Publicistika – Co je psáno...
Derek Colloredo-Mansfeld - Jitka Vykopalová: O důvod víc ...
Při jedné recepci na České ambasádě ve Stockholmu před třemi lety jsem se setkala s jedním sympatickým mladým mužem a navázali jsme spolu příjemný rozhovor. Přestože neuměl česky, ukázalo se, že má šlechtický původ s kořeny v České republice ...
Jiří Vlasák: Jak jsem se potkal s filmem
Jetřichovice a okolí je pro filmaře velice přitažlivé prostředí. Proto netrvalo dlouho a v roce 1951 sem přijel režisér Bořivoj Zeman s filmovým štábem natočit nejnavštěvovanější českou pohádku Pyšná princezna. V té době už mi bylo 9 let, tak jsem pochopitelně nemohl chybět u žádné podobné akce, která se v Jetřichovicích odehrála. Tehdy jsem ještě nevěděl, že koncem prázdnin se budeme stěhovat do Děčína, kam byl táta přeložen po zrušení finanční stráže.
Ivan Rössler: Modrý Chopin, zlatý Bach - Libor Wagner
Listování archívem je zvláštní druh životní revize. Je to podobné, jako když najdete starý telefonní seznam. Nechce se vám vytočit telefonní číslo, poněvadž se bojíte, že neexistuje: buď číslo samotné anebo člověk, který vám kdysi to číslo dal. Mnohokrát, když jsem procházel Širokou ulicí v Praze, jsem vzpomněl na pár krásných návštěv v podkroví jednoho domu, kde byl ateliér Libora Wagnera.
Hynek Bočan - Petr Pučelík: Dnešní režim si také zaslouží satiru
Filmový a televizní režisér Hynek Bočan natáčí na jihu Čech další pokračování televizního seriálu Zdivočelá země. Přesto si udělal čas na setkání se strakonickými gymnazisty a Deníku poskytl následující rozhovor. | Evropské národy jsou si blízké, řekl jste před studenty strakonického gymnázia. Vnímáte u Evropanů podobný smysl pro humor? Protože mám v rodině Angličana, který si vzal jednu moji dceru, a Ira, který si vzal druhou, mohu srovnávat z osobní zkušenosti.
Martha a Tena Elefteriadu: Dvojhlasně (2)
Koncem 80. let jsem si na prknech Semaforu vyzkoušela i „divadlo“. Začalo to všechno tím, když jsme usoudili, že jednu nádhernou vokální swingovou písničku, Save the bones for Henry Jones, by mohl krásně otextovat pan Suchý. Zazpívat si jeho text, který by nám napsal přímo na tělo, to byl můj velký sen. Tak jsem tu nahrávku poslala jemu, ale moc naděje jsem si nedělala.
Miroslav Sígl: Dvě životní osmičky Jindry Dvořákové
Vystudovala dívčí reálné gymnázium a Střední odborné učiliště společného stravování v Praze – Malešicích, v létech 1946 – 76 byla sekretářkou na generálním ředitelství zdravotnického podniku Spofa Praha. Proslavila se jako perníkářka, žijící v Křenku (pošta Dřísy), kde je dlouholetou chovatelkou včel. Byla jmenována mistryní lidové umělecké tvorby, rozšiřuje znalosti malovaných originálních perníků na mnoha výstavách, v kulturních domech, muzeích a školách.
Barbara Semenov: Narozeniny Karla Gotta
Začátek týdne proběhl v České republice ve znamení Karla Gotta. Jeho písně se hrály všude – v nákupních centrech, v obchodech, v rozhlase, v televizi vrcholily oslavy jeho sedmdesátých narozenin tříhodinovým programem, který zaznamenal megakoncert z vyprodané Sazky Areny, kam přišlo nejslavnějšímu českému zpěvákovi všech dob popřát na sedmdesát předních umělců.
