Josef Krám: Vrbice, vzorná vesnička se 130 obyvateli
Samostatnou kapitolkou je Vrbická lesní studánka, v roce 1998 rekonstruovaná (prvním rokem ji Vrbičtí brigádnicky - jak jinak - vyhloubili a vyčistili, v roce dalším obezdili a v třetím nad ní postavili altánek; jeho model jsme mohli vidět i na oné výstavce, dělal ho 84letý truhlář Jaroslav Hudousek). Každoroční otvírání studánky 8. května je obecní společenskou událostí nejen pro místní lidi, ale i pro příchozí; je to neuvěřitelné, ale občerstvení je tam v ten den zdarma a příspěvek se vhazuje do ptačí (!) budky.
Josef Krám: Marka za tři kačky
Řekněme podle pravdy, že to bylo to v šedesátých letech, kdy byla platným československým platidlem tříkoruna. Ta měla stejnou velikost a váhu jako západoněmecká marka, a tak si ji nejen naši, co dostali výjezdní doložku, ale i ti z tzv. socialistických zemí (pro zápaďáky to bylo nemyslitelné) prostě sehnali ve velkém množství u nás a pak jí platili v tehdejších západoněmeckých prodejních automatech. Holt, už tenkrát byli šikulové.
Miroslav Sígl: Co je s Cenou Karla Hájka? A co o něm víme?
Nejprve již 21. prosince 2006 navrhoval předseda Klubu fotoreportérů Miroslav Hucek založit jakousi cenu pro naše fotožurnalisty. V Mediažurnálu z dubna 2007 se hovoří o tom, že tento klub navrhuje, aby Syndikát novinářů ČR zřídil Cenu Karla Hájka, vynikajícího reportéra minulosti. Nevím, jak celá záležitost pokročila, ale přesto bych rád o Karlu Hájkovi napsal.
Proč jsme založili Mezinárodní společnost potomků Přemyslovců
16.srpna 2006 byl v Pozitivních novinách otištěn článek, informující o založení Mezinárodní společnosti potomků Přemyslovců. Nezasvěcený pozorovatel by z něho mohl snadno nabýt dojmu, že vzniklo cosi obřího, velevýznamného, co dlouho připravovala celá řada odborníků a za čím stojí velká organizace nadnárodního charakteru.
Omladzovacia kúra
Raz ráno som vstala s predsavzatím, že niečo musím pre seba urobiť. Päťdesiatka na krku, vlasy šedivé, telo mľandravé, tvár samá vráska a ja som sa doposiaľ nečinne pozerala, ako čas vykonáva na mne túto skazu.
Pavel Buňata: Žijeme ve zlomených stoletích
Dali jsme poslední sbohem papeži, matce Tereze i princezně srdcí. Vědci naklonovali první ovci a někteří lidé jsou jako ovce… Země praskla ve švu a vlny spláchly bez rozdílu vinné i nevinné. Z výšin padaly věže a lidé se začali bát o každou příští minutu. Zažili jsme zatmění Slunce i Měsíce, přelety vlasatic. Sníh se schoval pod saze, jako bílá košile pod černý žaket a na temeni se nám usadilo temno!
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (11)
Nechci upřít nic památnému říjnovému dni roku 18; nemíním jej prohlásit za pouhou procházku po Václavském náměstí. Byl to převrat, jak stojí v knize psáno; konec staré monarchie a vznik nové republiky není žádná procházka a tento státní převrat vyl onoho dne proveden se všemi náležitostmi. Byl to docela řádný a historický převrat; ale byla to také revoluce?
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (12)
Když pozdravila žáky, měla ke každému osobní poznámku : „Rózo, máš dnes moc pěkné šaty,“ nebo zas „Alice, slyšela jsem, že hezky kreslíš“. Když došla k Tommimu, podívala se mu zpříma do očí a řekla: „Tommi, zjistila jsem, že jsi rozený vůdce. Spoléhám na tebe, že mi pomůžeš, aby letos tahle třída byla nejlepší mezi čtvrťáky“.
Ondřej Suchý: Nenápadný osud nápadné Růženy Šlemrové
Když se náš malý psíček, žravý pražský krysařík jménem Lupino, dožaduje své potravy v nepravý čas, oboříme se na něj, já nebo moje žena, kárající větou: „Dyndera, on loudí ?!!“ Větou, kterou pronášela Růžena Šlemrová v roli paní Dynderové na adresu svého ušlápnutého manžela (jímž byl Stanislav Neumann) ve filmu Hostinec U kamenného stolu.
Miloslav Švandrlík: Hlavní je styl
Hostinec Pod lípou neprosperoval. Šenkýř Maleček už s tím chtěl několikrát praštit, ale na podniku ho vždycky přemluvili. „Vydrž," říkali mu, „a uvidíš, že se karta obrátí! Lidi si zvyknou Pod lípu chodit a bude z toho zlatý důl!“ „To určitě!“ nevěřil Maleček. „Já už mám v životě takový štěstí! Proč já vlastně lezu do hospody?
Helena Dohnalová: Děvče v kanoi (3/3) - Když ještě nebyly mobily
Najednou se začala řeka rozšiřovat a šednoucího nebe nad nimi byl větší kus. Hanku napadlo, že je ti vpředu začnou postrádat a někde na ně počkají. Místo pomoci se před nimi objevil obrovský balvan přes celou půlku řeky. Druhá část koryta byla plná popadaných stromů. Voda protékala jakoby nic, ale projet se nedalo.
Václav R. Židek: Rozhlas, který ví co říká
«Šestka» je vysílání Českého rozhlasu http://www.rozhlas.cz/cro6/portal/, kterému věnuji dost pozornosti, a pokaždé si pro něj nějaký svůj volný čas najdu. Prakticky existuje už z dob, kdy přestala vysílat Svobodná Evropa, kterou, podle mne, znamenitě zastoupila. Tým redaktorů se skládá z otevřených hlav, jimž to myslí a jejichž pořady mají vysokou a velice objektivní úroveň.
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (1)
Moc dobře o něm vím, o tom norském skřítkovi s kouzelnými schopnostmi. Občas nám schovával různé věci, nařizoval budíka na brzkou hodinu, odstraňoval z cesty turistické značení, přivolával vítr a déšť. Jindy rozfoukal zasmušilé a zlověstné mraky, aby nám odkryl pohádkové výhledy na fjordy, nebo přivolal stádo sobů či obrovskou kolonii papuchalků.
Iveta Kollertová: Tak šlápni na plyn
Dveře od pokoje se otevřely a rodinka vešla dovnitř. „Mamčo, tak tady máš svého vnoučka!“ řekla Jana a vložila mi do náruče maličké stvoření v zavinovačce. Ucítila jsem, jak se mi sevřelo hrdlo. Mlčky jsem si prohlížela ten dýchající uzlíček štěstí. „Tak jsem se tě dočkala, maličký,“ zašeptala jsem a rozplakala se. „Vítej, mrňousku, já jsem tvoje babička, víš?“
strana 1 / 419