Literatura – Fejetony

Eva Vlachová: Je čas na změnu?

Na podzim roku 2006 proběhla tiskem šokující zpráva. V indickém státě Čchattisgarh se narodilo děvčátko se srdcem na dlani. Dva dny poté, přes snahu lékařů, zemřelo. Možná, že by se ho podařilo zachránit, ale na transplantaci neměli rodiče dítěte peníze a infekce na výsledek případné sbírky nečekala…Tolik krátký příběh, plný bolesti pro rodiče a nás ostatní vyzývající k zamyšlení.

Ivan Kraus: Neděle

Matka jen sledovala kalendář a dávala pozor, aby manévry spojené s aktivním odpočinkem proběhly podle plánu, aby všichni včas odjeli a včas se znovu vrátili, aby se mohli vydat jinam. Po tak aktivních prázdninách jsme samozřejmě všichni toužili si doma v neděli odpočinout. Otec se však obával, že vyjdeme z rytmu a propadneme bezúčelnému lenošení. Proto začínalo nedělní ráno jeho povelem - "Vstávej! Neděle je taky den!"

Takový malý fejetónek

No a tak jsem se konečně dostala až sem. Jak to vlastně s námi ženami je? Po čem v lásce toužíme? Jsou to slovíčka plná něhy, lásky, vášně? Jsou to činy, kdy ten, který je objektem našeho srdce, udělá pro nás něco nezapomenutelného?

Milan Markovič: Do ktorej skupiny patríte?

Podľa spôsobu, akým nakupujeme vianočné darčeky, nás psychológovia delia do troch skupín. Takzvaní lovci perál nakupujú prezenty pod stromček v priebehu celého roka, takže v decembri si už lebedia. Plánovači si nákupy dôkladne premyslia, lenže stane sa, že nie vždy ich stihnú aj uskutočniť. No a potom tu sú ešte zúfalci, ktorí na poslednú chvíľu berú všetko, čo im príde pod ruku.

Milan Markovič: Tak ako vlastne?

Vždy som si vravel: keby už neplatila nijaká stará pravda, tak sa vždy ešte môžeme spoľahnúť na biblické sväté písmo, ktoré nám naši cirkevníci tlmočia od nepamäti. A tu zrazu závan neistoty: priamo z rezidencie zástupcov stvoriteľa na Zemi vychádza vyhlásenie, ktoré radikálne mení postoj Vatikánu voči evolučnej teórii: Čujte maloverní, dvestoročný pán Darwin má pravdu.

Egon Wiener: Máme se co učit aneb Co máme společného s Paříží

Píše se rok 1897. Dvacáté století je na dohled. Většinou to, co přijde z Paříže, je módní, světové. Světová výstava, móda, pokrok a vymoženosti moderní techniky. Konec 19. století. České listy starého Rakouska netrpělivě čekají na to, co hýbe Paříží. Konečně došla zpráva. Právě tam a je první. Ustaven byl klub stokilových s dovětkem vskutku originálním, že nás to vskutku radostí naplnilo, neboť byl již nejvyšší čas. Důkazem toho jest, že klub čítá již 45 řádných členů.

Stanislav Rudolf: Až co máma řekne!

Tak tuhle odpověď, milí čtenáři, stejně jako já, jistě znáte. Slýchávali jsme ji a také používali v dětství. Mám pocit, že v tom věku byla ještě omluvitelná naší nesamostatností. Bohužel ji slyším velice často od svých značně dospělých kamarádů a přátel i nyní, třebaže pod pojmem máma, mají na mysli svou milovanou manželku.

Ivan Kraus: Česká pohádka

Za devaterými horami a sedmerými lesy byla malá, pěkná země. Lidé tu mohli žít šťastně a spokojeně, nebýt draka. Ten žil ve sluji, chrlil oheň a síru a jako potravu vyžadoval mladé dívky. Když se vlády ujal nový moudrý král ...

Kristina Janů: Dieta

Kdo by to slovo neznal a někdy na ně nepomyslel? Ne jako na slovo, ale jako na počin. Bezchybní jistě nejsme, ale různé diety jistě bezchybné jsou. Nevejdete se do svého oblíbeného oblečení a otázka je na světě: „Jak je možné, že jsem ztloustla?“ A jelikož se jedná o oblíbený kousek z vašeho šatníku a nechcete se ho vzdát jen tak bez boje, chcete zhubnout.

Milan Markovič: Hľadajme spolu mimozemské civilizácie!

”Sú dve možnosti: Buď sme vo vesmíre sami alebo nie sme. Obidve rovnako naháňajú strach,“ povedal sir Arthur C. Clarke, známy autor sci-fi, ktorý sa na Srí Lanke dožil deväťdesiatky. Tento múdry človek, ktorý, mimochodom, prišiel s myšlienkou prenosu signálov geostacionárnymi družicami dávno pred štartom prvého satelitu, celý život veril, že vo vesmíre nie sme sami a že sa ešte dožije dôkazu. Žičil som mu to ako málokto, ale nepodarilo sa.

Egon Wiener: Den po dni | Matoušek z Držkova | Kristýna

Přítel rybaří. Je to takový milý doktůrek ze Dvora Králové. Je, jako já, posedlý sbíráním starých pohlednic. Sbírá Podkrkonoší. A jako by se nechumelilo, jezdí si k tomu do Norska na ryby. Já viděl rybáře kdysi dávno nejdál v Taškentu. Mají tam jezero, kterému místní Uzbeci říkají Taškentské moře a sedí u něho, či alespoň dříve sedávali ve vysokých holinkách, v dlouhém kabátě a s čepicí.

Milan Markovič: Nerád zovšeobecňujem, ale...

Bol to švédsky prírodovedec Carl Linné, kto nazval človeka ako biologický druh pomenovaním homo sapiens, čiže človek rozumný. Nejdem mu nič vyčítať, pri kategorizovaní sa často zovšeobecňuje, inak sa nedá. Skepsa rozhodne nie je mojím svetonázorom, preto s istou rezervou prijímam vyhlásenia o tom, že človek je jediným omylom prírody, keďže mnohé jeho činnosti smerujú k zničeniu svojho pre život nevyhnutného prostredia.

Milan Markovič: Pán hlavný, platím!

S technickými novinkami sa už dávnejšie vrece roztrhlo a stále ho ešte nikto nezaplátal. Jeden vynález strieda druhý, ľudia obdivujú a kupujú. A akou rýchlosťou sa to na nás valí! Kým sa kedysi čierno-biely televízor zmenil na farebný, prešli roky. Dnes stačí pár týždňov a obrazovku môžete mať nielen plochú, ale čo nevidieť aj plastickú či ohybnú. A keď sa vám nepozdáva veľkoplošná, stačí si nasadiť akési zvláštne okuliare, alebo vytiahnuť telefón.

Milan Markovič: Pestujete svoju škodoradosť?

Veľmi dobre viem, čo je to škodoradosť, ale i tak nie celkom chápem, ako sa ľudia môžu smiať až sa za bruchá chytajú, keď v televízii púšťajú „roztomilé“ domáce videá, v ktorých detičky havarujú na trojkolke, topia sa v bazéniku, v kotrmelcoch sa rútia do potoka, padajú dozadu na chrbát až im na betóne hlavička nadskočí. Vlastne ani nekarhám tých v štúdiu prítomných divákov, ktorí reagujú spontánne a od smiechu sa v pase prehýbajú...

strana 1 / 26

Další strana »