Literatura – Zábava

Špecialisti / Všetko viem / Tréning

Mestská väznica mala veľmi dobrú povesť. Chýry o jej úspechoch v prevýchove narušených existencií sa dostali až za hranice. Niet divu. Tamojší psychológ vedel citlivo vystihnúť, čo sa v jeho zverencoch skrýva.Vražedné, násilnícke, či zlodejské chúťky obyvateľov nápravnovýchovného zariadenia úspešne liečil prácou. Áno, dobre počujete, prácou. A nie hocijakou. Ale šitou priamo na telo.

Miloslav Švandrlík: Pojedeš, Liduško? | Dovolená

Hory — to je nádhera, Liduško. Prvně jsem tam byl s Bořivojem už před válkou. Bořivoj tenkrát zabloudil ve vánici a našli ho až za týden úplně zmrzlého. Jo jo, hory — to je bílá pohádka, Liduško. Pepan Tejželů, možná, že ho znáš, si tam zlomil nohu na dvakrát. Chudák — dodnes mu to nesrostlo, a jaký to byl fotbalista!

Ivan Kolařík: KOLONOSKOPIE - kukátko tajné intimnosti

Upozorňuji, že se mi tato procedura, které se pravidelně po řadu let podrobuji, vůbec, ale vůbec nelíbí. Naopak! Naplňuje mě neutuchající hrůzou, zvláště od té doby, co se mě kolega nejapně zeptal: “Jak to víš, že to byl prst?” I když svému urologovi důvěřuji, protože je to slušný člověk od rodiny, kolegova otázka moji důvěru přece jenom trochu nahlodala a při potupné proceduře čínského urologa bedlivě pozoruji.

Milan Prokš: Tučňák ve fraku

Protialkoholická poradna, poliklinika na nábřeží Klementa Gottwalda, někdy uprostřed sedmdesátých let minulého století. "Tak, pane Novák, dáme si takový test." Schoulená postava na rozvrzané židli si poposedne."Budu vám říkat různá slova a vy hned odpovíte, co vás první napadne. Bez rozmýšlení." "Ale pane doktore..."

Emília Molčániová: Kto sa smeje naposledy / Prvá lastovicka

Haluzina sa vracal z dovolenky až z druhej polovice zemegule. Spoznal exotiku tamojších končín, bol ako čokoláda a ideálne oddýchnutý. Zacnelo sa mu opäť po nejakej kujonovine. A tak si kúpil v miestnom obchode 2 kilogramy sklenárskeho gitu na tmelenie okenných tabúľ, zabalil ich do igelitu, urobil z nich úhľadné balíčky a každý previazal tenkým špagátom. „Vystrelím si z colníkov, budú si myslieť, že som pašerákom drog.“

Emília Molčániová: Báječná dovolenka | Automechanik | Nový šéf

Nevedeli sme sa dočkať. Už len dva týždne, už len týždeň, počítali sme. Konečne nastal deň nástupu na dovolenku. Deti, nakoniec aj my, rodičia, sme sa na to naše veľké dobrodružstvo tešili ako blázni. Na druhej pologuli Zeme sme ešte neboli, a to sme už pochodili kadečo. Batožiny sme mali ako výskumníci idúci na severný pól prinajmenšom na tri mesiace. Zatiaľ sme mali namierené do civilizovaného sveta, do vychýrenej destinácie Thajska.

