Publicistika – Co je psáno...

Jan Krůta - Renata Šindelářová: Jan Krůta a jeho drobečky duše

EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR PRO POZITIVNÍ NOVINYHodně let jsme v agentuře dělali i reklamu, ale vymývat hlavu jiným i sobě už taky nechci. Svoboda a nezávislost jsou hodně drahé. Ale voňavé jak jarní vzduch po ránu. Jak vám přibývají léta, nerad se podílíte na kompromisech. A protože mi vyšlo v různých nakladatelstvích pár knížek, které byly redakčně a graficky odbyté, rozhodl jsem se, že si svoje knížky budu hlídat od začátku do konce.

Richard Haan – Jitka Vykopalová: Královnou mezi hudebními žánry je opera (1)

EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR PRO POZITIVNÍ NOVINY Myslím, že základem je správná technika, vlastně v tom směru se prolíná zpívání s tím plaváním a se sportem, protože v obou případech jsou nutné dispozice a pak už je to jen obrovská dřina. Dále je důležitá správná životospráva a správný trénink. Pokud má někdo dobrou techniku, tak by mu to mělo vydržet do vysokého věku, jinak ten hlas, ať je sebekrásnější, tak bez té techniky se velice rychle opotřebovává a kariéra může skončit po několika letech.

Ladislav Pešek: Tvář bez masky

Jsem jako duchem nepřítomný. Pivec do mne strká. Upozorňuje na rozložitého frajera, který se s drzým úsměvem prodral ke stolu blízko nás a s gestem nestrpícím odpor zvedá ze židle zvadlou blondýnu: „Všiml sis, jak šel? Jak ji ´požádal´ o tanec? Vsaď se, že z toho bude rvačka. Pojďme radši pryč!“ Gruss chce být naopak u toho a navíc požádá kolegyni oné blondýny o tanec.

Dagmar Tomanová: Horův dvůr

Komunistické nadšení však dlouho netrvalo. Básníci navštívili Moskvu, ale domů se navrátili mlčky. Když přišel k moci Klement Gottwald, okamžitě napojil české komunisty na Komunistickou internacionálu v Moskvě. Intelektuálové pochopili, že tu jde o boj o moc a nikoliv o hájení zájmů českého dělníka.

Pavel Veselý: Zastavení Richarda Pachmana

Setkat se s lidmi renesančního typu, to je dnes skoro vzácnost. V době úzké specializace na nějaké téma nebo činnost. U Richarda Pachmana to neplatí. Píše nejen dobrou muziku, ale také krásné texty, stejně tak zajímavě maluje. Poprvé jsem Richarda potkal jako novinář, který s ním chtěl udělat rozhovor. Později jsme přišli na to, že máme různé podobné názory na život a svět. A tak se z čistě pracovního pohledu stal pohled kamarádský. Zastihnout Richarda v klidu je skoro nemožné. Má stále plno plánů a aktivit, ale přesto se to povedlo.....

Dobromila Lebrová: Edward Jenner, objevitel očkování proti černým neštovicím

Kdysi hovořívala maminka o své tetě, která se narodila v polovině 19. století, že byla „poďobaná od neštovic“. V době pratetina narození byla na našem území poslední velká epidemie této smrtelné nemoci. Sama maminka několikrát opakovala, že i někteří z jejích učitelů podle jejich vzhledu tuto chorobu překonali. Není to tedy zas až tak dávná doba, slyší-li člověk o tom, že to někdo skutečně prožil...

Miroslav Sígl: 150 let od druhé svatby Bedřicha Smetany

Vraťme se do předminulého století, kdy se Bedřich Smetana (1824-84) účastnil studentských bouří v roce 1848, probouzí se národnostně i politicky, skládá svou první píseň na český text a hned další „... vzhůru Češi, Bůh nám přeje, stůjte pevně při svém právu ...“, patří k členům národní gardy, k bojovníkům z barikád. Povstání je potlačeno a Bedřich hledá útočiště u svých rodičů v Obříství na Mělnicku, kde byl jeho otec František sládkem zdejšího panského pivovaru.

