Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (4)

Od roku 1930 bydleli rodiče s bratrem a dědou ve státním bytě hned vedle nádraží a od podzimu roku 1935 i se mnou. Byt byl v prvním patře, v přízemí byly kanceláře železniční traťové správy. Měl tmavou úzkou chodbičku z hlavní chodby, na které byly dva společné záchody a jeden vodovod pro tři rodiny. Měli jsme poměrně velkou kuchyň, v ní velký kachlový sporák s troubou a „kamnovcem“ na teplou vodu.

Jitka Vykopalová: Pohyb pomůže „odstranit kyselinu mléčnou z duše“

Trénink je pravá odstresovávací vakcína. Mnoho z nás je dnes vystaveno velkému stresu. Naše životní situace a životní ambice nejsou vždy v souladu s tím, co naše tělo dokáže zvládnout. Ale i když si člověk ještě „nesáhl na samé dno“, zažila většina z nás někdy stresující symptom. I když samozřejmě usilujeme o životní situace, kdy se cítíme dobře, musíme si i přesto uvědomit určitá fakta.

Dáša Cortésová: Jaký byl Arnošt Kavka (10)

Arnoštek tak rád maloval, že se také jal vylepšovat obrazovou dekoraci v hotelích, kde byl ubytován. Když se v ranních hodinách vracel z vystoupení do hotelu, byl klid, nikde ani živáčka. Na chodbách visely reprodukce starých obrazů a Arnošt se rozhodl tuto „nudnou podívanou“ trochu vylepšit. Třeba do zátiší s květinami a ovocem domaloval usmívajícího se červa vykukujícího z jablka.

Jiří Suchý: PERPLEX aneb Praktický průvodce od ničeho k ničemu (7)

Ingmar Bergman občas vystoupí v úvodu svého filmu před kameru a z plátna vysvětlí divákům, jak to myslel. Tak tohleto kdybych udělal já, nechci vidět, co by se stalo. Ode mne se čeká, že film bude sdělný sám od sebe. A při tom tak rád vysvětluju! Bergmana zkrátka jeho autorita opravňuje takřka k čemukoliv.

Miroslav Sígl: Kroniky a kronikáři v českých zemích

Co může být užitečnějšího pro paměť národa než dobře vedené kroniky s textovými dokumenty, snímky a výstřižky, doplněnými mnohdy orálně historickými vzpomínkami pamětníků? Podle zákona číslo 80 z roku 1920 měla za povinnost každá obec vést pamětní knihu obecní. Tento zákon i s dodatečnými nařízeními či směrnicemi platil u nás neuvěřitelných 85 let...

Miroslav Sígl: Pro nás, kteří nosíme brýle

Při operaci šedého zákalu u obou očí jsem navázal bližší kontakt s Evropskou oční poliklinikou Lexum v Praze, kde jsem byl velmi spokojen nejen s provedenými výkony s pomocí špičkové světové techniky, ale také s lékaři a vůbec s celkovým ovzduším, atmosférou. Od té doby mne informují, co se u nich děje nového.

Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (34)

Pešula zakroutil hlavou a buldozer nastartoval. V bagru seděl Valibuk Maškovic. Měl oranžovou kombinézu a na zádech nápis HORJEČ COMPANY. Buldozer řídil Kulich. Ani nás nepozdravili. Jakoby se styděli. Ale my se nezlobili. Oni přece za nic nemohli. Je to jejich práce. Bagrista Valibuk popojížděl sem a tam až se železná hruška rozhoupala a třískla do maringotky.

Ondřej Suchý: S Františkem Nepilem ve Frankfurtu nad Mohanem (i jinde)

Prožil jsem s Františkem Nepilem řadu neuvěřitelných i uvěřitelných situací. Měl jsem zato, že se mi v roce 1996 podařilo z paměti dočista všechno vyšťourat, všechno zaznamenat a předložit pro potěšení Františkovým fanouškům a jeho věrným čtenářům. Ukázalo se však, že když jsem byl později vyzván, abych pro sborník s názvem Jak jsem potkal Františka Nepila vzpomínal dál, protože jsem si prý tenkrát nemohl přece vzpomenout úplně na všechno...

