Přátelé: Jarmile... *27.11.1956

Rubrika: Publicistika

K jubileu neobyčejného člověka patří neobyčejná slova. A  ti, kdož měli to štěstí poznat Jarmilu Moosovou osobně, budou s námi jistě rádi souhlasit, že je-li někdo z  našeho "pozitivního kruhu" neoddiskutovalně neobyčejný, pak je to právě Jarmila.
Jako duše citlivá si zaslouží spoustu milých, krásných a hřejivých slov, která jí pohladí po srdíčku, nejlépe pak ve verších, což ovšem není právě naší doménou (na to jsou jiní, níže povolanější).
Nám tedy nezbývá, než zcela prozaicky zvolat: "Hynku, Viléme ..., nechte už tu Jarmilu chvíli na pokoji, ať má čas na Pozitivní noviny...!" 
Jako bych už slyšel Hynka i Viléma, jak hledají mezi těmi slovy skryté jinotaje, ale my si jen pokorně děláme nárok na její nemalé schopnosti literární, jazykozpytné a mnohé jiné, abychom se také trošku ohřáli v její nekonečné mateřské náruči.

K významnému životnímu jubileu Ti, Jarmilko naše milená, přejeme jen a jen to, co Ty sama si přeješ ze všeho nejvíce (a co je veřejnosti do toho, o čem to je .... Hlavně, když to víš Ty!)

Pavel Loužecký
a Václav Židek rukou nerozdílnou
připíjejí černým pivem ke světlým zítřkům
Jarmile

 
Ruku v ruce
tváří v tvář
nad hlavou GIN svatozář
jdeme přáti bytosti
poetické od kosti.
 
Štěstí lásku
zdraví sílu
vše nejlepší pro Jarmilu
týdny jenom veselé
přejí Ti Tví
POZITIVNÍ PŘÁTELÉ

 
Petra Haasová & company
 
Tvé jméno je Mech
 
Tam, kde jsem se narodil a  vyrostl, stojí mohutný les. Rostou tam smrky, duby, buky, a také je tam březový háj. A pod tím je mlází a  tráva a mech. Když jsme chodili za školu, nebo později, když mi život dával do těla, když mi někdo zemřel, nebo když jsem ve svých trampotách nevěděl kudy kam, chodíval jsem tam. Lehl jsem si do mechu, koukal na oblohu, naslouchal šumění lesa. Někdy jsem tam usnul a, probuzen večerním chladem, jsem pak prokřehlý pospíchal domů. Třeba nastuzený, ale šťastný.
 
Vaše moudrá a hebká slova, paní Jarmilo, hladí a konejší a utěšují bolavou duši, jsou vláhou a okrasou všemu, kde se vyskytnou. 
 
Jak taky jinak – vždyť Vaše jméno je Mech.
 
S dokonalou úctou a přáním dobrého zdraví
Váš Zdislav Wegner

Jarmilce Moosové

k jejímu životnímu "jubéliu" (jak říkával M. Horníček) bych chtěl popřát pevné zdraví, štěstí a  další úspěchy v tvorbě, která čtenářům přináší radost stejně tak, jako nám vzácné chvíle, prožité v Jarmilčině přítomnosti.
Když jsme nedávno (Bože, vždyť už jsou to tři roky!) slavil podobné "kulatiny", říkal jsem si, že je to vlastně fajn věk.
Proč? Protože člověk sice už něco nemůže, ale také -a to je daleko důležitější - mnohé již nemusí!
Jarmilko - tak všechno nejlepší a ať Ti vinaři z  Vracova, až se zase potkáte, zahrají a zazpívají pěknou gratulační tuš! Sám na to dohlédnu!
                                                                                                          Milan Richtermoc


 

K mladému jubileu

Modlím se k bohům, vílám i lidem,
ač neznaboh poloviční,
prosím je s pokorou a klidem
zdola od pozemské výšky.
 
Ať Jarmilu jménem Moosová,
na růženci žití má jen pátý křížek,
každý po svém pro  nás zachová.
Chci se dočkat řady jejích knížek.
 
 
Klid v duši
 
Když se svědomí Tvé nebouří
a přesto srdce buší
můžeš mít klid v duši.
Možná lásku tuší,
proto asi buší.
Vichřice ať oči přimhouří.
Od srdce i mysli

Milan Dubský

Milá Jarmilko Moosová,

u příležitosti Vašeho životního jubilea přeji hodně štěstí v práci i osobním životě stále pozitivní myšlení, hodně lásky která dává životu ten správný kladný náboj a zůstaňte tak veselá jakou jsem Vás poznala.
Vaše  Helena Jarešová


Jarmilko!
Tisknu Ti pravici a  s největší upřímností přeji:
 
… ať žiješ své dny s láskou,
… ať se díky svému bohatému citu stále dokážeš
dotýkat srdíček těch druhých,
… ať Ti v nouzi podá ruku nejeden přítel,
… ať sdílíš radost s lidmi, které máš ráda,
… ať slýcháš prostou větu: „Dík, že jsi.“
                                                                               
Jana Stuchlíková
Milá Jarmilko Moosová,
hned na začátku musím důrazně připomenout, jak naprosto jedno je, že máte nějaké kulaté narozeniny. Ale protože není jedno, a není Vám jedno, co se Vám napsalo až do téhle chvíle do života, PÍŠETE.
Má milá Jarmilko - pište i dál tak, jako byste tím odháněla ten vlezlý, skoro každodenní pocit, který do nás nalévají nekonečným proudem média všeho druhu -  pocit marnosti a bezbrannosti
, kdy nám smysly tupnou  a radost ze skutečných pramenů života pořád někam utíká. Kdybych měla pojmenovat nejsilnější pocit, který mám, když "Vás čtu"  - řekla bych, že Vaše psaní je něco jako lék s  vedlejšími pozitivními účinky. Někdy hořký, i proto, že hledá pravdu - jindy hned s dodaným stetoskopem, který přikládá "ještě před požitím". Ostatně - jak jinak lze psát pro POZITIVNÍ NOVINY!  
Vaše
Alena Heinová

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 26. 11. 2006.