Publicistika – Víte, že...?

Eva Střížovská: Na Starých zámeckých schodech...

Nejen já, ale i Ivo Zelenka jsme byli letos hosty na každoročním milém setkání krajanů v Kyrkekvarnu nedaleko Göteborgu, na jehož zorganizování se velkou měrou zasloužila také i Jitka Vykopalová ze Stockholmu, která je kulturním manažerem stockholmského Švédsko-česko-slovenského spolku a redaktorkou a zástupkyní „Pozitivních novin“ ve Švédsku.

Jitka Dolejšová: Koudelníkův syn

Malebné město Kutná Hora v sobotu přivítalo návštěvníky, výletníky, turisty, poutníky, cestující, tuzemce i cizince. Mladí, staří, dvojice i skupiny obdivují historické památky i architekturu města horníků a mincířů. Parta kluků vyšla z Chrámu sv. Barbory. Posedali na nedaleký trávník, telefonují, prohlížejí si kolemjdoucí děvčata. Jeden z chlapců začíná pískat melodii: Já jsem z Kutné Hory, z Kutné Hory, koudelníkův syn…

Jan Žampach: A proč je Švéd takový, jaký je?

Nedávno mi doslova vyčinil můj dobrý přítel Vladimír, neboť dosud jsem mu nic nenapsal o mých spoluobčanech, i když mezi Švédy žiji již téměř 40 roků. Výtku beru na vědomí a pouštím se do toho: Švédi jsou opravdu jiní lidé než-li my, středoevropané. Já se totiž domnívám, že to byl ten puritanismus /Luther/, který stále nutí většinu švédského obyvatelstva jednat rozumně, věcně, spořádaně, odpovědně, držet se disciplinovaně zlaté střední cesty, prostě tak říkaje "lagom" - to je česky " tak akorát".

Antonín Hančl: Ejhle cirkusy a varieté (2)

Když paměti, tak asi od piky, ale ...? Psát paměti? Jak začít? Odpověď na výzvu Pozitivních novin by byla na dlouhé tratě. Od malička jsem se více kamarádil s děvčaty a dokonce si hrál i s panenkami. Rodiče (nikoliv sudičky) mi předvídali, že budu asi krejčí. A tak mne dokonce přesvědčili abych se dal na krejčovské řemeslo.

Jak narovnat perspektivu

Také se vám stalo, že nafotíte krásný dům nebo věž, a když přijdete domů a podíváte se na fotku v počítači, s hrůzou zjistíte, že jste ji vyfotili nakřivo? Já jsem to dlouho považoval za jakýsi "přírodní úkaz", než mi bylo fotografem Jiřím Hellerem sděleno, že je to optický jev, který se dá snadno odstranit pomocí Photoshopu. Ale i přesto, že v tomto programu dosti často pracuji, nepodařilo se mi dlouho docílit toho, aby se mi dotyčná stavba "narovnala" do správného směru.

Jitka Dolejšová: Ze slovníku teenagerů

Jsou stejní, jako jsme byli my v jejich věku. Jsou stejní, ti naši potomci, synové a dcery, jejich spolužáci a kamarádi. Něco se jim líbí, něco je zlobí, mají svá trápení, tajemství i lásky.Někdy máme problém jim porozumět. Jako kdyby mluvili cizí řečí.Jsou stejní, jenom trochu JINAK STEJNÍ. Vám dospělým, kteří byste si rádi doplnili vědomosti a rozšířili znalosti, nabízím k nahlédnutí malý slovníček.

