Literatura – Zábava
Jan Vodňanský: Bonbonus
Hledám ženu která umí bifteky / té dám přednost před něžnými doteky / Hledám ženu, která umí kulajdu / nedám pokoj, dokud si ji nenajdu / Hledám ženu která umí rizoto / když ji najdu zářím jako izotop // Jedna z mnoha Lolit / přichází mne volit / Lolito, ach Lolito / netvař se jak jelito / Vždyť to děláš pro lid //
Jaroslav Wykrent: Slušně i hanbatě
VĚDECKÉ VAROVÁNÍ // Podle všech přísně tajných zpráv od různých „kulatých“ stolů, / mění se nemoc šílených krav v chorobu úředních volů! // PRAXE JE PRAXE // Šoféři i Don Juani, jež to vskutku „umí“, / s prvním sněhem nasazují zavčas „zimní gumy“! // VÁŽNÝ PROBLÉM // Chtěl bych se „kočkovat“ na mezi s Andulou, / jenže je prosinec a dvanáct pod nulou!
Stanislav Moc: Jdeš honit krávy nebo hrát tenis?
Nejprve jsem tedy zajel do našeho Hardwaru a objednal si dva dvou set litrové plastikové sudy. Slíbili mi, že je do druhého dne dodají. Pak za Péťou, který má nejen zeleninovou zahradu, ale i veliký a hluboký trajler (přívěs). Péťovi jsem nic vysvětlovat nemusel. Jako horlivý zahradník nejenže věděl, jakými kvalitami kravský trus oplývá, ale že takový slib od připitého farmáře může také mít jen omezenou dobu platnosti.
Jitka Dolejšová: Zazvonil zvonec… a to byl teprve začátek (1/2)
Jiří a Lucie jezdí v létě rádi na dovolenou do Rakouska. Alpy jim učarovaly. To je jejich: vysokohorské túry, nahoru a zase dolů, lesními cestami i kamenitými stezkami, podél spěchajících potoků s průzračnou nebo mléčně zelenkavou vodou, se stále se měnící kulisou kamenných velikánů…
Omladzovacia kúra
Raz ráno som vstala s predsavzatím, že niečo musím pre seba urobiť. Päťdesiatka na krku, vlasy šedivé, telo mľandravé, tvár samá vráska a ja som sa doposiaľ nečinne pozerala, ako čas vykonáva na mne túto skazu.
Ladislav Gerendáš: Sousedská jednoho houslisty
V jednom okresním městě žil Franta Kabeš. Houslista. Říkali mu Paganýny. I když hrál daleko hůře než Paganini. Přesto byl Franta Kabeš nejlepším houslistou v baráku. A to měl ten barák šest poschodí! Každý den po práci si Franta ty housle strkal pod bradu, zatímco sousedé na něj ze všech stran bouchali a volali, aby si je už konečně strčil někam jinam.
Jitka Dolejšová: Študáci a kantoři s úsměvem
Karel Sabina pocházel z nemanželského manželství – Přemysla Otakara II. probodli, a pak ho 17 ranami dodělali, tedy dorazili – Musíme si prověřit správnost údajů, které chceme prověřovat – První fáze řešení problému je zjištění, že to problém je, tedy že jde o problém – Marie Terezie zavedla reformu školnictví – Opěrná soustava nám umožňuje vzpříčeně stát – Kdo má příčně plochou nohu, měl by chodit hodně bos, aby měl podélně plochou nohu, což je lepší – Úryvek hudby byl z Labutího jezera od Evžena Oněgina.
Stanislav Moc: Zmýlená se neplatí
Jednou nám prodejce dal adresu a vysvětlil, že majitel nebude doma, ale abychom šli zadem, že nechal otevřené dveře u prádelny, abychom se do domu dostali. Klimatizaci jsme měli v obýváku zasadit doprostřed stěny, v které nebylo ani okno ani dveře. Taková stěna že je v obýváku jen jedna, takže se nemůžeme mýlit.
Petra Haasová: Haló, gratulujeme!
„Haló, dovolali jsme se k vám správně?“ zaskřehotal mi do ucha naléhavý ženský hlas a já si asi po stopadesáté uvědomila, že to nebyl až tak dobrý nápad pořídit si domů „pevnou linku“. Navíc, otázky tohoto typu řadím zásadně do kategorie těch, na které je lépe neodpovídat, pokud následujících pár měsíců nechcete vést vleklé soudní spory za urážku na cti.
Zkušenosti nad zlato
Řízením nevyzpytatelného osudu jsem se ocitla při hledání zaměstnání tam, kde by mě mí známí a přátelé nikdy nehledali. Honosný titul „asistentka ředitele úseku pojištění motorových vozidel“, zářící z mých nových vizitek, v mém blízkém okolí způsobil menší chaos. V kancelářích nového pracoviště se hemžili odborníci přes auta, kladli mi zasvěcené otázky a já jsem je nezasvěceně, zato se širokým vševědoucím úsměvem, odkazovala tam, kde se většinou nic nedozvěděli (no, alespoň vypili dobré kafe a pokonverzovali o počasí).
Stanislav Moc: Stres
Jenže po skončení jsem zjistil, že na mém záchodě chybí papír. Sebral jsem tedy šaty z háčku, a abych nic neztratil, tak jsem si je omotal kolem ruky, v které jsem držel ručník. Vyšel jsem ven a fakt nevím, co mě to posedlo, ale místo do jiné kabiny jsem vklouzl do záchodu pro disabled people. Asi jsem předpokládal, že tam papír určitě bude.
Jitka Dolejšová: Krajíc pohody ke snídani od Rochefoucalda a Senecy
Rozum neumí příliš dlouho hrát úlohu srdce. Slabost je jediná chyba, kterou nemůžeme napravit. Slovy můžeš zatajit, co chceš. Skutky tě prozradí. Spory by netrvaly tak dlouho, kdyby byla chyba jen na jedné straně. Tělesná práce osvobozuje od duševních bolů. Ten, kdo opravdu miluje, nepozná téměř nikdy, kdy ho ten druhý přestal milovat. Zdravý lidský rozum nepřisuzujeme téměř nikomu, leda tomu, kdo je našeho mínění. Zklamat se není taková hanba, jako nedůvěřovat.
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (15)
Teď, co každý dělal na jiné stavbě, stal se problém auta akutní. Franta s ním jezdit nemohl a já jsem pochopitelně jezdil, takže jsme se začali přít i o benzín a bylo dost těžké odhadnout moji spotřebu, společnou a jen Frantovu spotřebu, protože já jsem se bránil tím, že když ho někam vezu, není to moje spotřeba, ale jenom jeho.
strana 1 / 22