11. srpna

Dnes ráno se má žena překonala a vstala brzo se mnou. Bylo to o to překvapivější, že den předtím jsme byli na večeři v klubu, kam nás pozvala manželka bývalého prezidenta /klubu/ na své narozeniny. Sešlo se nás na tu oslavu kolem padesáti a všechno starší lidé. Však Ruby slavila své sedmdesáté narozeniny. Každý jsme zaplatili deset dolarů a kromě kapely k tanci dal pořadatel k dobru ještě večeři. Ta se servírovala jako „smorgass board“, čili že si každý nandal, kolik chtěl. Šel jsem dvakrát, neb to bylo všechno v ceně, a jak je něco v ceně nebo zadarmo tak já se radši přejím než abych pak měl výčitky, že jsem snad měl i míň než se do mne vejde. Jenže po večeři nastoupila kapela, která hrála k tanci a ta moje hrozně ráda tancuje, takže se mi to vymstilo. Jakož se mi vymstilo i to, že jsem svou ženu naučil tancovat „Holanďana“. Vona samozřejmě neví, že to je „Holanďan“, to víme jen my, zasvěcenci z let šedesátých minulého století, kdy se tento styl ujal na všech parketech komunistického Československa a doháněl soudruhy komunisty k šílenství. Za „vykopávání“ při tanci pořadatelé okamžitě vyváděli a vykopávali ze sálu a záleželo jen na jejich uvážení, zda při tom tanečníkovi jednu nebo dvě nevrazili. Marné byly naše protesty, že i při kozáčku se vykopává a jednou na mne nějaký uvědomělý pořadatel vyštěkl: „Ano, ale tam se vykopává lidově, protože to je sovětský lidový tanec! Vy vykopáváte americky..!“

Ve Stuartském klubu si může každý vykopávat jak chce, ale když vám je skoro šedesát, jste přes váhu a máte břicho, tak už to holt není vono. Leč snažil jsem se a vykopával i tak, a byl na mne úžasný pohled, že i servírky se usmívaly...

Při večeři jsem seděl vedle našeho ex-prezidenta a hádali jsme se o politice. Leo byl celý život předákem dělnické Unie a také členem komunistické strany. Je ironií osudu, že já, který utekl před komunismem až na druhou stranu světa, teď často sedávám vedle svého ideového odpůrce a ještě se s ním docela rád bavím! A on se mnou také, takže se mi přiznal, že když byl mladý, měl jen možnost třech káček /v angličtině třech céček/. Mohl se stát buď katolíkem, kriminálníkem nebo komunistou. Podotknul jsem, že je ještě jedno „ká“, kterým se člověk může v životě stát a Leo mě napomenul, abych nebyl sprostej...
Došli jsme na dunu nad pláží a žena řekla: „Dneska seš nějak zamlklej...“
Bylo šedivo, obzor splýval s mořem a pod námi na pláži stál v příboji rybář a dlouhým prutem šlehal vodu v příboji před sebou.

Někdy se při psaní zaseknu a né a né se pohnout z místa. Jako kdybych uvízl v pasti vlastních myšlenek a vzpomínek a marně hledám dveře k přítomnu. Obejmul jsem ženu jednou rukou kolem ramen a pomalu, aniž bych tušil, co jí vlastně chci odpovědět, jsem začal: „To máš těžký, holka, někdy i ten nejlepší vypravěč nemá co říci...“
„Tak nic neříkej a jen mě tak hezky drž...“, odvětila a položila mně hlavu na rameno. Volnou rukou mě obejmula v pase. 

Pokračování příště...