Literatura – Fejetony

Helena Dohnalová: Nákaza

Pokud jste žena, je vlastně jedno, jestli jste blondýna, bruneta, ruso či černovláska. Můžete být i dohola nebo pruhovaná jako zebra a váš manžel se chystá vstoupit do politiky, měla byste zpozornět. Zatím se o tom ještě nepíše jako o epidemii, ale mezi politiky, zvláště ve vyšších funkcích, se nezadržitelně rozšiřuje nákaza, snad přenosná vzduchem jako ptačí chřipka.

Helena Štáchová: Vidí to, jak Hurvínek válku (3)

Hurvínek nakopne školní brašnu, která pamatuje jeho 83 zbytečných školních let, zatímco Spejbl netečně pokračuje v luštění křížovky: „Neodbytný člověk na šest písmen,“ mumlá si, „už vím - otrava!“ „To spíš učitel,“ opraví ho synáček. Otec zpozorní. „Co ti vadí na škole?“ „Na škole nic,“ odsekne jeho ratolest, „budova je to pěkná, ale s učiteli se nedá vydržet. A to chtějí vyšší platy!“

Luděk Ťopka: Klíče

Ztratil jsem nedávno klíče. Od výtahu, dopisní schránky a zámku kola. A to svou vlastní vinou - zapomněl jsem je totiž ve výtahu. Jak to? Aha, pardon, neřekl jsem, že bydlím v jednom ze čtyř šestipatrových domů našeho družstevního bloku, kde je tato vymoženost nezbytná. Výtah sice klíč nepotřebuje, ale pro jízdu do sklepa je třeba, na ochranu proti zlodějům, vložit k tomu určený zvláštní klíček do ovladače kabiny.

Egon Wiener: Dialog Ausburg – Liberec 2011 | VIP a stále málo turistů | Proč se Ještěd jmenuje Ještěd

Německo-české kulturní dny Dialog Ausburg-Liberec 2011 byly zahájeny vystoupením dětských pěveckých souborů, jako symbolické hledání cesty příštích generací. Cesty k novému uspořádání světa vedle sebe žijících lidí rozdílných světových názorů, náboženství i životního stylu. Tenhle motiv Severáček uchopil pevně. V sále plném zlata, symbolu bohatsví a moci, Severáček svým vystoupením oslnil.

Ivan Kraus: Pravdivé pozadí napoleonských válek

Po mnoha letech strávených ve Francii a pečlivém prostudování množství materiálů se mi podařilo konečně dokončit tuto práci, kterou bych rád trochu přispěl k osvětlení historických událostí. Nezabýval jsem se však tématem tradičním způsobem jen proto, abych nosil dříví do lesa, či jak říká s oblibou můj přítel historik a archeolog – zanášel papírem knihovnu.

Petr Kersch: O přezouvání

Sleduji na televizní obrazovce, jak manželé Bushovi stoupají po schodech Buckinghamského paláce, očekáváni Jejím Veličenstvem Alžbětou II. a princem Filipem. Ano, už jsou tam. Stisky rukou. Laura se usmívá. Alžbětina ústa pronášejí něco královsky vznešeného, George v postoji pistolníka připraveného tasit proklatě nízko zavěšené kolty na kohokoliv, kdo by dámy ohrožoval, princ - manžel se sklopenou hlavou pozoruje prezidentovy polobotky.

Hana Geigrová: Nehodící se škrtněte

Zdálo se mi, že jsem už dlouho neviděla svého přítele. Zná mě už dlouho, skoro lépe než já znám sama sebe. Nikdy mě neodsuzuje, nekritizuje, nedělá mi mindráky a neříká, co mám nebo nemám dělat. Nemáme hádky, dohady a neklid. Je tedy v zásadě ideální. Sedíme u stolu a máme knedlo-vepřo-zelo. Prý to už dlouho neměl. Venku leje jako z konve.

