Literatura – Fejetony
Tomáš Zářecký: Diskuze, kde se nediskutuje
Jako roj sršňů se na mě vrhli anonymní „diskutující“ a zasypali mě takovými přízvisky, nadávkami a výhružkami, že by vydali pomalu na kapesní slovník sprostých slov. Proč? Možná proto, že jsem se vyjádřil k tématu a ne k slepé demagogii, že jsem dokázal napsat několik vět a neignorovat přitom vše, co kdy obsáhla mluvnice českého jazyka.
Eva Vlachová: Střípek pro štěstí
Mám ráda sobotní rána, zvlášť na jaře. Při cestě pro noviny a čerstvé pečivo se rozhlížím, hledám a nacházím stopy jara – kvítky zlatého deště, keře obalené polorozvitými světle zelenými lístky… Jak tak jdu a kochám se tou jarní atmosférou, najednou mi něco křupne pod botou. Podívám se a ejhle – šlápla jsem na jeden ze střípků rozbitého talíře.
Milan Čechura: Moudří starci
Moudrých starců zase tolik není. Je jich rozhodně míň než blbejch dědků. To je jasné a neoddiskutovatelné. Moudrého starce poznáte podle následujících znaků. Za prvé: Je starý. Ne že by se nemohoucně ploužil podél zdí a pajdal na obě nohy najednou. To v žádném případě. Moudrý stařec se pohybuje sice pomalu, ale plynule a hlavně rozvážně. Takže ta moudrost z něho přímo čiší. A taky vypadá nesmírně ušlechtile.
Ivo Fencl: Znamení smůly a jak se jim vyhnout
Minule jsem tady psal o šťastných znameních. Dobře, ale je taky na místě aspoň přibližně tušit, čeho se máme v tomto světě vyvarovat, abychom si udrželi pozitivní pohled na věc, a to nikoli jen někde na vykládacích kartách staré Jeremiášky z Rychlých šípů, ale hlavně v realitě, kterou vdechujeme. Pokud třeba stojí boty na stole, můžete očekávat smůlu, a to obzvlášť u divadla, ale také boty na židli nejsou nic moc!
Stanislav Rudolf: Dejte vejce malovaný
Na velikonoční tradici se mi ze všeho nejvíc líbí, že koledníci, kteří k vám přijdou, zazpívají u dveří obvyklý prosebný song a sotva jejich píseň skončí, už se chovají jako Útvar rychlého nasazení a s výhružně vztyčenými pomlázkami pátrají ve vašem bytě nebo domečku po jakékoliv dívence či ženě, aby ji pak v zájmu jejího zdraví několikrát šetrně švihli přes zadeček. Akce skončí většinou až tehdy, když je oběti obdarují kraslicemi nebo něčím pro zahřátí.
Eva Vlachová: Nekonečný příběh
Nedávno jsem volala do „své“ knihovny. Nějak jsem totiž nestihla vrátit čtivo a chtěla jsem prodloužit lhůtu. Knihovnice byla chladná jako arktický ledovec. Přineste, zaplaťte pokutu a pak se můžeme bavit dál. Chápu, jsou určitá pravidla, ale stejně mi to přišlo trochu líto. Do knihovny totiž chodím už několik desetiletí (i když ne právě do této), a stalo se mi poprvé, že bych půjčené knihy nevrátila včas.
Stanislav Moc: My Češi, ale hlavně Češky nestárneme
My Češi, ale hlavně Češky, nestárneme jako jiné národy. Tedy pomalu a důstojně, bez obav, že bychom ten proces přežili. Naopak, my jednáme, jako kdyby stáří bylo jen další fází nekonečné legrace, kde ovšem ti slabší, ne my, pochopitelně, najednou zestárnou a umřou. O těch se pak s úlevou říká... víte, já vám řeknu, von stejně posledních pět let vypadal, jako kdyby utek‘ hrobníkovi z lopaty...
