Jitka Vykopalová: Večer setkání pro radost Pepy Fouska
Rubrika: Publicistika – Fouskův svět
| Josef Fousek - osobnost a jméno, které znají milióny lidí v České republice, ale i mnozí krajané v zahraničí. Obzvláště u nás se nenajde snad téměř nikdo, kdo by nevěděl, kdo Pepa Fousek je, kdo by se alespoň
Píše a vydává jednu knížku za druhou. Téměř v okamžiku bývají totiž náklady rozebrány a je nutný dotisk. Přes své zdravotní potíže pořádá ročně mnoho vystoupení a koncertů, jak sám nebo v doprovodu svého syna Tomáše, tak se svými oblíbenými kolegy-zpěváky a herci. Pepa Fousek budí všeobecný obdiv a úctu. A to nejen za své umělecké výkony. On totiž neprožil celý svůj život jednoduše jako veleúspěšná, obletovaná VIP osobnost, nýbrž například pracoval těžce jako prostý dělník v ocelárnách. To jen jeho ”hvězda osudu” ho přivedla tam, kde je teď, na vrtkavé výsluní popularity. Pepovi Fouskovi není třeba závidět, Pepovi Fouskovi je třeba přát – přát hodně zdraví a hodně tvůrčích nápadů, aby tady s námi byl co nejdéle a pomáhal nám nést šeď každodenního života. Pepa Fousek se nevyskytuje na výsluní jen v showbusinessu, ale také na výsluní v Pozitivních novinách. Právem. Vždyť sem více než na sto procent patří! Kdo má zájem, může si otevřít ”Fouskův svět” jak ho po osobním seznámení (ke kterému došlo kupodivu ne v Česku, ale při týdenním pobytu ve Švédsku) vytvořil vydavatel PN Pavel Loužecký, a začíst se do jeho moudrých textů… Ne že by Pozitivní noviny do té doby nevydávaly různé  články z Fouskovy autorské dílny (na tom má zase zásluhu šéfredaktor PN Václav Židek, kteří se spolu také zajímavým způsobem stali velkými přáteli), ale ”Fouskově šarmu a smršti osobnosti” vydavatel PN prostě neodolal a vyčlenil mu ve svém internetovém magazínu privilegované místo a velký prostor. Já jsem se seznámila s Pepou Fouskem osobně také ve Švédsku, kam jsem ho pozvala na vystoupení pro krajany. Je to milý a laskavý člověk se srdcem na dlani. Ale také dobrý pozorovatel. A výborný řečník! Má nakažlivý humor. Umí báječně hrát na kytaru a na foukací harmoniku. Rád se setkává s lidmi, rád zpívá. Je skvělý básník. Má spoustu přátel. A stále si tvoří nové a nové. Fouskově charismatické osobnosti nikdo neunikne… Díky nově vzniklému přátelství jsme Pepovi Fouskovi velmi rádi vytvořili v Pozitivních novinách originální ”kytici gratulací" od nejbližších přátel a spolupracovníků PN", která vyšla v den jeho 70. narozenin, tedy 12. března 2009. Ovšem Pepy Fouska ”není nikdy dosti” a nestačí ho jen číst a poslouchat, Pepu Fouska je nejlépe potkat živě a osobně zažít! Proto není snad ani divné, když i přes velkou vytíženost Pozitivní noviny přijaly nápad a výzvu svého dlouholetého, blízkého a spolupracujícího partnera Galerie Cesty ke světlu k zorganizování ”Večera setkání pro radost Pepy Fouska”, pro člověka, umělce, jehož texty a písněmi se stále inspirujeme, poodhalujeme tajemství labyrintu světa a vstupujeme do ráje jeho vřelého, otevřeného srdce. Pozitivní noviny byly požádány, zda by vytvořily a organizačně zajistily program celého setkání. Oj, jaká výzva! Nápadů bylo dost, překážek ovšem rovněž tolik... Nicméně jsme se s radostí a elánem vrhli do práce a oslovili spoustu přátel Pepy Fouska a předních spolupracovníků Pozitivních novin a po konzultaci s Galerií Cesty ke světlu sestavili program, o kterém jsme předpokládali, že by mohl potěšit nejen samotného, nám velmi milého oslavence, nýbrž i všechny účastníky navzájem, účinkující