Ivo Fencl: Slovní hříčky a písně podle pánů Čecha a Schelingera

Rubrika: Publicistika

Krátký život tragicky zesnulého Jiřího Schelingera (6. března 1951 – 13. dubna 1981) je dnes legendou. Jiří sám je pak pro mnohé pamětníky, ale i nepamětníky takřka mytologickou postavou. Tu lze zkoumat buď přísně vědecky, nebo i senzacechtivě, ale taky po dětsku, myslím si. Naivně, hravě, okouzleně a v omámení říkankovitými texty, tedy zvlášť pokud je budeme vnímat jako svébytné příběhy!

A proč ne!

Jedním z prvních takových příběhů se stal příběh mladíka, který se – nadšen a beze studu – chopí jinak ryze ženské aktivity: Dráty pletací. Text písně napsal před čtyřiceti lety Karel Šíp a skladba byla natočena 12. 12. 1972. Nikdo netušil, že mladý Jiří Schelinger nemá už k životu vyhrazeno ani následujících deset let.

Následovala „zpověď kamarádů“ upřednostňujících (buržoazní) golf a „hůlky" dokonce i před ženami: René, já a Rudolf. Je také od Karla Šípa – a z léta 1973. Není přitom bez zajímavosti, že téhož roku, 24. července, stačil Schelinger nahrát i Svěrákův Holubí dům. Šumění perutí a skřehot ptáků na jeho počátku nicméně nevzešlo od holubů, nýbrž od racků, a někteří Jiřího fanatičtí fanoušci ještě dnes marně pátrají v kopcovité Praze, o které konkrétní racky a z jaké lokality šlo a zda byli na mikrofony natáčeni ráno anebo večer. Ale dost humoru a přehánění.

Nedatovaná pohádková knížka Světem pohádek a kouzelI typicky ženské fobie se nicméně stávaly předmětem zpěvákova posměchu (Moje milá má strach z myší, 1973, text opět Karel Šíp) a ve vážně míněné pohádce z pera Mirka Černého nazvané Jsem svítání (1973) se Schelinger pro změnu pokusil vcítit do úsvitu. A co víc? Situaci muže lapeného až tam dole ve vodní hlubině divou křečí nám Karel Šíp přiblížil v hitu Proč potápěč pláče z 20. 12. 1973. Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř téhož dne připojili do karavany songů v závěsu za Holubím domem i krásnou píseň Jabloňový list. A až daleko později - a po Schelingerově smrti - ji Jaroslav Uhlíř i sám nazpíval.

Roku 1974 pak vznikla i Šípova adorace bicyklu Šlapací kolo ("Šlapu, jak šlapat se má, já – se – mám!") a dobrá rada Kupte zvíře z pera F. R. Čecha navázala na jiné už zvířecí songy Sodomovy.

Nějakou dobu totiž koncertovali oba zpěváci spolu na jediném pódiu. Ale jenom do té doby, než František Ringo Čech prý „málo amatérského" Sodomu vyrazil.

Pokračujme v pouti s Jiřím Schelingerem. V televizním filmu Hodinky bez vodotrysku (1974) je skryto jedno z prvních jeho velkých vyznání Lásko, dej mi sílu s hudbou Karla Svobody. Zpěvák tou dobou už přímo raketově stoupal k nebi českého popu, což by však nedokázal sám a jinak nežli S pomocí přátel (14. 5. 1974) – i tehdejšího manažera skupiny Františka Janečka.

Písničku S pomocí přátel otextovanou F. R. Čechem složil Oldřich Říha, načež přešla do repertoáru Katapultu. Říha však Schelingerovi dodal i Sólo pro housle, hudebně minimalistickou skladbičku Co je to mezi námi a konečně také moc hezkou romanci Láska na první pohled („přichází nesmělá").

Za jednu z nejslabších Schelingerových písní všech dob naopak považuji Tornádo (1974) s hudbou Jana Obermayera. Téhož roku jsme ale slýchali i rozverné sdělení Miloslava Procházky Já fotím rád a Grossmannovu posmrtnou Namále mám, ve které si Jiří za druhého, zesnulého Jiřího stěžoval slovy „žena mě trestá a působí šrám". V originální verzi tohoto songu zpívá, mimochodem řečeno, Ringo Starr poněkud falešně.