Emília Molčániová: Fľaša | Golf | Drama lásky

Ach, drahý, ty si nezabudol na naše výročie! Tie kvety sú nádherné! Ale poď, ja mám pre teba tiež prekvapenie.“ „Slávnostná večera pri sviečkach!“ „Áno, drahý. Pripravila som ti menu, aké si zaslúžiš, ťu, ťu, ťu, cmuk. Predjedlom sú artičokami plnené teľacie medailóniky v tirolskej omáčke a za tým budú nasledovať tvoje obľúbené krevety v župane so syrovými kroketkami. Dnes sa mi mimoriadne vydarili.“ „Tak, drahá, pripime si na naše štyri šťastné roky manželstva... Čo to vlastne pijeme, drahá?“

Emília Molčániová: Beh o život | Čo človek neurobí pre... | Otec

Dobre som to vymyslela. Spojila som príjemné s užitočným. Kým iní idú z práce električkou, ja si zatrénujem. Dopravou mi cesta trvá tridsať minút, rýchlou chôdzou necelých štyridsať a skratkou cez park, keď poklus striedam so šprintom, asi desať minút. Musím však povedať, že sa neustále zlepšujem, už iba deväť a pol. Ako sekretárka sa v práci nepretrhnem, a tak sa mne, ktorá bola od malička zvyknutá športovať, pohyb žiada. O piatej mám „padla“ a potom nastupuje môj obvyklý dennodenný rituál: lodičky putujú do tašky a obúvam si tenisky.

Jitka Dolejšová: Petr a slečna k nakousnutí

Když dosáhl Petr věku Abraháma, oslavil to jaksepatří. Pořád vypadal dobře, oblékal se mladistvě, začínající břicho zatahoval a řídnoucí vlasy se stále daly upravit do moderní podoby elegantně nedbalého účesu. Odjakživa se mu líbily ženy a nebránil se ani občasnému flirtu na pracovišti. Jednoho dne do vedlejšího oddělení nastoupila Ona.

Jitka Dolejšová: Pozitivní bakaláři (1)

Také v době „totality“ bylo zvykem, že kvůli dobré péči nebo za kvalitně odvedenou práci dostávali lékaři všimné formou obálky či jiného prezentu. Nakonec, proč neodměnit lékaře za to, že se pacientovi věnoval a přivedl jej zpět mezi živé a zdravé. Člověk rád zaplatil. Lékaře bylo třeba si předcházet.

Ivan Kolařík: Jak jsem se stal prodavačem kol

Další příležitost, kterou jsem s vděkem uvítal, je možnost pokradmo nahlédnout krásným cyklistkám za výstřih, když je posazuji na sedadla kol a snažím se, aby byl posez pohodlný. Tuto veskrze příjemnou proceduru s krasavicemi co možná nejvíce prodlužuji, drže přední kolo mezi koleny s cyklistkou ohnutou jako luk nad řídítky s ňadry přímo před mým nosem.

Pavel Pávek: Přátelé komsomolci

Souška vstoupila do šesté B s nebývalou důstojností a rozjásanou lící. Lidem světa znalejším než žákům šesté třídy základní devítileté školy by to bylo.podezřelé, neb učitelka ruského jazyka byla proslavená věčně nasupeným výrazem, pro který jí kolegové přezdívali Nina Varanovna.

Ivan Kolařík: Nostalgická zastavení a český diplomat

Jak tak jdu k budce vedle parkovacího prostoru nemohu si nevšimnout nablýskané Hondy, která se vyjímá mezi zaprášenými obyčejnými auty. A ejhle! Honda má diplomatické číslo! A ještě jednou ejhle! Vedle čísla veliká značka CZ! “ No, tak to vidíš, takhle si bolševik-diplomat užívá na úkor pracujícího lidu,” řekl jsem si. “Však ti ukážu zač je toho loket!”

Elena Paclová: Láááska / Slůvko

Nejsem už nejmladší, v mém věku se citové vztahy už lehce nenavazují, přesto dnes hrdě říkám: Mám přítele! Když jsme se poprvé setkali, nebyl rád. Jeho rodina někam odjela a osud tomu chtěl, že byl nucen strávit tento čas v mé blízkosti. Mně se tento štíhlý, urostlý, mladý krasavec s plavnou chůzí zalíbil na první pohled a přiznávám, že jsem o jeho přízeň usilovala.

strana 1 / 22

Další strana »