Publicistika – Co je psáno...

Václav R. Židek: Jak jsem Jaroslavu Moučkovi zachránil život

Nevím, jak vy, ale já moc rád chodím po Vinohradské třídě. Tahle Vinohradská na Královských Vinohradech je aspoň pro mne něco jako čára mého života. Když ji procházím, tak se v mých vzpomínkách rozvíjí celý můj životní příběh. Začíná hned nad pomníkem Svatého Václava, jehož jméno jsem dostal od mých rodičů při mém narození.

Dáša Cortésová: Jaký byl Jiří Vašíček (5)

Moji rodiče se s Jiřím Vašíčkem znali, takže jsem se k němu hrdě hlásila. Zvláště před děvčaty, která mi to lehce záviděla. Už v patnácti letech jsem byla dost veliká, ale o tanečníky nouze nebyla. Bohužel, většina byla menších než já. Jakmile přišlo k fotografování, tak se kluci rozutekli. Nikdo z nich nechtěl být na fotce s holkou větší, než on sám.

Jiří Vlastník: Stando, hraj!

V kasařské romanci Pěnička a Paraplíčko, kterou nedávno uvedlo v premiéře Metropolitní divadlo Praha volá pražská galerka na potulného harmonikáře – Oskare, hraj! A ten hraje tak, že diváci nešetří aplausem na volné scéně.

Dáša Cortésová: Jaký byl Jan Werich (3)

Werichovi měli kocoura, který strašně rád odpočíval v koši se špinavým prádlem. To se ale paní Zdeničce Werichové moc nelíbilo. Když ho načapala, tak ho z toho koše vyhnala a vynadala mu. To prý si ovšem dovolila moc! Kocoura, kterému patřily všechny kočky od Smíchova po Kampu, nebude nikdo ponižovat a urážet!

Miroslav Vejlupek: Malíř českého jihu

Žije v domě, který sám postavil a který obklopil zahradou, jež sama je výtvarným dílem. Interiéru se dostává příkladné péče paní domu. Interiér je krášlen obrazy, obrazy, kam se podíváš obrazy – ty malíř ve svém životě tu nasbíral, tu vytvořil. Protivín. Domov malíře českého jihu Josefa Miloty. Nemožno se nezeptat: Jaký je člověk, který dokáže postihnout jednou zádumčivost, jednou snovost a příště zas introvertní nepřístupnost krajiny, která odnepaměti provokuje umělce takzvaně lidové i kumštýře, jež zdobí řemeslná profesionalita?

Václav Neckář - Jitka Vykopalová: Od srdce k srdci

Tento článek by se také klidně mohl jmenovat ”Shodou náhod”… Týden před hudebním večerem Václava Neckáře, v sobotu 11.11. u nás ve Stockholmu, byl pro mě nějaký čarovný, plný všelijakých menších či větších náhod a událostí. Znáte to: Vzpomněla jsem si na jednu kamarádku – a náhodou jsem ji odpoledne potkala. Říkala jsem si, že už jsem se dlouho neozvala do jednoho českého stacionáře – a náhodou mi následující den přišel odtud krásný e-mail. Náhodou...

Jitka Dolejšová: Hudební poezie v obrazech Vincenta Van Gogha

Dnes mi přišel krásný e-mail. Jde o písničku, která doprovází obrazy Vincenta Van Gogha. Posílám Vám to jen tak pro pohodu a radost. Mějte se hezky. Jitka Dolejšová (celá věc je v zpracována v programu PowerPoint ....

Jitka Vykopalová: Neobyčejný František Makeš

Docela obyčejné jméno. Ano. Ale zcela neobyčejného muže. Jméno akademického malíře, vědce, vynálezce, restaurátora, konzervátora, chemika, spisovatele, učitele, přednášejícího..., tento výčet by byl dlouhý. Ale zcela především je to jméno člověka vysokých morálních kvalit a charakterových vlastností.

Miroslav Sígl: Adventní rozjímání, vzpomínky a jubilea

Předvánoční čas mi nachystal několik událostí, které spolu navzájem souvisejí a vyvolávají v člověku pocity radosti, očekávání, příjemné, ale též smutkem zakalené vzpomínky, jak už to tak v životě bývá. Šel jsem v předstihu blahopřát k životnímu jubileu své dávné televizní kolegyni Olze Čuříkové (*30. 12. 1932), abych mohl o ní včas napsat pár řádek, protože v době jejího působení byla známá jako „vlaštovka“ - pravidelný pořad pro starší děti, který ji proslavil, se tak jmenoval.

Jakub Srovnal: Zkusme se vrátit zpět aneb Než se ta písnička ztratí (1)

Kdyby byla mezi mladými lidmi uskutečnina anketa na téma „Karel Hašler“, málokdo by asi věděl, kdo vlastně Karel Hašler byl, jaká je jeho tvorba a za jakých okolností jeho bohatý život tragicky skončil. Většinou bychom se zřejmě setkali s odpovědí: „Nevím“. Je velmi smutné, že dnešní mladí lidé nemají vážný zájem seznámit se s osudy lidí, kteří pro českou zemi obětovali vše, co kdy měli, dokonce i svůj vlastní život.

Pavel Pávek: V. P. Borovička byl nepředstavitelný optimista

Autor více než čtyřiceti titulů literatury faktu Václav Pavel Borovička zemřel téměř před rokem ve věku 83 let. Dlouho žil a pracoval v Mukařově, kam odešel z Prahy. Dům v krásné zahradě koupil proto, aby měl dostatečné zázemí pro spoustu dokumentů a materiálů, které potřeboval ke své práci.

Josef Čermák: Poslední kniha Josefa Škvoreckého?

Někteří čtenáři pravděpodobně četli český originál (Obyčejné životy) této knihy, která jako by uzavírala Škvoreckého literární putování. Doufáme, že to není - jak naznačil - jeho poslední kniha (stejně jako doufáme, že není posledním dítětem manželů Škvoreckých jejich detektivka "Setkání v Praze s vraždou", která končí zajímavou otázkou: kdy je naše akce morálně ospravedlnitelná, i když technicky vzato zločinná?).

Dobromila Lebrová: Sir Frederick William Herschel

Sir Frederick William Herschel byl jedním z nejúspěšnějších astronomů všech dob a byl i nejlepším konstruktérem zrcadlových dalekohledů ve své době. Byl rovněž vynikajícím hudebníkem a byl také hudebním skladatelem. Z jeho vlastního vyjádření je patrná velká hloubka jeho poznání: „Viděl jsem do vesmíru dále, než kterýkoliv člověk přede mnou; pozoroval jsem hvězdy, jejichž světlo bude muset, aby Země dosáhlo, potřebovat dvou milionů let.“

Ivo Fencl: Spiess si určitě zaslouží ohlédnutí

Zjara uplynulo už 255 roků od narození Christiana Heinricha Spiesse (1755–1799), německého to spisovatele, výstředníka a herce svázaného úzce s českou kotlinou, hlavně pak s Prahou a s Bezděkovem u Klatov, kam se někdy v jeho stopách podívejte. Spiess se narodil 4. dubna 1755 v saském Freiberku. Od mládí prý měl divadelnické sklony. Stal se kočovným hercem. Jako sedmnáctiletý přišel do Prahy.

strana 1 / 42

Další strana »