Publicistika – Co je psáno...

Ivo Fencl: Složím písničku a život ukáže, říká Jan Vodňanský

Kde podle vás leží hranice černého humoru? * To je asi u každého autora jiné. Hranice leží tam, kam si je kdo posune nebo dobrovolně zúží... Třeba dvaadvacetiletí Voskovec a Werich psali dadaistickou Vest Pocket Revue (1927) jen ku obalení svého skeče Nepřípadný zpěv o hrobce, pak se však ukázalo, že ten obal je u jejich generačního publika mnohem úspěšnější a nekrofilní humor původní Hrobky ne zcela kompatibilní, a tak asi po desáté repríze Hrobku ze scénáře vyrubli.

Český malíř KAMIL KUBÍK přítelem amerických prezidentů (2/2)

Významným okamžikem v mém životě byla pro mne příležitost seznámit se s velvyslancem (pozdějším víceprezidentem a prezidentem) Georgem Bushem. V 70. letech, když byl G. Bush americkým velvyslancem ve Spojených národech, měl jsem uměleckou galerii na Madison Anenue Stuatrů.

Antonín Hančl: Ejhle cirkusy a varieté (8)

Víte jak vznikl August? Když ještě nebyli manéžoví dělníci, veškerou práci dělali artisté. Bud před svým výstupem nebo po něm si oblékli parádní livrej, nasadili paruku, natáhli si bílé rukavičky, obuli lakované střevíce a šli pracovat do manéže. Mezi artisty byl v té době krasojezdec Tom Belling, Angličan, jenž si rád přihnul.

Ivan Rössler: SOL LUCET OMNIBUS

Strávil jsem v ateliéru Jiřího Švengsbíra mnoho hodin. Nikdy jsem ho ale neviděl při práci. Pili jsme spolu červené víno a povídali si. Byl však nesmírně pracovitý. Vyryl nesčíslné množství známek a vytvořil spoustu volných grafik vesměs rytin na téma Praha. Vždycky na nich byla zlatá barva. Snil o tom, že po japonském vzoru slavného Hokusaie Sto pohledů na Fudži vytvoří originální obraz Prahy stem grafických listů.

Olga Wister: Když kdysi dávno před léty, ale vlastně nedávno...

Když kdysi dávno před léty, ale vlastně nedávno jsem jako malá holčička seděla u stolu se svým tatínkem a panem Werichem v restauraci V Jámě, která bývala jen pár kroků od divadla pana Wericha a kde si oba tito pro mne dnes velmi vzácní muži pochutnávali na veliké pochoutce tehdejší doby, na smažených žampionech s bramborem a tatarkou...

Dobromila Lebrová: Otakar Ševčík, houslový virtuos a pedagog...

Po absolutoriu byl v letech 1870 - 1873 činný jako koncertní mistr v salzburském Mozarteu. Podle určitých pramenů zároveň učil a také založil své vlastní kvarteto. V dubnu 1973 se stal koncertním mistrem pražského Prozatímního divadla, ale hned v květnu nato dostal nabídku stát se koncertním mistrem Vídeňské komické opery.

Irena Voštová - Miloš Bařinka: Rok osmičky (1)

A takovým člověkem je i Josef Čermák – doktor práv, partner významné právnické kanceláře, královský konzultant (QC – čestný titul udělený vládou), novinář, spisovatel, básník, herec a celoživotní organizátor a inspirátor veřejného i vědeckého života českých a slovenských krajanů v Kanadě...

Marta Urbanová: Ignát Hermann

Ignát Hermann se nenarodil přímo v našem městě, ale v Horním mlýně 12.8.1854 jako třinácté dítě. Jeho otec byl mlynářem. Malý Ignát začal chodit v našem městě do školy, ale na své dětství vzpomínal nerad. Horní mlýn stál na řece Doubravce nedaleko Chotěboře a čtyřtřídní škola nebyla odtud co by kamenem dohodil. A navíc chudoba nevábí nikoho, ani malé dítě. Proto se jeho rodiče rozhodli hledat štěstí za mořem.

Petr Janda - Jitka Vykopalová: Olympic, hvězdy bez hvězdných manýrů (1/2)

Věk pupularitě a úspěšnosti této skupině neubírá, ba naopak, zraje jako víno. Není proto udivující, že po vystoupení v Austrálii a delším turné v USA zavítala skupina i do Švédska. Legendární Olympic přijal pozvání jiného úspěšného muzikanta a podnikatele v hudební oblasti, rodáka z Košic usazeného ve Švédsku, Tomáše Danka.

Dobromila Lebrová: B.G.Lindauer - český malíř na Novém Zélandě

První necelé tři roky svého pobytu na Novém Zélandě strávil Lindauer na jižním ostrově. Podle Kořenského nejdříve fotografoval a později se opět pustil do malby. Pravděpodobně už tehdy se seznámil s některými Maory, pro něž byl „pakeha“ - „bezbarvý“, tedy běloch - zajímavý i tím, že je samotné kreslil do svého bloku a že s nimi jednal jako se sobě rovnými a s náčelníky jako se skutečnými králi ostrova.

Dáša Cortésová: Jaký byl Jiří Vašíček (5)

Moji rodiče se s Jiřím Vašíčkem znali, takže jsem se k němu hrdě hlásila. Zvláště před děvčaty, která mi to lehce záviděla. Už v patnácti letech jsem byla dost veliká, ale o tanečníky nouze nebyla. Bohužel, většina byla menších než já. Jakmile přišlo k fotografování, tak se kluci rozutekli. Nikdo z nich nechtěl být na fotce s holkou větší, než on sám.

Miroslav Sígl: Vzpomínky krále televizní zábavy

Silvestrovské veselí si v minulých letech naše televize (v letech 1999-2003 v televizi Nova) a její diváci nemohli představit bez populárních tváří, známých nejen z obrazovky, ale i z filmu či divadel. Přiváděl je do svých scénářů velkých silvestrovských pořadů ten, jehož jméno se objevovalo až v závěrečných titulcích: Gustav Oplustil (*1926). Právě před několika dny mu vyšla jeho monografická kniha Za humorem cestou necestou.

Portrét originálního malíře: ZDENĚK HAJNÝ

Narozen 30. 1. 1942 ve Vsetíně. V roce 1964 vystudoval provozně ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. V r. 1975 filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze -- obor psychologie. V r. 1989 získal doktorát filozofie na téže fakultě. Do r. 1983 přednášel psychologii a estetiku na katedře pedagogiky v Praze. Téhož roku z vysoké školy odešel a věnuje se malířství jako povolání.

Dobromila Lebrová: Jean François Champollion, francouzský archeolog a zakladatel egyptologie

Jméno Champollionovo je známo nejen mezi archeology a odborníky na egyptologii, za jejíhož zakladatele je považován, dokonce bývá nazýván „otcem egyptologie“. Rovněž se má za to, že z tzv. Rosettské desky rozluštil hieroglyfy a tím dal klíč dalším vědcům ke zkoumání starobylých egyptských nápisů a papyrů. (Slovo „hieroglyf“ znamená v podstatě „posvátný vyrytý znak“, což označuje, že tento druh písma byl starými Egypťany považován za posvátný.)

strana 1 / 42

Další strana »