Z podzimu téhož roku 1974, kdy mi bylo teprve deset let, je i vcelku geniální Čechovo Dělám hú. Ušili je přímo na Jiřího nakřáplý hlas, ale anglický originál Terry Stampa má zajímavější název Hit Me Across The Head With A Spoon Mama.

Téhož dne jako Dělám hú (23. 9.) vznikl v Mozarteu i slavný sen o lásce v patnácti letech Sim-sala-bim, píseň, na kterou jsem v dětství tančíval po pokojíku s mladší sestrou a kterou jsme Jirku teprve objevili. K ústřednímu sloganu přitom Ringo Čecha inspirovala Dívka na koštěti. Na rozdíl od Petra Jandy v dobové Melodii si nemyslím, že ten text „postrádá smysl“. Naopak! Je až překvapivě promyšlený.

Ilustrace ze Světa pohádek a kouzel zobrazuje "zámek šípkový", který patrně inspiroval Zdeňka SvěrákaAle dál časem. Datum 23. 9. 1974 nesou Báječní muži převzatí od „Sabatů" (Into The Void) a textově inspirovaní filmem Báječní muži na létajících strojích. Za téhož studiového dne vznikla i Formule a Čech se tou písní jaksi zhoupl na vlně tehdejšího (méně už dnešního) klukovského zbožštění „velkých závodníků". Titul navíc skvěle koresponduje právě se Sim-sala-bim na líci téhož singlu. Začátkem roku 1975 vzniklo i dílko Matko má, nedovol („hudbě hrát") a textař Jan Krůta se tou dobou věru moc nevytáhl textem o Severním Irsku Belfast v sedm hodin ráno.

Ne, jistě tomu nemusíte věřit, ale podobné úlitby režimu bývaly k lukrativnímu fungování stále rockovější Jiřího kapely nezbytné – a textař a kapelník Ringo Čech to věděl.

Ve Studiu Československého filmu vznikl i song Hudba radost dává a další skladby pro film Romance za korunu i vč. Vyskoč, vstávej, k nám se dej složené Karlem Svobodou. Z 11. 12. 1975 pochází pak jedna z vůbec nejhezčích Schelingerových a Čechových písniček Léto s tebou s nezapomenutelně vystupňovaným zpěvem.

Další z bezpočtu zpovědí o zklamané lásce a přebrání holek se stalo Ptají se lidé („zdali vím, jak na zábavách tančíš s ním"), ale musím se přiznat, že jsem nad tímto textem vícekrát poněkud „přemýšlel“. Není dokonalý, ta písnička je (skutečně) v podstatě kýč, ale na druhé straně trefně vystihuje pocity teenagera na taneční zábavě.

Problém je ovšem v závěrečném obratu “láska je silnější než já", který skutečně působí jako jisté klišé. Pozor však, když se nad textem znovu zamyslíte, dojde i vám, že tu vlastně nekráčí o „silnější" lásku v srdci interpreta, nýbrž o silnější lásku v srdci jeho soka!

František Ringo Čech mezitím nutil Schelingera skládat hudbu a stříhal na jeho melodie tvořené na španělce jednu legrácku za druhou i vč. Evženie, která má "pár nohou krásných a pár očí zrádných", anebo bombastické recese Držte se módy. Něco podobného jako tento song skutečně mohl napsat jedině Ringo Čech a… „Tepláky s bílým lampasem, zdobené růží za pasem," rýmuje poslušně a chraplavě Jiří. Snad i tato písnička stojí za někdejší fámou, že Čech zpěváka zničil. A obdobnými taškařicemi jsou ostatně už Kupte zvíře, ve které Viktor Sodoma ještě před Schelingerem kolovrátkově opakuje, která že zvířátka je „v paneláku radost mít", a již zdobí recitativ snad až z absurdního dramatu: “Tak vidíš, synu, sloni už letí na jih, brzo přijde zima, musíme si koupit rukavice a kulicha."

"Ano, tatínku, a taky zebru, ta v zimě obzvlášť potěší!"

Nelze tu nevidět co tátu právě Ringo Čecha a v roli syna právě poddajného Schelingera.

Další hit?

