Vlastimil Marek: Gramofon

Rubrika: Publicistika

Lidské myšlení občas potřebuje nějakou metaforu, která přemostí oddělení levé (racionální, logické, běžné)  a pravé (vztahové, sluchové, fantazijní a intuitivní) mozkové hemisféry a pomůže tak člověku lépe pochopit smysl toho, co je sdělováno. V poslední době čtu a slýchám o celé řadě partnerských a manželských dvojic, které se tu klidněji, tu dramaticky a za obrovského emočního výdeje rozchází a rozvádí. Onen „rozdíl povah a názorů“, který je uváděn jako příčina více jak poloviny u nás tak častých rozvodů, je ale podle mne spíše sémantickým a překladatelským nedorozuměním. Muž vnímá to, co žena říká zcela jinak, než jak to ona myslí a míní. Na trhu je sice k dostání řada knih, které tyto zásadní rozdíly mezi muži a ženami – poprvé v historii lidstva! – podrobně rozebírají, ale většina ženské populace to neví nebo jí to stále nedochází. A tak si v rámci jakési prevence vypomohu metaforou gramofonu. Dnes si asi už jen pár pamětníků pouští oblíbenou hudbu na deskách na gramofonu, ale snad všichni pochopí, co mám na mysli.

Když si totiž před lety někdo neopatrně poškrábal své elpíčko (vinylový černý kotouč o průměru 30 cm, jehož drážky ukrývaly hudbu), přenoska pak v tom místě té které skladby začala přeskakovat.

Bylo to nemilé, existovaly ale fígle, jak desku vyčistit a opravit. Pokud bylo poškrábání neopravitelné, majitel téhle desky prostě přehrával jen ostatní skladby nebo nepoškrábanou stranu. Ale ani ho nenapadlo vyhodit celý gramofon!
 
Když si dnes žena, povzbuzena kamarádkami, začne detailně všímat nějaké z jejího pohledu negativní stránky svého partnera, obvykle jí pak tahle emoce přeroste přes hlavu (rozum) a za nějakou dobu je jí protivný partner celý, se vším všudy. A oheň je na střeše a pak stačí deprese před menstruací nebo dlouhodobá inverze, a žena pak, nesmyslně a zbytečně (původně kvůli celkem zanedbatelné maličkosti) vyhodí muže (gramofon) z bytu a života. Rozvod a rozchod má dlouhodobé následky, všichni si pohorší a případné děti trpí nejvíc.
 
Paralelu přehrávání (gramofonové) desky je v této souvislosti, jen z jiného úhlu pohledu, možné použít ještě jinak: myšlení je tak trochu zvyk. Mysl si zvyká, a co jednou nacvičí, toho se drží. Na jedné straně je to výhodné (nemusíme se každý den ráno znovu učit chodit a mluvit), na druhé straně, zvláště je-li třeba v závislosti na změně vnějších podmínek změnit i styl nebo nějaký detail života, jde to obvykle ztuha: tělo a mozek se brání. Zvyk je železná košile, jak věděly naše babičky, jen tak sundat ji nelze.  Když si žena navykne s kamarádkami probírat negativní vlastnosti svého partnera (a když se navíc jedna přes druhou trumfují), její mozek se tak učí a zvyká si automaticky na něho myslet v negativních souvislostech a zabarveních. Její myšlení je pak jako gramofon: obehrává stále tu samou písničku a ať její partner dělá co dělá, všechno je špatně, nikdy se nezavděčí.

Tohle je nevýhoda ženského mozku, který je, na rozdíl od mozku mužského, o 30% více  hemisférově propojen: přeháňka v jedné části způsobí emoční a logický kolaps celé mysli: vášeň a nezvládnutá emoce nahradí rozvahu a rozum.
 
Dnes ale gramofonové desky už běžně nepoužíváme: máme všichni cédéčka, a technologicky modernější přehrávače CD umožňují použít například tlačítko „repeat“, tedy opakovat buď jednu skladbu, nebo celé album (pamatujete? Elpíčko se muselo v půlce, po dvaceti minutách na talíři gramofonu otočit) stále dokola.

Na naprosté většině přehrávačů CD je ale také tlačítko „shuffle“ (náhodné přehrávání pořadí skladeb)! Terapeutický a harmonizační dopad hudby, kterou posloucháme, je takto hlubinnější a intenzivnější. Mysl, která je zvyklá v jakém pořadí písničky na cédéčku následují, po nějaké době přestává vnímat hudbu tak intenzívně (a harmonizačně), jako když byla poslouchána poprvé. Když se dívka seznámí s klukem, který se jí moc líbí, tak se jí na první schůzce při pouhém pohledu na něho rozbuší srdce, zvýší se jí tlak krve, vyplaví se hormony, zčervenají uši, rozšíří zorničky atd. Když si ho pak vezme a po deseti letech soužití se na něho podívá, nestane se nic. Tělo a mysl si zvykly. Právě tak stále ve stejném pořadí skladeb poslouchané album oblíbeného zpěváka, nebo dokonce relaxační a new age hudba, přestává postupně fungovat a stává se pouhou pasivní kulisou. Partnerský a rodinný život  zevšední a ztratí onu vysněnou hollywoodskou romantiku. Stačí ovšem zmáčknout tlačítko „shuffle“ (někdy je tato funkce skryta pod tlačítkem „program“) a hudba vás znovu a znovu překvapí a zharmonizuje.
 
Co tím chci naznačit? Zkuste se, milá ženo těsně před výbuchem, podívat a dívat na svého muže (ale i děti nebo byt nebo dům a ulici, kolegy a šéfy, krajinu a politiky, nejlépe každý den) poněkud jinak (jako kdybyste v sobě zmáčkla tlačítko „shuffle“). Namísto opakování si negativních aspektů aktivně vyhledávejte pozitivní vlastnosti a rysy svého životního partnera (a případně i otce svých dětí). A pokud ho navíc budete neustále chválit, váš život se postupně změní na cestu růžovým sadem, v němž každá přeháňka je dar a ne důvod k destrukci.
 
Takže, milá a na svého partnera rozezlená ženo, zadržte ve chvíli, kdy byste se na něho rozječela, na chvíli dech, vzpomeňte si na tuhle metaforu, a v duchu si honem uvědomte: když začne v jedné z deseti tisíců skladeb na (celý život dlouho) hrající desce vztahu přeskakovat přenoska, přece nevyhodím celý gramofon!

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 15. 12. 2006.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.