Petra Nachtmanová: Toaletní kumštýř / Fit dieta

Rubrika: Literatura – Zábava

TOALETNÍ  KUMŠTÝŘ
(z cyklu Pane, vy jste sova! - příběhy s hlavní rolí pro ženy)

Soňa se rozváděla mladá, přesně ve dvaceti letech a po třech měsících sladkobolestného manželství. Poté držela čtyřletý partnerský půst.
Po půstu přišla pořádná vlna. Zaplatila si dovolenou ve Španělsku a chtěla se na plné pecky rozšoupnout u písečných pláží.
Naučila se i několik potřebných frází: Te quiero - Miluji tě, Te quiero - Chci tě, No tengo dinero - Nemám peníze, Buenos días – Dobrý den a No hablo espaňol – Nemluvím španělsky.
Nu což, v hotelovém pokoji si vybalila, převlékla se do plavek, odskočila do sprchy, pak na záchod  a tam se to stalo. Zatáhla a v ruce jí zůstala celá šňůra splachovadla. Nejdřív ji udiveně pozorovala a pak se lekla.
„Bože, já to rozbila! Kolik budu platit?“
Po počátečním šoku přišlo uvolnění.
„Nic nebudu platit! V ceně je přece i případná napáchaná drobná škoda.“
Po uvolnění se dostavil druhý šok.
„No jo, ale kam to nahlásím? V recepci nikdo neumí česky.“
Úplně zapomněla na slunný den, mořské vlny a svádění u coly. Sedla si na postel se splachovadlem v ruce a přemýšlela, co s tím.
„To se musí stát zrovna mně. Já se z toho zblázním, proč jsem radši nedřepěla doma?“
Zauvažovala, že bude muset celých čtrnáct dnů splachovat kýblem. Jenže ten samozřejmě v pokoji nebyl.
„Sakra, no snad to nebudu muset splachovat skleničkou?“
Po další pětiminutovce přemýšlení dostala nápad - vyhledat si slovo „kbelík“ ve slovníku, ale po pátrací akci zjistila, že odborná kniha leží stále doma na kuchyňské lince.
„Musím ho ukrást. Nedá se nic dělat!“
Otevřela dveře pokoje a dívala se nalevo, napravo. Nikde nestál žádný uklízecí stolek, jak to znala z televize. Povzdechla si, a jelikož osud nikdy není tak krutý, náhoda jí pomohla. Z pokoje odnaproti zrovna vyšel mladík v montérkách s kladivem a kleštěmi v ruce. Na první pohled poznala, že je to ten pravý!
Záhadně se usmála:  „Buenos días, seňor.“
A dál už jen ukazovala směrem do pokoje a lákala z hotelové chodby opraváře, který byl osamocený a tedy k dispozici. Opravdového chlapa jako obrázek.
Chvilku váhal, zda-li ji má následovat, ale když řekla „Te quiero!“ usmál se a následoval ji. Zatáhla ho do koupelny a ukazovala vzhůru nad mísu.
„Houpy houpy kroupy doupy BUM!“ podle ní použila srozumitelná mezinárodní slova. Dřív než mladý muž pochopil, ukazovala zase směrem na postel „Te quiero!“
Odložil si nářadí na zem a následoval ji. Ona skočila doprostřed postele pro utržené splachovadlo a hupsla zase svižně na zem, ve chvíli kdy se k ní tak romanticky nakláněl snědými tvářemi, hnědýma očima a černými vlasy. Když se přiblížil na dotek, předala mu obsah ruky.
Zase ukazovala.
„Houpy houpy splách! Sakra to splachovadlo tam připevněte. No hablo espaňol.“
Pozoroval, co to vlastně drží, a jakmile se dostal z překvapení, sebral svoje nářadí a houpavé během chvilky připevnil.
Poděkovala, zavřela za ním dveře, vyzkoušela si opravenou  věc a sedla zničeně na postel.
„To jsem se zapotila, teď jdu na chlapy.“
A pět minut ještě seděla, promítala si předešlý čas jako film pro pamětníky.
„Teda, já jsem kráva, to svět neviděl. Takovej hezkej skoropanic, a já ho nechám připevňovat to pos.....ssssss.“
A celý pobyt litovala, že se nenaučila raději         Pane, mladý člověče
                                                                        Láska je prchlivá, uteče
                                                                        Nevěště šňůru a svlečte se!
Protože to by měla opraváře a utěšitele na celý pobyt při ruce.    
FIT DIETA
( z cyklu Dietní poselství z hvězdy čokolád)
 