nevyjímaje. Bylo nám předem vůči našemu drahému příteli trošku líto, že ještě více osobností z kruhu jeho přátel, které jsme oslovili, nemohlo z různých důvodů přijít. Ukázalo se však, že to vůbec nevadilo, naopak, ti, kteří přišli a ti, kteří měli odvahu veřejně vystoupit, navodili tak skvělou spontánní a přátelskou atmosféru, že nebylo třeba litovat! A byla vytvořena nová přátelství! Květinami a občerstvením vyzdobená Křišťálová čajovna Galerie Cesty ke světlu nabízela velmi příjemné prostředí, které hned od počátku vytvořilo báječnou slavnostní a zároveň pohodovou atmosféru. Co bylo ale nejkouzelnější, že Pepa Fousek nevěděl o tom večeru předem vůbec nic! Jen že jde o nějaké setkání a že se od něj kupodivu vůbec nevyžaduje, aby umělecky vystoupil. Jelikož oslavy jeho 70. narozenin probíhaly intenzivně na mnoha místech republiky během mnoha dní, a vždy byl zároveň účinkujícím, nechtěli jsme ho stresovat, ale naopak mu připravit večer, kde by byl jen divákem. (Už předem vám musí být jasné, že v klidu sedět na židli a jen tak poslouchat, že nevydržel...) Zcela na úvod setkání pronesl majitel Galerie Cesty ke světlu Zdeněk Hajný moc hezký proslov, který korunoval originálním dárkem Pepovi Fouskovi za sebe a za svou životní přítelkyni Emu Krulíkovou, na objem docela malým, ovšem s obrovským poselstvím. Všechny nás to překvapilo a spontánně přimělo k obrovskému potlesku a nadšení. Tento dárek v podobě malého, vzácného minerálu v podobě křídel anděla (o andělích Pepa Fousek poeticky často píše a mluví, snad jeho nejslavnější a nejpůsobivější text, který zhudebnil Petr Spálený, se jmenuje “Až mě andělé”) nechal pan Hajný kolovat po místnosti a požádal doslova, “aby se všichni tito krásní lidé, duchovně i svým zjevem, dotkli minerálu jako symbolického daru, který Pepa Fousek bude vlastnit a nosit a který mu bude vždy připomínat tuto přátelskou sešlost a dodávat potřebnou životní energii.” (V galerii pana Hajného naleznete velkou spoustu neobvyklých minerálů a vzácných drahokamů všech možných tvarů, barev a velikostí, které, jak známo, působí na lidský organismus a které více než vhodně doplňují ním vytvořené originální obrazy.) |
| AŽ MĚ ANDĚLÉ… Až mě andělé zavolají k sobě, nechci mít na pohřbu šumaře, Že se obávám té neznámé pouti, chápejte, umřu poprvé, Koukám se do ulic, slzy mi lezou do očí, Až mě andělé zavolají k sobě, nechci mít na pohřbu šumaře, |
|
Pepa Fousek byl nadšený, usmíval se na všechny strany, citoval verše a citáty. Vzpomínal na přátele a na svůj život. Záměrem programu bylo v první části vytvořit vystoupení blízkých přátel a kolegů Pepy Fouska z umělecké branže, převážně ze Semaforu, po přestávce měl program pokračovat s přáteli a autory Pozitivních novin a s množstvím překvapení. Ale jak to bývá, osud to zamíchal trochu jinak... Z důvodu natáčení záznamu tohoto programu a rozhovorů pro lokální kabelovou televizi, o kterém jsme dopředu nevěděli, jsme částečně přeskládali sled účinkujících a gratulantů jiným způsobem, ale kromě nás, kteří jsme s programem měli co dočinění, to nikdo jiný snad nezaznamenal. Jen my jsme se tím zapotili... Také o mimořádné a neplánové vstupy nebyla nouze, tím si nestěžujeme, jen podotýkáme, že během celého večera probíhala pestrá směsice plánovaného a neplánovaného, čímž se to trošku protáhlo, ale na přítomných bylo vidět, že se dobře baví a nechtějí ještě skončit. (Jen dva profesionální umělci se omluvili před koncem, že mají ještě další povinnosti.) Celý