Publicistika – Zajímavosti

Vladimír Kulíček: O emigraci – dnes trochu jinak

Uvedený postoj, neochvějně realizovaný v praxi, měl otřesné následky. Vidět tu paní, jak přecházela ulici, byl pohledem hororovým. Vstupovala do jízdní dráhy bez rozhlédnutí, někdy téměř pod přijíždějící auta. Řidiči museli někdy dělat možné i nemožné, aby zabránili hrozícímu střetu a minimálně vážnému zranění.

Jan Baum: Trojí překvapení na téma II. Česká mše půlnoční Jakuba Jana Ryby

Třetím překvapením pro mne bylo, když jsem si v plzeňské Sedmičce přečetl, že v anketě o Nejlepší kulturní počin roku 2009 bylo v nominaci zařazeno uvedení skladby Missa pastoralis dle nově nalezené partitury Jakuba Jana Ryby. Tuto nominaci, podle mě naprosto oprávněnou pro přínosný a objevný počin, jsem s povděkem přivítal.

Antonín Bajaja: Kufr plný neviňátek

Na jaře roku 1920 vyplul z newyorského přístavu parník s neodolatelným názvem AQUITANIA . Mezi pasažéry byli i můj děda Knapek s chotí Rozálií a dvěma dcerami – malými děvčátky. Tomu mladšímu, mé mamince, dali jméno Vlasta, protože často se jim v Americe stýskalo po staré vlasti. Nejtěžší lodní kufr, s nímž se vraceli zpátky do Europe, byl plný books and magazines: anglických, německých, českých.

Miroslav Sígl: Barokní zámek plný výzkumníků a inovací

Jsme v rozlehlých prostorách barokního zámku z let 1699 – 1706, který je vzdálen jen několik málo kilometrů od Mělníka, v jeho blízkosti jsou známé Byšice s výrobou polévek a koření, nebo Všetaty se svým železničním uzlem a v létě s lány cibule a zeleniny. Od roku 1945 stát předal zámek Liblice tehdejší Akademii věd a v jejích rukou zůstává dodnes.

Jan Řehounek: Na sv. Barboru dej sáně do dvoru

Doba předvánoční radosti pro děti začíná o svaté Barboře - 4. prosince. V předvečer jejího svátku chodily po domech „Barborky”, většinou dívky zahalené v prostěradlech, s rozpuštěnými, rozcuchanými vlasy, které z košíku podělovaly ovocem a sladkostmi děti hodné, zlobivým pak hrozily metlou.

Jak žijí společně?

„Já žiju se zvířátkama furt,“ řekne školáček drobný jako sýkorka a velkoryse rozmáchne rukou kolem. „Máme psa a králíky a jeden kluk má doma hada a kočky a všechno.“ Tak všechno tady, v Lysolajích, které jsou ještě udýchaná Praha ...

Ivo Fencl: Dům hrůzy Rychlých šípů

Omlouvám se čtenářům, kteří to nepovažují za vtipné, ale titul měl asociovat názvy zašlých a starých, povětšinou béčkových hororů anglosaské provenience. Také Rychlé šípy jsou totiž místy horor a každý, kdo je četl opravdu v raném dětství, už přikývl. Když se nicméně zamyslíme, z čeho obvykle plyne hrůza, anebo ta největší hrůza, jsou to povětšinou obyčejní lidé a jejich obyčejné i neobyčejné tváře.

Jan Řehounek: Na svatou Kateřinu vlezeme pod peřinu

Ať už ale na sv. Kateřinu, tedy 25. listopadu, pršelo, či mrzlo, dodržovali naši předkové v ten den přísný zákaz práce se vším, co mělo kola - mlýny, povozy, kolovraty. Naposledy před vážným obdobím adventu, aby si ještě užili veselí, se lidé sešli na taneční zábavě. Na ní platilo „ženské právo” - ženy si vybíraly své tanečníky, staraly se o občerstvení, platily hudbu.

Klapy klap... aneb rozjímání nejen o Jarošově mlýně

Na začátku léta jsme si s mojí skvělou přítelkyní Aničkou udělaly výlet do Jarošova mlýna ve Veverské Bitýšce. Jednak mě inspirovaly přátelské e-maily, které ve mně vzbudily zvědavost na  pana mlynáře, jednak moje přítelkyně-iniciátorka obdivovala ....

Zdenek Reimann: Knedlík je perlou české kuchyně (soutěž)

Cílem soutěže je pomoci zvýšit kvalitu tradičních knedlíků, aby Češi mohli být na svůj základní pokrm stejně hrdí, jako jsou Italové na špagety a Francouzi na omáčky. Porota hodnotí vzhled knedlíku, jeho konzistenci, vůni, chuť i celkový dojem. „Správný houskový knedlík má poskytnout blaho v ústech. Měl by být poctivý, rukou zpracovaný, neobsahovat kypřicí prášky a snad jen trochu sodovky či staré české kvasnice.“

Darina Gurutidu: Chtěla jsem pro své děti školku

Vstoupím do třídy a vidím, že všechny děti jsou tak zabrány do práce, že si ani nevšimnou, že jsem přišla. Dvou a půl letá Kristýnka zametá drobečky, které jí u svačinky spadly na zem. Čtyřletá Ema u stolečku vyšívá. Tříletý Štěpánek na koberečku na zemi přiřazuje obrázky zvířat k jejich anglickým názvům.

Jan Waldauf: SOKOL – malé dějiny velké myšlenky (1)

Myslíme, když si budeme vždy vědomi, že je možno pokračovat a zdokonalovat, že vše, co se konalo, též jinak a snad lépe se díti mohlo. Myšlenka jednoduchá, a přece ne všem vždycky na mysli tanoucí. Vždyť stěží který skutečný stav je kdy v té míře výborný, aby v něm bylo naprosto nemožné zlepšení.

Jiří Heller: Evropou bez motoru, aneb 8367 kilometrů vlastní silou

19 týdnů putoval pan Jarda Lhota Evropou. Zatímco běžný smrtelník je často spokojen s procházkami v přírodě v délce deseti kilometrů a turisté si ordinují třeba jednodenní výlety dlouhé dvacet až čtyřicet kilometrů, Jarda Lhota si nakreslil velmi klikatou čáru se severu Evropy na její jih. Cesta vedla přes Prahu, jednodenní zastávku jsme slovně i obrazově zaznamenali v prvním článku Pozitivních novin o této fyzicky i psychicky náročné cestě.

Vladimír Vondráček: Naši mazlíčci a ti druzí (2)

Ve svém veskrze pragmatickém postoji k domácím zvířatům jistě nejsem sám, a mohu to dokumentovat několika příklady, které bohužel budou dosti tristní. Když byly mé dceři asi tři roky, koupila jednou na jaře babička několik malých kachňátek, které hodlala přes léto na zahradě u chaty vykrmit. Jako vedlejší důvod uváděla, že se jistě budou malé vnučce líbit.

strana 1 / 29

Další strana »