Publicistika – Co je psáno...
Líba Karlsson: Fouskův balzám na duši
Josef Fousek je neobyčejný člověk, nepředstavitelně čestný a hodný, jakého jen tak hned člověk nepotká. Jeho laskavé oči a ryzí povaha lidi přitahuje a člověk si přeje, aby jeho písně, básně a vyprávění nikdy neskončily. Myslím, že jsme ve Stockholmu ještě neměli někoho takového jako je Josef Fousek, kdo by nás tak rozesmál a pobavil.
Arnošt Lustig – Jitka Vykopalová: Zralé úvahy o životě (2/2)
Všechny ty tři otázky jsou jedna! Tak co mi udělá radost? Je spousta věcí, který mi udělají radost. Úspěch z práce, když se mi povede povídka nebo román, pokud jde o ženu, tak už vidět krásnou ženskou mi dělá radost. Jenom ji vidět, jo, nemůžeš si s každou lehnout do postele, ona by prostě nešla, ale teoreticky, ty se mě ptáš teoreticky, tak vidět krásnou ženu je radost, potkat dobrýho člověka je radost, férovýho člověka, čestnýho, odvážnýho, to všechno je radost – čili těch radostí je hodně a žena je jednou z nich. Ne že bych chodil na módní přehlídky, ale...
Miroslav Sígl: Děti republiky Zdenky Bergrové
Mělo by se asi hned na začátek říci, že naše básnířka a překladatelka Zdenka Bergrová se letos v březnu dožila 83 roků, přes všechny nemoci stáří si udržuje duševní svěžest a stále trénuje svůj laptop novými nápady. K těm patří čerstvá knížečka Děti republiky, pro jejíž vydání na 88 stranách měl porozumění o dva roky mladší kolega, nakladatel Jaroslav Kalát (Riopress Praha).
Ivo Fencl: Divy pana H. G. Wellse
Byl čtvrtým, nechtěným dítětem služebné a zahradníka, zahradníka, který se také stal učitelem kriketu a byl o třináct let mladší než Wellsova matka. I díky zlomené noze byl Herbert Wells už v sedmi letech lačným čtenářem, ale nečekaly ho zkraje jenom sny. Jako deptán jakousi prázdnotou všední reality prchal celé mládí z pracovních míst, které mu většinou nacházela matka, a nejdéle (i když taky „dva roky pekla“) vydržel prodávat látky.
Jiří Vlastník: Jiří Menzel vybírá herce intuicí
JIŘÍ MENZEL se stal výraznou osobností světové kinematografie, a přesto nebývá ozdobou okázalých večírků. Vlastní řadu významných filmových a divadelních cen, sláva však bývá holka nestálá. Jiří Menzel však dosáhl ocenění ve stabilnější měně – národ český jeho filmy miluje, jeho divadelní inscenace se staly legendou. Když vejde do místnosti, netřese se přesto zem.
Michal Dlouhý: Páté přikázání
Strážmistr vyzval kolemjdoucího muže, dělníka Antonína Šrubaře, aby mu pomohl chytit muže za ruku a nasadit mu řetízky, jež se snažil vyndat ze služební brašny. Po chvíli přišel k zápasící trojici další dělník Alois Štabla, který ve snaze pomoci četníkovi při služebním zákroku, se ke vší smůle vrhl místo na zloděje, na četníkovi pomáhajícího Antonína Šrubaře.
Václav R. Židek: Vzpomínka na Eduarda Ingriše (2)
Jsem nesmírně vděčna za to, že jste započal v Pozitivních novinách akci, aby byla umístěna pamětní deska na Smetanově nábřeží 12. Já sama jsem se o tom zmínila již před několika měsíci panu Gabrielu Goesselovi z Českého rozhlasu, který vydal CD Eduarda Ingriše "Chci věčně vzpomínat". Ten byl také pro, ale od té doby jsem už nic na tohle téma neslyšela, až jsem se vše dověděla z Vašeho článku a pak i další podrobnosti po telefonu od Vás.
