Publicistika – Víte, že...?

Prosím, pomozte jim pomáhat…!

Jsou mladí. Jsou obětaví a skromní. Neradi o sobě mluví. Ale za ně mluví jejich činy. Nezištně pomáhají těm, kdo to potřebují. Jsou tu, aby poskytli první pomoc. Jsou tady, aby zachránili lidské životy. Nejsou to hrdinové akčních filmů či seriálů.

Milan Turek: Vzkříšení Božím pozdravením

Křesťanských pozdravení je mnoho a ještě více se jich v minulosti používalo. „Pochválen“ zaznívalo nedbale z mnoha úst, uctivě bylo vysloveno Pochválen buď Pán Ježíš Kristus, a odpovědí bylo „Až na věky věků. Amen.“ Sundání čepice, klobouku, širůšku, beranice bylo běžné pro každého muže, který šel kolem kostela, kříže nebo svatého obrázku či sochy. V kostele a na hřbitově to bylo samozřejmostí. Ženy a děvčata svá pozdravení vyjadřovaly pokřižováním.

To nás od zvířat odlišuje

Knížku "Afrika očima dětí" sestavila koordinátorka projektů Humanistického hnutí v Keni Lucie Tamášová, ovšem tvořily ji především děti. Jedná se totiž o úryvky slohových prací, které psaly africké děti ve věku 12 – 16 let. Tyto střípky názorů a popisů jsou sestříděné do několika částí, věnujícím se životu v chudobě, ženské obřízce, kriminalitě a korupci - strašákům keňské společnosti, které se dotýkají již dětí.

Jitka Dolejšová: Knedlíkové nebe

Knedlíky. Známe je v podobě koulí, šišek, plátků. Baculaté, kulaťoučké potěšení. Knedlíky jako peřinka, nadýchané, na jazyku se rozplývající. Knedlíky houskové, bramborové, kynuté i nekynuté. Připravované z droždí, z kypřicího prášku… i knedle „z pytlíku“. Knedlíky zatracované i milované, k národu českému tak přítulné.

Josef Krám: Nejen klučenčí, ale i dívčí koledování

V Rychnově nad Kněžnou a jeho okolí se náhodní příchozí podivují tomu, že tu 14 dní před Nedělí velikonoční – letos tedy 29. března -. chodí holčičky, děvčata i ženy na koledu.Tento folklorní fenomén se tu tradičně a od nepaměti udržoval - a nezanikl ani za kumunistického režimu. Pro náhodné návštěvníky této oblasti pod Orlickými horami je to překvapení, když je vidí koledovat s pomlázkami, ženy pak s vařečkami, samozřejmě ozdobenými pentlemi.

Jan Řehounek: Barokní Lysá nad Labem

Lysé nad Labem hovoří znalci jako o „barokní perle Polabí“. Nemusíte být zrovna studovaní znalci historie, abyste k tomuto poznání, navštívíte-li městečko na trati mezi Nymburkem a Prahou, dospěli rovněž. Stačí na to jedno odpoledne. A nyní, s přicházejícím jarem, je k tomu ta nejlepší příležitost. Kulturní historie Lysé je téměř čítanková. Sahá až do doby, kdy sem přišli staří Slované.

Druhý Karel May žije, bydlí v naší zemi a jmenuje se David Gruber

Druhý Karel May žije, bydlí v naší zemi a jmenuje se David Gruber. Nedávno napsal a vydal epigonský román ve stylu mayovek. Román se jmenuje „Old Shatterhand opět na Západě“. Gruber nechává znovu ožít staré známé milované hrdiny – Vinnetoua, Dlouhého Davyho, Tlustého Jemmyho, Martina Baumana, Sama Hawkense… a také zlosyna Santera. Jejich příběhy jsou ovšem naprosto nové, originální.

Rudolf Křesťan: Stále voní ...

„Píseň Purpura zatím z poslechu ještě neznáte,“ napsal v roce 1962 časopis Mladý svět. Citovaná slova byla zveřejněna pod notami a textem zmíněné písně, která byla premiérově otištěna ve vánočním čísle.

Miroslav Sígl: Úděl žen z rodu Habsburků

České vztahy k rodu Habsburků, který u nás vládl pověstných 300 let, a přestože měl dobré vztahy s Přemyslovci, Lucemburky nebo Jagellovci, nelze zapomenout na popravu 27 českých pánů po bitvě na Bílé hoře, a snad nejvýstižněji je vyjádřil T. G. Masaryk ve Washingtonské deklaraci, kde se říká doslova: “Náš národ povolal Habsburky na český trůn ze své svobodné vůle a tímtéž právem je sesazuje.

Jitka Dolejšová: Vánoční zvyky (2)

Na svůj svátek, 7. prosince, chodíval Ambrož. Na hlavě měl černou homolovitou čepici; obličej i postava byla bíle zahalená, v ruce držel papírem polepenou metlu. Z uzlíčku rozhazoval sladkosti, a když je chtěly děti sebrat, honil je, sotva dechu popadaly.

Dobromila Lebrová: Úsměvný miniprůvodce rostlinnou říší podruhé

Vážená paní Dolejšová! Dost dlouho se bavívám vyhledáváním zvláštních nebo legračních názvů rostlin, obzvláště květin. Podotýkám, že rostliny nebyly nikdy mojí pracovní náplní. Přijala jsem tedy s nadšením Vaši výzvu v Pozitivních novinách ve Vašem následně článku Úsměvný miniprůvodce rostlinnou říší a vyhledala jsem uvedené rostliny, včetně té muchomůrky.

Pavel Pávek: Je kámen na Vyšehradě z Kutné Hory?

Kutná Hora byla mimo báňské činnosti prakticky vždy považována za město plné záhad, tajemství, okultních věd, za město, kde působila i spousta alchymistů. Některé záhady jsou z říše pohádek, jiné však naprosto konkrétní a hmatatelné. Pravdu patrně nikdy nezjistíme, ale nechávají nám prostor pro působení fantazie.

Jitka Dolejšová: Ze slovníku teenagerů

Jsou stejní, jako jsme byli my v jejich věku. Jsou stejní, ti naši potomci, synové a dcery, jejich spolužáci a kamarádi. Něco se jim líbí, něco je zlobí, mají svá trápení, tajemství i lásky.Někdy máme problém jim porozumět. Jako kdyby mluvili cizí řečí.Jsou stejní, jenom trochu JINAK STEJNÍ. Vám dospělým, kteří byste si rádi doplnili vědomosti a rozšířili znalosti, nabízím k nahlédnutí malý slovníček.

Jana Janoušková: Jarní relaxace a meditace

Máme tu jaro a k jaru patří začátek, rozvoj, rozkvět, odchod starého a příchod nového. Proto tento článek chci věnovat tomu, jak se nastartovat, jak zvládnout jarní únavu, ale i tomu, jaký vliv má jaro na naši psychiku. Na každý začátek je potřeba zdravá síla, optimismus a sebevědomí. Aby se tak stalo, je třeba být v pořádku nejen po fyzické stránce, ale ve stejné míře i po psychické.

strana 1 / 16

Další strana »