Marie Kostohryzová: Lidská paměť

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

Pozitivní noviny se snaží přinášet do společnosti pohodu. Podobně se loni rozhodla obec Bernartice a Nová tiskárna Pelhřimov za přispění Jihočeského kraje vydat nové rozšířené vydání mé knihy "Polární záře nad pastvištěm". Byl to pozdrav k nedávnému l00. výročí narození a 20. roků od úmrtí básníka a překladatele Josefa Kostohryze.
Knihu jsem psala především podle vyprávění mého manžela o jeho dětství a mládí, o jeho pobytu v Itálii, kde byl dva roky lektorem češtiny, o době válečné. Méně mi vyprávěl o svém dlouhodobém pobytu v kriminále, to jsem se nepoměrně víc dozvěděla od jeho spoluvězňů, on sám se snažil na ty pochmurné roky co nejméně vzpomínat.
V úvodu knihy píši, jak obdivuji autory historických románů, protože má vlastní zkušenost s ověřováním detailů byla neuvěřitelná, kolik v tom bylo rozporů a zapomínání u součastníků. Hned na začátku jmenuji manželovy sestry, které si nepamatovaly, kolik roků byl jejich dědeček jako kapelník v carském Rusku.
Problém mi nastal, když jsem chtěla udělat bibliografii manželova díla – a v žádném časopise první republiky jsem nenašla jeho jméno! Věděla jsem, že studenti na reálce v Ječné nesměli publikovat a manželovi spolužáci mě ujišťovali, že marně pátrám, že určitě nepublikoval. Věděla jsem, že uveřejňoval tajně, ale zapomněl se mi zmínit, pod jakým jménem vyšly jeho prvotiny, básně i překlady. Považuji skoro za zázrak, že se mi podařilo náhodně objevit Ráno pod jménem J.K. Jiras. Věděla jsem, že chalupě jeho rodičů v Bojenicích se říkalo a dodnes říká U Jirasů. Potom už to bylo snadné objevovat další básně i pod několika šiframi v různých časopisech.
Považovala jsem za malou nepřesnost, když mi manžel vyprávěl o vzácném jevu, málokdy v našich krajích vídané barevné polární záři na podzim roku 1938 ve spojitosti s venkovskou pověrou o válce – ale podle dochovaných kronik byla v lednu 1938. Stejně, když z přítele básníka Jiřího Suchánka udělal rytíře Maltézského řádu a já si ověřila, že byl rytířem Řádu sv. Lazara. To a další jsem snadno opravila, doplnila.
Ale těžký šok jsem zažila při dokončení druhé korektury. Spokojeně jsem ji odevzdávala, v tom zazvonil telefon. Výborná kronikářka manželovy rodné obce Křenovice mi vzrušeným hlasem oznamovala, že nic z toho není pravda, co mi manžel, jeho maminka, jeho bratr a všichni bratranci vyprávěli!!! Tedy, ještě v prvním vydání píši, že Josef Kostohryz z Olešné od Vltavy koupil v Bojenicích dům č. 4 od Jirasů, kteří se odstěhovali do Ameriky. Jenže kronikářka zjistila, že nikdy žádní Jirasové v Bojenicích nežili, nemohli se tedy v 19. století odstěhovat do Ameriky! Naopak, onen Kostohryz se přiženil r. 1842 do Bojenic, vzal si Rozárii Práškovou. Mám přesná data svatby, narození dětí, úmrtí atd. do minulosti. Je to malá vesnice.
Záhada. Dokázal by mi tu věc ujasnit nějaký váš čtenář? Prý jméno Jiras se odvozuje od Jiřího, Jury, ale žádný Jiří v Bojenicích nikdy nežil!
Onen děda Kostohryz by mohl být pyšný na své potomky. Syn byl kronikářem a starostou obce. Po jednom vnukovi, který odešel začátkem minulého století do Ameriky a organizoval tam mezi krajany kulturní život, je v Texasu pojmenovaná ulice, jiný byl restaurátorem na Hluboké, další byl profesorem kreslení a spoluzakladatel československé církve husitské (jeho syn, manželův bratranec, známý klarinetista - profesor na hudební akademii), další manželův bratranec ředitelem sklářské školy, jiný bratranec Jan Kostohryz posledním válečným velitelem 311. bombardovací perutě, vyznamenaný anglickou královnou (snad i jeho osmiletý pobyt v Jáchymově je také zvláštní vyznamenání jiného rázu). A manžel? Překladatel skoro ze všech evropských jazyků? Autor Memoranda českých básníků světovým politikům, papeži Piu XII., De Gasperimu, Trumanovi, Churchillovi o stavu české kultury po roce 1948. Shodou všech mimořádných okolností málo známý básník?
Ale nikde v rodině ani na vesnici nebylo jméno Jiří, i když v Bojenicích se na Kostohryzovy doptáte pouze jako na Jirasy. 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 29. 03. 2009.