večer natáčel na videokameru Jaroslav Polák z internetové televize Cesty k sobě. Na uvedené internetové adrese (a také v závěru tohoto článku) naleznete odkaz na tento videozáznam. Při návštěvě Galerie Cesty ke světlu si budete moci videozáznam na DVD za přiměřený peníz zakoupit. Hned po úvodu panem Hajným přizvala a představila Zuzana Stirská návštěvníkům vydavatele Pozitivních novin Pavla Loužeckého, který nechtěl být na scéně sám a přizval své dva kolegy, přítele nejbližšího a nejvěrnějšího, bez kterého by PN nemohly fungovat, šéfredaktora Václava Židka z Kolína nad Rýnem, a také zástupkyni šéfredaktora Jitku Vykopalovou ze Stockholmu, tedy mne, autorku tohoto článku. My dva jsme nejen na dálku vytvářeli zmiňovaný program se vší organizací, která s tím souvisí, ale záměrně přicestovali ze zahraničí do Prahy jen pro ten okamžik, abychom se setkali a uctili významné narozeniny blízkého kamaráda, a při té příležitosti se i seznámili s dalšími autory Pozitivek, kteří přišli pogratulovat. Pavel Loužecký není příznivcem dlouhých proslovů, ale překonával se a vyprávěl, jak k tomu došlo, že se osobně seznámil s Pepou Fouskem před odletem na letišti v Ruzyni a následnou anabázi ve Švédsku. Bylo to velmi humorné, poněvadž do toho na přeskáčku vstupovali i další aktéři tohoto setkání, tedy i já, která jsem je do Švédska pozvala, Pepa Fousek a jeho syn Tomáš. Pavel Loužecký listoval ve speciálně vytvořené knize, dárku Fouskovi od Pozitivních novin, který mu do ní zvědavě nakukoval přes rameno a kochal se fotografiemi a obsahem. (Tutu knihu si můžete prohlédnout, případně i stáhnout a sami vytisknout zde - pozor, velikost pdf souboru je 3 MB!) Pavel Loužecký se dále již jen krátce zmínil, co vše kniha obsahuje a vyzval přítomné, že mohou do ní na konci, na volné listy, něco osobního oslavenci připsat. Já jsem předala Pepovi Fouskovi videozáznam na DVD z jeho živého vystoupení ve Stockholmu a zmínila se o celostátním krajanském setkání v Kyrkekvarnu, kterého se také zúčastnil. A už to jelo... neboť na tyto chvíle velmi rád náš oslavenec vzpomíná a neubránil se zahořekovat, jak švédština je hrozná řeč, že citoval v přístavu nějakému Švédovi “Shakespeara” a vyprávěl mu o něm, a ten mu celou dobu pokyvoval hlavou, že mu rozumí a po půl hodině mu gestikulací šťasten předvedl, že má doma také “šejkspíra”... (naviják na rybářskou udici...) Pozadu nezůstal ani Václav Židek, který mu připomněl datum, kdy byl poprve otisknut v Pozitivních novinách jeho příspěvek a jak mu jednou do dopisu napsal, že je novodobý Karel Havlíček Borovský, že kdyby byl ministrem školství, tak by vydal zákon, aby se jeho básně učily děti ve školách nazpaměť a kdyby byl papežem, dal by příkaz, aby se jeho verše kázaly ve všech kostelích – tak je jeho tvorba dobrá a našemu lidu potřebná! (Krásné vyznání, že?) Pepa Fousek dostal také drobné dárky s logem Pozitivních novin, mimo jiné trička, které má velmi rád. “Děkuji ze srdce, co jste o mně napsali,” a sepnul ruce a uklonil se krásně jako to dělají budhisti... Ke gratulacím hlavních pořadatelů a autorů večera přispěla Ema Krulíková sympatickou slovní gratulací a hlavně dárkem, dortem v podobě kytary, vytvořeným především z čokolády... Pepa Fousek si musel přivolat na pomoc svého vnuka Matěje a zeptat se ho, zda mu s tím pomůže. Bezelstná odpověď osmiletého kluka s očima navrch hlavy při pohledu na dort zněla: “Ano, dědečku!” Pepa Fousek úžasnými spontánními vstupy oživoval celé