Literatura – Zábava

Vlasta Smržová: Jak jsem nebyla znásilněna

V posledních letech se s násilím přímo roztrhl pytel. Nemine takřka den, aby se v černé kronice neobjevil nějaký případ loupežného přepadení nebo i znásilnění. Mělo mi to být varováním, abych nechodila do lesa neozbrojena. Ale nebylo. Zprvu jsem sice s sebou nosila podomácku vyrobenou pistoli ještě po nebožtíkovi, jenže byla těžká a mačkala mi v košíku houby.

Milan Prokš: Tučňák ve fraku

Protialkoholická poradna, poliklinika na nábřeží Klementa Gottwalda, někdy uprostřed sedmdesátých let minulého století. "Tak, pane Novák, dáme si takový test." Schoulená postava na rozvrzané židli si poposedne."Budu vám říkat různá slova a vy hned odpovíte, co vás první napadne. Bez rozmýšlení." "Ale pane doktore..."

Vladislav Neužil: Neobvyklá výmluva

Pepča (jinak Pepino, Pepík nebo Pepan) občas potřeboval vypadnout z práce v pracovní době. No, na tom by nebylo nic divného, to občas potřebuje každý. Jenže Pepča byl expert, nebo jak on říkal exprt, a toho vypadávání dost zneužíval. Postupně mu však začaly docházet pádné důvody pro zdůvodnitelné a alespoň trochu omluvitelné odchody.

Ivo Jahelka: Něco na uklidnění

„Souhlasíte s návrhem na rozvod, který podal váš manžel?“ otázala se soudkyně paní, kterou jsem v tomto řízení zastupoval. „Já,…totiž…“ - z očí jí vytryskly slzy, což se někdy v soudní síni stává, zejména pokud si manžel najde jinou, mladší, a to byl i tento případ. Příští okamžiky se tedy nesly ve znamení vzlykání, posmrkávání, zajíkání; zkrátka paní nebyla schopna říct souvisle ani jak se jmenuje.

Dělostřelecká baterie

„Co smněééješ klááácku, co smněééješ, marš za dvéérše, ja tě naúúčim znati!“ Posílání za dveře bylo Theofánovou specialitou. Najednou bylo za dveřmi i dvacet studentů a zbytek se otřásal obavami, kdy dostane pro nic za nic kouli. Ostatní profesoři to už dobře znali, a když byl někde přede dveřmi větší shluk, znamenalo to, že tam vyučuje Theofán.

Emília Molčániová: Môj dom, môj hrad | Najvyššia šarža | Niekto to rád pripálené

Milý zlodej, keďže sme odišli na dovolenku a naisto vieme, že sa u nás zastavíš, nechávame ti tento list, prilepený na dverách, aby si si ho všimol skôr, než vkročíš do bytu. Aj ty si len človek a zaslúžiš si z našej strany ohľaduplnosť. Keď budeš otvárať vchodové dvere, daj pozor, aby ti pri páčení zámky nevyskočila pružina. Vo vedľajšom vchode sa to stalo Jožovi Kuracinovi a odvtedy nevidí na pravé oko.

Naše rodinné dialogy

Dopoledne jsme byli s tříletou dcerkou v kostele u jesliček. Odpoledne jsme pekli vánoční cukroví a zpívali vánoční koledy. "Vzpomeneš si, co je to Betlém?" "Jo, to je taková díra, v tom je kráva a nad ní svítí baterka" ■ "Neválej se po těch schodech, pak se budeš divit, jak máš umazanou bundu." "Já se divit nebudu, máma se bude divit!"

Vladislav Neužil | Jitka Dolejšová: Příběhy z hor

Byl nádherný zimní den. Teplota něco málo pod nulou, kolem pětadvaceti centimetrů čerstvě napadaného „prašanu“, občas vysvitlo i slunce. Ideální den pro „běžkaře“. Mezi nimi jsem ovšem nemohl chybět ani já. Tenkrát mně bylo něco málo přes třicet a cítil jsem se ve výborné fyzické formě. Běh na lyžích jsem miloval.

Jitka Dolejšová: Rodinné dialogy I. / Podzimní poezie

Život přináší spoustu drobných veselých korálků v rodinném balení – různé „přežblepty“, „hlášky“, vtipné odpovědi potomků atd., které se pak v rodině tradují. Jistě je znáte i z Vašich domovů. Chcete se o ně podělit i s ostatními čtenáři? Napište nám je do Pozitivních novin… Může tak vzniknout originální „Lékárnička první pomoci PN“, která bude obsahovat podobné léčivé „kapičky“ a „pilulky“, které můžete užívat v případě nepohody bez lékařského předpisu.

Miloslav Švandrlík: Oběť přírody

Je mi silně proti mysli chodit za cizí ženou. Za vlastní ovšem chodit nemohu, protože ta mi utekla loni až kamsi k Uherskému Hradišti s nějakým Maštalířem. Byl to vdovec a lakýrník. Teď žije s mou ženou na hromádce a jí prý tam říkají gazdina roba.

Břetislav Stejskal: Vozejk zdarma

Před dveřmi, které vědí, kdy se mají otevřít a kdy zavřít (kde jsou ty časy, že jsme se jim obdivovali v Praze na letišti), tedy před těmito dveřmi mladík vycházející s prázdným vozíkem. Já: „Za kolik mi ten vozík prodáte?“ „Za pět korun.“ Otevřel jsem peněženku. Tam pětikoruna není. Z drobných se pět korun nedá sestavit. Desetikorunová mince tam není.

Ivo Jahelka: Balada o domácích pracech paní Růži

Paní Růža stála nad hromadou prádla, / ráda, že to prádlo bez problémů zvládla. / Jeden kousek zůstal ušpiněnej silně – / manželovy gatě, který nosí v dílně. / Paní Růža vzdychla: „Zatracenej Karel, / zas se v práci otřel o asfaltu barel. / Tohle vyprat nejde, budu muset zjistit, / čím takovej sajrajt nechá se vyčistit.“

Ivan Kolařík: Úvaha o taxikářích

Všeobecně řečeno nás však mají lidé rádi, protože jim poskytujeme spolehlivé služby, ke kterým patří někdy i zprostředkování ložnice. To nadšeně vítají zvláště pasažéři mladí, kteří se v ranních hodinách plni něhy a alkoholu vracejí z nočních klubů a nemohou vyznání lásky jeden k druhému vydržet, než je dovezeme domů.

Vladimír Vondráček: Nemožné ihned, zázraky do dvou měsíců

Je opravdu velmi zvláštní, že se ještě k 1. listopadu zachovala optimistická rčení, která se zmiňují o babím létě. A jedno z nich je i velmi poetické – Kolem Všech svatých slunce ještě uroní slzu babího léta! To by snad šlo přijmout, ovšem na pováženou je další rčení – Léto Všech svatých trvá tři hodiny, tři dny nebo také tři týdny!

strana 1 / 22

Další strana »