Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (26)
Je docela zajímavé, že ačkoliv sociální prostředí obou mých rodičů bylo velmi různé, kultura na mne útočila už od útlého dětství z obou stran. Samozřejmě více ze strany maminčiny, zejména zásluhou dědy - kantora, který mě vedl i k aktivnímu provozování hudby, ale jak poznáte za chvíli, i na malé vísce se kultuře dařilo, že byste žasli. Takže si nyní dovolím zařadit něco z kulturního soudku.
Lenka Nováková: O dobrém pocitu a kde si ho koupit?
Asi každý z Vás má doma kus značkového oblečení, ve kterém se cítí dobře. I já ho mám. Ani bych nedokázala vysvětlit, jestli má nějaké specifické vlastnosti, kvůli kterým ho mám raději a nikdy jsem o tom tak nepřemýšlela. Až z knihy Setha Godina „Všichni marketéři jsou lháři“ jsem pochopila, že jsem si nevybrala jen kus šatstva, ale zaplatila jsem si především dobrý pocit, který ve mně to oblečení vyvolává.
Ondřej Suchý: Láďa Gerendáš bojuje - Zachraňte karlovarské letní kino!
O kdysi krásném letním kině v Karlových Varech jsem psal v Pozitivních novinách v roce 2007 v článku Lesk i stesk na Karlovarském festivalu. Tenkrát jsem na filmovém festivalu požádal svého kamaráda, Karlovaráka, hudebníka a herce Ladislava Gerendáše, jestli by se nešel se mnou podívat na kino, k němuž jsem měl a mám zvláštní vztah…
Helena Dohnalová: Zelení ježci
Možná někoho překvapí, že pěstování kaktusů má již tak dlouhou tradici, ale o rozvoj kaktusářství u nás se zasloužil ve dvacátých letech minulého století cestovatel, botanik a spisovatel Alberto Vojtěch Frič. Ten je pro své nepopiratelné zásluhy v oblasti botaniky ve světě dodnes uznáván, zatímco u nás pomalu upadá v zapomnění.
Naděžda Munzarová: Dopis Dantonovi
Dantone, nevím, zda před dvěma sty lety u vás existovalo slovo REVUE. Asi ano. My, cizinci jsme je od vás nedávno přejali. Asi se divíš proč, protože překlad toho slova je "přehlídka" a to existuje v každém jazyce. My to slovo v původním francouzském znění přejali proto, abychom odlišili jeho doslovný překlad od jiné podívané.
Marie Formáčková: Zita Kabátová - o divadle a filmu
„Herci, kteří získali Oscara, prý žijí v průměru o tři roky déle než ti, kdo byli na toto prestižní ocenění jen nominováni, ale nedostali ho. Takže já jsem ráda, že jsem nikdy na Oscara nebyla nominována a tudíž nemám stres z toho, že jsem ho nedostala. Nicméně souhlasím s tím, že když má člověk ve své práci úspěch, drží ho to při životě. Podle počtu mých let se tedy dá usuzovat, že jsem si úspěchu užila dost.“
Ivan Fontana: Paradoxy a paralely (1)
Trávník je košilí kopců a šlemi hor. | Nedělejte si iluzi o svobodě. Odečtěte od ní svobodu jednotlivce. | Rány osudu: zbytky tortury, proti nimž je každá doba slabá. | Kleptomanka drží straku v kleci. | Každý sluha by se rád stal pánem, ale čím je lepší, tím je nepostradatelnější. | Na kótě 365 padl celý regiment i s baronem Prášilem. |
Josef Krám: Drašar v Rychnově
Jméno Drašarovo nám bude sloužit jen jako záminka, abychom vstoupili do staré školy v Rychnově nad Kněžnou. Čtenář známého románu Terézy Novákové Drašar se nejspíš usměje, cože by měl tento pták bouřlivák společného s Rychnovem. Popravdě řekneme, že tu byl dvakrát, učil na hlavní rychnovské škole 1844-1845 a znovu 1848-1849. Pro nezasvěcené uveďme jeho pravé jméno: Josef Václav Justin Michl.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (49) Jean Gabin
Slavný francouzský herec Jean Gabin, známý mimo jiné ztělesněním postavy proslulého detektiva Maigreta, se nebránil komediálním rolím. Vzpomeňme si např. na film s Louisem de Funésem Tetovaný, anebo na kriminální komedii Svatý rok, v níž si zahrál falešného biskupa. Slavný francouzský herec Jean Gabin, známý mimo jiné ztělesněním postavy proslulého detektiva Maigreta, se nebránil komediálním rolím. Vzpomeňme si např. na film s Louisem de Funésem Tetovaný, anebo na kriminální komedii Svatý rok, v níž si zahrál falešného biskupa.
