Zábava

Ivo Jahelka: Veřejnost v soudní síni

Zábava Literatura

„Povstaňte a poslyšte rozsudek jménem republiky…“ Bylo ospalé letní odpoledne, když soudce okresního soudu začal předepsaným způsobem vyhlašovat své rozhodnutí. Obžalovaný – známá to firma, nebyl evidentně v nejlepší kondici a zejména stoj spatný mu činil značné obtíže. Na vině byly dva litry čůča, které si dal na posilněnou před tímto procesem v nálevně zvané příznačně „Krmelec“.

Ladislav Háva: Cosinus úhlu větší než jedna - světový unikát

Zábava Literatura

Stalo se to v době vojenských kateder na vysokých školách. Na škole, kde jsem studoval, přednášeli armádní důstojníci, z nichž jeden měl velmi chabé znalosti. To se sice o něm vědělo, ale na škole zůstával dál. Postupně byli tito důstojníci v hodnostech povyšováni, ale když chtěl i velitel získat další frčku navíc, nezbylo mu nic jiného, než aby jako posledního povýšil i tohoto, s prominutím, blba.

Miloslav Švandrlík: Přijde Mutějíček?/ Vytáhl mě Hejblík

Zábava Literatura

Každý večer, krátce předtím, než usnu, si říkám: „Teď by měl přijít Mutějíček a požádat mě o ruku mé dcery!“ Při této představě se vždycky slastně zachvěji. Neboť je jasné, že bych s Mutějíčkem vyrazil dveře. Vypadalo by to asi takto: Mutějíček by se dostavil ve svátečním oděvu a v ruce by třímal kytku. Jeho nesympatická tvář by se chvěla obavami a vyprahlé rty by cosi naléhavě ševelily.

Emília Molčániová: MHD – to je ono | Problém bude inde | Pôžička

Zábava Literatura

Pokazilo sa mi auto. Toho som sa najviac obávala, pretože som bez neho neurobila po meste ani krok. Hrozila som sa cestovania mestskou hromadnou dopravou. Stačilo mi počúvať tie chýry, ktoré kolovali ako postrach verejnosti. A teraz je to tu. Musím zakúsiť nepohodu, utrpenie, možno aj boj o holý život. Celú noc som nedokázala od strachu ani zaspať a lúčila som sa so životom. Pred dvadsiatimi rokmi ma seklo v krížoch a odvtedy chodím zohnutá takmer do pravého uhla. Prešla som stovkami rúk našich i zahraničných odborníkov, kadejakých šarlatánov a nič.

Jitka Dolejšová: Petr a slečna k nakousnutí

Zábava Literatura

Když dosáhl Petr věku Abraháma, oslavil to jaksepatří. Pořád vypadal dobře, oblékal se mladistvě, začínající břicho zatahoval a řídnoucí vlasy se stále daly upravit do moderní podoby elegantně nedbalého účesu. Odjakživa se mu líbily ženy a nebránil se ani občasnému flirtu na pracovišti. Jednoho dne do vedlejšího oddělení nastoupila Ona.

Stanislav Moc: Zmýlená se neplatí

Zábava Literatura

Jednou nám prodejce dal adresu a vysvětlil, že majitel nebude doma, ale abychom šli zadem, že nechal otevřené dveře u prádelny, abychom se do domu dostali. Klimatizaci jsme měli v obýváku zasadit doprostřed stěny, v které nebylo ani okno ani dveře. Taková stěna že je v obýváku jen jedna, takže se nemůžeme mýlit.

Emília Molčániová: Báječná dovolenka | Automechanik | Nový šéf

Zábava Literatura

Nevedeli sme sa dočkať. Už len dva týždne, už len týždeň, počítali sme. Konečne nastal deň nástupu na dovolenku. Deti, nakoniec aj my, rodičia, sme sa na to naše veľké dobrodružstvo tešili ako blázni. Na druhej pologuli Zeme sme ešte neboli, a to sme už pochodili kadečo. Batožiny sme mali ako výskumníci idúci na severný pól prinajmenšom na tri mesiace. Zatiaľ sme mali namierené do civilizovaného sveta, do vychýrenej destinácie Thajska.

Jan Řehounek: Vyhřezlá plotýnka

Zábava Literatura

„Když se po šedesátce ráno probudíš a nic tě nebolí, jsi mrtvej!“ tvrdí moudré české přísloví. Nevěřil jsem, když mi ho při dovršení šedesátky zkušeností poučení kamarádi připomínali. Cítil jsem se gerojem, zkrátka furt mladej kluk. Jenže ta mrcha příroda to jaksi nebrala na vědomí. Jednoho rána jsem se probudil a evidentně jsem mrtvej nebyl. Dokonce až tak, že jsem nemohl vstát z postele. Uprostřed zad nad lopatkami se mi uhnízdila palčivá bolest přecházející do pravé ruky.

Jitka Dolejšová: Rodinné dialogy I. / Podzimní poezie

Zábava Literatura

Život přináší spoustu drobných veselých korálků v rodinném balení – různé „přežblepty“, „hlášky“, vtipné odpovědi potomků atd., které se pak v rodině tradují. Jistě je znáte i z Vašich domovů. Chcete se o ně podělit i s ostatními čtenáři? Napište nám je do Pozitivních novin… Může tak vzniknout originální „Lékárnička první pomoci PN“, která bude obsahovat podobné léčivé „kapičky“ a „pilulky“, které můžete užívat v případě nepohody bez lékařského předpisu.