setkání. Jeho slova zněla místy jako mementa... Nevzdávej boj a dále jdi, jdi dál, pomáhej těm, co nemohou. Jednou tou cestou půjdeš sám, tou cestou ke hvězdám... Velmi krásně pohovořil o své gratulaci formou hudebního příspěvku známý a všestranný moderátor a zpěvák Filip Sychra, když uvedl, že zazpívá písničku Franka Sinatry “I get you under my skin” (Dostanu tě pod svou kůži), kde se sice zpívá o lásce k ženě, ale on že obrazně pro tento večer vyměnil slovo “you” (tě) za "dobrou náladu", kterou Pozitivní noviny rozdávají a která se tak hezky vpíjí pod kůži... Originální nápad, milé a vysoce profesionální provedení povzneslo náladu ještě více a když po něm vystoupila nejznámější a nejvýznamnější hvězda tohoto večera, zpěvačka a dlouholetá kamarádka Pepy Fouska, Eva Pilarová, se svým medailónkem krásných písniček a krátkým vzpomínáním na dávná léta, cítili jsme se všichni na vrcholu blaha... a když na závěr přidala písničku s úžasným textem “Třešňové víno” zazpívanou bez hudebního doprovodu, nadšením lidé přestali snad i dýchat. Viděla jsem, že někteří měli dojetím i slzy v očích, bylo to krásné! Samozřejmě že posléze všichni propukli v obrovský potlesk! Vladimír Vondráček, bývalý meteorolog v České televizi, nyní v penzi, významný autor PN, zazpíval bez hudebního doprovodu vlastní autorskou báseň, humornou gratulaci o Pepovi Fouskovi na melodii známé Beethovenovy “Ódy na radost”. Krásné, milé, veselé a upřímné! Netřeba snad dodávat, že sklidil nemalé ovace a také upřímný obdiv od Evy Pilarové a Zuzany Stirské. Pepa Fousek se dmul pýchou nad tím, že to bylo složeno a zazpíváno jen pro něj, usmíval se zeširoka a byl nadšen.
Pavel Loužecký přivítal a představil dalšího hosta večera, profesionálního fotografa, blízkého spolupracovníka PN, Jiřího Hellera, který přišel s velmi neobvyklým hudebním nástrojem australských domorodců, didgeridoo. Nejen že nám o tom nástroji ledasco zajímavého pověděl, ale také na něj zahrál. U Pepy Fouska to vzbudilo velkou zvědavost a velmi znalecky si nástroj prohlížel, ale trochu s rozpaky sledoval “práci” břicha, plic a tváří Jiřího Hellera, dle výrazu v očích zjevně náročnou... byla to skladba “Radostná óda na Fouska”. Zuzana Stirská požádala o nějakou ódu také na zdejší galerii... a dočkala se, Jiří Heller vzal nástroj, podíval se jím do nebe a improvizovaně začal hrát... “Ódu na galerii”. Pepa Fousek krátce zavzpomínal na setkání s aboreginským obyvatelstvem v Austrálii. Dalším bodem programu bylo promítnutí části filmu s originálními obrazy Zdeňka Hajného, majitele Galerie Cesty ke světlu, kde se akce konala. Nutno podotknout, že tyto obrazy, v kombinaci vesmírných záběrů Habblova teleskopu, byly promítány na plátno jako zajímavá zadní projekce během celého večera, ale jen asi během deseti minut k tomu zazněly písničky zpěvačky Zuzany Stirské, které úžasně doplnily a umocnily celkový dojem. A to vše ještě nebyl konec...! Po přestávce určené k dalším gratulacím od návštěvníků, kteří se ostýchali vystoupit veřejně, ale rádi chtěli oslavenci popřát a předat dárky, a po občerstvení, které nádherně připravila paní Ema Krulíková, program pokračoval - - nejprve básní “Blues hlídacího psa”, kterou napsal Pepa Fousek pro oblíbenou knížku Václava Židka “Kolja, to neznáte mého psa!” v přednesu skvělého recitátora Filipa Sychry. (Je dobře znát, že “jablko nepadlo daleko od stromu”, Filip Sychra je totiž synem známé herečky, zpěvačky a tanečnice Mileny Zahrynowské, viz článek v PN).
