Publicistika – Co je psáno...
Michal Dlouhý: Páté přikázání
Strážmistr vyzval kolemjdoucího muže, dělníka Antonína Šrubaře, aby mu pomohl chytit muže za ruku a nasadit mu řetízky, jež se snažil vyndat ze služební brašny. Po chvíli přišel k zápasící trojici další dělník Alois Štabla, který ve snaze pomoci četníkovi při služebním zákroku, se ke vší smůle vrhl místo na zloděje, na četníkovi pomáhajícího Antonína Šrubaře.
Václav R. Židek: Vzpomínka na Eduarda Ingriše (2)
Jsem nesmírně vděčna za to, že jste započal v Pozitivních novinách akci, aby byla umístěna pamětní deska na Smetanově nábřeží 12. Já sama jsem se o tom zmínila již před několika měsíci panu Gabrielu Goesselovi z Českého rozhlasu, který vydal CD Eduarda Ingriše "Chci věčně vzpomínat". Ten byl také pro, ale od té doby jsem už nic na tohle téma neslyšela, až jsem se vše dověděla z Vašeho článku a pak i další podrobnosti po telefonu od Vás.
Alena Heinová: Krásný den – až do usnutí!
Srdce je tíha. Rozum jen váha… Slova básníka Vladimíra Holana, ta z říše cest ze stínů do světel, kterou nás vedlo s pokorou i odvahou Hercovo Umění – právě ta slova mě napadla, když přišla ta zpráva, že v poledních hodinách 10.března odešel z pozemského bytí Radovan Lukavský. Bolí to. Obyčejně a hodně to bolí, protože odešel Člověk hodný obdivu i lásky v dokonalé čistotě obsahu těch slov.
Jitka Dolejšová: První dáma české grafiky Ludmila Jiřincová
Při své návštěvě Chvalského zámku v Horních Počernicích v Praze 14, kde je umístěna stálá expozice: Z odkazu Ludmily Jiřincové, jsem si znovu připomněla, jak rozsáhlé dílo po sobě zanechala tato významná grafička, malířka a ilustrátorka, jež byla často označována za první dámu české grafiky. Její tvorba je poeticky realistická, lyrická i melancholická, pestrá jako život, ve kterém se mísí vnější svět s vnitřním prožíváním.
Milan Turek: Pohádková ekvipáž
Vilém Mrštík se narodil 14.5.1863 v Jimramově v rodině venkovského ševce a švadleny. Studoval na gymnáziu v Brně a v Praze, poté jeden rok práva. Proslavil se jako autor Pohádky máje, Maryši, Roku na vsi a dalších děl, tvořených zčásti s bratrem Aloisem, druhý bratr Norbert byl překladatelem a fejetonistou, třetí, František, lékárníkem. Žil střídavě v Divákách a v Praze, 1904 se oženil s Boženou Pacasovou z Hejčína, 1912 spáchal sebevraždu.
Ivan Kraus slaví sedmdesátiny! Gratulujeme!
To, že se Ivanův skutečný kmotr jmenoval František, byla ovšem náhoda. Náhoda byla i to, že v roce třicet devět platily zákony, které náhodou už dnes neplatí, ale tehdy se za ně platilo životem. Zákony proměnily Ivana v I-Ivana a jeho matka proměňovala obsílky z úřadů v popel, aby se v popel neproměnil Ivan.
Jaroslav Vízner: To všechno jsem nevěděl
„Moje chabá znalost francouzštiny mi ztěžuje komunikaci se členy filmových štábů", stěžoval jsem si svému zkušenějšímu kolegovi, režisérovi Burkhartovi. Roger mi odpověděl: " Máš-li opravdu co říct, dokážeš to říct i jinak, třeba beze slov. Ti, co budou naslouchat a chtít ti porozumět, si s tím práci dají".
Milan Richtermoc: Vrátil jsem čas
„Milý Bufáku, díky za dopis. Hugo, ani nevíš, co někdy pro mne Tvé dopisy znamenají. Jednak to, že existuješ, že je dopis ve schránce, že víš, že je někdo, kdo je rád, že jsi, a kdo Ti chce také pomoci. Myslím, že již jsem Ti to napsal. Vždycky v nich něco najdu – třebas až na dvacáté nebo na třicáté, nebo na předposlední řádce – co mne povzbudí, co zrovna vystihne mou náladu, ve které se nalézám.
Jiří Vlastník: Když Elvis byl náš bůh aneb Šest strun zvrhlého elektroinženýra
Mám takovou vizi. Nad Prahou, místo zbourané sochy velikého Pepíka, stojí obří, v žule vyvedený, magnetofon Sonet-duo. Každým rokem sem putuje lampionový průvod nás, mladíků před penzí, abychom zde položili kytku na hrob neznámého starce na chmelu. Domnívám se, že by v zástupu nechyběl Zdeněk Sarka Dvořák.
Jožo Ráž - Stano Háber: My sa nikdy nevzdáme!
Spolupracoval som aj s inými textármi. Tá spoločná lúskačka je vždy o tom istom. Ja mám takú vlastnosť, že proste neviem zaspievať niečo, čomu neverím. Ak to nie je to pravé, tak mi zasvieti červené svetlo. Proste viem, že to nemá cenu ani skúšať, lebo to nie je moja pesnička. Všetko, čo spievam, tomu verím. Buď to v tej piesni je, alebo ju nerobím.
Marie Formáčková: Jaroslav Marvan – osudový muž
Slavný český herec Jaroslav Marvan proslul rolemi úředníků, profesorů, inspektorů, zkrátka sucharů všeho druhu. Těžko si ho představíme jako po uši zamilovaného muže, jako romantika, jehož okouzlila mnohem mladší kolegyně z Národního divadla. A ještě hůř si představíme, že ta krásná a mladá žena jeho lásku opětovala. A přece se tak stalo...
Dobromila Lebrová: B.G.Lindauer - český malíř na Novém Zélandě
První necelé tři roky svého pobytu na Novém Zélandě strávil Lindauer na jižním ostrově. Podle Kořenského nejdříve fotografoval a později se opět pustil do malby. Pravděpodobně už tehdy se seznámil s některými Maory, pro něž byl „pakeha“ - „bezbarvý“, tedy běloch - zajímavý i tím, že je samotné kreslil do svého bloku a že s nimi jednal jako se sobě rovnými a s náčelníky jako se skutečnými králi ostrova.
Peter Závacký: Slovenský karikaturista Milan Vavro 77
Ako hokejový fanúšik si iste ešte pamätá na najznámejšiu podobu „77“ vo svetovom hokeji na drese na chrbte populárneho hokejového "medveďa" a kanoniera z Bostonu - Phila Esposita, a jeho góly v našej siete na MS vo Viedni v r. 1977, kde naši hokejisti obhájili titul majstra sveta z Poľska... Možno práve na Esposita si spomenul aj v závere roka 2010, vo Viničnom (pri Pezinku) výtvarník Milan Vavro (1933), keď dve magické „sedmičky“ ozdobili už aj jeho chrbát na bohatej životnej púti.
Jiří Vlastník: Kocourkovští
Předem podotýkám, že titulek nemá se současnou stálicí světové populární hudby nic společného. I když parta českých zpěváků z dnes již minulého století byla též dosti slavná. „Zpátky je to ohromný, zpátky jedeme jako madony,“ ...
strana 1 / 42