Literatura – Fejetony

Ivan Kraus: Než přijdou

Než přijdou, zmocní se mé ženy náhle nepopsatelný neklid a ona se bez bližšího varování pustí do úklidu. Připraví si přístroje, nářadí, nejrůznější chemické přípravky a dá se do práce. Běhá s velice silným vysavačem po bytě a vysává vše, co se jí nezdá. Pak naleští linoleum a pustí se do čištění koberců. K tomu účelu má jiný přístroj, který po sobě zanechává jakousi vlhkou stopu. Po této stopě se tak žena vydá, aby ji přečistila jakousi pěnou, která je k tomuto účelu určena.

Ivanka Horová: Ptám se

Vážení lidé, ráda bych, aby tento článek byl pro každého bez rozdílu. Pro šťastné i nešťastné, majetné a nemajetné, pro ty kdo ví, i pro ty, co neví nic. Zaráží mne spousta věcí v dnešní moderní době. Máme přístroje, které nám umožní se spojit s celým světem v jednom okamžiku, přesto se většina cítí osamocena a lidské hodnoty jako Láska a Čestnost mizí v propadlišti dějin. Jsou to obrovské kontrasty. Dámské časopisy útočí na ženy, jak se mají oblékat, co mají říkat, kdy mají jíst a co, aby k sobě připoutaly osudového muže. Přesto jim na druhou stranu tvrdí, jak je kosmopolitní být nezávislá a pracující manažerka, která prostě chlapa nepotřebuje a vystačí si sama se svým tělem, myšlenkami a skvělým životem.

Egon Wiener: Horská chata na Smrku | Z Lemberka | Pivo a špek

Nedávno jsem byl na léčebném pobytu v lázních Libverda a tam jsem se dozvěděl o jednom osudu, o osudu horské chaty na Smrku. Rád bych vám převyprávěl příběh, který mě vrátil do let, kdy naši rodiče přicházeli na seve,r do pohraničí, aby tady, v Sudetech, obnovili českou řeč, aby český živel staletí v tomto kraji potlačovaný našel své místo.

Helena Dohnalová: Do trepek!

Na přezouvání si stěžují převážně cizinci ze západu. Ještě jsem neslyšela, že by přezouvání kritizoval například nějaký ukrajinský dělník, čínský kuchař nebo vietnamský trhovec. Po příchodu do české domácnosti se údajně našinci vrhají návštěvníkům k nohám, sundávají jim boty a vnucují k nazutí nějaký druh domácí obuvi. Neváhají prý servat váženému hostu z nohou elegantní polobotky, které se tak úžasně hodí k šik obleku, a nazout mu pantofle z vietnamského tržiště

Jana Pilátová: Milý deníčku (2)

Jak se to projevuje? Přítok informací stále nepolevuje. Příval přišedších osob také ne. A stále se řinou odkudsi dotazy a požadavky a... tu se zkrátka stane, že se mozkovna takzvaně kousne a přestává vstřebávat. Působí (i na mne) dojmem, že dosáhla nabobtnáním tvaru míče. Má velmi odolné stěny a nic se nedostane dovnitř ani ven.

Egon Wiener: Z kraje pod Troskami | Velmož, Jan II. z Donína | Poniklá

Opravdu si také myslíte, že nejtajuplnějším kraj v Česku je kraj „trosečníků“, kraj kolem Turnova – Trosky? Já si myslím, že tajemnější je hora Blaník, Černé jezero na Šumavě, černé i podle jména, všude tam, kde se střelka kompasu může zbláznit. Tam, kde cítíme energii, kde podle pověstí je něco, co nás straší, tam, kde je v hradních útrobách hladomorna o několika patrech, odkud dodnes vane chlad a hnilobný zápach zetlelých lidských těl...

Milan Markovič: Diplomovaný či radšej zázračný?

