Literatura – Zábava
Ladislav Křivánek: Anglická královna a Pepa Fousek
Za pár hodin, kupodivu stále ještě dost střízlivého, mne již limuzina odvážela z londýnského letiště. Konečně jsme dorazili před Buckinghamský palác, královna čekala venku u vrat a z dlouhé chvíle mávala přihlížejícím davům. Když se mi podařilo dostat z auta ven, zahlédl jsem v davu Pepu Fouska s jeho ženou Jarmilkou a ještě jim stihl zamávat.
Emília Molčániová: Áno, drahá | Bumerang | Dobre využitý čas
Konečne! Nemôžem tomu uveriť, že mám pokoj od tej bosorky. Júj, keby tak vedela, ako som ju nazval, tá by vybuchla ako odpálená nálož. To sa jej páčilo, keď som sa stále krútil okolo nej: Áno miláčik, pravdaže drahá, samozrejme poklad… Dosť! Mám toho už plné zuby, a preto som odišiel z domu. Vykračujem si po meste s rukami vo vreckách a z plných pľúc vdychujem nádherný pocit slobody. Dvadsať rokov mi pije krv, nuž nie div, že som chudokrvný.
Emília Molčániová: Jubileum | Reklamácia | Roztržitý pán profesor
„Mucinko môj, a či ty vieš, aký je dnes dátum v kalendári?“ „Neviem, drahá. Aký?“ „Cukríček môj, máme jubileum, už sme spolu celé tri týždne. Cmuk, cmuk, cmuk... Zlatko, čo by si povedal, keby sme si urobili slávnostnú večeru pri sviečkach?“ „Dobrý nápad, pampúšik, cmuk, cmuk, cmuk...“ „Povedz, chrobáčik, čo by si chcel na večeru?“ „Len teba, anjelik...“ „Ale, láska moja, veď musíme aj jesť. Teší ma, že som pre teba na zjedenie, ťu, ťu, ťu, ale, myslela som tým, čo by som ti mala navariť.“ „Ty by si pre mňa niečo uvarila, drahá? A mohol by som chcieť to, čo mám najradšej?“ „Pravdaže, holúbok, len si povedz, čo by si rád, všetko ti splním.“
Vladislav Neužil: Nedělní výlet
Potom jsme se všichni odebrali do hospody, protože nebožtík se prý musí zapít a Alois byl veselý člověk, který by nebyl rád, kdyby se moc dlouho truchlilo. Na stolech bylo plno různého jídla, pití a sladkostí, až se mi sbíhaly sliny. To už se tatínkovi přestávalo líbit: „Přece na tu hostinu nemůžeme jít,“ prohlásil rázně a strkal nás ven.
Vladislav Neužil: Krocan
Můj příběh se odehrál na konci druhé světové války v době okupace, kdy Čechy a Morava byly součástí Velkoněmecké říše. Psal se r. 1944. Němci prohrávali a českému národu se žilo dosti bídně. Mladší generace zná tuto dobu většinou pouze z vyprávění svých babiček a dědečků, kteří tuto dobu prožívali jako děti.
Miloslav Švandrlík: Oběť přírody
Je mi silně proti mysli chodit za cizí ženou. Za vlastní ovšem chodit nemohu, protože ta mi utekla loni až kamsi k Uherskému Hradišti s nějakým Maštalířem. Byl to vdovec a lakýrník. Teď žije s mou ženou na hromádce a jí prý tam říkají gazdina roba.
Jan Řehounek: Ve třídě byl rachot
Ve třídě byl rachot. Venca Šašek vzal Pepíčkovi Růžičkovi bačkoru a s Vaňousem si s ní házeli. Lítali při tom po lavicích, přičemž Šáša rozšlápnul Janďurce pero. Ta začala nepříčetně ječet. Do hry, která se postupně měnila ve vybíjenou, se vložil i Krejčík a Brďa. Šplh Veselý, který měl službu, začal na tabuli zapisovat jména kluků, kteří blbli. Za to slíznul od Krejčíka buchanec.