Alena Heinová: Krásný den – až do usnutí!
Srdce je tíha. Rozum jen váha… Slova básníka Vladimíra Holana, ta z říše cest ze stínů do světel, kterou nás vedlo s pokorou i odvahou Hercovo Umění – právě ta slova mě napadla, když přišla ta zpráva, že v poledních hodinách 10.března odešel z pozemského bytí Radovan Lukavský. Bolí to. Obyčejně a hodně to bolí, protože odešel Člověk hodný obdivu i lásky v dokonalé čistotě obsahu těch slov.
Jitka Dolejšová: První dáma české grafiky Ludmila Jiřincová
Při své návštěvě Chvalského zámku v Horních Počernicích v Praze 14, kde je umístěna stálá expozice: Z odkazu Ludmily Jiřincové, jsem si znovu připomněla, jak rozsáhlé dílo po sobě zanechala tato významná grafička, malířka a ilustrátorka, jež byla často označována za první dámu české grafiky. Její tvorba je poeticky realistická, lyrická i melancholická, pestrá jako život, ve kterém se mísí vnější svět s vnitřním prožíváním.
Milan Turek: Pohádková ekvipáž
Vilém Mrštík se narodil 14.5.1863 v Jimramově v rodině venkovského ševce a švadleny. Studoval na gymnáziu v Brně a v Praze, poté jeden rok práva. Proslavil se jako autor Pohádky máje, Maryši, Roku na vsi a dalších děl, tvořených zčásti s bratrem Aloisem, druhý bratr Norbert byl překladatelem a fejetonistou, třetí, František, lékárníkem. Žil střídavě v Divákách a v Praze, 1904 se oženil s Boženou Pacasovou z Hejčína, 1912 spáchal sebevraždu.
Ivan Kraus slaví sedmdesátiny! Gratulujeme!
To, že se Ivanův skutečný kmotr jmenoval František, byla ovšem náhoda. Náhoda byla i to, že v roce třicet devět platily zákony, které náhodou už dnes neplatí, ale tehdy se za ně platilo životem. Zákony proměnily Ivana v I-Ivana a jeho matka proměňovala obsílky z úřadů v popel, aby se v popel neproměnil Ivan.
Jaroslav Vízner: To všechno jsem nevěděl
„Moje chabá znalost francouzštiny mi ztěžuje komunikaci se členy filmových štábů", stěžoval jsem si svému zkušenějšímu kolegovi, režisérovi Burkhartovi. Roger mi odpověděl: " Máš-li opravdu co říct, dokážeš to říct i jinak, třeba beze slov. Ti, co budou naslouchat a chtít ti porozumět, si s tím práci dají".
Milan Richtermoc: Vrátil jsem čas
„Milý Bufáku, díky za dopis. Hugo, ani nevíš, co někdy pro mne Tvé dopisy znamenají. Jednak to, že existuješ, že je dopis ve schránce, že víš, že je někdo, kdo je rád, že jsi, a kdo Ti chce také pomoci. Myslím, že již jsem Ti to napsal. Vždycky v nich něco najdu – třebas až na dvacáté nebo na třicáté, nebo na předposlední řádce – co mne povzbudí, co zrovna vystihne mou náladu, ve které se nalézám.
Jiří Vlastník: Když Elvis byl náš bůh aneb Šest strun zvrhlého elektroinženýra
Mám takovou vizi. Nad Prahou, místo zbourané sochy velikého Pepíka, stojí obří, v žule vyvedený, magnetofon Sonet-duo. Každým rokem sem putuje lampionový průvod nás, mladíků před penzí, abychom zde položili kytku na hrob neznámého starce na chmelu. Domnívám se, že by v zástupu nechyběl Zdeněk Sarka Dvořák.
strana 1 / 42