Ležím si, ostatně jako každý den, na své posteli, hlavu podepřenou polštářem a dívám se z okna. Můj rodný dům, stojící tu již víc jak padesát let. Raritka, postavená ještě za komunismu a mající skvělou myšlenku. Bydlení, ve kterém by byly veškeré služby. Vzpomínám na dobu, kdy tu byl obchod, holič, kadeřnice, školka, jesle i restaurace s velikým sálem. Vše v jednom! Chtěli jste jít do práce, stačilo seběhnout v pantoflích pár pater a o děti bylo postaráno.

Přijela vám nečekaná návštěva? Žádný problém, ve stejném domě byl i hotel. Myšlenka opravdu skvělá, pouze dnes jsou si noví nájemníci cizí, školka a jesle nefunguje. Snad jen restaurace. A právě při vzpomínce na zdejší zábavy a plesy jsem si vzpomněla na mého krajana Vladimíra Hrona. Jistě není třeba představovat - bavič, zpěvák, loutkoherec, imitátor.

Při těch mých vzpomínkách mne napadlo, jak žije asi dnes, co vlastně dělá? Doba jeho vystoupení zde na Koldomě s tanečním souborem Renesance je přece jen dávnou minulostí, a tak mi to nedalo, vyhledala jsem kontakt na Vláďu Hrona (neznám nikoho, kdo by mu řekl Vladimíre) a pokusila se ho vyzpovídat.

•  Vzhledem k tomu, že je rozhovor určen pro Pozitivní noviny, otázka je nasnadě, vy a dobrá nálada, skvělé zprávy, milá překvapení. Co vám říká pozitivní náhled na svět?

Než se pustím do povídání s vámi, dovolte, abych se zaradoval nad tím, že jsme krajané. Rád potkávám šikovné lidi od nás ze severu a s pozitivním přístupem k životu zvláště. Vy z Litvínova, já z Mostu, jsme tedy sousedé propojení tramvajovou linkou, fakt mám radost.

A k vaší otázce: přátelé o mně říkají, že mám dobrou náladu permanentně a dívat se na svět pozitivně učím již dlouho celou moji rodinu nebo i kamarády. Ostatně, my baviči to máme v popisu práce. Dodám ještě to, že negativní energii bytostně nesnáším a že mým celoživotním posláním je její odhánění či likvidace.

•  Jak jste se vlastně vyrovnával z náhlým odchodem do hlavního města, s množstvím lidí, zde bydlících, s hlukem?

K mojí profesi patří cestování, tedy i velká a hlučná města. A je-li na naší akci hodně lidí, pak je to jen správně. Vaše otázka ale asi směřuje k volnému času a zázemí. Snem každého začínajícího českého kumštýře je určitě Praha. Já to štěstí měl, a proto mi ani nevadí zde bydlet. I když improvizovaně, ale bydlet. Vyrovnal jsem se s tím velmi rychle, ale trvalé bydliště a domov mám v Mostě.

•  Naše Pozitivní noviny naprosto zavrhují špatné zprávy, které se na nás sypou ze všech stran, je něco, co vás dokáže vytočit už při přečtení titulku v tisku?

Mě vytáčí už princip bulváru, protože ze špatných zpráv žije a to celkem dobře. Na to, jak jsme malá země, máme dost bulvárních titulů a smutné je, že novinář, vyučený na kauzách a senzacích, je mnohdy přijat i do redakcí rádoby seriozních deníků nebo do veřejnoprávního média. Proč asi?

•  Ano, smutné je, že peníze dnes hýbou nejen našimi peněženkami, ale i charakterem. Ono šplhání po zádech a převlékání kabátů je v módě. Zklamal vás někdo - nebo jinak, opustil vás někdo z rádoby přátel v době, kdy televize stáhla váš velmi sledovaný a úspěšný pořad  "Abeceda hvězd"  z obrazovek?

