Iveta Kollertová: Koldům je zvláštní dům
Ani jsem neslyšela otevírání dveří. Maminka stojí vedle mé postele a dívá se na mne. Usmívá se. Dívám se na vrásky kolem jejích očí. Šedivé vlasy jí odstávají a ona je uhlazuje roztřesenou rukou. Jde k oknu. „Škoda, že tu není balkón, viď?“ „Stejně bych na něj nemohla, mami,“ odpovídám a sleduji každý její pohyb. Jak je mi blízká, jak drahá. Cítím příval obrovské nepopsatelné lásky.
Vladimír Kulíček: Kosmickou rychlostí do středověku
Kdyby podle ničeho jiného, tak podle stavu poštovních schránek je možno spolehlivě poznat, že rok 1989 přinesl nějakou významnou změnu. Zatímco před tímto rokem stačilo podívat se do poštovní schránky jednou za týden, teď to nestačí pomalu dvakrát denně. Dříve sem tam nějaká ta složenka, občas dopis a hotovo.
Jan Řehounek: Než malej Ventil dostal rozum (1)
Tedy Aňuška, jak jí říká pan Sajner, když jí sahá na mohutná ňadra. Ona ho v takových chvílích tituluje "kanče" a ječí: "Neblbni, dyť čuměj lidi!" Teď však na něj zakdákala: "Koukám, že bys potřeboval podržet voči, aby ti nevymáčkly skla vod brejlí!" Odstrčila manžela od zábradlí a usadila se tak, aby na Elinu nataženou v lehátku neviděl.
Václav R. Židek: Nová kniha o ochraně zvířat
Dnes více než kdy jindy je nutno se vážně zamyslet nad osudem zvířat v naší společnosti, a to především nad osudem zvířat hospodářských. Množství těchto citlivých tvorů ročně obětovaných pro potravu lidí, jejich utrpení a hloubka ...
Vladimír Vondráček: Střípky paměti anebo od embrya po sklerózu (67)
Na jaře 1957 byli pozváni vrchlabští volejbalisté – tehdy přeborníci kraje - na svůj první zahraniční sportovní zájezd na druhou stranu Krkonoš do sousední Jelení Góry. Bylo to v rámci malého pohraničního styku, tedy bez pasu. Hned po překročení hranic v Harrachově jsme samozřejmě zjistili, že druhá strana Krkonoš se od té naší příliš neliší, a protože mi bylo už téměř dvaadvacet, mnohem zajímavější bylo sledovat polské klima společenské než to přírodní.
Ivan Rössler: Karel Černoch a film zezadu
Rád bych vám Karla Černocha představil z jeho málo známé stránky. Jednou jsem si s ním totiž povídal o jeho někdejší profesi, o které se jeho umělecké životopisy nezmiňují. Karel byl totiž filmovým rekvizitářem. Zvu vás tedy na film zezadu s Karlem Černochem. A buďme důslední, chcete-li tuto profesi poznat, napíši toto setkání jako filmový scénář. Aspoň uvidíte, jak takový filmový scénář vypadá.
Ondřej Suchý: Hovory s Jiřím Menzelem (4)
Na Rudolfa Cortése rád vzpomínám, pokud mám příležitost, rád ho poslouchám. Jeho hlas měl krásnou sytou barvu, dodnes mi chybí mezi zpěváky podobný hlas. Kdysi dávno jsem pospíchal vždy jeden den v týdnu ze školy, abych zachytil z rádia půlhodinku s Orchestrem Karla Vlacha. Taky jsem chodil na Vlachovy koncerty a pozoroval tam urostlého mužského, obklopeného sestrami Allanovými.
Blanka Kubešová: Jerry a krokodýlové
Bylo to k ránu kolem druhé, když zazvonil telefon. Chvíli mi trvalo, než jsem na druhé straně rozpoznala hlas bráchy Jerryho. Chystá se do Evropy a rád by prý věděl, jaký by měl přivézt dárek, aby potěšil i mého muže. Přivezu nějaké hady... oznámil osvíceně. Sluchátko se mi rozklepalo v rukou. Hady ne, zaprosila jsem chabě.
Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (5)
Vzhledem k vrtkavému počasí a únavě po včerejším náročném výšlapu dnes absolvujeme jen odpočinkovou tříhodinovou procházku údolím Paznauntal, podél řeky Trisanna k Waldkapelle (lesní kaple s dřevěným oltářem) k Wildparku. Chovají tu kozorohy, červené jeleny, sviště, tetřevy, ale třeba i králíky, slepice a kozy.
Pavel Kovář: Bílá paní z Líčkova
Když se počátkem roku 1989 začal komunistický režim sám zvolna rozkládat, chtěli na ONV v Lounech prodat Líčkov za devizy do kapitalistické ciziny. Vážný zájem projevila jistá rakouská firma. Paní Marie, kterou na ONV vedli jako kastelánku či zřízenkyni, se obávala, že ztratí střechu nad hlavou. Ale pak přišel 17.listopad a s ním naděje.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (32) Miroslav Horníček
Miroslav Horníček byl také zručný fotograf, výtvarník-kolážista, špatný zpěvák (což je jeho vlastní hodnocení), ovšem výborný textař písní, i když se o této poslední jmenované činnosti téměř nikdy a nikdo nezmiňoval. Písně s jeho texty nazpívali: Ljuba Hermanová, Milan Chladil, Miloš Kopecký, Karel Štědrý, Josef Zíma, Jaroslava Adamová a další zpěváci a herci.
Karel Bůna: Blízké a přece neznámé
Když nám konečně po roce 1989 bylo umožněno volně cestovat, většina z nás směřovala někam na jih, za sluncem a teplým mořem. Kdo si dnes ještě vzpomene na oblíbené italské Bibioni, přeplněné našinci a s nápisy v obchodech „Prosíme Čechy, aby nám zde nekradli“.
Luděk Ťopka: Divokým Kurdistánem
Mezitím se na druhém břehu shromáždilo několik dětí, většinou kluků, kteří na mne volají a ukazují na něco na mé straně. Nerozumím, tak na ně jen zamávám, ale najednou slyším, že ryby ve vezírku sebou poplašeně mrskají, až se čeří bahno. Dojdu k nim, vytáhnu síťku a v tu chvíli chápu, co na mne ti kluci volali. Na vezírku visí dva krabi, kteří dostali na můj úlovek chuť.
Ondřej Suchý: Lupino Lane, komik s očima mých milovaných pejsků
Lupino Lane. Přišel do Ameriky se svým bratrem hned po první světové válce. Za sebou už měl úspěšnou hereckou kariéru v rodném Londýně. Ve dvacátých letech natočil v Hollywoodu na dvě desítky krátkých grotesek ...
strana 1 / 419