Dívčí krása a něha v podobě mladinké Viky Stirské, sympatické dcery Zuzany Stirské, lahodila a souzněla s čínsky (!) zazpívanou písničkou (bez hudebního doprovodu), se kterou slaví tato nadějná zpěvačka úspěchy po celém světě a která zcela suverénně vzbudila upřímný obdiv a zaslouženě velký potlesk u všech přítomných. Jen pro zajímavost dodávám, že devatenáctiletá Viky hovoří plynně pěti světovými jazyky... Svým, dalo by se snad říci kabaretním hudebním projevem poctila a uctila narozeniny našeho přítele manželská dvojice Dáša Cortésová (dcera známého a oblíbeného zpěváka Rudolfa Cortéze, jinak také autorka Pozitivních novin), která zazpívala jednu pěknou písničku a Václav Rezek, který mistrně vládl “jazykem” nejen při humorném povídání, ale také velmi mistrně ovládal jednou nohou ve speciální botě hru na neobvyklý hudební nástroj, který by se dal charakterizovat popisem jako "bota s plechovou destičkou, které se dotýkal prazvláštní skleněnou hůlkou a vyluzoval tím kupodivu libozvučný zvuk do taktu tónů známé, krásné písně "Wonderfull World". Tato prazvláštní hudební produkce vzbudila velkou pozornost, úsměv a ovace! Přátelé Zdeňka Hajného a Emy Krulíkové, majitelé rodinné firmy Medový perník Jánoš v Pardubicích ( se stoletou tradicí, se zabývají výrobou vysoce kvalitního perníku dle rodové receptury, která neobsahuje žádné konzervační ani jiné přísady a kteří překvapili nejen krásnými, ručně zdobenými perníčky v podobě srdíčka a s nápisem "Zpověď srdce" (tedy s názvem uměleckého programu P. Fouska), ale také zcela originálním přáním, kde pomocí velikých perníkových číslic 0 0 7 kouzlili různé číselné kombinace a slovní průpovídky k tomu. Zuzana Stirská uvedla na scénu Jitku Vykopalovou, tedy mě, abych v “okénku zahraničních gratulantů” vyřídila oslavencovi pozdravy od krajanů ve Švédsku, přečetla písemnou gratulaci s podpisem a fotografií od oddaného přítele a rovněž básníka a spisovatele, Otakara Štorcha ze Stockholmu a úryvek z dopisu dalšího Fouskova kamaráda, muzikanta s velkou zkušeností, tentokrát z města Malmö, Ivana Hajniše, který bohužel, i když by moc rád, nemohl být přítomen. Já jsem ovšem usoudila, že by byla škoda, kdyby jeho příjemný hlas v ten večer nezazněl, tak jsem přivezla CD s písničkou, duetem, který Ivan Hajniš, jako jedinou písničku v češtině, nazpíval – pozor – velké překvapení - s Evou Pilarovou! Jmenuje se “Archa bláznů”. Je to nádherná balada... doufám, že i Eva Pilarová, která bohužel již v tu chvíli v galerii nemohla být, si ji z videozáznamu v této souvislosti ráda vyslechne. Inspirovala jsem se výrokem Václava Židka o tom, že by se Fouskovy básně měly recitovat ve školách a v kostelích, jak jsou krásné a jak moc nám všem mají co říct, a vybrala jsem si z krásné knížky slovem i obrazem z autorské dílny Evy Pilarové a Pepy Fouska s názvem “Pohlazení”, kterou osobně mám moc ráda, dvě básně. Pepa Fousek stál při recitaci vedle mě a krásně se usmíval, když jsem tu a tam zvedla od textu oči a podívala se na něj, protože ten a ten verš v básni se mi obzvláště líbil... Nevím, co se mu v té chvíli vířilo hlavou, když někdo cizí reprodukoval jeho slova, ale chtěla bych věřit, že se mu to líbilo... Při recitaci na konci druhé básně jsem se trošku rozechvěla tím tichem v sále a tou pozorností, které se mi dostalo, že jsem zapomněla říci větu, kterou jsem si připravila: “Tato krásná slova jsou slova Pepy Fouska, takového ho známe a takového ho máme rádi” a místo toho jsem “jen” významně řekla: “Autor - Pepa Fousek” a mírně se mu uklonila... Pepa Fousek během večera utrousil, že se nerad