Literatura – Zábava

Ivan Kolařík: Rybářem proti své vůli

Já jsem krapátko zvadnul, protože rybaření bylo to poslední, co jsem měl na mysli na chatě provádět. Jo, takhle ježdění na milovaném kolečku, majznutí do golfového míčku, procházky po pláži, chlemtání piva, to prosím ano. Ale RYBAŘENÍ? Ani nápad, protože vězte, že jsem rybáři vždycky hluboce opovrhoval.

Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (10a)

Mužská část hospod sestávala většinou z betonové podlahy, aby se dala dobře ostříkat hadicí. A to bylo namnoze třeba, protože hospody otvíraly v půl šesté a většina pijáků se tedy snažila opít za pouhé dvě hodiny třicet. To byl pro mnohé nadlidský úkol, především ta rychlost pití a tak se často stávalo, že to co v hospodě vypili tam i nechali a krásně vyblití se vraceli s prázdným žaludkem ke svým rodinám a k večeři.

Petra Haasová: Tomu ty říkáš ostuda?

Nikdy nepřestanu být vděčná zvukaři, kterého pohotově napadlo vložit do aparatury CD s náladovou hudbou a vysvobodit mě tím ze strnulosti. Hodila jsem do obecenstva úsměv šťastného dementa a odkráčela do zákulisí. Tam bylo horko. Parťák ležel na zemi s nohama opřenýma o zeď a přikládal si na čelo mokrý hadr.

Jméno

Na první středeční hodině angličtiny jsme byli jen dva. Ostatní tři se z různých důvodů omluvili. Nejdřív jsme se vzájemně představili. What´s your name? My name is… Pan Jan, inženýr, měl takové hezké, typicky české příjmení, že mi ani nestálo za to si to jméno poznamenat. To si budu určitě pamatovat, myslela jsem si. Nejsem přece hloupá.

Ivan Kolařík: Úvaha o psaní nejenom milostných dopisů

Rád jsem psával dopisy. Zrovna tak jsem dopisy rád dostával. Zvláště pak, když to byly dopisy od krásných dívek. Tato psaníčka jsem nedočkavě třesoucí se rukou otevíral a chtivě hltal jejich obsah, hledaje slůvka potvrzující, že jsem v očích pisatelky neodolatelně přítažlivý princ, kterého bude milovat do konce života.

Pavel Vrána: Zdraví především

Trvá masopust a my ho u nás v chalupě letos pojali docela vážně. Ne snad, že bychom ze své stravy zcela vyloučili maso, ale pokoušíme se alespoň část denní potravinové dávky mít sestavenou tak, aby se dala označit za potravinu zdravou, nebo dokonce léčivě působící. Letos, hned z kraje roku, mi někdo z kamarádů zaslal mailem zkrácený výtah z vědecké práce německé biochemičky Dr. Johanny Budwig. Moudrá paní a nezpochybnitelná teorie.

Ladislav Gerendáš: Vítězný únor

Šedesát let uplynulo / když se soudruh vrátil z hradu / padal sníh a trochu dulo / pak jsem přišel o zahradu // Šedesát let už je v trapu / vše odplulo, pryč jsou raci / co dešťů padlo do okapu / příbuzní jsou v emigraci // Šedesát let, páni, dámy ! / Těch sklínek z našich vinic! / ani mozek Dalajlámy / nechápal zrod milic /

Dělostřelecká baterie

„Co smněééješ klááácku, co smněééješ, marš za dvéérše, ja tě naúúčim znati!“ Posílání za dveře bylo Theofánovou specialitou. Najednou bylo za dveřmi i dvacet studentů a zbytek se otřásal obavami, kdy dostane pro nic za nic kouli. Ostatní profesoři to už dobře znali, a když byl někde přede dveřmi větší shluk, znamenalo to, že tam vyučuje Theofán.

Anastázia Mahovská: Tý brďo! Tam ti maj kluky!

Renda mluvila bez nadechnutí o tom, jak už měla dost těch okoukaných zákazníků, co ji nestydatě vydírali, že dostane tu zakázku, až když s nimi půjde na večeři, že bývalý šéf už byl taky pořád a pořád víc a více dotěrnější a začínal být nezvladatelný, protože už jej odmítala celou věčnost.

Vladimír Kulíček: O Valdovi a chlapečkovi se štětečkem

Bylo sváteční nedělní odpoledne, spokojeně jsem dojídal oběd, když z rohu pokoje, kde se způsobně usadil můj Kolja, aby dal najevo, že nežebrá, se najednou ozvalo: „Můžu?“ „Co, můžeš? Nic nedostaneš!“ „Já nic nechci, já se chci jenom na něco zeptat!“ „Nemůžeš!“ „Proč nemůžu?“ „Protože teď jím a při jídle se nemluví. To bys už mohl vědět.

Ivo Jahelka: BALADA O  MIKULÁŠSKÉ NADÍLCE

Na Svatýho Mikuláše / zneužili anděla, / kdo takové hříchy páše, / to se přece nedělá. / Anděl byla Božena, koleda, dvěma čerty zmožena, kole, koleda. / Nadílku jí schovali, koleda, / nemravně se chovali, kole, koleda. / Nebe, peklo, Lucifer, / to nebylo kluci fér, / s nezletilým andělem / páchat hříchy na těle.

Miroslav Sígl: Čtyři předvánoční příběhy s „ř“

Ředkvičky k večeři měl stařičký Říha z Řeže. Přijeli příbuzní. Přivezli řepu a řádkovač. Vytvoří třicet řádků pro řepu, příště přijedou do příjemného prostředí. Říkali, že po ředkvičce se říhá, přičemž řepa, řapíky, řebříček přinášejí stařečkům přece jen střevní střídmost. Stařičký Říha neříhal, ale řval, vyřítil se s řetězem a řemenem, příbuzným se podařilo přikrýt na střeše pod řešetem s ředidlem.

Ladislav Křivánek: Anglická královna a Pepa Fousek

Za pár hodin, kupodivu stále ještě dost střízlivého, mne již limuzina odvážela z londýnského letiště. Konečně jsme dorazili před Buckinghamský palác, královna čekala venku u vrat a z dlouhé chvíle mávala přihlížejícím davům. Když se mi podařilo dostat z auta ven, zahlédl jsem v davu Pepu Fouska s jeho ženou Jarmilkou a ještě jim stihl zamávat.

Ivan Kraus: Svetr s jeleny

Svetr s jeleny, dostal jsem ho k Vánocům. Byl černý s třemi bílými jeleny, kteří po mé hrudi táhli saně. Byl to neobyčejný svetr, odolný, že ho neprofoukl ani nejsilnější vítr. Stejně dobře odolával dešti. Spolužáci mi ho záviděli a měli proč. Liják máčel jejich svetýrky, až zplihly, avšak můj svetr zůstal netknutý.

strana 1 / 22

Další strana »