- Politici a sociologové začínají bít na poplach (a dnešní třicátníci netuší, jakou budou mít, pokud vůbec nějakou, penzi), protože vymíráme. Sečtělejší ale marně varují a upozorňují, že termíny, kterými se výše zmínění ohánějí (právě tak jako jejich druh myšlení), jsou zastaralé a v současném světě naprosto nevyhovující. František Koukolík tak nemůže nekonstatovat, že „muzeální představy o lidské nátuře a povaze vztahů mezi lidmi již neplatí,“ a že právě tyto nové poznatky o mozku a o tom, jak člověk funguje „v jedné dvou generacích naprosto změní jak medicínu, tak posléze i pojišťovnictví, školství, právní systém, zemědělství i lesnictví, obranu i vnitro.“ A já dodávám že kromě zmíněných a mnoha dalších věcí (např. myšlení a porodnictví) budeme muset radikálně změnit i svůj názor na rodinu.
 - Jistě, v jednom se současní „odborníci“ shodnou: rodina je v krizi. Jen namátkou vybírám z titulků našich deníků tohoto týdne: „Zachraňte rodinu! Rodina potřebuje také peníze. Má stát rodinu chránit, nebo nechat žít? Rodinná politika je chiméra. Odstranit rodinné nerovnosti: děti, diskriminace a trh. Přejme ženám svobodu volby. Matka, povinnost, totalita. Dětská agresivita: na rodičích nejvíce záleží, jak se jejich dítě bude chovat.“ Jenže staré psy člověk novým kouskům nenaučíš a starými metodami a názory nové a nečekané problémy nevyřeší.
- Dovolte možná zatím až příliš futuristické zamyšlení na dané téma (doporučuji číst pomalu, a po každé delší větě se zastavit a případně přečíst ještě několikrát) a prosím o shovívané přehlédnutí nedostačujícího provázání a prokázání jednotlivých tvrzení: namísto dvou stran by jich muselo být dvěstě). Již léta vykládám zájemcům na seminářích, že několik set let platný model rodiny jako jakéhosi ekonomického spojenectví (muž i žena se spojili, aby snadněji a lépe přežili), který tehdy vyhovoval i církvi, dožívá a přežívá. Ještě před třiceti lety bylo i u nás výhodnější, když muž a žena žili oddaní spolu (nižší daně, snadnější jednání s úřady), ale to dnes neplatí. I ženy si už dnes mnohdy vydělávají tolik, že se mohou docela klidně obejít bez muže. Jenže nabízená řešení současné krize rodiny (nejen u nás, ale v celém tzv. rozvinutém světě) jsou polovičatá, bez invence a vycházející, jak již bylo naznačeno, z již překonaných názorů.
- O co tedy půjde (a bude muset jít) v budoucnu?
- Rodina začne stále víc fungovat jako ne ekonomické, ale duchovní partnerství muže a ženy. Mohl bych skončit, ale protože naprostá většina čtenářů si asi pod pojmem „duchovní partnerství“ bude představovat něco jiného, nebo taky vůbec nic, rozvedu, co tím míním. Duchovním nemíním to, o co jde, když si nějaká agentura usmyslí uspořádat festival duchovní hudby a vážně tvářící publikum nábožně naslouchá tónům hudby, kterou kdosi složil na nějaké biblické či liturgické téma před několika sty lety pro kostelní soubor.
- Duchovnost je, či (spíše zatím jen) bude běžnou součástí života každého dospívajícího a dospělého člověka. V období kolem 21. roku jeho věku bude mít každý možnost a příležitost, (pomocí různých metod, cvičení, technologických pomůcek a studia) jak duchovně dospět (propojují se čelní laloky obou mozkových hemisfér), tak nalézt sebe sama a své místo ve svém v čase a prostoru (poznat sebe sama ve smyslu pochopit své motivace, limity i potenciály a najít adekvátní sociální a geografickou pozici k co nejefektivnějšímu uplatnění svých dovedností a znalostí ve prospěch komunity).
- Jinými slovy, duchovní člověk, tedy ten, kdo pravidelně, např. pomocí některé z forem meditace pozitivně přeprogramovává svou mysl (tedy případná dnes všeobecně běžná rodinná či společenská a jiná emoční, zdravotní a hlavně psychická poškození, většinou vyplývající z nepřirozeného, medicínsky vedeného porodu), má pak i mozek přizpůsobený praxi a světonázoru (ta část amygdaly v mozku, která porovnává každičký vjem s celoživotní databází emocí převážně do oblasti kladného vnímání, je větší a výkonnější).