líbá... ale přesto jsem od něj dostala po přednesu jeho básní spontánní dvě pusy na tvář... zřejmě se mu recitace líbila... Moderátorka večera Zuzana Stirská vhodným způsobem přizvala na scénu přítomného dalšího zahraničního hosta, oslavencova velkého kamaráda, Petra Langa, přicestovaného až ze Seattlu v USA, který zazpíval a zahrál na kytaru za doprovodu foukací harmoniky, na kterou mistrně hrál Tomáš Fousek. Nádherné! Báječné! A to už pak byl jen krůček k tomu, aby se “odvázal” i náš oslavenec a zahrál na kytaru a zazpíval nějaké písničky. Jak se správně říká: “To nejlepší na konec!”       Po tom všem a při tom všem dění probíhalo fotografování, volná zábava, občerstvení..... prohlídka galerie..... srdečné stisky rukou, poděkování a upřímné loučení.           "Osobní prospěch, netolerance, závist, sobectví a nenávist je bohužel smrtícím koktejlem, který je pro mnohé okolo nás stále více tím nejoblíbenějším nápojem pod sluncem." V jisté souvislosti pronesl Pavel Loužecký tento výrok - mně se líbil, tak jsem si ho poznamenala a uvádím ho také i pro vás, protože si myslím, že se hodí na závěr... jelikož vím, že se Pepa Fousek proti tomuto všemu svými texty staví, hned proto rychle dodávám: O Pepovi Fouskovi víme, že je známý abstinent, proto jsme mu nejen my z Pozitivek a Galerie Cesty ke světlu, nýbrž všichni účastníci tohoto večera chtěli namíchat jiný koktejl, ne ten negativní pro blbou náladu, jak zněl citát, nýbrž pozitivně opojný koktejl... Snad se nám to podařilo a nejen Pepa Fousek, ale i všichni ostatní si nad tím koktejlem "pochutnali".... |
 Z této krásné akce byl zpracován kompletní filmový záznam, který pořídila internetová televize CESTY K SOBĚ.CZ . Díky ní se můžete tohoto mimořádného večera zúčastnit i vy. Spustit ► část 1. Spustit ► část 2. Spustit ► část 3. www.cestyksobe.cz |
|
|
|
|
| OHLASY NA ČLÁNEK |
|
Rád čtu její články a reportáže. Snad ta její upřímná sdínost pramení ze života na severu, kdy zima trvá měsíce a měsíce, a kdy člověk nemá mimo pár společenských akcí a pár parties moc možností se společensky stýkat, a tak jediná komunikace je přes internet. Znám to z vlastní zkušenosti, kdy přes zimu sedím u kompjůtru, a buď píši do šuplíku, nebo bavím svými bláboly přes internet všechny kamarády a přátele po celém světě. Držím ji palce a přeji jí aby jí ta energie vydržela ještě hodně dlouho let a psala ještě dlouho do PN. Srdečně Vás zdraví Váš čtenář Láďa Křivánek z Montrealu 16.04.2009 ladikrivanek(a)gmail.com |
| Pašáka pro Pepu Fouska Pozitivní noviny navštěvuji již pár let, a i když je mám v Bookmarks na prvním místě a rád je propaguji mezi všemi přáteli, tak jsem objevil Fanklub Pašáků až dnes. Proto jsem se hned rozhodl udělit Pašáka Pepovi Fouskovi (jako malý dodatečný dárek k jeho sedmdesátinám). V Česku není moc lidí, kteří by si zasloužili Pašáka více než Pepa Fousek. Opravdu tak dobrého člověka aby dnes člověk hledal v celém světě snad s baterkou v ruce. Samo nebe mi jej kdysi seslalo. Snad jako náhradu za zesnulého kamaráda Karla Kryla, právě v ten samý den před patnácti lety, když jsme přijeli domů a šli navštívit jeho čerstvý hrob. Večer jsme šli do Divadla J.Grossmana, kde vystupoval Pepa Fousek, zakoupili jsme si též jeho kazetu "Tohleto, lidi, je Demokracie". Hned doma při poslechu jsme byli radostí celí bez sebe a okamžitě jsme se rozhodli, že ho musíme vidět. Následující večer jsme šli opět do divadla, ale Pepa nikde. Poseděli jsme ještě se Slávkem Šimkem, Uršulou Klukovou a Jirkou Krampolem a kuli plány, kde se s nimi a s Pepou Fouskem můžeme setkat na jejich