Nina Divíšková - Renata Šindelářová: Pro mě je Domov s velkým D!

Já dokážu žít jen jeden život a emigrace jsou dva životy, to je jako rozvod – život s jednou ženou a s druhou ženou. Něco takového bych nedokázala. Pro mě je to naprosto nemožné a nepředstavitelné. Ať z jakýchkoliv důvodů. Já i dnes, jak ráda cestuji, tak odjíždím vždy jen na chvilku, ale pak se hrozně těším domů. Pro mě domov je Domov s velkým D. Nedokázala bych odejít.

Arnošt Lustig – Jitka Vykopalová: Zralé úvahy o životě (1/2)

Naučil jsem se vážit si žen, když jsem viděl, jaký je jejich osud. Jak ho nesly. Co to znamená narodit se jako žena. Kromě toho, když přemýšlím o kráse, to nejkrásnější na světě je žena. Miluji ženy. Obdivuju ženy. Oceňuju ženy. Všechno lidské se narodilo z matky. Jsem v duši ženská. Mám skutečnou úctu k ženám. Myslím, že jsou lepší, a že příroda je na ně v něčem zlá.

Ivan Rössler: Co nepřejete Voskovcovi?

Jiřího Voskovce jsem slyšel už jen z desek (a viděl ve filmu). Ale byl jsem na jeho malé oslavě. Bylo to v roce 1965, kdy se oslavovaly v Divadle hudby v Praze šedesátiny Jiřího Voskovce. Byla tam řada přátel a bývalých spolupracovníků oslavence a to byla příležitost k malé anketě: CO NEPŘEJETE JIŘÍMU VOSKOVCOVI K NAROZENINÁM? Josef Tesárek - bývalý člen orchestru Osvobozeného divadla: "Nepřál bych mu, aby ho postihla nějaká nepříjemnost, která by mu znemožnila další tvůrčí činnost."

Miroslav Sígl: TGM a „osmičková“ výročí

Nejen 28. ŘÍJEN 1918 je neodmyslitelně spojen se jménem zakladatele našeho státu, ale nahlédnutím do jeho životopisu, lze vystopovat několik dalších letopočtů s osmičkou na konci, významných pro život a dílo TGM. Uveďme z nich některé (zčásti podle Stručného životopisu Stanislava Poláka, Středočeské nakladatelství, Praha 1990).

Ondřej Suchý: Utajované pravdy o Dagmar Patrasové

Na tomto článku je pozitivní, že ta, o níž v něm píšu, vypadá v době svého životního jubilea, jako by jí bylo o polovinu let méně, a pak také skutečnost, že o všem negativním, co mě zlobí v souvislosti s oslavenkyní, mohu napsat do Pozitivních novin, protože – a to je prosím ověřená pravda! – jinde bych se svojí obhajobou Dagmar Patrasové neuspěl.

Ivo Fencl: Divy pana H. G. Wellse

Byl čtvrtým, nechtěným dítětem služebné a zahradníka, zahradníka, který se také stal učitelem kriketu a byl o třináct let mladší než Wellsova matka. I díky zlomené noze byl Herbert Wells už v sedmi letech lačným čtenářem, ale nečekaly ho zkraje jenom sny. Jako deptán jakousi prázdnotou všední reality prchal celé mládí z pracovních míst, které mu většinou nacházela matka, a nejdéle (i když taky „dva roky pekla“) vydržel prodávat látky.

Blanka Kubešová - Renata Šindelářová: Čím je člověk starší, tím víc potřebuje, aby byl milován

Přesto, když jsem se Blanky Kubešové zeptala, zda se mnou udělá rozhovor, souhlasila trochu rozpačitě. A víte proč? Vyjádřila obavy nad tím, že je příliš obyčejná na to, kolik publicity se jí dostává. Ale nenechala jsem se odradit a položila jí několik otázek, týkajících se její tvorby a především jejího exilu ve Švýcarsku.

strana 1 / 42

Další strana »