Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (5)
Vzhledem k vrtkavému počasí a únavě po včerejším náročném výšlapu dnes absolvujeme jen odpočinkovou tříhodinovou procházku údolím Paznauntal, podél řeky Trisanna k Waldkapelle (lesní kaple s dřevěným oltářem) k Wildparku. Chovají tu kozorohy, červené jeleny, sviště, tetřevy, ale třeba i králíky, slepice a kozy.
Pavel Kovář: Bílá paní z Líčkova
Když se počátkem roku 1989 začal komunistický režim sám zvolna rozkládat, chtěli na ONV v Lounech prodat Líčkov za devizy do kapitalistické ciziny. Vážný zájem projevila jistá rakouská firma. Paní Marie, kterou na ONV vedli jako kastelánku či zřízenkyni, se obávala, že ztratí střechu nad hlavou. Ale pak přišel 17.listopad a s ním naděje.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (32) Miroslav Horníček
Miroslav Horníček byl také zručný fotograf, výtvarník-kolážista, špatný zpěvák (což je jeho vlastní hodnocení), ovšem výborný textař písní, i když se o této poslední jmenované činnosti téměř nikdy a nikdo nezmiňoval. Písně s jeho texty nazpívali: Ljuba Hermanová, Milan Chladil, Miloš Kopecký, Karel Štědrý, Josef Zíma, Jaroslava Adamová a další zpěváci a herci.
Karel Bůna: Blízké a přece neznámé
Když nám konečně po roce 1989 bylo umožněno volně cestovat, většina z nás směřovala někam na jih, za sluncem a teplým mořem. Kdo si dnes ještě vzpomene na oblíbené italské Bibioni, přeplněné našinci a s nápisy v obchodech „Prosíme Čechy, aby nám zde nekradli“.
Luděk Ťopka: Divokým Kurdistánem
Mezitím se na druhém břehu shromáždilo několik dětí, většinou kluků, kteří na mne volají a ukazují na něco na mé straně. Nerozumím, tak na ně jen zamávám, ale najednou slyším, že ryby ve vezírku sebou poplašeně mrskají, až se čeří bahno. Dojdu k nim, vytáhnu síťku a v tu chvíli chápu, co na mne ti kluci volali. Na vezírku visí dva krabi, kteří dostali na můj úlovek chuť.
Ondřej Suchý: Lupino Lane, komik s očima mých milovaných pejsků
Lupino Lane. Přišel do Ameriky se svým bratrem hned po první světové válce. Za sebou už měl úspěšnou hereckou kariéru v rodném Londýně. Ve dvacátých letech natočil v Hollywoodu na dvě desítky krátkých grotesek ...
Emília Molčániová: List zhora | Spolužiak | Ozdravný pobyt
Milí občania, denne počúvam Vaše modlitby, dostávam maily a už ma z nich bolia uši. Zvlášť sa ma dotýkajú sťažnosti o Vašich poslancoch v parlamente. To však nie je môj problém! Čo ste si zvolili, to máte! Ale keďže sám viem, akú neplechu robia pri svojej práci, že nedokážu žiadny problém riešiť pokojnou cestou, sú k sebe nevraživí, urážajú sa a v mnohých prípadoch sa aj pobijú, nemôže mi to byť všetko ľahostajné.
Jitka Dolejšová: Zazvonil zvonec… a to byl teprve začátek (2/2)
Tři krávy, které je s mírným odstupem doprovázely už dobrou půlhodinu, se rozhodly, že půjdou stejnou cestou, jako oni dva. Stezka byla úzká, mokrá a bahnitá, děsně to klouzalo. Nejdřív šel Jirka, kousek za ním Lucka, pak krávy. Taky jim to klouzalo. Byly mnohem těžší, klouzaly tudíž z kopce rychleji, a tak se vzdálenost mezi nimi a Luckou pořád zmenšovala.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (26)
Dávno před tím, než jsem poprvé spatřil živého osla, měl jsem vědomosti o hře pánů Voskovce a Wericha OSEL A STÍN. V cizokrajných filmech se objevovala tahle trpělivá zvířata, která očividně líně a bez zájmu přežvykovala trávu, občas zastříhala dlouhými slechy, popošla a nedůvěřivě se rozhlížela po příčině nezvaného hosta. Dvounohý lidský osel vydával divné skřeky a skutečným oslům poroučel, někdy je i tloukl klackem přes zadek.
Daisy Zdislava Waldstein - Martina Pfeffer: Za každého mají hovořit hlavně činy
Každý den potkáváme na ulici, v parku, při nákupech různé typy lidí, o kterých vlastně nic nevíme. Můžeme je soudit podle vzhledu, chování či mluvy. Ale ne každý den máme možnost setkat se s osobností, která v nás zanechá krásný hřejivý pocit
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch Ravik: O řekách a rybaření
Řeka sice furt eště čaruje, ale čím dál míň. To tenkrát, postavili jsme si na Podkově stan. Vypůjčený stan a veliký - přesto nám na nohy táhlo. A když jsme vlezli do vody, plavali jsme po proudu třeba taky čtyři kilometry a pak pěšky nazpátek. A v noci řeka šuměla a šplouchala a probouzela nás zima a ptactvo, a když náhodou svítilo slunce, dospávali jsme venku a krásně to hřálo.
Jaroslav Prkno: Každý ráno po burčáku ....
KAŽDÝ RÁNO PO BURČÁKU ….. začíná jedna z písniček, která opěvuje tradiční nápoj vznikající v době, kdy se sklízejí hrozny vinné révy. Co to vlastně ten burčák je a proč se o něm tolik mluví. Je oblíbený, populární a mnoha lidmi vyhledávaný nápoj. Má zvláštní chuť, vůni i vzhled. Je perlivý, voňavý, mléčně zakalený a na svém vrcholu i teplý.
Miroslav Sígl: Sedmnáctiletý Jakub Rož podnikatelem
Byly školní prázdniny, ale právě v té dvouměsíční přestávce bylo možné stihnout mnoho významných předsevzetí. Zpočátku jsem také nemohl pochopit význam služby, nazvané na internetu Školní sešit.cz, ale pronikl jsem do toho právě v létě, kdy jiní odpočívali u vody nebo v lesích. Prokousal jsem se složitostí i jednoduchostí projektu s jakým přišel sedmnáctiletý student soukromé střední školy výpočetní techniky Jakub Rož.
Miroslav Sígl: Detektivní příběh o Láďovi Šubrovi a jeho nálezu z Kokořína
Velkým dlouhotrvajícím potleskem v pondělí 3. září v přednáškovém sále Národního muzea odměnili přítomní vážení pánové i dámy z České numismatické společnosti našeho rodáka nedávného 75letého jubilanta Jiřího Ryanta. Zaujal je všechny svým příběhem a výpovědí o nálezu drobných mincí v obci Kokořín z doby vlády Jiřího z Poděbrad, kterému předcházelo takřka detektivní několikaleté pátrání.
strana 1 / 419