Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (20)

Abych stále neunavoval školou, v těchto střípcích přeruším vzpomínky na své učitele a profesory, „zařadím zpátečku“ a zařadím něco „z jiného soudku“. Sportu musím zcela jistě věnovat několik kapitolek těchto střípků. Jsem skálopevně přesvědčen, že právě díky opravdu velmi všestrannému sportování jsem prolétl celou pubertou bez ztráty kytičky. Tedy bez nikotinu, alkoholu, jakýchkoliv generačních rebelií a dokonce i bez větších zranění.

Josef Krám: Zmrtvýchvstává kostel svatého Jana Nepomuckého v zaniklé obci Vrchní Orlice

Ten svatostánek mezi Bartošovicemi v Orlických horách a Orlickým Záhořím na česko-polské hranici, který nepatří ke skvostům architektury, ale je významný z hlediska krajinotvorného a kulturního, je dnes jedinou upomínkou na život ve Vrchní Orlici na  Hadinském potoku, přítoku Divoké Orlice. Osudy této vesnice odrážejí osudy desítek tisíc obyvatel našeho pohraničí, dokládají obrovskou vitalitu lidí v pohraničních horách i smutné osudy za druhé světové války a po ní. V pramenech je poprvé připomínána 1567, jako samostatná ves pak až roku 1603. Stejně jako množství jiných vsí v Orlických horách neměla Vrchní Orlice pevnou strukturu, ale byla volně rozptýlená.

Josef Fousek: Udavači, anonymové, parazité / Májové dny

Jsou jako houby. Mají svá místa. Co do výskytu jsou u nás na předních místech v Evropě. Otravují studny s čistou vodou. Cizopasí na strastech a trápení svých spoluobčanů. Jsou zbabělí jako skunk a šíří parfém tchoře. Jejich přičiněním skončilo tisíce lidí v nacistických a později v komunistických lágrech.

Diskuze na téma: Máme se plácat po ramenou nebo ne?

Občas se stane, že některé věci, týkající se našich novin, si najdou cestu i na titulní stranu. Stalo se tak i nyní, kdy jsme si řekli, že vás tak trochu vtáhneme do naší redakční diskuze na téma, o němž jsme sami mezi sebou již mnohokrát mluvili ...

Slavomír Pejčoch-Ravik: Proč číst bibli? (1)

Bible je už nějaké století podávána jako soubor naivních bajek a víra v Boha je pokládána bezmála za atavizmus, za nemoderní přežívání dávno odbytých pověr, bájí a pravěkého strachu před mocnými silami přírody. Naši současníci však bezděčně vytvářejí nové pověry - v našem dvoutaktním myšlení se zrodily například protipóly barbarství a civilizace, přičemž tituly civilizovaného světa zdobíme především svou vlastní epochu.

Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (44) Jiří Burian (Saze)

Jirka Burian byl můj dobrý kamarád, recesista, se kterým jsem napsal pár písniček. Jedna z nich – Dopis z Piešťan – vyšla svého času na desce: Moje milá Marie / tak ti píšu perličku / z nemocného zdravý je / odhodil jsem berličku. / Symbolicky přes koleno venku jsem ji zlomil / na důkaz jak skvělé máme zdravotníky-lékaře / avšak smůla, o berličku nohu jsem si zchromil / takže domů, je mi líto, přijedu až na jaře…

Výstava Hračky a výukové kapsáře

Kdo se při prázdninových procházkách Prahou zatoulá ke Karlovu mostu, může těsně vedle mostecké věže na Malé Straně objevit na Dražického náměstí č. 10 jubilejní desátou výstavu výtvarnic Olgy Černohorské ...

Ondřej Suchý: Jaroslav Vízner - Detektiv Martin slaví 70! / Jedna z hvězd mého života

Dovolte, abych zde nejen jménem svým, ale i jménem všech tvůrců a čtenářů Pozitivních novin popřál Jaroslavu Víznerovi i nadále stálou vitalitu, hlavu plnou tvůrčích nápadů, hodně dalších rolí, které žel dostává v posledních letech pouze v zahraničních filmech, a také hodně radostí ze života na venkově! Jaroslav se totiž – podobně jako já – zabydlel na Kokořínsku, kde si se svojí nynější manželkou Catherin vychutnává ve chvílích volna všechny krásy zdejšího kraje.

Jan Žampach: A proč je Švéd takový, jaký je?

Nedávno mi doslova vyčinil můj dobrý přítel Vladimír, neboť dosud jsem mu nic nenapsal o mých spoluobčanech, i když mezi Švédy žiji již téměř 40 roků. Výtku beru na vědomí a pouštím se do toho: Švédi jsou opravdu jiní lidé než-li my, středoevropané. Já se totiž domnívám, že to byl ten puritanismus /Luther/, který stále nutí většinu švédského obyvatelstva jednat rozumně, věcně, spořádaně, odpovědně, držet se disciplinovaně zlaté střední cesty, prostě tak říkaje "lagom" - to je česky " tak akorát".

Slavomír Pejčoch-Ravik: QUO VADIS, DOMINE ?

Italské poměry ve sdělování mi pro přeměnu československých poměrů mnoho nepomohly. Byly spíše negativním varováním, čemu bychom se měli vyhnout. Ostatně, jak poznali již dávno Židé, není na světě oblast, vynález, technika či zkušenost, která by nás nepoučila. Martin Buber kdysi vyprávěl: „Byl jeden starý rabín, který byl proslulý svou moudrostí a k němuž přicházeli lidé, aby si vyžádali radu...."

Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (4)

Karel Čapek: Kam jde Československo? Této otázce lze rozumět dvojím způsobem: buď do jaké budoucnosti jde náš stát s námi všemi, nebo za čím jde a jaký cíl klade sobě i nám všem. Na tu první otázku nemohu odpovídat, nejsa prorokem z povolání; ale odpověď na otázku, za čím jdeme, zahrnuje do jisté míry také odpověď na otázku, co s námi bude.

Pavel Pávek: Holobrádci u Kolína

Vítězova vede na vrchol kopce úvozová cesta, ze začátku obklopená vzrostlými třešněmi, měnící se časem v polní. Možná stejnou trasou se na své stanoviště 18. června 1757 ubíral i pruský král Fridrich II, vrchní velitel armády, která se za pár okamžiků utká s přesilou vojáků Marie Terezie pod velením polního maršála Dauna.

Jan Řehounek: Letošní Hrabalovo Kersko letos poprvé zmoklo. Ale jen trošičku!“

„Když jsem se přistěhoval do Libně,“ vzpomínal dál, „šel jsem se také podívat do restaurace, kam chodíval pan Hrabal. Tam vám byla výčepní... senza ženská! Ona měla všechno nastrkané pod pultem a k tomu upravenou halenku a neuvěřitelný dekolt. Takže, když se naklonila pro to, co měla pod tím pultem, málem všichni chlapi přepadli, protože byli hlavou a potom i očima za ní. Od té doby jsem do té hospody začal chodit taky.“

Adela Muchová: Skutečně nevěřící?

Jsme prý Češi národ bezbožný, praví statistiky. Ale mně se to nějak nezdá. Během posledních týdnů jsem se setkala s tolika náboženskými (přesněji křesťanskými) projevy, až se mi hlava zatočila. A to jsem jen brázdila ulice hlavního, údajně tak nevěřícího, města. Koneckonců, posuďte sami.

strana 1 / 264

Další strana »