Tak to vypadá, že letos česky vyšel už poslední Asterix!

Na mou duši. Jmenuje se Asterix a galský školní rok a má sice číslo 32, ale je to už 36. česky vydaný sešit, tedy když tu (a to asi nevhodně) započítám i nečíslovanou (protože naprosto nekomiksovou!) knihu Jak Obelix spadl do druidova kotle, když byl malý (1989, česky 2009).

Asterix a galský školní rok není ovšem ucelený příběhem. Jde o prachsprosté paběrky. Ta publikace nakladatelství Egmont (vydává Asterixe česky už od roku 1992) sice schlamstla Asterixových příhod minimálně hned čtrnáct (jde o to, co počítáte za regulérní příhodu), nicméně jsou prostě krátké. Ta nejdelší má, považte, jen pět stran. A kde se vzaly?

Jak správně tušíte, vynořovaly se v svět porůznu a během posledních čtyřiceti let. Lemují tak vydávání regulérních alb odstartované už rokem 1961 Asterixem z Galie, jehož tenkrát vyšlo "jen" šest tisíc výtisků. Kreslíř Albert Uderzo (nar. 25. dubna 1927), syn italských emigrantů(!), zvolnil, nicméně úplně nespí, i když poslední album Nebe mu padá na hlavu vyšlo ve Francii už roku 2005, a před sedmi lety nakreslil pro "Školní rok" jak novou obálku, tak i pět zbrusu nových stran příběhu Kykyrykix.

Kvůli pořádku ovšem teď zdůrazněme, že vůbec první verze Asterixe a galského školního vlastně vyšla už před sedmnácti roky, a to kratší. I tak se po čtyřech stech tisících výtiscích tenkrát jen zaprášilo. A dnes?

Sešit zahajuje komiksová stránka znázorňující projev galského náčelníka Majestatixe, který se kdysi, ještě v časopise Sedmička let sedmdesátých jmenoval Abraracourcix, a je to regulérní proslov přímo k nám, čtenářům. A co publikaci naopak uzavírá? Hle!

"Jak jste přišli na nápad vytvořit Asterixe?" "Kdo z vás píše a kdo kreslí?" "Ve škole jste museli mít dobré známky z latiny, ne?..." "Kdo vlastně jste?..." To jsou otázky, které nám byly kladeny často a pravidelně, René Goscinnymu a mně, vzpomíná Uderzo, "a musím na ně odpovídat ještě dnes (tj. roku 1993. Pozn. IF)… Některé nicméně doznaly jisté proměny ve srovnání s těmi, které nám byly kladeny v našich začátcích. Příklad? "Vás ty vaše pit… uživí?" Z čehož se stalo: "Vy tím musíte vydělávat pořádný prachy?"

Zmiňovaná stránka o autorech samých pak skutečně uzavírá i nejnovější české vydání alba a představuje nám příběh Zrození nápadu z 25. října 1962, díky kterému konečně i zjistíme, že ke zrození Asterixe došlo prý v jisté kavárně jménem V koutku, po čemž však rozesmáté vynálezce odvezli sanitkou.

Sešit ale obsahuje ještě jeden komiksový pohled Goscinnyho a Uderza na sebe samé. Ten vycházel na pokračování v patnácti číslech časopisu Pilot v letech 1962-63 pod titulem Obelisc´h a předestírá nám vizi, podle níž se oba autoři v jednom bretaňském přístavu setkali roku 1962 s Obelixovým potomkem (a jako by mu z oka vypadl)! "Obelisc´h" spořádá divočáka, dobromyslně je zavede domů a obeznámí s rodokmenem. Předci se mj. znali s pirátem Surcoufem či se účastnili jak válek křížových, tak té stoleté. Jeden Obelisk zvaný Palice bojoval u Poitiers pod vedením Karla Martela a marně prosil nepřítele, aby neprchal. A původní Obelix – dodavatel menhirů? Je ovšem zakladatelem dynastie, v jejímž erbu se skví pečený divočák na pozadí otevřeného chřtánu.

A Goscinny a Uderzo roku 1962? Chtějí vzít "Obelisc´e" ukázat do pařížské redakce Pilotu, ale trvá na putování s menhirem. Menhir není nejmenší a zničí autorům vůz. Pak i způsobí komplikace ve vlaku a nešťastníci jsou dokonce nuceni cestovat poštovním vagónem. Do redakce Pilota však všichni tři přece dorazí a poškodí ji jen trochu. Pro Uderza se to i stalo šancí zkarikovat celé redakční osazenstvo. Vraťme se však z tehdejší Francie až do Galie padesát let před naším letopočtem a…

Poprvé zde shromážděné krátké příhody siláka Obelixe, všemi mastmi mazaného Asterixe a mága Panoramixe přeložil do češtiny Michal Lázňovský a nejstarším z nich je dvojstránkové Galské jaro ze 17. března 1966, v kterém se hrdinové setkávají s trpaslíčkem, který přiletěl z kosmu ukončit zimu, ale zvládne to až díky Panoramixově nápoji.