Dieta bez diety jako Sojeta bez Sojety. Sojeta byla opravdový mluvící vzor z pravidel pouličního pravopisu. Negramotná, jak jsem posléze zjistila.
Pocházela z blíže neurčené části proslulé Sibiře. Jméno chatrče, odkud pocházela, je fuk, protože když se řekne Sibiř, každý si představí sníh, vánici, vyhnanství, a když svobodného člověka, tak jen z posledních sil padajícího do soukromého majetku zmrzlých smrtiděr.
Sojeta byla známá čarodějka, vědma a míchačka léčivých nápojů. Občas jsem jí sloužila jako pokusný králík, když chtěla vyzkoušet pravdivost předpokládaných účinků.
„Chočeš byt?“
„Nechci byt, mám dům po prarodičích.“
„Chočeš byť fiť?“
„Fiť-nefiť, stejně zemřu mladá a krásná, protože si neumím nic odříct a to je hřích, za který mi bude z osudu  vyškrtnuta dlouhověkost.“
„Neblbni, osud pšelštíš, věš mi, jsem znalec. Trochu zhubneš a....“
„No já nevím, jestli se budu cejtit hubená líp.“
„Pšečtu ti osud z teďka a potom znovu, uvidíš, bude tam změna.“
„Nic mi radši nečti nebo mě trefí šlak.“
„Tak ten hubnoucí drink vyzkoušej, Zdeno, jsi dobraja duša.“
„No jo, namíchej mi teda ten hubnoucí čaj, abych ti udělala radost. Kolik za to chceš?“
„Nič, jsi moje pšítelkyně.“
Souhlasila jsem. „Pšítelkyní“ jsem se stala před pěti lety, kdy jsem vytáhla Sojetu na houby a navíc k plným košům jsme se dostali na palouk, kde vládly temné síly, jak říkala. Děkovala mi, objímala mě štěstím a když se potřebovala „dobít“, zašla tam o půlnoci s baterkou a blikala na všechny strany.
Dnes mi také děkovala, že ji pomohu rozšířit podnikatelské aktivity o další čajový druh.
Namíchala mi směs s tím, že budu podávat týdenní hlášení o změnách, tedy hlavně o váhových úbytcích.
První týden jsem zhubla dvě kila. Nebylo se čemu divit, prospala jsem 90% volného času a je známo, že když se spí, tak se nejí a navíc se asi chrčením a mluvením ze spaní taky něco shodí.
Druhý týden jsem měla ztuhlý žaludek. Pila jsem pouze vodu, multivitamínový džus a kila bílých a fialových hroznů. Výsledek – další dvě kilča dole.
„Člověče, asi to funguje, nemám na nic chuť, tedy kromě zvracení,“ povídám jí třetí týden, „cos tam namíchala? Nedala jsi tam náhodou nějakou špatnou rostlinu, když je sbíráš při měsíčním svitu?“
„Neboj,  neotrávila bych tě. Vydrž ještě dva týdny, když se to nezlepší, namíchám něco jinýho.“
Zvracela jsem od rána do večera, hubla, měla gymnastický kruhy pod očima a chuť jen na některá jídla v prapodivných kombinacích.
„A nedostala jsem to, cos mi tam šoupla?“
„Nedostalas to? Hele a nejsi náhodou v tom?“
„Těhotná? Já?“
Pak jsem zrudla. „Asi jo.“
Pepovi praskla guma před měsícem a půl, den před odletem na půl roku do Ameriky. Zavřela jsem tehdy rychle oči, abych to neviděla a vyplašila zlé předtuchy. Čaj mi je vyvolal.
„No jo, holka, to nesmíš hubnout, když čekáš!“
Chvíli jsem se smála a chvíli brečela, pak jsem zanadávala a nechala si namíchat bylinnou směs pro lepší kojení od Sojety.
Pepa se už ze zámoří nevrátil. Pomáhám Sojetě se živností. Ukazuji zákaznicím veselého klučíka a Sojeta jim míchá silné drinky. Lékaři jim řekli, že mají pouze  20%  naděje na mateřství. Ona jim naopak předpovídá 80% úspěšných porodů.
A že se nám daří....

grafika © www.ateo.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 05. 11. 2005.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.