Ivan Rössler: Brambor ve spořitelně
Obyčejný činžovní dům v Košířích. Po vstupu do domu zaujmou zachované detaily, například ozdobné cedulky s označením pater; žádný suterén, ale souterrain. Zvonek. Zazvoním. Jak začít rozhovor s někým, kdo na celých dvacet roků opustil literaturu (rozhovor se konal v roce 1989), medituji, ještě než JINDŘIŠKA SMETANOVÁ otevře dveře.
Ivana Šimánková: Režisér a ornitolog Ludvík MÜHLSTEIN oslavil narozeniny
"Poslyš, nechtěla bys k nám chodit do rozhlasového souboru?" oslovil mě předseda poroty recitační soutěže v Českém Krumlově poté,co jsem jsem se stala její absolutní vítězkou. "Ale já už tam stejně v pondělí jdu," odpověděla jsem sebevědomě z výšky svých 10 let. Rozesmál se upřímným, nakažlivým, klukovským smíchem. Takové bylo moje první setkání s vynikajícím hokejovým komentátorem, spisovatelem, rozhlasovým režisérem a ornitologem Ludvíkem Mühlsteinem.
Tomáš Zářecký: Zemřel pan Karel Hála, legenda českého swingu
Ručička životních hodin pana Karla Hály se zastavila v neděli, šestého července 2008, na čísle 74. Při té zprávě málokteré oko zůstane suché a srdce hluché smutku. Zejména lidé starší generace se tiše pozastaví nad odchodem někoho, kdo dlouhá léta patřil k našim nejlepším zpěvákům. Opustil nás další velikán, swingař par excelence, muž, který sám sebe označoval za prvního českého skinheada. Muž, který se už za života stal legendou. Pan Karel Hála.
F.R.Čech - Jan Krůta: Ringo v ringu života
František je vypravěč. František lidi baví. Nad Františkovým humorem davy jásají a jedinci zvrací. František prošel životem od jihu k severu, od východu k západu. Hardrockový císař, bubblegumový mafiózo, kašparózní textař a zpěvák, televizní bavič, dramatik, divadelní impresário, autor televizních seriálů, spisovatel, malíř, miláček imitátorů kvůli svým nezaměnitelným sykavkám, znalec opery a bel canta, poslanec Parlamentu a zase zpátky. Kdo by nechtěl být Božským Ringem...
Jiří Vlasák: Václav Jírů - český fotograf a redaktor
Začínal fotografovat jako fotoamatér, od roku 1929 publikoval fotografie a články. Poprvé vystavoval v roce 1933. Spolupracoval s Divadlem Vlasty Buriana, fotografoval v Osvobozeném divadle, věnoval se reklamní fotografii, stal se známým rovněž v zahraničním tisku (London News, London Life, Picture Post, Sie und Er, Zeit im Bild) V roce 1940 byl zatčen gestapem pro odbojovou činnost, odsouzen na doživotí a vězněn do konce války.
Dobromila Lebrová: Karel Baxa - První primátor velké Prahy
Letošního roku bylo už jedno výročí tohoto českého politika - 5. ledna 70. výročí úmrtí, ale snad s výjimkou některých zájmových organizací a chorvatských občanů si na něj už nikdo nevzpomíná. Jeho život je obrazem i odrazem všech událostí, směrů a vlivů, kterými náš národ od konce století devatenáctého do současnosti prošel.
Miroslav Sígl: O Kamile Moučkové a prožitém životě se vší úctou
Nemohu jinak, než si na začátku napřed povzdechnout: také se vám zdá, jakoby se slovo „úcta“ vytratilo z naší mluvy, projevů a písemností? Kolik jen úctyhodných lidí u nás máme, kolik úcty si zaslouží mnozí naší učitelé, lékaři, vědci, umělci a vůbec lidi, kteří se ve svém životě dokáží obětovat a konat dobro pro druhé, ale také odpouštět a zamýšlet se nad svým životním osudem, předat „ve vší úctě“ své zkušenosti, poznatky o omylech, vzestupech a pádech!?
strana 1 / 42