- Partneři (z nichž každý nejprve pozná sám sebe a také svou vzájemnou kompatibilitu), kteří spolu založí rodinu, si budou vzájemně poskytovat zkušenosti, pomoc a rady na cestě za dosažením optimální harmonizace a rozvoje osobnosti. Úspěch jednoho v tom kterém oboru či v té které činnosti bude postupně úspěchem i toho druhého (rezonance). I erotika a sex tak budou ne konzumem slastí a hromaděným leč nikdy neukojitelným potěšením smyslů, ale pokračováním duchovní Cesty pomocí obrovských energetických a emočních rezerv. Duchovně vyspělý muž nemůže ve své partnerce a budoucí matce jeho dětí nevidět právě tak božsky dokonalou bytost, jakou je potenciálně on sám, zatímco pudy ovládanému současnému běžnému muži jde jen o ukojení. S tím ovšem totiž, kromě jiného, také souvisí i budoucí morální a sexuální postoje zatím obvykle, tedy medicínsky porozených lidí. Například zdravě silné ego a vysoká sebeúcta přirozeně porozeného člověka bez jakýchkoliv porodních komplikací téměř vždy souvisí se zdravými sexuálními potřebami, naopak ubité a křehké ego a znevažování sebe sama se stejnou pravděpodobností vedou k intenzívním a nebezpečným sexuálním choutkám. Ukazuje se třeba, že je to právě tak běžný a odborníky doporučovaný indukovaný, urychlený porod, který souvisí se sexuálním sadismem, ale též s masochisticky založenou osobností.
- Naopak v atmosféře rodiny, která bude fungovat na základě duchovního partnerství pak bude i těhotenství, porod a rodičovství (resp. výchova potomka) něčím nesrovnatelně pozitivnějším a optimální vývoj dítěte pozitivně stimulujícím. Společnost pak zjistí, že se jí dlouhodobě velmi vyplatí změnit nazírání na rodinu a děti, takže mateřství bude ctěno a oslavováno, matky královsky placeny a samozřejmým vybavením každého města pak např. budou nejen porodní domy, ale i mateřská centra.
- Partnerství emočně stále vyrovnanějších bytostí, založené na vzájemném obdivu (spíše než sexuálním vzrušení), toleranci (jé, ty jsi tak krásně jiný/á/), ochotě poradit (namísto kritiky a soupeření) a dávat (než užívat si a brát) a neustále se ze všeho učit bude přínosem pro oba dva, a zvláště pak pro jejich dítě.
- Mít dítě bude totiž pro ženu (ale i jejího partnera) vrcholem Cesty, zrozením v Ženu, objevem netušených fyzických a psychických rezerv a potenciálů. Hormonální ale i duchovní proměna těla a psychiky Ženy matky (ale i muže otce) a učitelská role dítěte pomůže dál propojovat duše s těly a objevovat zatím netušené možnosti mozku a mysli pozitivně se měnit a přizpůsobovat s každou novou činností.
- Mysl a mozek dítěte v takové rodině budou (nejlépe do šesti let někde na venkově) stimulovány co nejdéle v atmosféře bezpodmínečné lásky, emoční stability a všestranné podpory her zvědavosti což přirozeně vyústí v prakticky nikdy nekončícího poznávání a poznání (jak sebe sama, tak vnějšího prostředí, které nebude končit atmosférou planety).
- Jinými slovy, zatím jsme se chovali (byli vychováváni) jen jako jakási zvířátka, nevědomá si svých možností a reagující (i když stále lépe) pouze na vnější stimuly. Ovládáni nesmyslnými podněty (nezvládnutých emocí) bojujeme sami se sebou a mezi sebou (a poškozujeme nejen sebe, své děti, ale i svou Zemi).
- Atd.atp. Nestačí ovšem starým systémem myšlení zpracovat nové myšlenky: je třeba začít nově i myslet. Pozitivní zprávou ale je fakt, že jak ti, kdo pravidelně meditují, tak i současné děti mají jinak strukturované mozky: jsou méně ochotné jen tak pasivně přijmout autoritu (aniž by si ověřily pravdivost a relevanci jejího tvrzení) a vnímají svět zcela jinak (najděte si, co znamená akronym GIGO), než jejich rodiče či prarodiče. Jinak myslí.
- Rodina jako prostor pro vzájemný duchovní růst a partnerství tak může v budoucnu poskytnout optimální materiální i duchovní prostor pro vědomý rozvoj Člověka. Zatímco doposud uvažovaly o vizích do budoucna převážně poškozené (a zastaralé a „zavirované“) programy (mozků a myslí) poškozených politiků, rodina budoucnosti vychová v několika generacích svéprávné suverénní ale zároveň soucitné lidi kypící schopnostmi pozitivně transformovat sebe, své vztahy, rodinu i své světy.
|
