Literatura – Zábava

Dělostřelecká baterie

„Co smněééješ klááácku, co smněééješ, marš za dvéérše, ja tě naúúčim znati!“ Posílání za dveře bylo Theofánovou specialitou. Najednou bylo za dveřmi i dvacet studentů a zbytek se otřásal obavami, kdy dostane pro nic za nic kouli. Ostatní profesoři to už dobře znali, a když byl někde přede dveřmi větší shluk, znamenalo to, že tam vyučuje Theofán.

Anastázia Mahovská: Tý brďo! Tam ti maj kluky!

Renda mluvila bez nadechnutí o tom, jak už měla dost těch okoukaných zákazníků, co ji nestydatě vydírali, že dostane tu zakázku, až když s nimi půjde na večeři, že bývalý šéf už byl taky pořád a pořád víc a více dotěrnější a začínal být nezvladatelný, protože už jej odmítala celou věčnost.

Vladimír Kulíček: O Valdovi a chlapečkovi se štětečkem

Bylo sváteční nedělní odpoledne, spokojeně jsem dojídal oběd, když z rohu pokoje, kde se způsobně usadil můj Kolja, aby dal najevo, že nežebrá, se najednou ozvalo: „Můžu?“ „Co, můžeš? Nic nedostaneš!“ „Já nic nechci, já se chci jenom na něco zeptat!“ „Nemůžeš!“ „Proč nemůžu?“ „Protože teď jím a při jídle se nemluví. To bys už mohl vědět.

Ivo Jahelka: BALADA O  MIKULÁŠSKÉ NADÍLCE

Na Svatýho Mikuláše / zneužili anděla, / kdo takové hříchy páše, / to se přece nedělá. / Anděl byla Božena, koleda, dvěma čerty zmožena, kole, koleda. / Nadílku jí schovali, koleda, / nemravně se chovali, kole, koleda. / Nebe, peklo, Lucifer, / to nebylo kluci fér, / s nezletilým andělem / páchat hříchy na těle.

Miroslav Sígl: Čtyři předvánoční příběhy s „ř“

Ředkvičky k večeři měl stařičký Říha z Řeže. Přijeli příbuzní. Přivezli řepu a řádkovač. Vytvoří třicet řádků pro řepu, příště přijedou do příjemného prostředí. Říkali, že po ředkvičce se říhá, přičemž řepa, řapíky, řebříček přinášejí stařečkům přece jen střevní střídmost. Stařičký Říha neříhal, ale řval, vyřítil se s řetězem a řemenem, příbuzným se podařilo přikrýt na střeše pod řešetem s ředidlem.

Ladislav Křivánek: Anglická královna a Pepa Fousek

Za pár hodin, kupodivu stále ještě dost střízlivého, mne již limuzina odvážela z londýnského letiště. Konečně jsme dorazili před Buckinghamský palác, královna čekala venku u vrat a z dlouhé chvíle mávala přihlížejícím davům. Když se mi podařilo dostat z auta ven, zahlédl jsem v davu Pepu Fouska s jeho ženou Jarmilkou a ještě jim stihl zamávat.

Ivan Kraus: Svetr s jeleny

Svetr s jeleny, dostal jsem ho k Vánocům. Byl černý s třemi bílými jeleny, kteří po mé hrudi táhli saně. Byl to neobyčejný svetr, odolný, že ho neprofoukl ani nejsilnější vítr. Stejně dobře odolával dešti. Spolužáci mi ho záviděli a měli proč. Liják máčel jejich svetýrky, až zplihly, avšak můj svetr zůstal netknutý.

Jitka Dolejšová: Rodinné dialogy I. / Podzimní poezie

Život přináší spoustu drobných veselých korálků v rodinném balení – různé „přežblepty“, „hlášky“, vtipné odpovědi potomků atd., které se pak v rodině tradují. Jistě je znáte i z Vašich domovů. Chcete se o ně podělit i s ostatními čtenáři? Napište nám je do Pozitivních novin… Může tak vzniknout originální „Lékárnička první pomoci PN“, která bude obsahovat podobné léčivé „kapičky“ a „pilulky“, které můžete užívat v případě nepohody bez lékařského předpisu.

Emília Molčániová: Alexander | Porucha | Piráti z 1. A

„Haló, je tam televízna show? Čítal som v tlači, že hľadáte umelcov, ktorí ovládajú niečo neobyčajné, atraktívne. Ešte stále platí vaša ponuka?“ „Áno. Máte niečo do nášho programu?“ „Možno. Tak, napríklad, odrecitujem všetky vybrané slová, základné i odvodené.“ „Ale, prosím vás, to predsa vie každý tretiak základnej školy. My hľadáme niečo nezvyčajné, čo tu ešte nebolo.“

Jitka Dolejšová: Made in Německo

Hlavním důvodem jeho radosti však bylo to, že Růženka jezdila, jako jedna z mála obyvatel Československa, do západního Německa a vždycky domů něco přivezla. Copak hadříky a botky, nad tím mávl rukou, ať si holka užije. Ale kromě toho to byla třeba výtečná káva, lahodné sýry, úžasný gel na holení – něco, co se tady nesehnalo, leda přes Tuzex.

Mirek Koutský: Není putyka jako putyka

Minulou noc jsem spal až kupodivu dobře.Vstával jsem něco po jedenácté, avšak stále jsem se cítil děsně unavený. Náhle se dostavilo prudké bušení srdce.To trvalo asi 25 minut, v cca tří minutových intervalech. Zmocnila se mě panika, v minulosti jsem měl určitě srdeční potíže, ale nic takového jako teď. Nejprve jsem chtěl zajít na zdravotní středisko, které je téměř za rohem nebo dokonce zavolat pohotovost.

Jak jsme se v kultuře rozšoupli

Běžel začátek padesátých let, když jsem „ordinoval“ na vojně v Kujebině u útvaru, patřícímu našemu letectvu. Šlo tehdy především o to, aby voják byl bojeschopný a mohl tak ochránit socialistický řád před rejdy prožluklých imperialistů.

Jaroslav Wykrent: Slušně i hanbatě

VĚDECKÉ VAROVÁNÍ // Podle všech přísně tajných zpráv od různých „kulatých“ stolů, / mění se nemoc šílených krav v chorobu úředních volů! // PRAXE JE PRAXE // Šoféři i Don Juani, jež to vskutku „umí“, / s prvním sněhem nasazují zavčas „zimní gumy“! // VÁŽNÝ PROBLÉM // Chtěl bych se „kočkovat“ na mezi s Andulou, / jenže je prosinec a dvanáct pod nulou!

Ivan Kolařík: O lásce k umění - "Doktor" kulisákem v Národním

Mistra Nedbala jsem osobně poznal během filmování pro mě neslavných „Zákopů”. A tak jsem si jednou dodal kuráž a po představení “Romeo a Julie” jsem ho oslovil s prosbou jestli by mně nemohl laskavě poradit s přípravou na příští zkoušky na DAMU, kde v té době také přednášel. Změřil si mě od hlavy k patě a pak k mému úžasu řekl, abych si připravil nějaký monolog a navštívil ho u něj doma.

strana 1 / 22

Další strana »