Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (11)
Nechci upřít nic památnému říjnovému dni roku 18; nemíním jej prohlásit za pouhou procházku po Václavském náměstí. Byl to převrat, jak stojí v knize psáno; konec staré monarchie a vznik nové republiky není žádná procházka a tento státní převrat vyl onoho dne proveden se všemi náležitostmi. Byl to docela řádný a historický převrat; ale byla to také revoluce?
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (12)
Když pozdravila žáky, měla ke každému osobní poznámku : „Rózo, máš dnes moc pěkné šaty,“ nebo zas „Alice, slyšela jsem, že hezky kreslíš“. Když došla k Tommimu, podívala se mu zpříma do očí a řekla: „Tommi, zjistila jsem, že jsi rozený vůdce. Spoléhám na tebe, že mi pomůžeš, aby letos tahle třída byla nejlepší mezi čtvrťáky“.
Ondřej Suchý: Nenápadný osud nápadné Růženy Šlemrové
Když se náš malý psíček, žravý pražský krysařík jménem Lupino, dožaduje své potravy v nepravý čas, oboříme se na něj, já nebo moje žena, kárající větou: „Dyndera, on loudí ?!!“ Větou, kterou pronášela Růžena Šlemrová v roli paní Dynderové na adresu svého ušlápnutého manžela (jímž byl Stanislav Neumann) ve filmu Hostinec U kamenného stolu.
Miloslav Švandrlík: Hlavní je styl
Hostinec Pod lípou neprosperoval. Šenkýř Maleček už s tím chtěl několikrát praštit, ale na podniku ho vždycky přemluvili. „Vydrž," říkali mu, „a uvidíš, že se karta obrátí! Lidi si zvyknou Pod lípu chodit a bude z toho zlatý důl!“ „To určitě!“ nevěřil Maleček. „Já už mám v životě takový štěstí! Proč já vlastně lezu do hospody?
Helena Dohnalová: Děvče v kanoi (3/3) - Když ještě nebyly mobily
Najednou se začala řeka rozšiřovat a šednoucího nebe nad nimi byl větší kus. Hanku napadlo, že je ti vpředu začnou postrádat a někde na ně počkají. Místo pomoci se před nimi objevil obrovský balvan přes celou půlku řeky. Druhá část koryta byla plná popadaných stromů. Voda protékala jakoby nic, ale projet se nedalo.
Václav R. Židek: Rozhlas, který ví co říká
«Šestka» je vysílání Českého rozhlasu http://www.rozhlas.cz/cro6/portal/, kterému věnuji dost pozornosti, a pokaždé si pro něj nějaký svůj volný čas najdu. Prakticky existuje už z dob, kdy přestala vysílat Svobodná Evropa, kterou, podle mne, znamenitě zastoupila. Tým redaktorů se skládá z otevřených hlav, jimž to myslí a jejichž pořady mají vysokou a velice objektivní úroveň.
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (1)
Moc dobře o něm vím, o tom norském skřítkovi s kouzelnými schopnostmi. Občas nám schovával různé věci, nařizoval budíka na brzkou hodinu, odstraňoval z cesty turistické značení, přivolával vítr a déšť. Jindy rozfoukal zasmušilé a zlověstné mraky, aby nám odkryl pohádkové výhledy na fjordy, nebo přivolal stádo sobů či obrovskou kolonii papuchalků.
Iveta Kollertová: Tak šlápni na plyn
Dveře od pokoje se otevřely a rodinka vešla dovnitř. „Mamčo, tak tady máš svého vnoučka!“ řekla Jana a vložila mi do náruče maličké stvoření v zavinovačce. Ucítila jsem, jak se mi sevřelo hrdlo. Mlčky jsem si prohlížela ten dýchající uzlíček štěstí. „Tak jsem se tě dočkala, maličký,“ zašeptala jsem a rozplakala se. „Vítej, mrňousku, já jsem tvoje babička, víš?“
Ivo Fencl: Bob Hurikán, Rikatádo, Pobožný střelec a Dějiny trampingu
Josefů Peterků bylo moc, ale jen jednomu říkali kamarádi Bohumil. A čtenáři Bob. Anebo rovnou Bob Hurikán.Narodil se ve znamení skopce 21. 4. 1907 a stal se nejen autorem prvních českých Dějin trampingu, ale i tvůrcem populárních kovbojek na popředí s legendárním Pobožným střelcem. Přezdívku Hurikán získal Josef už ve dvacátých letech podle stejnojmenné posázavské osady. A zda byl skaut, jak se mě včera ptal jeden mladý člen této organizace?
Alena Šustrová: Přijela pouť!
Vzpomněla jsem si, jak jsem na pouť jako malá chodila s rodiči a prarodiči, tetami, strýci a sestřenkami. Tenkrát byla rozložená na plácku před hospodou. Řetízák byl tak blízko kaštanu, že když jsme se od sebe víc odstrčili a rozletěli, měli jsme kolena ošlehaná od jeho větví. Kolem hospody stály nejen k silnici, ale ještě na druhou stranu po cestičce, kterou se jde ke koupališti, stánky.
Egon Wiener: Anglicky | Brýle, co se nosí v Liberci, v Jablonci... | Flašinety pod Ještědem
Anglicky? Má první svatba byla v angličtině, přímo v Londýně. 30. prosince v 11 hodin roku 1968. Superintendant, co nás oddával, se nespokojil pouze s obligátním „yes“, ale požadoval opakování celých pasáží manželských povinností v angličtině. No a jsme u jádra téhle řeči. Bylo mi devatenáct, měl jsem po vojně, tehdy to byly dva roky odloučení od maminky a angličtiny, co jsem pochytil ve školních lavicích. Češka, co si mě vzala, uměla anglicky velmi dobře.
Ivo Fencl: Pokus o návrat do dětství…
Jedna naše výprava byla „pražská“ (lanovka, Petřín, Hrad, zámecké schody, plavba po Vltavě z Kampy ke Štvanici a zpět, Karlův most a Staroměstská mostecká věž se svými pavouky), ale já se vás pokusím zaujmout putováním po zdejším okolí. Bydlím v Plzenci od narození, a tak mám tendenci vodit děti tam, kam jsem chodíval sám.
Egon Wiener: Pošmourná | Pošta | Za plotem
Co se vám vybaví, když se řekne pošmourná? Obec v Polabí, kde slunce nesvítí? Je to možné, asi ano. Bude to o počasí. Pošmourný. Slovo jako zvonek od kapličky, mrak, co odkudsi připutoval mezi ploty zpoza humen a usadil se v teple vysoko na obloze. Je léto, teplo, pošmourno. Bude pršet. Je vlastně před deštěm a něco spadne s oblohy. Počasí už není tak krásné jako předevčírem, ale dosud se nic nestalo. Jen je pošmourno.
Stanislav Moc: Benji, ty hajzle, kde si?
Jinak to byl pes dobrák, který by neublížil nikomu, ba ani vykradačům bytů, natož náhodným pervertům. Jednoho takového jsem vyplašil, když se pokoušel oknem u naší koupelny sledovat mou ženu ve sprše. Chlap seskočil z plotu k sousedům a od nich na chodník a jal se uhánět po silnici od nás.
strana 1 / 419