Praví muži zkušení (1977) varovali jinochy před ženěním se, a to slovy "to, co Plzeň proslavilo, o pověst mě připravilo! Každý jen tu svou, má za jedinou…" A dodejme jen, že F. R. Čech byl už tehdy pilným sběratelem oper. A jako po svém textoval, tak i Schelinger po svém skládal, a František ho prý dokonce musel nutit do refrénů. „Říkal jsem mu: Něco se tam zkrátka musí opakovat," vzpomíná.

Další song Trambus ze 17. 9. 1976 je sice příkladem jednoho ze slabších Jiřího skladatelských výkonů (o textu tady vůbec nemluvě), ale jen o tři dni mu předcházela Holka bláhová se zajímavým příběhem Petra Markova.

Na apríla téhož roku dostal šanci i Františkův kamarád Václav Zahradník a ve studiu Břevnov byl natočen nezapomenutelný valčíkový románek začínající památnými slovy V teplý letní den/ hudba tiše zní/ bloumá si a sní/ švihák lázeňský… Tato nesporná pocta západočeským lázním nesmírně „zabrala“ a zůstává dost možná jedním z nejlepších Čechových textů, i když protahování „ý" ve slovech "Mariánských a Františkových, denně ho potkáš v ulicích" tahá za uši.

Vedle lepších i horších říkanek (sám Čech přiznával, že prý někdy „pustil“ text předčasně) se pak „Císař českého hardrocku" léta pokoušel napsat Schelingerovi druhý Holubí dům, což se mu nakonec nikdy nepodařilo. A tak se musel vrátit Zdeněk Svěrák. Co udělal?

Přetextoval Soldier Of Fortune od Deep Purple pod názvem Šípková Růženka (nahráno 21. 6. 1976) a domnívám se, že tenhle vcelku vzato geniální text, který se dá poslouchat snad donekonečna, mohl být trochu inspirován i anonymní českou knížkou Světem pohádek a kouzel, kterou – možná (neptal jsem se) – Zdeněk Svěrák, stejně jako já, vlastnil v dětství (a kdopak ví). V knize stojí:

Znáš tamo tichý zámek ten,/ jenž v šípkoví je ponořen?
Kdys hrdě k nebi v kráse čněl,/ teď vprostřed křovisk oněměl.
Hrad Růženky to Šípkové,/ kam marně míříš kroky své,
zlé víly kouzlem hrad je klet/ a těžce uspán na sto let.
Tam spí teď celá družina,/ i prapor věžní usíná,
kůň ve stáji, i v díře myš,/ spát kuchaře i krále zříš.
A ve věži u okénka/ tam Šípková spí Růženka,
sní – na podušce sličnou líc,/ vysvobození čekajíc.

Inu, pokud ale Zdeňka Svěráka skutečně ovlivnila atmosféra této zapomenuté knížky, musíme svorně uznat, řekl bych, že se té vlastní verze zhostil se ctí. Ne jako zloděj.

Z téhož dne jako Růženka je ovšem i tesklivě snivé („a smutku já se poddávám") vyprávění na hudbu Jiřího Havelky Sníh a mráz. Začíná: Bílý je plášť nad krajinou...

Velmistr kontrastů Čech ovšem koncem téhož léta nahrál se Schelingerem i takřka neuvěřitelnou „kritiku" zběsilých řidičů Zpověď (nedbalého šoféra) s textovými perlami "myslel jsem si, že jsem Lauda,/ budu sedět, jaká hanba!" a příbuzná Štaidlova písnička Závodník (3. 3. 1977) zněla rok nato z televizního filmu s Jiřím Hrzánem Přikázaný směr jízdy. Provždy už jediná to chvíle, kdy se Jiří Hrzán a Jiří Schelinger ocitli na téže lodi. Tedy snad s výjimkou tragických smrtí.

A dál?

Ladislav Štaidl, který Ringo Čecha v Romanci za korunu (tam, kde hráli sami sebe) nazývá králem boveráků, dodal jeho stáji skučivou píseň Kde jsi, moje lásko (kde jsi) (14. 2. 1977) a z 3. 3. i ze stejnojmenného filmu vystoupilo Což takhle dát si špenát od Karla Svobody alias hit, který členové Ringovy kapely sice na přání diváků dál a dál hrávali, ale jen se zaťatými zuby a s do podlahy zarytými pohledy.

