Publicistika – Co je psáno...

Jaroslav Hutka - Jarmila Moosová: Táto, řekni proč ....

A teď mi otevírá domovní dveře v jedné z historicky nejkrásnějších částí Prahy, podává mi ruku – pevný stisk, a cestou po starobylých schodech /můj bože – do třetí etáže!/ povídá cosi o fyzické kondici a směje se ...

Ivo Fencl: Dutá zeměkoule a básník Edgar Allan Poe

Edgaru Allanu Poeovi bylo pouhých devět let, když se stal „celý svět“ adresátem tohoto dopisu: Prohlašuji, že Země je dutá a uvnitř obyvatelná. Obsahuje pět pevných, soustředných kulových slupek v sobě s otvory okolo pólů. Za pravdivost té skutečnosti ručím vlastním životem. Jsem připraven prozkoumat uvedenou dutinu, pokud mě v tom svět podpoří a pomůže mi cestu podniknout. John Cleves Symmes, bývalý kapitán pěchoty, Ohio.

Věra Ludíková: Nebojte se

Scénář tohoto večera, shodný i pro pozdější vystoupení v Kolovratech, jsem panu profesoru Lukavskému předávala v pondělí, pouhý den předtím, než byl odvezen do nemocnice. Měli jsme spolu domluvenou polední schůzku v Kolowratském paláci a hovořili jsme o nové knížce, z níž se bude číst, o jejím tématu, jak vznikala – všechno ho zajímalo. „Připijete si se mnou?“ zeptal se mě.

Ivo Fencl: Fenomén Zdeňka Buriana

"Nad Old Surehandem jsem se smál! Smál jsem se, když jsem si uvědomil, jak Burian v srdci Evropy zase jednou pobil americké umělce žijící na Dalekém Západě na jejich vlastním poli. Měli jsme pár malířů Západu, kteří s v tom vyznali. Charles Russela, Remingtona a něco málo skoro stejně dobrých. Všichni jsou mrtví. Nemůžu si vzpomenout na žádného žijícího, který by se kvalitou práce vyrovnal těmhle dvěma dílům Surehanda."

Dobromila Lebrová: Viktorin Kornel ze Všehrd, humanista, právník, spisovatel

Už od doby Karla IV. pronikaly na naše území první ozvěny humanistického učení, které předpokládalo obrození a zdokonalení lidstva za pomocí některých poznatků z antiky. Humanistické hnutí zdůrazňovalo především lidskou důstojnost, úctu a lásku životu. K rozvinutí tohoto nového filozofického směru u nás došlo za vlády Jiřího z Poděbrad a za vlády Jagellonců.

Antonín Siuda: Sláva Volný byl hvězdou, která svítila do temnoty...

Nebýt té zprávy a vzpomínky Svobodné Evropy, uniklo by mi v těchto dnech zcela jistě oněch nedožitých osmdesát Slávy Volného. A též dvacet jedna let od jeho nepovšimnuté útrpné smrti. Bylo mi tenkrát v osmdesátém devátém líto, že umřel jen dva roky před převratem. Všude tolik všeobecného nadšení, tolik ryzí víry v lepší příští, docela v duchu jeho mnichovských promluv, a on už pád komunismu svým pozemským životem nestihnul.

Ivo Fencl: Richard Halliburton a Amelie Earhartová

Aniž to bylo náležitě připomenuto, uplynulo letos 110 let od narození dobrodruha a cestovatele Richarda Halliburtona. Jeho život a osud jako by byl v mnoha směrech zrcadlovým obrazem osudu Amelie Earhartové, proč si tudíž nepřipomenou muže i ženu (oba silně specifické) společně!

Josef Krám: Jetti v hrobě Její Excelence

Buďme s Janem Ámosem názorní a nechme se vést zasvěcenou a obětavou průvodkyní Sidonií, jejíž příjmení je po provdání do Německa Seidel, na mnichovský hřbitov, kde byla naše Jetti pochována. Co se nepodařilo mně (psal jsem ředitelství mnichovské opery), to dokázala ona. Inu, mladá sympatická žena, a pak že se nadarmo neříká cherchez la femme.

Dobromila Lebrová: William Holman Hunt, anglický malíř

Pokud si prohlížíme některé z obrazů Williama Holmana Hunta, třeba jen z reprodukce, může se nám stát, že zachytíme onen dost vzácný, blažený pocit slabého mrazení v zádech při vhledu do mystična. Nebyl považován sice za příliš talentovaného malíře, ale byl oceňován jako mistr vizí - jeho obrazy, především ony s mystickými a mýtickými náměty, přitahovaly a přitahují pozornost.

Miroslav Sígl: Umírá člověk, nic se nestane...

Každý, komu věnovala přátelství, hluboce obdivoval její záhadnou moudrost a neobyčejné porozumění. Překonávala plachost a snahu nikdy si nic nevynucovat... Jestliže jí někdo řekl, že společnost je v úpadku, vláda se hroutí, znečištěné ovzduší nás přivede do hrobu – usmála se a zatvářila se lehce chápavě.

Derek Colloredo-Mansfeld - Jitka Vykopalová: O důvod víc ...

Při jedné recepci na České ambasádě ve Stockholmu před třemi lety jsem se setkala s jedním sympatickým mladým mužem a navázali jsme spolu příjemný rozhovor. Přestože neuměl česky, ukázalo se, že má šlechtický původ s kořeny v České republice ...

Ivan Rössler: Hm, hm, ach ty jsi úžasná...

2. září 2009 to bude bez jednoho roku dvacet let, kdy do hudebního nebe odešel skladatel, kterého jsem měl obzvlášť rád. Sedával, nenápadný a tichý, v jedné z mnoha malinkých kanceláří nakladatelství Panton. Rád jsem si s ním povída,l a tak jsem jednoho dne pár jeho vzpomínek zachytil. Byl to autor mnoha úžasných písniček a jedna z nich měla prazvláštní osud, ale nepředbíhejme.

Jiří Vlasák: Jak jsem se potkal s filmem

Jetřichovice a okolí je pro filmaře velice přitažlivé prostředí. Proto netrvalo dlouho a v roce 1951 sem přijel režisér Bořivoj Zeman s filmovým štábem natočit nejnavštěvovanější českou pohádku Pyšná princezna. V té době už mi bylo 9 let, tak jsem pochopitelně nemohl chybět u žádné podobné akce, která se v Jetřichovicích odehrála. Tehdy jsem ještě nevěděl, že koncem prázdnin se budeme stěhovat do Děčína, kam byl táta přeložen po zrušení finanční stráže.

Rudolf Křesťan - Eva Laštovičková: KŘESŤAN NA DOSLECH

V našem městečku Stará Role jsem v uvedeném žákovském věku roznášel předplatitelům nedělní tisk. Než jsem jim ho dal do schránek, vždycky jsem se do novin podíval. Takové mazané čtení zadarmo bych dnešním termínem nazval jako bonus té služby. V tehdejších nedělních vydáních novin vycházely pravidelně fejetony. Něčím zvláštním mi byly sympatické. Možná tím, že na rozdíl od úvodníků s budovatelským nabádáním byly osobnější.

strana 1 / 42

Další strana »