Poznám nejedného diplomovaného lekára, ktorý nevie prísť na meno celej „alternatívnej medicíne“ a viem o nejednom zručnom masérovi, naprávačovi, liečiteľovi, čo v jednom kuse nadáva na „šarlatánov v bielych plášťoch“ a pritom sám nemá diplom ani zo zemiakovej brigády. Oba prístupy sú mi podozrivé. Je mi jasné, že keď sa človeku začne rúcať zdravie, nuž podľa hesla „topiaci sa aj stebla chytá“, vyskúša každú možnosť, len aby si pobyt na tomto často nevábnom svete ešte trochu predĺžil.

Renata Šindelářová: Jako hroch, co se učí lítat / Murphyho zákony strachu

O strachu by to chtělo zvláštní odstaveček, protože toho bude hodně. Mám strach úplně ze všeho. Z výšek, z hloubek, ze samoty, z bouřky, klíšťat, tchyně, z rostoucích dluhů, z jízdy hrkajícím výtahem, z opilého řidiče autobusu, z nahého chlapa ve vlaku, z ptačí chřipky na ozobaných jahodách, z mimozemšťanů unášejících lidi, z vlastní demence, ale úplně největší strach mám ze změn.

Milan Markovič: Nerád zovšeobecňujem, ale...

Bol to švédsky prírodovedec Carl Linné, kto nazval človeka ako biologický druh pomenovaním homo sapiens, čiže človek rozumný. Nejdem mu nič vyčítať, pri kategorizovaní sa často zovšeobecňuje, inak sa nedá. Skepsa rozhodne nie je mojím svetonázorom, preto s istou rezervou prijímam vyhlásenia o tom, že človek je jediným omylom prírody, keďže mnohé jeho činnosti smerujú k zničeniu svojho pre život nevyhnutného prostredia.

Egon Wiener: Lípa | Pár teplých dnů | Kniha jako odkaz

Nevím kolikátá, ale vím, že ještě před ní tu stála jiná, neméně krásná, mohutná a statná lípa. Strom, který z běhu věků ve svém okolí pamatuje leccos. Pod širokou korunou v mohutných větvích nocují odedávna ptáci, pod její ochranou žijí včely, brouci, drobní hlodavci, červi, u kořenů mravenci, hadi i ještěrky.

Milan Markovič: Technika ma už neprekvapuje

Poviem pravdu, technické novinky ma už prestávajú vzrušovať. Kedysi boli totiž vzácnejšie. Keď prišiel farebný televízor, my, čo sme nemali na Tuzex, sme maturovali na ruskom Rubíne. Farby síce prezentoval na úrovni nevydarených veľkonočných vajec, ale bolo ich zas viac, lebo keď sa napríklad hokejista s modrou prilbou pohyboval (a to sa stávalo dosť často), modrá čiara ešte hodnú chvíľu monitorovala celú jeho trasu až kým ho nevystriedali.

Luděk Kocourek: Cesty toulavý

Kupředu levá! Bylo heslo, které naši generaci provázelo od dětství. Rodiče v pět ráno spěchali na vlak do Břeclavi, aby budováním socialismu posílili světový mír a dospěli ke světlým zítřkům. A já s mladším bráchou Vaškem jsme se vydávali na své první „cesty toulavý“. Nikým a ničím omezované cesty do mateřské školky, beze spěchu a shonu.

Eduard Světlík: Umění číst / Výslech

Nemám na mysli ono umění, které z šestiletého analfabeta dělá gramotného školáka. Jde mi o to, že i gramotný člověk v dospělém věku se musí občas potýkat s požadavkem kdy, kde a co číst, aby z toho měl potěšení i užitek, že to není věc tak docela samozřejmá, ale též umění jistého druhu.

Miroslav Horníček: Jak se zachovati, vnikne-li do obřadní síně šakal

Podivná příhoda se stala v alpské vesničce neveliké velikostí, leč významné svým významem. V neděli 26. května 1881 vnikl při sňatku zdejších snoubenců z příčin dosud nezjištěných do místního kostelíčka šakal.

strana 1 / 26

Další strana »