Petra Nachtmanová: Mařenka a nožka Troška

Potom tu ležela Milena, pětapadesátiletá žena, která se sice stále chichotala, ale Mařenka nechápala smysl, proč právě nyní jí vystřelil úsměv z úst. Spolu se bavily mnohokrát, jenže nešlo o žádní skutečné „bavení“ a musela se hodně přemlouvat, aby ze slušnosti vydržela a nezavřela oči. Navíc měla Milena denně spousty návštěv, což jí přišlo líto.

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Ivana Kraus: Z deníku fotbalisty

Na přátelský zápas jsem se těšil. Hosté přijeli v nové, poněkud neobvyklé sestavě, s velkým počtem náhradníků. Zápas začal zostra a zdálo se, že to bude velmi vyrovnaný boj. Avšak hosté hráli surově a faulovali naše hráče.

Ivo Fencl: Rozhovor s hudebnicí Karolínou Frühbauerovou

Karolína pochází z Blatné u Strakonic. Studovat začala na ZUŠ u Marka Ruperta a pokračuje na konzervatoři v Plzni u prof. Ozrena Mutaka, přičemž se rozvíjí v mistrovských třídách četných světových kytaristů (Pavel Steidl, Milan Zelenka, Marcin Dylla, Paolo Pegoraro, Thomas Fellow, József Eötvös, Thomas Offerman, Rolf Lislevand a další). Už na ZUŠ získávala ocenění při interpretačních soutěžích ve hře na kytaru. Věnuje se především sólové hře a v repertoáru má klasické kytarové skladby od renesance až po modernu i španělskou a latinskoamerickou hudbu.

Slavomír Pejčoch-Ravik: V srdci Paříže (8)

Ráno jsem si na nevděčnou štangličku vzpomněl, sotva jsem vstal z postele. Prohlédl jsem si bělmo očí, abych se ubezpečil, že se o mně nepokouší žloutenka a pak jsem tyčku vytáhl z neprodyšného obalu. Ucítil jsem mírně nažluklý, skoro nesalámový pach, a tento neklamný pocit rozhodl, že z uheráku nebude nářez ani teď a ani nikdy v budoucnu.

Milan Markovič: Technika ma už neprekvapuje

Poviem pravdu, technické novinky ma už prestávajú vzrušovať. Kedysi boli totiž vzácnejšie. Keď prišiel farebný televízor, my, čo sme nemali na Tuzex, sme maturovali na ruskom Rubíne. Farby síce prezentoval na úrovni nevydarených veľkonočných vajec, ale bolo ich zas viac, lebo keď sa napríklad hokejista s modrou prilbou pohyboval (a to sa stávalo dosť často), modrá čiara ešte hodnú chvíľu monitorovala celú jeho trasu až kým ho nevystriedali.

Josef Krám: Jetti v hrobě Její Excelence

Buďme s Janem Ámosem názorní a nechme se vést zasvěcenou a obětavou průvodkyní Sidonií, jejíž příjmení je po provdání do Německa Seidel, na mnichovský hřbitov, kde byla naše Jetti pochována. Co se nepodařilo mně (psal jsem ředitelství mnichovské opery), to dokázala ona. Inu, mladá sympatická žena, a pak že se nadarmo neříká cherchez la femme.

Michal Čagánek: Pětka s puntíkem

Babička ráda vzpomíná, jak jsem jednou přišel ze školy, z té vůbec nejprvnější třídy, třikrát bych se vešel do své aktovky a složku na sešity jsem měl plnou čárek, jak jsem odpočítával, kolik dnů ještě zbývá do prázdnin. Takového učitele jsme měli, hrůza pomyslet, za všechno hned byly trestné body, pětky, poznámky, barevné čárky na nástěnné tabuli.

Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (7) Lubomír Kostelka

Když k nám tuhle vstoupil v Šemanovicích do domečku kokořínský starosta Vladimír Šesták, bacila ho do nosu krutě silná vůně cibule. Pozvedl udiveně obočí a protože toho nikdy moc nenamluví, pochopil jsem, že se mě takto ptá, co že se to u nás doma zrovna odehrává. Povídám: „Vařím, podle receptu pana Lubina Kostelky, abych mohl čtenáře ‚Jídelníčku klaunů a komiků‘ informovat o dalším jídle, které jsem sám na sobě vyzkoušel.“

Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (2)

Ráno v šest nás šokem probouzí manželův budík. Kdo ho tak nastavil? Hrr na něj, zbijte ho! Všichni se tváří nevinně. Tož vstávat, uvařit čaj, rozloučit se s chrousty a zvědavými vránami ťapkajícími kolem stanu, a „do sedel“. Čeká nás další kus cesty. Dálnice nám nabízí pohledy na další elektrárny cvičící spartakiádu, občas na nás jukne kousek moře.

Baťůžek II.

Začal nový školní rok a mezi domovy a školami putují spousty baťůžků, nových i loňských a doprovází „ty druhé“ tam a zpátky. Že nemusí být baťůžek vždycky jen obyčejným pomocníkem, o tom je tento minipříběh ...

Josef Krám: Vrbice, vzorná vesnička se 130 obyvateli

Samostatnou kapitolkou je Vrbická lesní studánka, v roce 1998 rekonstruovaná (prvním rokem ji Vrbičtí brigádnicky - jak jinak - vyhloubili a vyčistili, v roce dalším obezdili a v třetím nad ní postavili altánek; jeho model jsme mohli vidět i na oné výstavce, dělal ho 84letý truhlář Jaroslav Hudousek). Každoroční otvírání studánky 8. května je obecní společenskou událostí nejen pro místní lidi, ale i pro příchozí; je to neuvěřitelné, ale občerstvení je tam v ten den zdarma a příspěvek se vhazuje do ptačí (!) budky.

Josef Krám: Marka za tři kačky

Řekněme podle pravdy, že to bylo to v šedesátých letech, kdy byla platným československým platidlem tříkoruna. Ta měla stejnou velikost a váhu jako západoněmecká marka, a tak si ji nejen naši, co dostali výjezdní doložku, ale i ti z tzv. socialistických zemí (pro zápaďáky to bylo nemyslitelné) prostě sehnali ve velkém množství u nás a pak jí platili v tehdejších západoněmeckých prodejních automatech. Holt, už tenkrát byli šikulové.

Miroslav Sígl: Co je s Cenou Karla Hájka? A co o něm víme?

Nejprve již 21. prosince 2006 navrhoval předseda Klubu fotoreportérů Miroslav Hucek založit jakousi cenu pro naše fotožurnalisty. V Mediažurnálu z dubna 2007 se hovoří o tom, že tento klub navrhuje, aby Syndikát novinářů ČR zřídil Cenu Karla Hájka, vynikajícího reportéra minulosti. Nevím, jak celá záležitost pokročila, ale přesto bych rád o Karlu Hájkovi napsal.

Proč jsme založili Mezinárodní společnost potomků Přemyslovců

16.srpna 2006 byl v Pozitivních novinách otištěn článek, informující o založení Mezinárodní společnosti potomků Přemyslovců. Nezasvěcený pozorovatel by z něho mohl snadno nabýt dojmu, že vzniklo cosi obřího, velevýznamného, co dlouho připravovala celá řada odborníků a za čím stojí velká organizace nadnárodního charakteru.

strana 1 / 419

Další strana »