Další mikrokomiks Začíná galská škola poprvé vyšel 6. 10. 1966 a na dvou stranách líčí trable s dostáváním dětiček do galských škamen, ale i se vzděláváním Obelixe samého.

7. prosince 1967 vyšlo se v časopise Pilot objevilo i dvoustránkové Prosincové jmelí o políbení mladé Halabaly: ano, ano, právě pod jmelím, ale nakonec jen psíkem Idefixem. Jak si však možná vzpomenete, pro dotyčnou měl Obelix slabost už v albu Asterix legionářem (1967).

A dál? Z 13. června 1968 pochází čtyřstránkový příběh Maskot o únosu zmíněného Idefixe (který prvně zaňafal roku 1966 v Asterixovi a cestě okolo Galie) a tento příběh byl vytvořen na přímou objednávku radnice v Romainville, aglomeraci to pařížského předměstí.

11. prosince 1969 uveřejnil Pilot i tři a půl stránky Asterixe, jak jste ho nikdy neviděli a Albert Uderzo tu až neuvěřitelně přesvědčivě karikuje všemožné styly nejrozličnějších kolegů včetně amerického Schulzova (1922-2000) stylu "snoopího". V tomto případě nekráčí ovšem o ucelený příběh, nýbrž o tři obrázky a čtyři stripy, přičemž v tom "snoopím" se ¨tzv. Rix marně pokusí dobýt Ameriku (Indiáni ho odrazí) a v parodii na Flashe Gordona nazvané Jim Astetyx najde i s druhy smysl života na Marsu, když po přistání najdou i ohavnou místní variantu římské armády.

Goscinni a Uderzo dodali ovšem k těmto "námětům" i další parodie: na komiks filozofický či psychedelický…

Další, dvoustránkový příběh Mini, midi, maxi z 2. srpna 1971 si kdysi vyžádal ženský časopis Elle: podle toho taky vypadá, čímž ho nekritizuji, nicméně tu kvůli hezké ženě vše končí pranicí.

Následující minipříběh "V roce 50 před Kristem" vyšel původně pouze v americkém časopise National Geographic(!) v květnu 1977, a to u zcela seriózního článku o Galech. Autoři se tady pokusili shrnout podstatu seriálu jen do čtyř stran a přizpůsobili se poněkud crazy stylu Toma a Jerryho. Přesto nakonec vyšlo v Americe jen jediné jejich album a 5. listopadu téhož roku scenárista Goscinny nečekaně umírá - v pouhých jedenapadesáti letech.

A další příběhy? Jednostránková Latinománie z března 1978 je stále i jeho prací a obrací v žert francouzskou kampaň oněch let zaměřenou proti tzv. frangličtině: Římany okupovaní Galové bojují s vlnou latinismů.

Z 25. října 1986 pochází pak první vydání čtyřstránkového příběhu Olympijská Lutécie nakresleného (i vč. galské Eiffelovky) na žádost pařížského starosty pro podporu olympijské kandidatury. Komiks byl souběžně zveřejněn v novinách, ale prvoplánově byl plakátem a skutečně i vyvěšován "na všech pařížských sloupech". Nepomohl. Olympijské orgány pařížskou kandidaturu nepřijaly a originál kreseb, mimochodem řečeno, nebyl autorovi nikdy vrácen. A co ještě dál? Co najdeme v posledním sešitě Asterixových příhod?

Inu, i Asterixovo narození - alias čtyři stránky z října 1994.

Dík mimořádnému číslu časopisu Pilot se tu kreslíř a tehdy už i scenárista Uderzo vrátil u příležitosti Asterixových pětatřicátých narozenin až do roku 35 "před Juliem Caesarem" a nezrekonstruoval jen narození titulního hrdiny, nýbrž i paralelní zrození Obelixovo, aby zde úspěšně předvedl… Ano, i skvělé rodiče obou borců, totiž Pralinku a Astronomixe a Želatýnu a Obelodalixe.

Nu, a taky malý bard Trubadix je už přítomen a chystá se - na větvi - opěvovat Asterixovy a Obelixovy činy, zatímco druid Panoramix je už tehdy starý a ví:"Narodili se ve stejný den a stejnou hodinu. U Teutatise, to je znamení velkého a pevného přátelství, které je bude vždy pojit!"

A co nakonec?

V květnu 2008 bylo Uderzem dokončeno nových pět stránek tzv. Kykyrykixe s podtitulem Galský kohout, které sice nenahradily nové album, ale uvnitř tohoto našeho představují fascinující grafické završení…

A P. S.?

Asterix byl - až dodnes - přeložen do více než sta jazyků a sešity náleží svým nákladem tří set milionů výtisků k nejčtenějším knihám světa. Původní scenárista René Goscinny byl navíc i autorem Šťastného Luka a Mikulášových patálií…