Literatura – Zábava

Jitka Dolejšová: Krajíc pohody ke snídani od Rochefoucalda a Senecy

Rozum neumí příliš dlouho hrát úlohu srdce. Slabost je jediná chyba, kterou nemůžeme napravit. Slovy můžeš zatajit, co chceš. Skutky tě prozradí. Spory by netrvaly tak dlouho, kdyby byla chyba jen na jedné straně. Tělesná práce osvobozuje od duševních bolů. Ten, kdo opravdu miluje, nepozná téměř nikdy, kdy ho ten druhý přestal milovat. Zdravý lidský rozum nepřisuzujeme téměř nikomu, leda tomu, kdo je našeho mínění. Zklamat se není taková hanba, jako nedůvěřovat.

Libuše Čiháková: Myší problémy

Moje kamarádka Dana se snad nebojí ničeho. Od jara do podzimu žije na samotě u lesa úplně sama, a klidně, třeba o půlnoci, jde ven se psem. Všichni se jí obdivujeme. „Moc mě nechvalte,“ říká. „Kdybyste věděli, co se mnou dokáže udělat sebemenší myška! Jenže není divu. Kvůli ní jsem se předčasně narodila, vdala a málem rozvedla."

Ivan Kolařík: Další štace po světě - Jak přežil jsem přistání

První pocit strachu na mě přišel, když jsem místo uhlazeného, elegantního pilota s prošedivělými skráněmi a v parádní uniformě, spatřil upoceného tlusťocha v ušmudlané košili a džínsách. Ten se ztěží narval do pilotního sedadla, zatímco podobně vyhlížející letuška roznášela teplou vodu. Na to konto jsem došel k závěru, že tento let nemůže dopadnout dobře.

Václav Čapek: Slovník jazyka našeho (M-Ž)

MANŽELSTVÍ - spojení domácího života s noční službou. MELOMAN - člověk, který když slyší v koupelně zpívat hezkou dívku, přikládá ke klíčové dírce ucho. MOL - perverzní stvoření, které tráví léto v kožichu a zimu v plavkách. MOZEK - ústrojí, díky kterému si myslíme, že myslíme. MUŽ - inteligentní domácí stvoření, které ví, co chce žena povědět, ještě dříve, než to řekne po třetí.

Stanislav Moc: Policajti

Je to moc výhodný“, tvrdil Ivoušek: „žena od něj kupuje ten zasranej prášek a von zase nevidí, když občas uděláme nějakej ten přestupeček. Tuhle jsem jel stovkou v osmdesáti kilometrový zóně a najednou za mnou policejní auto. Okamžitě jsem zpomalil na osmdesát. Nezastavili mě, ale pořád mě sledovali a jeli těsně za mnou.

Jitka Dolejšová: Jménem (Murphyho) zákona

Když o dovolené vyfotíte manžela, vypadá na snímcích daleko lépe než vy, když vás fotí on. || Vždycky usne dřív ten, který chrápe. || Máslo je ztuhlé přímo úměrně k tomu, jak jsou měkké rohlíky. || Domácí práce je taková práce, které si nikdo nevšimne – leda když není hotová. || Vedlejší fronta postupuje rychleji. Jakmile přejdete do vedlejší fronty, začne postupovat rychleji ta, kterou jste opustili.

Emília Molčániová: Kde se stala chyba? / Monológ / Daignóza

Keď Florián vychádzal z ambulancie, bolo na ňom zjavne vidno, že je roztrpčený. To, čo mu lekár oznámil, ho úplne vyviedlo z rovnováhy. Podľa neho nemusel byť k nemu až natoľko krutý a povedať mu pravdu rovno do očí. Ako sa má teraz zachovať? Keď sa to dozvedia jeho dobrí kamaráti, všetci do jedného ho opustia, taká abnormalita nie je v našich končinách bežná a pre ich ďalšie priateľstvo ani prípustná.

Petra Haasová: Když odpočívat, tak aktivně

Někde jsem četla, že každý má v sobě vzorec, podle kterého podvědomě jedná. Můj vzorec zní jednoznačně: můj nápad jak strávit dovolenou + jeho realizace = velký průšvih. Pravdou je, že mi můj vzorec občas někdo ukradne a já potom, se špatně skrývaným zadostiučiněním, pozoruji jeho důsledky na okolí.

Petra Haasová: Léto je super, když…..

Letos jsem opět svým hodinovým pobytem v trafice uvedla prodavačku do transu, takže jsem odcházela nejen s půlkilovou náloží krásně barevných časopisů, ale navíc s návodem, jak zničit nenáviděnou celulitidu pomocí mačkaných brambor smíchaných s hoblinami. Doma jsem se s tužkou v ruce uhnízdila na gauči uprostřed té záplavy informací a receptů a soustředěně jsem vypisovala všechny nezbytné kosmetické přípravky a modely, které mi toto léto určitě nesmí chybět, abych dobyla když ne svět, tak alespoň pláž Copacabanna.

Ivan Kolařík: Neúspěšný hráč

I přesto, že jsem důchodce, tak se na úterní obědy v klubu vojáků, kteří sloužili vlasti na různých bojištích a přežili, vždycky těším jako malý kluk. A to z několika důvodů. Předně jako penzista dostanu na oběd velikou slevu deseti procent a potom tam vaří báječné ryby, které jsou bez kostí a tak křehounké, že se v bezzubé puse přímo rozplývají na jazyku.

Ivo Jahelka: Kdo nepracuje, ať nejí

„Kdo nepracuje, ať nejí“, praví lidové pořekadlo, a taky „bez práce nejsou koláče“ a „práce matka pokroku“ (to už ovšem není přísloví, ale budovatelské moudro). Někteří z vás jistě pamatují dobu, kdy občan měl sice právo na práci, ale zároveň také povinnost pracovat. Kdo nepracoval, byl darmojed a trestní zákon na něho měl paragraf 203, v němž byla skutková podstata trestného činu příživnictví upravena následovně:

Ivan Kolařík: Rybářem proti své vůli

Já jsem krapátko zvadnul, protože rybaření bylo to poslední, co jsem měl na mysli na chatě provádět. Jo, takhle ježdění na milovaném kolečku, majznutí do golfového míčku, procházky po pláži, chlemtání piva, to prosím ano. Ale RYBAŘENÍ? Ani nápad, protože vězte, že jsem rybáři vždycky hluboce opovrhoval.

Jitka Krpensky: Zubař

Ne že by návštěva zubaře byla cílem jejích snů. Ale co člověk neudělá pro své dítě. Tedy dítě – Ivě je 23 a chce se vdávat. No právě. Martin je milý a šikovný kluk, sice ještě studuje, ale už poslední rok. Jeho maminka, jak se zdá, je taky v pořádku, ale co se neví, je tatínek - zubař. Martin o něm moc nemluví, jen že si s mamkou nerozuměli, a že se s ním občas vídá.

Ivan Kolařík: Úvaha o spaní

Nedávno jsem měl po dlouhé době zase jednou příležitost vydat se vlakem do města. Jako za dob, kdy jsem ještě nebyl důchodce, jsem se přinutil vstát brzičko ráno, abych chytil vlak, kterým jsem po dlouhá léta jezdil do práce. Cestování ráno je vždycky příjemnější, protože vlak je plný krásně vonících krasavic a vymydlených úředníků, kteří dají člověku zapomenout na chmurné grafitti a špínu kolem.

strana 1 / 22

Další strana »