Michal Dlouhý: Četnická čest
Četníci mají se chovati vážně, slušně a zdvořile. Každým přehmatem, hrubostí a surovostí slovem i činem při služebních výkonech trpí újmu vážnost jednotlivce i celého sboru a ztěžuje se zakročení četníka. To platí zvláště tehdy, je-li četník při slavnostech, větších shromážděních apod., kdy každá nerozvážnost, osobitost anebo zbytečné obtěžování může přivoditi nepříjemné a nebezpečné výstupy.
Teo Adamy - Jarmila Moosová: Enfant Terrible internetu
Každého z nás obdařil prý Bůh nějakým talentem. Mnozí s ním umějí zacházet, jiní jej dokonce dokáží rozvíjet a zušlechťovat. Ráda poznávám ty, kteří ve zvolené činnosti vynikají. A mezi takové řadím svého přítele, pozitivně šíleného grafika Tea Adamyho, známého jako aTeo.
Zdeněk Pošíval: Té noci svítil úplněk (2)
Z řeky se ozval skřek. Když se Velš ozval takhle poprvé, pořádně mě vyděsil a málem jsem po něm vystřelil. Teď mě potěšilo, že ho vidím, přestože mě vyrušil z docela příjemného přemítání. „Já vezu ti kůži!“ ozvalo se z hladiny. S tímhle pohanem jsem neměl žádné potíže. Možná to byl i jeden z důvodů, proč jsem se posunul opět o něco dál do vršků až sem. Tady byl docela klid. Zpočátku mi unikalo, proč si lesní lidé na mně nevybíjeli obvyklé bojovnické choutky. Jenomže oni se před křesťany raději skrývali.
Egon Wiener: Galauniforma aneb Co na sebe
Potkat ženu v uniformě je často hezké a zábavné, potkat muže v galauniformě může být něco, co jste ještě neviděli. Takové jsou totiž uniformy dvorních „šarží“ rakousko-uherského dvora, které patří k největším zážitkům v rámci panské módy bývalého mocnářství. Jsou to galaoblečení nejvyššího komořího, podkoního, c. a k. tajného rady, velvyslanců, dvorních lokajů, tělesných myslivců, štolbů a livreje služebníků předních šlechtických rodin. Najdete je i ve Frýdlantském zámku, kde jsou skříně „plné hadrů“, které by si zasloužily víc, než vlastní expozici, kde by stálo za jednotlivé studie, co nosil kočí nebo sluha, počínaje už knoflíkem na kabátu a konče ponožkami.
Jitka Dolejšová: Prezentace špatných zpráv
Prezentaci jsem dokončila, zrovna když začala přestávka. Nevím, jestli v poločase nebo ve třetině, nezajímá mne ani hokej, ani fotbal. Manžel vstal a já mu prezentaci na počítači předvedla. Pořád jen vrtěl hlavou a občas si ťukal na čelo. Asi ho bolela hlava. Pak přinesl z komory krabičku s novou žárovkou a – bylo světlo.
strana 1 / 419