V říjnu 1977 následovala i titulní filmová píseň Angelo Michajlova Hop, a je tu lidoop, jejíž text ovšem dokazuje, jak neměl tvrdě pracující génius nadprodukce při jeho psaní ani to sebemenší ponětí, o co ve filmu půjde!

Z listopadu téhož roku pochází ale i hezká písnička "všech mladých" Tvůj první velký kluk jsem já (Ondráček/Čech) o dívce, která stále říká „néé". A taky ještě lepší „song všech zoufalců" Jsem prý blázen jen, který složil Jiřímu na tělo kytarista Standa Kubeš. Je za to dodnes rád. Původně ovšem šlo o slova na známou rockovou baladu Blind Man.

Jen čtrnáct dní nato vyrašil v Mozarteu i další doják: Už není pro mě k mání. A z ledna 1978 pochází rozjuchaná a vyjukaná Co se děje (Ondráček/Borovec). Popravdě řečeno, Jiří Schelinger nazpíval pod Čechovou taktovkou prakticky cokoli, co si Ringo přál i dopřál, nicméně vždy dobře - a 2. 5. 1978 tak i můj oblíbený rockový duet Létáme Franta-já, létáme oba dva. Anebo píseň Jitka tká (1977). Ale vůbec největší kuriozitou stala se skladba Bača to nepřežil z „totálního" seriálu Zpívá a hovoří F. R. Čech. Proč?

Z mnoha důvodů – a poslechněte si ji sami. A stručně řečeno, prostřednictvím Ringova textu se zde rozhodně i brilantně kritizují turisté na horské louce za to, že si tu „loupají vejce“.

Roku 1978 však poprvé znělo i Sloní bugy, úderný to Schelingerův duet s Helenou Maršálkovou, a také draculovské Nám se líbí, kde je Frankenstein jako obvykle zaměněn za monstrum, které v románu vytvořil. V písni pak netvor sekunduje Vančurově Barbuchovi.

Roku 1980 se už blížil Schelingerův konec a přišly velmi tvrdé hity Lupič Willy - o bídném zloději autodílů z Proseka, kterého v klipu zahrál F. R. Čech, a Co dělá Indián.

A co? "Ženu si chytí jinou, stan postaví o kus dál."

Dochovala se do dnešních časů bohužel jen verze v Ringově podání, nikoli v Schelingerově.

A dál? Jahody mražený (1979) mi pokaždé přijdou textově trochu mechanické, příběh to však rozhodně také je. Veze se nicméně až moc okatě na zelené vlně Špenátu, i když tu Schelinger jako skladatel vcelku boduje.

Už 5. 3. 1979 natočil také působivé vlastní skladby (opět s Čechovými texty) Znám tisíc důvodů ("pro tisíc špatných rán") a Už mě nelíbej. Další píseň Sestra má mě hýčká s hudbou Václava Zahradníka se pak stala unylou adorací sourozeneckého vztahu. Proti Díky za všechno, mámo má na druhé straně téhož (už posmrtného) singlu by ovšem bylo ohavností vznášet výhrady a „tahem na bránu" zůstalo i sebevědomé Jen ty, právě ty (Ondráček/Borovec) z 21. 3. 1979. Téhož dne natočená Klaudie od stejných autorů předvádí pak Jiřího hlas až na hranici možností – a nezaměňujme ji, prosím, s mezinárodní písní Sylvia o malé holčice, kterou původně natočila skupina Dr. Hook a již převzal i Bon Jovi.

Dodnes nevydána zůstává podřadná skladbička Hej, štartér, kterou asi vytvořili ve slovenském studiu během několika vteřin, a zřejmě navždycky ztracený kdes v brněnském studiu je Kufr. Pro nás neztraceným ale zůstává Jiří Schelinger a jeho nezaměnitelný hlas se z éteru vytratí snad až spolu s konci všech světů a vesmírů.

Poznámka: Kvůli rozsahu článku jsem vědomě opomněl některé Schelingerovy skladby z dlouhohrajících desek a zaměřil jsem se spíš na ty ze singlů a ty méně známé.

foto: archiv autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 03. 06. 2012.