Literatura – Zábava

Miroslav Horníček: Dobře naladěné myšlenky

Na záložce společného vydání knih Miroslava Horníčka Dobře utajené housle a Jablko je vinno se dočteme, že „obliba literárních prací Miroslava Horníčka pramení z autorovy schopnosti kultivovaně, neotřele, s laskavým humorem i s vážným zaujetím vyprávět o zdánlivě všedních, obyčejných jevech a věcech našeho života.“ To sedí.

Libuše Čiháková: Jak se vlk nažral ....

Už jsem se tenkrát na to manželovo žabaření nemohla dívat. To bylo samé: "Prosím vás, nemáte, prosím vás, nedalo by se u vás koupit...," no prostě samé prosím, prosím, ale výsledek jaksi nikde. "Tak sakra," bouchla jsem pěstí do stolu. "Chceš si to auto vůbec koupit, nebo čekáš až ti spadne z nebe?" "Koupit auto chci," řekl tiše a celý se přikrčil. "Ale pět tisíc navíc nedám!"

Vladimír Kulíček: Prezervativní story

Před více než 40 lety jsem pracoval v útvaru, který měl honosný vědecký název a každý v něm měl svůj odpovědný úkol, ale podnik nás využíval k hašení různých „požárů“, prostě když něco „hořelo“ - ať již ve výrobě nebo v montáži. Neměli jsme prostředky, přístroje, devizy, často ani dost zkušeností, ale je zajímavé, že jsme si obvykle nějak poradili, i když třeba na koleně.

Stanislav Moc: Jdeš honit krávy nebo hrát tenis?

Nejprve jsem tedy zajel do našeho Hardwaru a objednal si dva dvou set litrové plastikové sudy. Slíbili mi, že je do druhého dne dodají. Pak za Péťou, který má nejen zeleninovou zahradu, ale i veliký a hluboký trajler (přívěs). Péťovi jsem nic vysvětlovat nemusel. Jako horlivý zahradník nejenže věděl, jakými kvalitami kravský trus oplývá, ale že takový slib od připitého farmáře může také mít jen omezenou dobu platnosti.

Omladzovacia kúra

Raz ráno som vstala s predsavzatím, že niečo musím pre seba urobiť. Päťdesiatka na krku, vlasy šedivé, telo mľandravé, tvár samá vráska a ja som sa doposiaľ nečinne pozerala, ako čas vykonáva na mne túto skazu.

Jitka Dolejšová: Škola, základ života?

Bylo horké zářijové odpoledne. Autobus narvaný k prasknutí. V něm také já se svým synem – prvňáčkem. „Tak co ses nového ve škole naučil?“, zeptala jsem se jako obvykle. A syn jako obvykle odpověděl: „Nic.“Autobus se konečně dokodrcal do zastávky, kde jsme také chtěli vystupovat. Lidé se mačkali, strkali a tlačili u dveří.

Stanislav Moc: Benji, ty hajzle, kde si?

Jinak to byl pes dobrák, který by neublížil nikomu, ba ani vykradačům bytů, natož náhodným pervertům. Jednoho takového jsem vyplašil, když se pokoušel oknem u naší koupelny sledovat mou ženu ve sprše. Chlap seskočil z plotu k sousedům a od nich na chodník a jal se uhánět po silnici od nás.

Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (21)

Po několika dnech nám bylo jasné, že Samuelovi vadíme. Tenkrát jsem ještě netušil, že ne my všichni, že jenom Franta. Pan Vstap byl zkušený a vytušil, jak to dopadne, když nás nechá bydlet u sebe. Měl ještě jednu dceru, která se už narodila v Austrálii a česky neuměla. Té bylo patnáct let, ale vypadala na osmnáct a mně se zdálo, že po mně kouká.

Zelený strom života

V životě každého „čerstvého“ řidiče nastane po úspěšném složení řidičské zkoušky složité období. Pokud se jedná o nadšence, který dychtí vrhnout se po hlavě do automobilového ruchu a vychutnat si okamžitě slasti a strasti života ...

Emília Molčániová: Narodeniny | Nesplnená úloha | Nové sako

Ženy… Načo sú vlastne ženy? Túto otázku som si často kládol. Zistil som, že sú úplne zbytočné, aspoň mne vôbec nechýbajú. A naviac, keď som videl, aké problémy mali s nimi doma moji kolegovia Fero a Ondro. Ďakujem, neprosím, zaobídem sa aj bez nich. Prečo si zbytočne komplikovať život? Mám svoju prácu, občas si zájdem s kamarátmi na vínko a nemusím sa nikomu vyhovárať a spovedať, kde som bol, s kým a prečo tak dlho. Živiť naviac ešte jeden krk a potom i deti?

KURVÍTKO

Určitě jste si všimli že pokud nějaké zařízení rozeberete a zase složíte, zbude na stole jedna součástka, která nikde neschází a přitom vše normálně funguje. Po čase jsem přišel na příčinu. Ta věc, co zbyla, se nazývá kurvítko a slouží k tomu, aby se zařízení rozbilo přesně týden po skončení záruky. Takže pár dní před koncem záruční doby stačí mašinku rozebrat a znovu složit, kurvítko zahodit a je na dlouhou dobu klid.

Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (17)

Jel jsem podél pobřeží na sever a byl sám se sebou maximálně spokojen. Za rok a dva měsíce jsem se naučil v Sydney celkem slušně anglicky, vyučil zlatníkem, měl svoje auto a jel za dobrodružstvím. Co více jsem si mohl přát? Připadal jsem si ovšem více jako kovboj než zlatník. Na hlavě jsem měl slaměné sombrero, za pasem nůž na házení, který jsem celkem slušně ovládal a vzadu v autě pár věcí na campování.

Ivan Kolařík: Další štace po světě - Zlatá Evropa!

Opět jsem byl ubytován na policejní akademii, kde jsem musel přežívat na úplně nejstrašnějších jídlech mého života. Ale policajti to byli dobří a bodří a navíc s nima byla náramná legrace. A strašně chlastali. To bych jim ovšem neměl tak za zlé, ale že si tam „hrnou“ teplé pivo a rozplývají se nad tím, to pokládám za vrchol kulturní zaostalosti. Jiná zem, jiný mrav, řekl jsem si již po kolikáté.

Zkušenosti nad zlato

Řízením nevyzpytatelného osudu jsem se ocitla při hledání zaměstnání tam, kde by mě mí známí a přátelé nikdy nehledali. Honosný titul „asistentka ředitele úseku pojištění motorových vozidel“, zářící z mých nových vizitek, v mém blízkém okolí způsobil menší chaos. V kancelářích nového pracoviště se hemžili odborníci přes auta, kladli mi zasvěcené otázky a já jsem je nezasvěceně, zato se širokým vševědoucím úsměvem, odkazovala tam, kde se většinou nic nedozvěděli (no, alespoň vypili dobré kafe a pokonverzovali o počasí).

strana 1 / 22

Další strana »