Je zajímavé, že mě opustilo jen pár "pracovních" přátel. Jinak se žádné velké drama nekonalo. Kamarádi mi naštěstí zůstali nebo se postupně ke mně po pár letech odloučení vrací.

•  Zpíváte, imitujete, máte rád loutkoherectví, píšete vlastní texty, nechtěl byste malou troškou přispět i do našich novin?

Já se žádné spolupráci nevyhýbám. Akorát se bojím, že nejsem novinář, já dělám jenom legraci. Odstrašujícím příkladem budiž vzpomínka na jednu tiskovou konferenci, kterou jsem uváděl. Pokládal jsem takové otázky, že jeden televizní štáb díky mně utopil kameru v přilehlém bazénu.

•  Novinařina není lehký koníček, natož obživa, ale vím o vás, že píšete vlastní texty. Po případě máte jistě otevřené dveře tam, kde my "obyčejní" lidé nemůžeme nahlédnout ani klíčovou škvírkou. Naši čtenáři by jistě uvítali buď vaši vlastní tvorbu nebo rozhovor s někým, koho si vy sám osobně vážíte, co říkáte?

K mojí profesi patří talk show, při nichž dělám rozhovory s lidmi, které mám rád a kterých si vážím, s kamarády. Mohu tedy přispět jedině audio rozhovory ke stažení. Přepisovat se mi to nechce, protože to ani nejde kvůli atmosféře, která by se přepsáním vytratila.

•  Město Most, rodina, děti, místo, kam se rád vracíte, povíte nám něco o vašich uměleckých začátcích? Pokud vím, působil jste také v rádiu, vzpomínáte na to rád?

Tady bych použil slova Jana Nerudy a podotknul, že vším, čím jsem byl, byl jsem rád. A to doslova. Důkazem mého tvrzení je fakt, že jsem bez divadelního jeviště jako bez života. Mám to štěstí, že v divadlech po celé naší zemi hraji svoje bavičské recitály a v letních měsících, kdy mají divadla zavřeno, se mi po prknech, která znamenají svět, opravdu stýská.

•  A rádio?

Měl jsem takový "absťák", že jsem si v pražské kanceláři vybudoval vlastní vysílačku. Ano, vysílám po internetu. Moje pozitivní rádio lze naladit 24 hodin denně.

•  Mluvili jsme o srdeční záležitosti, rádiu, já ale vím, že máte další lásku - loutkoherectví. Dokázal byste se k němu ještě vrátit a zkoušel jste si své role na reakci svých dětí?

Loutkařina je jako kolektivní sport. Musíte se pevně držet scénáře a to já nikdy neuměl. Ve svých rolích jsem často improvizoval, čímž jsem byl jedněmi vyzdvihován a druhými haněn. Postupem času jsem zjistil, že to není můj šálek čaje, protože se se mnou někteří kolegové báli hrát. U loutkárny jsem byl kvůli divadelnímu prostředí, kvůli osvojení si pravidel verbálního projevu. Paralelně jsem ovšem dělal zábavu, zpíval jsem s kapelou, vysílal v rádiu. Dnes vím, že to byla jen lekce života, určitý postup ve vývoji, víc asi ne.

•  Zázemí je důležité, bez podpory byste asi v kumštu neměl snadnou pozici, smím se zeptat, kde vy máte svoje místečko, kam si jdete zahojit bolavou dušičku?

Bolavá dušička patří k jaru. Můj recept je jednoduchý - léčím si ji v Itálii. Miluji Itálii, miluji moře, mým životabudičem je italská kantiléna. I letos jsem na několik dnů vypadl a musím zkonstatovat, že tyto duševní lázně opravdu fungují, mohu je všem vřele doporučit.

•  Trochu jste mne překvapil výběrem Itálie jako oddechové zóny a místem klidu. Přece jen jste dost známý a Itálie je vyhledávaným letoviskem pro mnoho Čechů. Stalo se vám, že jste musel improvizovat nebo imitovat pro krajany jinde než doma... v Čechách?

