Publicistika – Co je psáno...
Jakub Srovnal: Zkusme se vrátit zpět aneb Než se ta písnička ztratí (1)
Kdyby byla mezi mladými lidmi uskutečnina anketa na téma „Karel Hašler“, málokdo by asi věděl, kdo vlastně Karel Hašler byl, jaká je jeho tvorba a za jakých okolností jeho bohatý život tragicky skončil. Většinou bychom se zřejmě setkali s odpovědí: „Nevím“. Je velmi smutné, že dnešní mladí lidé nemají vážný zájem seznámit se s osudy lidí, kteří pro českou zemi obětovali vše, co kdy měli, dokonce i svůj vlastní život.
Dáša Cortésová: Jaký byl Jaromír Vomáčka (1)
Jaromír Vomáčka byl pro mne vzorem pilného člověka. Když byl na takzvané volné noze, vstával každý den v určitou hodinu a pracoval doma osm hodin, jakoby chodil do práce. To dokáže opravdu málokdo. Nikdo vás nekontroluje, chce se vám ještě spát, nemáte náladu, necítíte se fit - on se důvod vždycky najde. Ale pan Vomáčka říkával: „Když chce člověk složit nějaký ten hit, tak musí psát písničky pořád.
Dobromila Lebrová: Edmond Rostand, francouzský dramatik a básník
Život velkého francouzského básníka Edmonda Rostanda je důkazem toho, jak může být zhoubná sláva. Na konci 19. století, kdy napsal nejvíce svých děl, byl protipólem naturalismu - tehdejšího směru ve francouzské literatuře. Byl idealistou a romantikem, usilujícím o návrat ušlechtilých ideálů do francouzské kultury.
Josef Krám: Byl Ferda Mravenec v Rychnově aneb Kant po Rychnovsku
Ondřej Sekora se dostal do Rychnova 13. července 1926 jako redaktor Lidových novin, aby pro ně zpravodajsky pokrýval cestu Tomáše Garrigua Masaryka do východních Čech 10. – 13. 7. od Chlumce nad Cidlinou po naše město, kde prezidentova návštěva vyvrcholila. Ověření faktu, že O. S. v Rychnově byl, mělo trochu komplikací.
Břetislav Kotyza: Přeji dobrý den, pane Miroslave...
Autíčko bylo zaparkováno ve stínu hangáru, vonělo novotou a čímsi zvláštním, a mně bylo "cizími strýci" dovoleno hračku obdivovat, hladit, usednout za volant. Byli to tehdy ještě mladí komerční inženýři Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund, kteří způsobili malému klukovi hluboký zážitek, zapsaný do jeho srdéčka dodnes.
Jan Drocár: Miroslav Ondříček - kameraman (2)
Po následném pečlivém prostudování úplné filmografie tohoto kameramana mi jistě dáte za pravdu, že je opravdovým mistrem ve svém oboru. "Patřím ke generaci filmových dělníků, kteří pro zdar filmu cokoliv oddřou a naplno si to prožijí."
Jan Řehounek: První český arcibiskup, který vyšel z lidu
Letos v dubnu uplynulo sedmdesát pět let od smrti prvního českého arcibiskupa bez šlechtického predikátu, který vyšel z lidu, Františka Kordače. Do své funkce byl jmenován před devadesáti lety – 16. září 1919. František Kordač se jako první z českých církevních představitelů otevřeně postavil za osobnost Jana Husa. Byl mimořádnou osobností, pevných morálních zásad, kvůli nimž byl donucen z arcibiskupského stolce odejít.
Vladimír Kulíček: Já měla zlý té noci sen aneb Šla-li dceruška k vodě ven
Cesta do Sniny-Vihorlat trvala dlouho, rychlík byl spíše pomalík, a když jsme konečně v letním vedru dorazili k cíli, měli jsme především hlad a žízeň. V jediném místním podniku, který představovala knajpa asi páté kategorie, měli jen párek a rejžovník. Objednali jsme obojí – já párek, kolega rejžovník.
Josef Krám: Jak se řekne anglicky Bylo nás pět?
Sousoší pětice kluků z knihy Bylo nás pět, dílo profesora hořické kamenickosochařské školy Michala Moravce, odhalené 28. června 2003 za přítomnosti Karla Smyczka, režiséra televizního zpracování stejnojmenné knihy, a představitelů klukovských rolí, připomíná nejslavnějšího rychnovského rodáka Karla Poláčka.
Dobromila Lebrová: Viktorin Kornel ze Všehrd, humanista, právník, spisovatel
Už od doby Karla IV. pronikaly na naše území první ozvěny humanistického učení, které předpokládalo obrození a zdokonalení lidstva za pomocí některých poznatků z antiky. Humanistické hnutí zdůrazňovalo především lidskou důstojnost, úctu a lásku životu. K rozvinutí tohoto nového filozofického směru u nás došlo za vlády Jiřího z Poděbrad a za vlády Jagellonců.
Pavel Pávek: Blanka Kubešová v Kostelci nad Černými lesy
V sedmdesátých letech budoucí uznávaná spisovatelka otevřela v Luzernu poetickou kavárničku, které čeští exulanti říkali Viola 2. Tady po mnoho let předčítala z exilové a disidentské literatury, recitovala své oblíbené básníky, zpívaly se Hašlerovy písničky… Psát začala nejdřív drobné texty, pak i knížky. Debutovala v nakladatelství 68 Publishers prózou Deník Leošky Kutheilové...
Derek Colloredo-Mansfeld - Jitka Vykopalová: O důvod víc ...
Při jedné recepci na České ambasádě ve Stockholmu před třemi lety jsem se setkala s jedním sympatickým mladým mužem a navázali jsme spolu příjemný rozhovor. Přestože neuměl česky, ukázalo se, že má šlechtický původ s kořeny v České republice ...
Jiří Vlasák: Jak jsem se potkal s filmem
Jetřichovice a okolí je pro filmaře velice přitažlivé prostředí. Proto netrvalo dlouho a v roce 1951 sem přijel režisér Bořivoj Zeman s filmovým štábem natočit nejnavštěvovanější českou pohádku Pyšná princezna. V té době už mi bylo 9 let, tak jsem pochopitelně nemohl chybět u žádné podobné akce, která se v Jetřichovicích odehrála. Tehdy jsem ještě nevěděl, že koncem prázdnin se budeme stěhovat do Děčína, kam byl táta přeložen po zrušení finanční stráže.
Ivan Rössler: Modrý Chopin, zlatý Bach - Libor Wagner
Listování archívem je zvláštní druh životní revize. Je to podobné, jako když najdete starý telefonní seznam. Nechce se vám vytočit telefonní číslo, poněvadž se bojíte, že neexistuje: buď číslo samotné anebo člověk, který vám kdysi to číslo dal. Mnohokrát, když jsem procházel Širokou ulicí v Praze, jsem vzpomněl na pár krásných návštěv v podkroví jednoho domu, kde byl ateliér Libora Wagnera.
strana 1 / 42