Miloslav Švandrlík: Chalupa po dědečkovi

Zábava Literatura

Dědeček tiše zesnul a já jsem zdědil chalupu. Žádný zázrak. Střecha děravá, nábytek prolezlý červotočem a o podlahách vůbec nemluvím. Jelikož sám bydlím v pěkném rodinném domku opodál, uvítal jsem zájem pana Jupikáčka z Prahy a nevlídnou nemovitost mu prodal za padesát tisíc.Obchod byl uzavřen a já jsem si mnul ruce.

Ivan Kolařík: Policejní dar (2.)

Zábava Literatura

“Jo, kamaráde, to jsme na ty hajzly estébáky konečně vyzráli. Krátce po revoluci jim všechno vzali a Volhy jsme podědili my, kteří jsme donedávna jezdili ve starých Škodovkách,” vysvětlil ochotně můj nový přítel Franta. Ten mi taky řekl, jak chlapi od kriminálky neměli estébáky rádi, protože jim do řemesla strkali nos a kolikrát jim narušili dlouhodobé vyšetřování.

Miloslav Švandrlík: Tatínek se kutálel / Modrojasný potůček

Zábava Literatura

Mezi vápencovými a klikavcovými skalami se vinul modrojasný potůček. Voněl palůvkou a tyživcem, voda byla chladná jako mračník právě vytáhnutý z ledového žizu. Byl krásný letní den. Makůvky, horské tífky a batužníky pronikavě voněly. Ze zátočiny vyběhlo děvče. Bylo oděno v lehké kmunkové šaty, na hlavě mělo vitínový šátek s bílými kvítky notejlu. Rozhlédlo se kolem.

Jan Řehounek: Tebe bych poznala i po padesáti letech!

Zábava Literatura

Po chvíli se otevřely dveře a dovnitř vplulo cosi, co vypadalo jako zápasník sumo v křiklavě rudých ženských šatech. Ona dáma se rozhlédla po přítomných, rozhodila ruce a zaječela: „Ahój, děcká!“ Udělala pár kroků a najednou se vrhla ke mně. Hlasem operní subrety zvolala: „Pepku, ty jeden kluku, ty vypadáš furt stejně! Tebe bych poznala i po padesáti letech!“

Ivan Kolařík: Neúspěšný hráč

Zábava Literatura

I přesto, že jsem důchodce, tak se na úterní obědy v klubu vojáků, kteří sloužili vlasti na různých bojištích a přežili, vždycky těším jako malý kluk. A to z několika důvodů. Předně jako penzista dostanu na oběd velikou slevu deseti procent a potom tam vaří báječné ryby, které jsou bez kostí a tak křehounké, že se v bezzubé puse přímo rozplývají na jazyku.

Ladislav Gerendáš: Vítězný únor

Zábava Literatura

Šedesát let uplynulo / když se soudruh vrátil z hradu / padal sníh a trochu dulo / pak jsem přišel o zahradu // Šedesát let už je v trapu / vše odplulo, pryč jsou raci / co dešťů padlo do okapu / příbuzní jsou v emigraci // Šedesát let, páni, dámy ! / Těch sklínek z našich vinic! / ani mozek Dalajlámy / nechápal zrod milic /

Omladzovacia kúra

Zábava Literatura

Raz ráno som vstala s predsavzatím, že niečo musím pre seba urobiť. Päťdesiatka na krku, vlasy šedivé, telo mľandravé, tvár samá vráska a ja som sa doposiaľ nečinne pozerala, ako čas vykonáva na mne túto skazu.

Miloslav Švandrlík: Pojedeš, Liduško? | Dovolená

Zábava Literatura

Hory — to je nádhera, Liduško. Prvně jsem tam byl s Bořivojem už před válkou. Bořivoj tenkrát zabloudil ve vánici a našli ho až za týden úplně zmrzlého. Jo jo, hory — to je bílá pohádka, Liduško. Pepan Tejželů, možná, že ho znáš, si tam zlomil nohu na dvakrát. Chudák — dodnes mu to nesrostlo, a jaký to byl fotbalista!

Ivan Kolařík: KOLONOSKOPIE - kukátko tajné intimnosti

Zábava Literatura

Upozorňuji, že se mi tato procedura, které se pravidelně po řadu let podrobuji, vůbec, ale vůbec nelíbí. Naopak! Naplňuje mě neutuchající hrůzou, zvláště od té doby, co se mě kolega nejapně zeptal: “Jak to víš, že to byl prst?” I když svému urologovi důvěřuji, protože je to slušný člověk od rodiny, kolegova otázka moji důvěru přece jenom trochu nahlodala a při potupné proceduře čínského urologa bedlivě pozoruji.

Jitka Dolejšová: Škola, základ života?

Zábava Literatura

Bylo horké zářijové odpoledne. Autobus narvaný k prasknutí. V něm také já se svým synem – prvňáčkem. „Tak co ses nového ve škole naučil?“, zeptala jsem se jako obvykle. A syn jako obvykle odpověděl: „Nic.“Autobus se konečně dokodrcal do zastávky, kde jsme také chtěli vystupovat. Lidé se mačkali, strkali a tlačili u dveří.

Miloslav Švandrlík: Kritika ředitele Hryzaty | Co zmůžeš proti pokroku

Zábava Literatura

Josef Hryzata chmuřil své ředitelské čelo. Tvářil se, jako by požil libru drceného skla. Svíral křečovitě zápisník a v očích se mu objevil výraz tatranského sviště, napadeného orlem. Josef Hryzata, úhrnem řečeno, upadl do nálady krajně ponuré. Nelze se mu divit. Kritika, která pravě dopadala na jeho hlavu, byla tvrdá a nekompromisní. Bez ohledu na jeho mocenské postavení ředitele.

Celkem se zde nachází 298 článků

Další strana »