Práce v zahraničí je pro mě to, co kdysi bývala Praha. Prahu jsem dobyl, nyní dobývám Evropu. Vystupování před zahraničním publikem mi nečiní žádné překážky, naopak. Učím se další styly práce. Jiné je pobavit Itala, Němce nebo Francouze. U Francouzů se zastavím, ty bavím pravidelně na konci roku na pražském Žofíně a můžu říct, že je to asi to nejtěžší, co mě kdy potkalo. V červnu letím opět do Ruska, čekají mě dva koncerty v Jekatěrinburku a Omsku. Zpíval jsem v New Yorku, Turíně, Bratislavě atd.

•  Za sebe musím říct, že pro mne nejvíc znamenají moje děti, vím, že máte syna Vláďu a dceru Renatku. Jak jsem se doslechla, je Vládík aktivní po tatínkovi. Myslíte si, že půjde ve vašich stopách? Zasáhla děti nějakým způsobem vaše popularita?

Svojí rodinu se snažím uchránit veškeré publicity, a proto je nikde "cíleně" neukazuji. Proto si myslím, že děti ani rodina popularitou nijak netrpí. A to, jestli půjdou v mých stopách? To ukáže čas. O víkendech absolvují se mnou všechna vystoupení a zatím je "kočování" baví. Zvláště na místech, kde jsme zváni na raut. Při této příležitosti se mi Ládík několikrát svěřil, že by chtěl vařit, tedy být kuchařem.

•  Děti jsou hnacím motorem pro každého z nás, kdo "hnal" vás? Kdo ve vás probudil nadání a vlohy dělat baviče?

Ježíši, s tím se musíte narodit a pak mít odvahu se tím také i uživit. Kolem mne je spousta lidí, kteří umí pobavit, ale jako profesi mají něco úplně jiného. Rozhodně vše začíná tím, že jste třídním šaškem, že exhibujete na akademiích, v různých kroužcích, Lidových školách apod. Je to hodně individuální, ale já si vším zmiňovaným v dětství prošel. Všude jsem se něčemu naučil, všechny vývojové fáze jsou nezbytné.

•  Jste zastáncem tvrdé výchovy nebo spíš volnosti a sebeuplatnění?

Já jsem zastáncem kompromisu. Volnost? Odsud sem, tvrdost přichází až po hrubém porušení daných pravidel.

•  Když jsme u trestu za porušení jakýchkoliv pravidel, v takových situacích přichází zákonitě pláč, kajícnost. Cítil jste se někdy provinile? Myslíte si, že rčení "Chlapi přece nepláčou" platí?

Každý chlap touží, aby jeho syn nebyl "z cukru", nebyl "bábovka". Ale pláč je nezbytným ventilem, já pláč za provinilost nepovažuji.

•  Co si myslíte o zaručených zprávách z bulváru a setkal jste se někdy s pronásledováním nebo dokonce anonymními dopisy?

Anonymními dopisy si projde většina známých lidí a nevyhnuly se ani mně. V dnešní době jsou ale způsoby, jak anonyma vypátrat. Já to štěstí měl a stopy mě zavedly, světe div se, do e-mailu novináře. Zůstal jsem tedy nad věcí. Horší je, když se člověk neumí nebo nemůže bránit. A zaručené zprávy? Většina je divadlem na čtenáře, ale to se všeobecně ví.

•  Sama nemám ráda ubližování komukoliv, zaručeně pravdivé vjezdy do soukromí celebrit nemusím, i když pochopím, že jsou lidi zvědaví. Chtějí si na svou celebritu sáhnout aspoň prostřednictvím tisku, přesto... kde by měla být ta hranice, za kterou by ani novinář neměl vkročit?

Je rozdíl, je-li celebritou žena nebo muž. Mně osobně pronásledování nijak zvlášť nevadí, zvykl jsem si a patří to k mé práci. Jedinou hranicí je pro mě jídlo. Vyfotí-li mě někdo při jídle, se zlou se potká, výhodou mužů totiž je, že se umí bránit.

