ELIÁŠOVY PRANOSTIKY  (6.týden)
od  4.2. do  10.2.2008

Naši staří předci milí, s přírodou se přátelili,
vyzráli na její triky, vymysleli pranostiky.
Ano, ano lidé zlatí, pranostiky stále platí.
Jisté to však někdy není, všecko na světě se mění!

4.2.
O svaté Veronice bývá ještě sanice.
•••
Jarmila má sanice dvě, jako každá žena,
když jí mrznou, tak se cítí notně ponížena.

5.2.
Svatá Agáta bývá na sníh bohatá.
•••
Teplomilka Dobromila nemá ráda bílo,
na jaro se stále těší, už aby tu bylo!

6.2.
Na svatou Dorotu odmeť sníh od plotu!
•••
Vanda žádný metař není, počasí se jistě změní,
a tak zatím odolává sněhovému komplotu.

7.2.
Svatý Radko – na poli hladko.
•••
Veronika vlastně neví, co to rčení znamená,
nevěřícně hlavou kroutí, smutně krčí ramena.

8.2.
V únoru když skřivan zpívá,
velká zima potom bývá.
•••
Na mráz, na sníh a tak dále Milada se mračí stále,
v skrytu duše stále doufá, že už zima má namále.

9.2.
Svatá Apolena bývá v mlhu zahalena.
•••
Vstupuje do politiky, už má hroší kůži,
teď míří do parlamentu, tam se také mlží!

10.2.
O svaté Školastice navleč si rukavice!
•••
Mojmír by rád hrdě hlásil – nebude jich třeba více!
A tak zimní šatstvo shodil, bohužel však omarodil! 
 
****

To je tedy odkaz našich předků milých,
upravili jsme ho ve svých dlouhých chvílích.
Učme se od předků lásce a pokoře,
pokoře k přírodě v té naší oboře!
Klima je příjemné, zem se tu nechvěje,
v létě je sluníčko, v zimě zas závěje,
jaro se zkracuje a podzim taky,
po jasném počasí připlují mraky.
Uprostřed Evropy v zemičce malé,
tam je náš domov a bude stále!

Pokračování příště...          
  
Autor se tímto omlouvá, že fušuje do řemesla našim moudrým předkům a děkuje všem živým i mrtvým sběratelům této lidové moudrosti, kteří se v minulých stoletích zasloužili o to, že naše lidové pranostiky stále žijí!