Susanne Kubešová-Oulechbar a Blanka Kubešová: Svatba po marokánsku

„Taková nevěsta by mohla žádat velbloudů tisíc,“ smál se. Na tohle moje arabština nestačila. Hichamovi nezbývalo, než vysvětlit, že při svatebních obřadech je zvykem žádat od nastávajícího nějaký šperk, nejlépe něco ze zlata. Rychle jsme se domluvili na zlatém řetízku, tohle bylo opravdu to poslední, na čem mi v dané chvíli záleželo.

Josef Krám: Když byla marka za tři kačky

Řekněme podle pravdy, že to bylo to v 60. letech 20. století, kdy byla platným československým platidlem tříkoruna. Ta měla stejnou velikost a váhu jako západoněmecká marka, a tak si ji nejen naši, co dostali výjezdní doložku, ale i ti z tzv. socialistických zemí (pro zápaďáky to bylo nemyslitelné) prostě sehnali ve velkém množství u nás a pak jí platili v tehdejších západoněmeckých prodejních automatech. Holt, už tenkrát byli šikulové.

Od dívčího deníčku k divadelní premiéře Deníku Leošky K. (3)

Co je víc, vlast – nebo rodina? Přesvědčuju se, že Čechy si mohu nadále nést v srdci, tak jako jsem je tam měla zakonzervované po těch dvacet let. O rodinu a vztahy je však nutné pečovat. A tak bloudím pražskými zákoutími... Za těch 16 let se udělalo tolik dobré práce! Škoda, že všechna ta špína, kterou na nás chrlí z televizních obrazovek, má nad lidmi takovou moc. Jak krásný je třeba Klárov a pohled vzhůru na Hrad!

Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (9)

O lidech se neví (o těch, co normálně a obyčejně žijí) do té doby, než je zapotřebí jejich hlasů. Tím nemyslím hlasy operní, folkové, popové a záhrobní. Když nastává OBDOBÍ URNOVÉ, které má poskytnout křeslo, stůl, kočár, imunitu, neboli páchati zlolajno a skopičino bez následků jakýchkoli, stáváme se potřebnými i my, kteří na stolce moci nedosahujeme a ani dosáhnouti nechceme. Začínají nás zdravit ti, kteří nás povzneseně míjeli a v novinách a médiích čteme, jaké pamlsky nám ta či oná strana slibuje naservírovat na tácu populismu.

Marek Janáč - Renata Šindelářová: Spojuje nás láska k jazyku

Znáte to oblíbené dětské slovíčko na čtyři písmena: PROČ. Znáte ty nekonečně dotěrné řetězce otázek: „PROČ zase čepici? – PROČ nastydnu? - PROČ je zima? - PROČ ty nemáš čepici? – PROČ mi to nebudeš vysvětlovat?“ Nebyli jsme jiní. Jen jak jsme rostli, postupně jsme se přestávali ptát. (Ta přechodná pubertální fáze se projevuje specifickým typem „pročských“ otázek: „PROČ nesmím zůstat venku až do rána, když všichni ostatní můžou?“.)

Dobromila Lebrová: André Marie Ampère, francouzský matematik a fyzik, zakladatel elektrodynamiky

Pokud se zabýváme životopisem tohoto vědce a génia, nemůžeme se ubránit srovnání. O co více dostal od osudu na nadání a na genialitě, o to více byl ochuzen jeho normální lidský život. Přes to prohlásil: „Jedním z nejvíce přesvědčivých důvodů existence Boží je soulad panující ve vesmíru a onen podivuhodný soulad, jehož mocí každá živoucí bytost nalézá ve svých ústrojích všechno, co je jí potřebné k zachování života.“

strana 1 / 264

Další strana »