, že jsem přišla. Dvou a půl letá Kristýnka zametá drobečky, které jí u svačinky spadly na zem. Čtyřletá Ema u stolečku vyšívá. Tříletý Štěpánek na koberečku na zemi přiřazuje obrázky zvířat k jejich anglickým názvům.

Jaroslav Hutka - Jarmila Moosová: Táto, řekni proč ....

A teď mi otevírá domovní dveře v jedné z historicky nejkrásnějších částí Prahy, podává mi ruku – pevný stisk, a cestou po starobylých schodech /můj bože – do třetí etáže!/ povídá cosi o fyzické kondici a směje se ...

Pavel Myšák Mojžíš: Jen tak na jaro...

Na naše nádraží byl dneska po ránu opravdu krásný pohled, stříbrné struny kolejí opředené v ranním slunci lesknoucí se pavučinou trolejí, do nichž sem tam probleskovala duha barev odjezdových návěstí… V kapse mě hřála jízdenka do Třemošnice a v duši vědomí, že tenhle krásný předjarní den strávím konečně v přírodě.

Jaromír Matoušek: Jak jsem fotil jiřičky

Tento podzim jsem měl možnost sledovat ve Volyni na dvoře pana Roberta Cardy, drogisty, přípravy jiřiček na dlouhou pouť za teplem a sluncem. Dříve, když jsem viděl ve svém okolí tyto ptáčky, nikdy mě nenapadlo, jak důmyslně si počínají, jak jsou pracovití a pilní. Již od rána, od východu slunce, obsadily dráty elektrického vedení a neustále si upravovaly peříčka a švitořily. Ale to jen do té chvíle, než jedna z nich dala zvukový povel a všechny naráz vzlétly, utvořily obrovské hejno a za velikého a hlasitého křiku utvořily točící se kornout, který se vzdaloval a ztrácel ve výšce i v dálce.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (38)

A tady je na čase, abych zařadil několik dalších kapitolek, které bych pracovně nazval –střípky pracovní. Často nám sice bylo vtloukáno do hlavy, že práce je matka pokroku atd., přesto doufám, že tyto pracovní střípky nikoho od četby neodradí. Pro jistotu si ale hned na začátek dovolím s těmi střípky trochu zamíchat.

Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (13) Josef Kobr

Několikrát jsem měl příležitost v osmdesátých a devadesátých letech zpovídat před televizní kamerou ostravského herce a divadelního režiséra Josefa Kobra. Na každé natáčení přišel se skvělou náladou a okamžitě začal to své: A tuhle znáte? Sypal anekdoty z rukávu tak, že jsem ho musel poprosit, aby toho před natáčením nechal, protože až se pojede „naostro“ nebudu vědět na co všechno se ho chci zeptat. Pak jsem četl jeho knížku Smějeme se s Josef Kobrem, která vyšla v ostravském Profilu, a zjistil jsem, že i tam každá kapitola jeho vzpomínek končí větou: A tuhle znáte? – a za ní hned následuje anekdota.

Sany Stirská – Jitka Vykopalová: Dívka dvou jmen?

Je zajímavé, že s Jiřím Suchým vystupovala v jeho divadle nejen Zuzana Stirská, když byla malá, tehdejší dětská hvězda Semaforu, ale i dcera Viki, která s ním léta zpívala jako dítě, přičemž nyní s ním v Semaforu vystupuje nejmladší dcera, jedenáctiletá Sany a rovněž i čtrnáctiletýletý syn Raphael.

Ivo Fencl: Dutá zeměkoule a básník Edgar Allan Poe

Edgaru Allanu Poeovi bylo pouhých devět let, když se stal „celý svět“ adresátem tohoto dopisu: Prohlašuji, že Země je dutá a uvnitř obyvatelná. Obsahuje pět pevných, soustředných kulových slupek v sobě s otvory okolo pólů. Za pravdivost té skutečnosti ručím vlastním životem. Jsem připraven prozkoumat uvedenou dutinu, pokud mě v tom svět podpoří a pomůže mi cestu podniknout. John Cleves Symmes, bývalý kapitán pěchoty, Ohio.

Jan Waldauf: SOKOL – malé dějiny velké myšlenky (1)

Myslíme, když si budeme vždy vědomi, že je možno pokračovat a zdokonalovat, že vše, co se konalo, též jinak a snad lépe se díti mohlo. Myšlenka jednoduchá, a přece ne všem vždycky na mysli tanoucí. Vždyť stěží který skutečný stav je kdy v té míře výborný, aby v něm bylo naprosto nemožné zlepšení.

strana 1 / 264

Další strana »