Jana Pilátová: Milý deníčku... (6)
Posledních pět let je na naší stařence vidět únava z let, které už prožila a ještě prožít má. Jsme rodina, kde jsou ženy přes všechny genetické neduhy dlouhověké. Babičky maminka se dožila požehnaných 89 let a je tedy důvod domnívat se, že babička se i přes svůj nelehký a dlouhý život, dožije stejného ne-li vyššího věku.
Stanislav Rudolf: A to si říkám vlastenec...!
Miluji naši zem. Miluji Českou republiku. Její přítomnost i minulost. Její jazyk. Obdivuji se českým hlavám. Nejvíc velikánům typicky českým, jako byli třeba Jára da Cimmermann, Josef Švejk nebo Ferda Mravenec se svým tiskovým mluvčím Broukem Pytlíkem. Zběsile fandím našim hokejistům, či fotbalistům… Prostě jsem stoprocentní vlastenec!
Tomáš Zářecký: Myslete pozitivně!
Zkuste si se mnou malý experiment. Vzpomeňte si, kolik důvodů k radosti vás potkalo za poslední měsíc, týden, tři dny… Na tom zase tolik nezáleží, leda byste toužili ukázat přednosti (resp. nedostatky) své paměti. Upřímně doufám, že jste si vzpomněli alespoň na něco, někdy to nebývá zrovna lehké.
Vladimír Kulíček: "Tak nám zvolili prezidenta, pane Švejku!"
„A to se divíš, ty vozembouchu? Státem kráčej dějiny a nic! Žádná sláva, žádné hurá, žádné vivat! To já, dyš sem byl mladej a za První republiky se volil prezident, to bylo slávy! Sokolové v krojích, Vltavani v krojích, Baráčníci v krojích, DTJ v úboru, průvody, prapory, trikolory, kapely, hrály se pochody a taky Castaldo, každej se usmíval, tiskli sme si ruce a teď? Nic.
Jan Řehounek: Stal jsem se dědečkem!
Do naší rodiny se narodil nový, nejmladší příslušník – Jáchym. O měsíc dřív, zřejmě už to nemohl vydržet, aby se kouknul, co se to tu, proboha, na tom světě kolem děje. Porodní váha dvě kila osmdesát. Míra nezjištěna, neboť podle nejnovějších vědeckých výzkumů už v pokrokových porodnicích novorozenečky neměří.
Pavel Landa: Automechanik si poradí
Z blahosklonnosti zdravotní pojišťovny dostal pan Sláčílek, dojíždějící flétnista Amatérského symfonického orchestru, po třech letech opět lázně. Celkem podruhé. Tentokrát však do nich odjížděl náležitě poučený. Věděl například, že nesmí být z Prahy. Neboť Pražáci jsou namyšlení vejtahové, arogantní pitomci a zkrátka osoby, kterým je radno se vyhnout (ono to tak, občas, bohužel opravdu je). Takže u stolu, ke kterému byl přikázán servírkou se čtyřmi barvami vlasů a devíti masivními prsteny na deseti prstech, oznámil zbývajícím pěti spolustolovnicím a spolustolovníkům, že je z vesnice Vestec, malé obce pod Řípem, kde vskutku žila jeho prastará vzdálená teta.
Ivan Kraus: O českých rytířích
Nad Blaníkem svítilo slunce. V jeskyni bylo příjemně. Rytíři seděli kolem stolu a prohlíželi došlou poštu. "Přátelé," pravil Mojmír, který řídil zasedání, "došla nám opět spusta dopisů s žádostí o pomoc." "Lidi jsou věčně nespokojení," povzdychl si Vratislav. "To je pravda," připojil se Radúz, "stěžují si, kdykoli se mění režim. Jen si vzpomeňte na osmačtyřicátý rok." "Píšou, že roste kriminalita," poznamenal Mojmír, nahlížeje do jednoho dopisu. "To je věc policie," ozval se Krutinoha. "Je tu taky hodně stížností na rostoucí vliv mafií," upozornil Mojmír.
strana 1 / 26