Táňa Arťušenková: Sto devatenáct dnů na kajacích
Cesta dvou odvážných mořeplavců z Čech po čtyřech měsících skončila v neděli 29. července 2012. Natalie Maděrová, rodačka z Ostravy, je první Češka, která se svým manželem Michalem z Nového Města pod Smrkem obeplula na kajaku Velkou Británii. Úspěšnou plavbu dokončili v neděli po 119 dnech v jachtařském klubu v Gravesendu. Jejich dobrodružství začalo 1. dubna a za tu dobu zdolali na mořských kajacích 3 500 kilometrů.
Duňák
Jelikož žiji v malé přímořské vesničce, která má sotva tisíc obyvatel, dá rozum, že mě velká kultura míjí obloukem. Do kina mám přes třicet kilometrů a do pořádného divadla přes pět set. Z počátku mi to vadilo, ale pak jsem svůj problém vyřešil ...
Ernest Kolowrat v Radiožurnálu Českého rozhlasu
Hostem Václava Žmolíka byl Ernest Kolowrat, potomek staré české šlechtické rodiny a spisovatel, autor knih Zpovědi lehkovážného šlechtice, Zpovědi nevědomého hříšníka a Zpovědi českého Američana. Proč v posledních letech nenapsal žádnou novou knihu? Proč se po listopadu 1989 nevrátil natrvalo do Čech? A co pro něho znamená být šlechticem?
Mojmír Soukup: Lze zachránit Mrtvé moře?
Mrtvé moře umírá. Zní to jako paradox, neboť je od pradávna mrtvé a života je v něm celkem nepatrně. Víc než života je v něm solí a to přibližně devětkrát víc než v ostatních mořích. Co se tedy děje? Proč je Mrtvé moře tak slané a proč se nám po desítky let ztrácí před očima? Geograficky vzato toto moře není mořem, ale jezerem. Zůstane však jezerem či mořem nadále, když se jeho plocha tak rapidně zmenšuje?
Blanka Kubešová: Můj černý den
Z nuceného vyčkávání plného naděje, že snad „přece jen odejdou“, byly týdny a měsíce. Stýskalo se mi po domově, po drahé Praze a po rodičích tolik, že nebýt zprávy, že přijedou za námi, rozběhla bych se domů. Jak dobře se pamatuju na první studený, holý byt v Torontě, když jsme se konečně přece jen s těžkým srdcem rozhodli požádat o nechtěný azyl!
Jiří Suchý: Otázky pro Jiřího Krampola (VŠECHNO JE JINAK!)
Pane Krampole, ve Vašem oblíbeném listě AHA jste mě označil za podrazáka. Pořád vám leží na srdci, že jsem se po listopadovém převratu s vámi rozloučil – to podle mě, vyhodil na dlažbu podle vás. Jako by mi to divadlo patřilo, dodáváte. Rád bych vám položil několik otázek.
Jan Řehounek: Najdete tu Slovensko v polabské nížině
Bílá chalupa se stodolou, kolem sad, v mělkém údolíčku políčka se zeleninou, na stráni veliké ořešáky, na loukách za stavením stádo ovcí a koz, kolem nějž pobíhá černobílý pes. Slečna u prodejního okénka v přízemí dvoupatrové dřevěné hranolové věže nabídne měkkou slovenštinou hrudkový ovčí sýr, bryndzu, jehněčí klobásky, případně zeleninu či brambory v bio kvalitě.
O vodě a o nás
Keď počúvam rádio, tak vždy len tak na pol ucha, kvôli hudbe na trištvrte teda, ale na celé ucho, to by sa z toho človek asi zbláznil, pretože je to tam samá katastrofa, samý bulvárny škandál, návod, ako schudnúť, alebo pribrať ...
Miroslav Sígl: O mladém knížeti z barokního zámku v Hoříně
Není jediné zahraniční turistické návštěvy na Mělníce, aby se někdo z přítomných nezajímal o slavného automobilového závodníka Jiřího Kristiána Lobkowicze (1908 -1935), který v tak mladém věku tragicky zahynul se svou „bugattkou“ na berlínské závodní dráze Avusu. Jeho životopisná data najdou návštěvníci na fresce rodokmenu v mělnickém zámku a snad jednou bude jeho slávu více připomínat i barokní zámek v Hoříně, jakmile se dočká své obnovy a svého otevření.
Ladislav Gerendáš: O divácích a trémě
Často se nás lidé ptají, zda máme na jevišti trému. Odpověď není jednoduchá... Máme. Intenzita trémy je totiž závislá na velikosti zatížení umělce, na stupni jeho připravenosti k výkonu, na jeho momentálním zdravotním stavu ...
Olga Wister: Čím jsem se provinila...?
Náhle však kolona zastavila, asi pro zácpu v křižovatce, a z jednoho džípu vyběhl oficír, který se přihnal k mé nic netušící osobě a jal se mne doslova táhnout k autu. Vše proběhlo velmi rychle. Ale v tom okamžiku však se vedle mne objevil mladý muž, který skutečně ostře zakročil, postavil se nekompromisně tomuto poručíkovi do cesty a hnal ho zpět k jeho vozu...
Eva Vlachová: Poslední petice
Před lety jsem se, plna zklamání a hořkosti, zařekla, že už n i k d y nic nepodepíšu. Ani řádku, natož znovu několik vět nebo snad, nedej bože, dva tisíce slov. Tohoto přesvědčení jsem se držela zuby nehty, můj podpis tedy chybí na tak důležitých peticích jako je rozdělení Československa, vstup do NATO či do EU. Ba ani boj za znovuotevření Večerky u nás na sídlišti mě nevyprovokoval k porušení mého předsevzetí.
Oskar Leo Krause: Klauniáda v osmašedesátém
Stáli jsme s cirkusem v Kišiněvu a jednoho dne někdo zachytil z pražského rozhlasu zprávu o okupaci Československa. Zvukař vylezl na stožár a připevnil tam anténu, abychom mohli poslouchat Prahu. Jakože jsme dříve neschůzovali, tak jsme se nyní scházeli každý den a snažili se tu situaci řešit.
Ing. Arnošt Bednář: Bitva o Kleť
Z archivu vzpomínek příslušníků 51. msp na srpnové události r.1968. Obsazujeme vrcholek hory Kleť. V akci jsou obrněné transportéry - přísně tajné! Stáváme se ochránci pracovníků československé televize - studio Praha. Převlékáme je do vojenských uniforem, zajišťujeme spojení. 21.8.1968 ve 23:00 hod. zahajuje vysílání "Studio Praha" - z Kletě. I Rusové prý mají rozkaz " obsadit Kleť".
strana 1 / 419