Jitka Dolejšová: Češtino, na slovíčko…

O kráse a bohatství českého jazyka a hrátkách s češtinou jsem již několikrát psala. Tentokrát mne zaujalo, jaká šprťouchlata, kulišárny, vylomeniny, legrácky a poťouchliny náš kouzelný rodný jazyk dokáže vytvořit. Myslím, že ve srovnání s ostatními, byť světovými jazyky nemá konkurenci. | Slova složená pouze ze souhlásek: scvrnkls, čtvrthrst | Slovo s 9 souhláskami za sebou: čtvrtvlnná

Jan Řehounek: Barokní Lysá nad Labem

Lysé nad Labem hovoří znalci jako o „barokní perle Polabí“. Nemusíte být zrovna studovaní znalci historie, abyste k tomuto poznání, navštívíte-li městečko na trati mezi Nymburkem a Prahou, dospěli rovněž. Stačí na to jedno odpoledne. A nyní, s přicházejícím jarem, je k tomu ta nejlepší příležitost. Kulturní historie Lysé je téměř čítanková. Sahá až do doby, kdy sem přišli staří Slované.

Legendy a skutečnost stojící za ”Běžkařským závodem Gustafa Vasy” (Vasaloppet)

Každým rokem se první březnovou neděli ve Švédsku obrátí veškerá pozornost na jednu louku u vesnice Berga na severozápadě v oblasti Dalarna. Vysílá odtud pokaždé televize, stejně tak jako rádio. Tmavozelená stěna smrků tiše hlídá šumící vzrušení na bílé, sněhem pokryté louce. Něco mezi čtrnácti a patnácti tisíci mužů a žen tam stojí od časného rána, připraveni na běžkařských lyžích a s hůlkami v ruce.

Miloš Ondrášek: Zvířecí Melbourne

O Austrálii se nyní v českých sdělovacích prostředcích dozvídáme o lecčems, o krajině, o moři a žralocích, o původních obyvatelích, o sportu a dokonce i o australském způsobu vaření. Nikde jsem ale nenarazil na pojednání o psech. Snad proto, že mezi tzv. cestovateli, kteří od roku 1990 přicházejí do Austrálie na dva tři týdny a nasadili si čáku novinářů, se nenašli ti se zájmem o kynologii.

Tasmánský tygr

Poslední tasmánský tygr byl odchycen v roce 1933 a zahynul v zoologické zahradě v Hobartu v roce 1936. Existující fotografie nejsou nejlepší kvality, spíše toto vačnaté zvíře známe z kreslených obrázků. Je překvapujcí, kolik má tento dravý vačnatec (Thylacinus cynocephalus) českých synonymických výrazů: vakovlk psohlavý, vlkovec psohlavý, vlkoun zebří, vlkoun vačnatý, tasmánský tygr – stále jedno zvíře.

Jitka Vykopalová: Pohyb pomůže „odstranit kyselinu mléčnou z duše“

Trénink je pravá odstresovávací vakcína. Mnoho z nás je dnes vystaveno velkému stresu. Naše životní situace a životní ambice nejsou vždy v souladu s tím, co naše tělo dokáže zvládnout. Ale i když si člověk ještě „nesáhl na samé dno“, zažila většina z nás někdy stresující symptom. I když samozřejmě usilujeme o životní situace, kdy se cítíme dobře, musíme si i přesto uvědomit určitá fakta.

Pavel Pávek: Kostlivec v krčmě / Jak v Kostelci začali vařit pořádné pivo

Toho večera Barnabáše napadlo, že sládkovi zasadí definitivní ránu. Před časem našel, když šmejdil kolem města, pod zámeckými valy takovou divnou rostlinu. Vypadala jako miniaturní zelné hlávky, a když jí okusil, samou hořkostí se mu zkroutila celá čertí tlama. Vymyslel, že by mohlo být docela veselé nasypat do piva pár těch jakoby zelných hlávek. Jak vymyslel, tak udělal.

Pavel Štěpánek: Velkolepý dar z krajanské sbírky

Nepřihází se každý den, aby některý krajan odkázal českému státu cennou sbírku obrazů, kterou se mu svého času podařilo vyvézt do zahraničí. Už před deseti lety se paní Věra Třebická-Řivnáčová z Mexika rozhodla věnovat obrazy z dědictví svého tchána dr. Jana Třebického st. a zesnulého manžela dr. Jana Třebického ml. k uctění jejich památky některé galerijní instituci v Praze.

strana 1 / 16

Další strana »