Mirek Koutský: Není putyka jako putyka
Minulou noc jsem spal až kupodivu dobře.Vstával jsem něco po jedenácté, avšak stále jsem se cítil děsně unavený. Náhle se dostavilo prudké bušení srdce.To trvalo asi 25 minut, v cca tří minutových intervalech. Zmocnila se mě panika, v minulosti jsem měl určitě srdeční potíže, ale nic takového jako teď. Nejprve jsem chtěl zajít na zdravotní středisko, které je téměř za rohem nebo dokonce zavolat pohotovost.
Jitka Dolejšová: Rodičovská škola
Být dítětem je složité: …Se učit; se učit; se učit. // Být rodičem je složité: ..Učit, učit, učit. // Rodič si myslí, že všechno ví nejlépe. Dítě ví, že si rodič myslí, že všechno ví nejlépe. Rodič si myslí, že dítě neví, že si rodič myslí, že všechno ví nejlépe. Toť originální škola rodičovská.
Vladimír Kulíček: Jak sloužili jsme za Čepičky aneb Úspěch "Tabákového kapitána" (3)
Přišlo to najednou jako úder z nebes. Rozkaz, aby se všichni hudebníci i s nástroji dostavili k udanému datu a hodině k rotě C. Stalo se samozřejmě – kde jinde – v Kujebině, v první polovině padesátých let u leteckého spojovacího pluku. Bylo to neobvyklé. Obyčejně jsme si termíny zkoušek domlouvali sami podle potřeby, ať již pro obsazení dechové hudby, nebo v obsazení univerzálním pro veřejná vystoupení, bály, plesy nebo jen vesnické tancovačky.
Petra Haasová: Léto je super, když…..
Letos jsem opět svým hodinovým pobytem v trafice uvedla prodavačku do transu, takže jsem odcházela nejen s půlkilovou náloží krásně barevných časopisů, ale navíc s návodem, jak zničit nenáviděnou celulitidu pomocí mačkaných brambor smíchaných s hoblinami. Doma jsem se s tužkou v ruce uhnízdila na gauči uprostřed té záplavy informací a receptů a soustředěně jsem vypisovala všechny nezbytné kosmetické přípravky a modely, které mi toto léto určitě nesmí chybět, abych dobyla když ne svět, tak alespoň pláž Copacabanna.
Ivan Kolařík: Úvaha o bolesti
Již od pradávna se nám matky snaží namluvit, že porodní bolesti jsou vskutku strašlivá záležitost. Je rovněž všeobecně známo, že díky hrozným bolestem novopečené maminky po zdárně provedeném porodu záhy přestanou milovat manžele, milence a otce svých ratolestí, kteří ukrutnou bolest způsobili v první řadě.
Emília Molčániová: Revízia | Informačka | Malý nedostatok
„Prosím Vás, dobre som tu v turistickej informačnej kancelárii?“ „Pravdaže. Vitajte! Čím vám môžeme poslúžiť?“ „No, pani, potreboval by som vedieť, kde sa nachádza WC:“ „Chcete pisoár, alebo kabínku?“ „To je jedno.“ „Toaletný papier jedno, dvojvrstvý, biely, krepovaný, v kotúčiku, alebo skladaný?“ „Preboha dajte, aký máte.“ „Použijete aj umývadlo?“ „Samozrejme, ako inak.“ „Vodu teplú, studenú, mydlo tekuté, alebo v kocke, uterák, alebo fén?“ „Pre mňa, za mňa, nech je ten záchod aj zlatom vykladaný, len ma rýchlo vpustite, lebo to už nevydržím.“ „Nuž, aby som vám pravdu povedala, my tu záchody nemáme. Teda, aspoň v tomto čase.“
Ivan Kolařík: Rybářem proti své vůli
Já jsem krapátko zvadnul, protože rybaření bylo to poslední, co jsem měl na mysli na chatě provádět. Jo, takhle ježdění na milovaném kolečku, majznutí do golfového míčku, procházky po pláži, chlemtání piva, to prosím ano. Ale RYBAŘENÍ? Ani nápad, protože vězte, že jsem rybáři vždycky hluboce opovrhoval.
strana 1 / 22