letních toulkách s divadlem. Rozhodli jsme se pro Poděbrady (kde se kdysi Pepa léčil po infarktu). Lázeňský sál byl narvaný stovkami vděčných diváků. V té době Pepu doma ještě skoro nikdo neznal, ale pokaždé, když vystoupil, tak "boural" sál. O přestávce jsme se setkali a hned jsem se rozhodl, že to je další umělec, kterého pozvu do Montrealu. Děkoval jsem osudu, že jsem zakoupil jeho kazetu, bez té bych ani nepoznal tak fantastického přítele a kamaráda. Bohužel za těch patnáct let tu byl jen třikrát (buď s manželkou Jarmilkou či synem Tomášem), protože k šedesátinám dostal jako "dárek" několikanásobný bypass, po kterém se již bál dalekých cest. Proto vždy když přijedeme domů (také mám hrůzu z létání, takže nemohu ani sbírat body za časté lety :-) , tak se vždy těšíme na další setkání. I když v Česku byl ještě Pepa Fousek celkem neznámý pojem, tak již dávno o něm věděl celý exil v Austrálii, Kanadě, Americe, ba i v Evropě, a miloval ho celý svět. Doma mu pomohlo, že se po rozpuštění souboru divadla osamostatnil a mohl lidem ukázat co umí. Protože jeho tvorba pramenila z jeho čistého srdce, tak si doma i ve světě získal tisíce a tisíce příznivců. Mám již z videokamery přes sto hodin "Fouska" a občas si to i s přáteli pouštíme, když na člověka přijdou někdy chmurné myšlenky, či se chceme jenom pobavit a zavzpomínat. Rád bych to dal jednou i na YouTube, až se naučím jak se to dělá a mohl se tak podělit o Pepu s celým světem. Neznám člověka s tak dobrým srdcem (i když nemocným) jako Pepu. Nechci zde zabředávat do superlativů, to ponechám jiným, ale tak jak on dovede pohladit po duši, to jsem snad ještě nezažil. Je fakt, že když svým humorem tepe do všeho zla a nešvarů, tak měl, a i dnes má, "nahoře" i jinde, mnoho odpůrců. Zato lidem mluví z duše a lidé jej mají rádi víc a víc, o čemž svědčí všechna vyprodaná představení, ihned rozebrané knížky a sledovanost jeho Dobrých jiter a dalších rozhlasových pořadů. Je vidět, že jeho školou byl život, kdy od 14 let pracoval v hutích, či pásl krávy na Šumavě, nebo dělal u plynu a že svou férovost praktikuje již od dob svého boxerství, a jeho umělecké duši křesťana prospěla jak jeho umělecká fotografie, tak jeho kladenská "lumpenproletariát" poezie. Při poslechu Pepy člověk vždy potřebuje krabici "Kleenexů" (papírových kapesníků), na slzy radosti či smutku. Ale jak říká sám, radost a žal chodí pospolu, tak jako v životě. Hlavní je, že Pepa dává lidem stále naději ve vítězství dobra a bojuje proti zlu jako Don Quichotte do roztrhání těla a srdce. Pepo, k Tvým mladistvým sedmdesátinám Ti všichni přejeme ještě hodně dlouhá léta v plném zdraví, radosti v kruhu rodinném a mnoho energie, abys mohl ještě dlouho lidem rozdávat radost a potěšení ze života. Ať Tě zde andělé zanechají aspoň do stovky. To Ti přejí Láďa a kamarádi z Montrealu. 17.04.2009 |
Foto © Jan Řehounek, Pavel Loužecký, Ema Krulíková
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 16. 04. 2009.
Další články autora
- Jitka Vykopalová: „La gifle – pour ou contre? För eller emot en örfil? För eller mot att aga sina barn?
- Tora Hedin: En svensk bohemists minnen av sammetsrevolutionen
- Jitka Vykopalova: Hennes Kungliga Höghet, Kronprinsessan Victoria
- Tomas Danko – Jitka Vykopalova: Den nakna sanningen om den svenska musikbranschen II.
- Jitka Vykopalová: Člověk nemůže věřit všemu, co noviny píší!
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Dáša Cortésová |
 |
Jan Krůta |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
Josef Fousek |
 |
Rudolf Křesťan |
 |
Jaroslav Vízner |
 |
Jan Vodňanský |