Literatura – Zábava

Milan Prokš: Tučňák ve fraku

Protialkoholická poradna, poliklinika na nábřeží Klementa Gottwalda, někdy uprostřed sedmdesátých let minulého století. "Tak, pane Novák, dáme si takový test." Schoulená postava na rozvrzané židli si poposedne."Budu vám říkat různá slova a vy hned odpovíte, co vás první napadne. Bez rozmýšlení." "Ale pane doktore..."

Emília Molčániová: Báječná dovolenka | Automechanik | Nový šéf

Nevedeli sme sa dočkať. Už len dva týždne, už len týždeň, počítali sme. Konečne nastal deň nástupu na dovolenku. Deti, nakoniec aj my, rodičia, sme sa na to naše veľké dobrodružstvo tešili ako blázni. Na druhej pologuli Zeme sme ešte neboli, a to sme už pochodili kadečo. Batožiny sme mali ako výskumníci idúci na severný pól prinajmenšom na tri mesiace. Zatiaľ sme mali namierené do civilizovaného sveta, do vychýrenej destinácie Thajska.

Austrálie - můj osud (5)

Že se v Austrálii pije pivo a nikoli víno, jsme už věděli. Dokonce jsme i věděli, že australské pivo je mnohem silnější, protože jsme to brzo po Petrově příjezdu vyzkoušeli. S překvapením jsme zjistili, že i když se plechovky obsahem nevyrovnají českému půllitru, jejich potence je ve zdejším klimatu značně vyšší. Sotva jsme vyšli z hospodského přítmí na slunce, už se nám motaly hlavy. Také jsme museli konstatovat, že australské pivo se pít dá a jediné, co nám na něm vadilo, bylo, že ho všude měli tak šíleně přechlazené, až nás brněly zuby.

Pavel Landa: U kadeřnice

„Co to bude, dámy?“ „Chtěla bych tady pro dceru takové ty světlejší pruhy. Víte, takové ty - - „ „Samozřejmě. Vím přesně. Melír. Na to je speciální čepice. Vypadá jako na koupání. Jsou v ní otvory, a těma dírama se vytáhnou prameny vlasů. Dělá se to háčkem na háčkování. Vytažené prameny se pak odbarví. Je to ono, viďte? Určitě. Jenomže my tu čepici nemáme. Takže kdybyste to laskavě zkusily někde jinde.“ „Já nemyslela odbarvit celou hlavu. Jenom udělat světlejší pruhy.“ „Určitě, madam. Melír. Slečně bude slušet.“

Emília Molčániová: Beh o život | Čo človek neurobí pre... | Otec

Dobre som to vymyslela. Spojila som príjemné s užitočným. Kým iní idú z práce električkou, ja si zatrénujem. Dopravou mi cesta trvá tridsať minút, rýchlou chôdzou necelých štyridsať a skratkou cez park, keď poklus striedam so šprintom, asi desať minút. Musím však povedať, že sa neustále zlepšujem, už iba deväť a pol. Ako sekretárka sa v práci nepretrhnem, a tak sa mne, ktorá bola od malička zvyknutá športovať, pohyb žiada. O piatej mám „padla“ a potom nastupuje môj obvyklý dennodenný rituál: lodičky putujú do tašky a obúvam si tenisky.

Jitka Dolejšová: Pozitivní bakaláři (1)

Také v době „totality“ bylo zvykem, že kvůli dobré péči nebo za kvalitně odvedenou práci dostávali lékaři všimné formou obálky či jiného prezentu. Nakonec, proč neodměnit lékaře za to, že se pacientovi věnoval a přivedl jej zpět mezi živé a zdravé. Člověk rád zaplatil. Lékaře bylo třeba si předcházet.

Libuše Čiháková: Praštěnka / Odříkaného největší krajíc ...

Stojím na zahradě pod košatým javorem, sypu ptákům do krmítka, až se zrnka rozletují na mechem porostlou mohylku. Čas adventní, čas vánoční... Před pěti lety se nám touto dobou narodila koťata. Jedno z nich bylo postižené. Hlavičku mělo otočenou dozadu, v dlaních bylo sotva vidět. Neutratili jsme je - byly Vánoce.

Ivo Jahelka: BALADA O  MIKULÁŠSKÉ NADÍLCE

Na Svatýho Mikuláše / zneužili anděla, / kdo takové hříchy páše, / to se přece nedělá. / Anděl byla Božena, koleda, dvěma čerty zmožena, kole, koleda. / Nadílku jí schovali, koleda, / nemravně se chovali, kole, koleda. / Nebe, peklo, Lucifer, / to nebylo kluci fér, / s nezletilým andělem / páchat hříchy na těle.

Miloslav Švandrlík: Polepšení výtržníků

Do přestupní stanice Pižlanda přijel motorový vlak z Houskova a vzápětí jiný ze Žemlova. Část cestujících se vrhla do nádražní restaurace, aby při chladném moku počkala na patřičnou přípoj. Mezi čekajícími byli i Josef Štolba a Jaromír Výkvět. Posadili se k témuž stolu, což zřejmě neměli dělat. Den byl horký a pivo mělo říz. Štolba s Výkvětem si počali vyměňovat názory.

Stanislav Moc: Máma a inženýr

Tohle všechno mám rád, ale hlavně tam jezdím proto, že mně každý rok máma vyhrožuje, že už to je moje poslední šance, kdy ji mohu ještě vidět… Letos jí bylo 86 a, i když mně vyhrožuje, tak na ten odchod za tátou vůbec nepospíchá, ba ani nevypadá.

Jitka Dolejšová: Made in Německo

Hlavním důvodem jeho radosti však bylo to, že Růženka jezdila, jako jedna z mála obyvatel Československa, do západního Německa a vždycky domů něco přivezla. Copak hadříky a botky, nad tím mávl rukou, ať si holka užije. Ale kromě toho to byla třeba výtečná káva, lahodné sýry, úžasný gel na holení – něco, co se tady nesehnalo, leda přes Tuzex.

Stanislav Moc: Nová Panda

Nová Panda nás překvapila. Nejen výzdobou, která byla užasná, všude samé zlato, červené závěsy, draci viseli ze stropu a vzduchem se linula vůně kadidla podbarvená jakoby z dáli vřískavou čínskou hudbou. Na tanečním parketu se vlnila Číňanka v masce s napůl stopy dlouhými nehty a účesem vysoko vyčesaným.

Ivan Kolařík: Neobvyklá rozjímání nad výkonem povolání

Zrovna tak se nikdo nepozastaví nad tím, že se z chlapce, který od mládí místo hraní kuliček dával přednost mnohem zábavnější hře s děvčaty na doktory a na maminku a na tatínka, vyklube lékař, který to velkou pílí nakonec dotáhne až na věhlasného gynekologa.

Ivo Jahelka: Veřejnost v soudní síni

„Povstaňte a poslyšte rozsudek jménem republiky…“ Bylo ospalé letní odpoledne, když soudce okresního soudu začal předepsaným způsobem vyhlašovat své rozhodnutí. Obžalovaný – známá to firma, nebyl evidentně v nejlepší kondici a zejména stoj spatný mu činil značné obtíže. Na vině byly dva litry čůča, které si dal na posilněnou před tímto procesem v nálevně zvané příznačně „Krmelec“.

strana 1 / 22

Další strana »