Miroslav Sígl: Tudle – nudle – Gogole aneb Brouzdání po internetu…

Nerad bych si z vás utahoval jako „na cezené nudli“, abych potom nebyl „rozsekán na nudle cimprcampr“, až by ze mne „nudle lítaly“ jak vlaštovky. Také se může najít šťoura, „kterému je to nudle“ (může mu to být ukradené) anebo „nedá nikomu ani nudli“ – čili vůbec nic nikomu zadarmo nedaruje.

Eva Vlachová: Prosím neštěkat

Dobrá nálada mi přetrvala do chvíle, než jsem udělala zásadní chybu. Ne, že bych měla jít nakoupit jinam. Obchod, který každý všední den ráno navštěvuji, abych si pořídila denní příjem kalorií, je úpravný, čistý a prostorný. Ale – šla jsem zaplatit k pokladně, ve které slečna, které toto povídání připisuji, právě seděla.

Ivan Kraus: Redakce

Když se Jan s Kateřinou jednoho dne rozhodli vydávat vlastní časopis, usídlili se v koupelně. Ostatní sourozenci a rodiče neměli nic proti vzniku nového časopisu, avšak jejich pochopení mizelo, kdykoli si chtěli umýt ruce. Jednou chtěl Michael jít do koupelny a když si přečetl na dveřích koupelny nápis NEVSTUPOVAT – REDAKČNÍ PORADA, počkal si na oba novináře v hale. Tam jim dal najevo, že zasedání je ilegální a že navíc narušuje hygienické potřeby členů rodiny.

Helena Dohnalová: Mrkvičku, prosím...

Od té doby co děti odrostly miminímu věku, byl mi obsah dusičnanů v zelenině šumafuk. Pokud nevíte, jak dusičnany souvisí s miminky, tak připomínám, že dusičnany se v krvi umí navázat na hemoglobin v červených krvinkách a ty pak nedokážou přenášet kyslík. Vlivem toho mohou, zejména miminka a malé děti, trpět dušností a nedostatkem kyslíku v krvi. Mohou z toho dokonce zmodrat.

Pavel Landa: Neštěstí, totiž Apríl

Na 1. dubna nepředepisuje Římský misál nějakou mimořádnou mši. Svátek má Hugo, ve 12. století biskup v Grenoblu, později prohlášený za svatého, který se žádnými humornými kousky neproslavil. Pravoslavní jsou v období Velkého Půstu, takže rovněž nic veselého. Jediná stopa vede do Francie; tam do roku 1582 slavívali příchod Nového roku od 25. března až do 1. dubna, kdy rozpustilé taškařice vrcholily. Teprve za Karla IX., který zavedl Gregoriánský kalendář, se začátek roku přesunul na 1. leden, jenomže zvyk se z moci úřední tak snadno nepřestěhuje, a příjemný zvyk už vůbec ne, a tak milý svátek bláznivých legrací na 1. dubnu zůstal. Rozšířil se takřka po celé Evropě, působením kolonizátorů i do zámoří (April Fool´s Day).

Naděžda Munzarová: Nápad

Jednou jsem slyšela, že přílišná jistota a rychlost řešení zádrhelů jsou podezřelé. Vysvětlení, proč pomalejší metoda by měla být věrohodnější a správnější, se mi ale nedostalo. Jako odchovanec Rychlých šípů jsem se totiž donmnívala, že odpovědný jedinec, prosazující jakékoliv zlepšení domácnosti, obce a státu, mluví pravdu, říká-li, že dokonale rozumí problému, a proto že může najít rychlou odpověď a nápravu.

Ivana Štětinová: Zrada ponožek

Tyto ponožky jsou jednou z mála životních jistot, které máte – pokud nejsou zrovna v procesu praní, oddaně na vás čekají v šuplíku, a co je hlavní – vy je poznáte spolehlivě od všech ponožek všech ostatních členů rodiny, protože za ta léta se už staly čímsi jako součástí vašeho ega. Jejich oblečením se stáváte sám(a) sebou a vaši rovnováhu nic nerozhodí. Až... jednoho dne, zcela nečekaně, ucítíte, že s ponožkami to není úplně v pořádku a něco se tam dole děje.

strana 1 / 26

Další strana »