Ivan Kraus: Já a velký třesk
Rubrika: Literatura – Fejetony
| Otázka, co dělal Bůh před stvořením světa, zajímala filosofy už od pradávna. Mne zaujal názor svatého Augustina ze čtvrtého století: prý před stvořením světa nebyl čas. Dobře, řekl jsem si, nebyl čas a nebylo tedy předtím. Jinak řečeno, nebylo předtím a nebylo potom. Z čehož plyne, že někdy nebylo zřejmě ani někdy. Když jsem se nad tím vším zamyslel, rozbolela mne hlava. Díval jsem se, jak se aspirin rozpouští ve vodě a představoval jsem si, že takhle mizely kdesi v prostoru mezi "předtím" a "potom" celé galaxie. Einstein přispěl k teorii velkého třesku svou teorií relativity. Potvrdil, že hmota a energie ohýbá prostor a čas. Na některých fotografiích má Einstein dokonce ohnuté i nohavice. Podstatné však je to, že v poslední době přišli kosmologové s teorií, že universum musí z něčeho pocházet, a po nějaké době zkoumání dospěli k závěru, že universum pochází z ničeho. Jeden z nich, profesor Turner, zachází dokonce tak daleko, že tvrdí, že nic je nestabilní. Tomu bych docela věřil. Ale ne úplně. Protože ničemu nelze věřit zcela. Ani vědcům, kteří propočítávají nic, nelze věřit všecko. Kromě toho se nelze dnes na nic zcela spolehnout. Minulý týden jsem musel udělat sám velký třesk v bance, protože na sliby těchto úředníků vůbec není spolehnutí. Jestli je však pravdivá jiná teorie, že všichni dohromady jsme vesmír, pak z něho nelze vyloučit ani bankovní úředníky. V tom případě mne velice těší, že jsou také jen pouhé částice. Myslím, že bankovní úředník je mnohem menší částice než vědec. Literární teoretici jsou určitě menší částice než kosmologové. A většina byrokratů pochází z černé díry. Nedávno jsem měl volnou chvilku, a tak jsem uvažoval taky trochu o čase. Z úvahy mne však vyrušil náš správce domu. Je mohutný a silný, ale dělá přesto nesnesitelný rámus, kdykoli stěhuje popelnice. Při pohledu na něho mne napadlo, že je sice napohled velká částice, ale ve skutečnosti je naprosto zanedbatelnou součástí vesmíru. Soused, který každou sobotu a neděli používá v bytě hlasitou vrtačku, je rušivá částice. Však také na nájemníky působí odpudivou silou. Naopak velkou přitažlivost vyzařuje mladá učitelka z prvního patra. Rotuje kolem ní nejen správce, ale i pošťák se rád pohybuje v její blízkosti a někdy se zcela vychýlí ze své oběžné dráhy. Nejvíc ze všeho mne však fascinuje přitažlivost jiných částic vesmíru: politiků. Nechápu, jak je možné, že voliče přitahují právě ti, kteří by je měli odpuzovat. Navíc vydávají svá mínus za plus. Zvláštní je, že na voliče působí právě ti politici, kteří dávají najevo, že nikdy nebylo někdy. Tvrdí, že předtím nebylo žádné předtím a že všechno začalo až ve chvíli, kdy se objevili na tribuně. Myslím si, že kdyby se Einstein pokusil propočítat relativitu politických částic, přišel by určitě na to, že je to nejohebnější a nejneodhadnutelnější hmota v prostoru i čase. Když jsem odložil vědecké studie a zamyslel se nad tím vším, dospěl jsem k následujícímu závěru: velký třesk nastane zřejmě pokaždé, když dojde k pádu neschopné vlády. V tu chvíli se určitě z nestabilního nic uvolní spousta energie. Nemohu své tvrzení sice prokázat, ale přesto ho nebudu udržovat v tajnosti. Když to nemusí dělat politici, nejsem přece ani já povinen nikomu nic dokazovat.  |
|
|
Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © Ing. arch. Miloslav Heřmánek
http://hermanek.info/reference/ http://hermanek.info/
http://navolnenoze.cz/prezentace/miloslav-hermanek/
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 24. 10. 2008.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Milan Markovič |
 |
Josef Fousek |
 |
Dáša Cortésová |
 |
Rudolf Křesťan |
 |
Ladislav Gerendáš |
 |
Milan Lasica |
 |
Jitka Molavcová |
 |
Stanislav Motl |