U žen je to vše složitější a choulostivější. Nemohou a nedokáží se ubránit všemu, co na ně bulvár nalíčí. Ale opět připomínám, že většina kauz má předem daný scénář. Chce to vždy nadhled.

•  Oba dva jsme červnoví Blíženci, je o nás známo, že máme umělecké vlohy, jsme srdeční, otevření, mírně přelétaví. Co vy, také skrýváte ďábla a anděla v jednom? Co u vás převažuje?

Zde vás maličko opravím. Já jsem totiž Rak. Anděl s ďáblem v těle je celkem povedený film, ale já to nejsem. Snažím se bojovat s démony aktivitou. A ono to funguje. Opět můžu vřele doporučit - choďte třikrát týdně do posilovny. Veškeré překážky, které vám život servíruje, najednou zvládáte snadno a s velkým nadhledem. Funguje to ale jen tehdy, když vytrváte. Já se posilování věnuji čtvrtým rokem.

•  Tak tady jsme se zmýlili oba, já v tom, že jste Blíženec, zmátlo mne, že jste v červnu jako já a vy v doporučení posilovny. Budu moc ráda, když si přečtete článek od paní Blanky, týká se nejen mne, ale všech lidí, kterým osud zařídil život jinak. Podle vašich reakcí bych ale řekla, že veškerou energii čerpáte při vystoupeních, zřejmě nejste z těch, co si doma pustí hudbu a relaxují s pivem v ruce?

Ano, posilovna je individuální záležitostí a vyžaduje profesionální vedení. A to, že si dobíjím baterky při živém vystupování jste odhadla zcela přesně! Největším relaxem pro mě je open-air s několika tisíci diváky v hledišti.

•  Povídalo by se dlouho, ale čas je dnes vzácný. Co pro vás znamená slovíčko "mít čas", koníčky, oddech, láska, oáza odpočinku?

Mám to štěstí, že moje práce je zároveň i mým velikým koníčkem. Volného času ale, bohužel, přes běžný rok moc nemám. Vše si proto vynahrazuji v létě. To mám čas na všechno, jelikož v naší branži máme pravidelně divadelní prázdniny. Ano, patřím mezi ty šťastlivce, kteří si můžou v červenci a srpnu rozhodovat o všem sami, třeba žít ze dne na den. Zbytek mého času řídí ale manažer.

•  Téma čas a co s ním? Jak vlastně vypadá váš obyčejný pracovní den? Stíháte nebo chodíte všude pozdě?

Zpravidla nestíhám, protože při plnění dílčích úkolů pro mě není důležitý čas ale výsledek.

Obyčejný den? Snídaně, posilovna, oběd, třeba rozhovor s vámi, obejdu obchody s muzikou, sednu do auta a jedu na vystoupení. Po vystoupení jedu zpět do Prahy nebo Mostu. Mám-li volný den, půjčím si sportovní auto nebo kabriolet a dám si kondiční jízdu. Jindy si půjčím člun a jedu po Vltavě. Těch volných dní však bývá pomálu.

•  Tím bych asi dnešní rozhovor ukončila a řeknu vám, neměla jsem pocit, že si povídám s celebritou. Děkuji za drahocenný čas a budu jen doufat, že se v budoucnu opět setkáme v místech, který oba říkáme "domov"! 

OHLASY NA ČLÁNEK

Rozhovor v Pozitivních novinách, od pozitivního človíčka se srdcem na dlani, je fakt úžasná věc :-) Článek je velmi hezky zpracován a je i pozitivně naladěn :-) děkujeme a Vláďovi moc moc držíme palce v dalším budování kariéry.
Lucka a spol., Klatovy, 23.5.2008

Hezký večer,
článek mě zaujal. Je vidět, že ho napsal člověk, který se umí vcítit do toho, s kým rozhovor dělá. Byla vidět také pečlivá příprava. Děkuji.
O Vláďovi Hronovi jsem přečetla desítky článků, ten Váš mě zase obohatil.
Marcela Koudelová, 21.5.2008