Publicistika – Zajímavosti
Milan Bartoň: Trochu optimismu do té dnešní doby
Často přemýšlím nad řadou paradoxů doby, ve které dnes žijeme. Na jedné straně značně vyspělé technologie a na druhé mnohdy až nápadně zúžené myšlení a absence nadhledu potřebného k řešení problémů, které nás trápí. Všiml jsem si, že k výraznějším posunům vpřed dochází vždy, když se lidé zvládnou domluvit a ideálně shodnout na nějakém společném cíli nebo myšlence. Při zamýšlení se nad tím, co by takovou myšlenkou či cílem, na kterém by se mnoho lidí, napříč všemi vrstvami společnosti dokázalo shodnout, mohlo být, jsem možná něco, co stojí za bližší prozkoumání opravdu našel.
Jan Řehounek: Pijme pivo s bobkem, jezme bedrník
„Pijme pivo s bobkem, jezme bedrník, nebudeme stonat, nebudeme mřít...“ zpívá se ve staré české písničce. Bedrník obecný (Pimpinella saxifraga) je vytrvalá až 80 cm vysoká bylina, kvetoucí od července do října. Jeho název se údajně odvozuje od beder, v nichž se skrývá plodivá síla. Bedrník prý má na ni obrovské účinky. Je znám pod dalšími lidovými názvy: třebík, ochvat, bedrmor, bedřinec, deberníček, bederenček, hlíza bedrní. Může být zaměněn za bedrník větší (Pimpinella major).
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (16)
Možná se našinci a snad i vašinci stále rozdělují na staromilce a mladomilce, ale ať už se považujeme za ty či ony, nesmíme být škarohlídy, ale raději hezkohlídy! Opravdu je totiž mnohem lepší být zdraví a bohatí, než nemocní a chudí. Nemějme nikdy žádné liché ani sudé obavy, žádné mindráky ani maxdráky a nenechávejme nikdy nikoho na holičkách, ani na kadeřnicích a tím spíše ne na holičích!
Stanislav Moc: Záplavy
Austrálie je vcelku pouštní kontinent s pouštním počasím. To znamená, že tu v lepším případě prší sporadicky, nebo málo a v tom horším neprší vůbec. Někdy ovšem deště přijdou a to v takovém množství, že máme záplavy. Ty poslední byly na středoseverním pobřeží (Mid North Coast), kde bydlím, v roce 2000. Já jen abyste si udělali obrázek, jak často tu prší.
Zuzana Trankovská: Veletrh Non–handicap
Minulý týden se konala na pražském Výstavišti specializovaná výstava Non–handicap. Byla určena zejména pro tělesně postižené, kteří měli tzv. pod jednou střechou prodejce invalidních vozíků, různých rehabilitačních pomůcek ...
Barbara Semenov: Velikonoční symboly
Za blahodárný akt vyšlehání se přirozeně musí platit – dárky a vejci. Jako dárek musí být vajíčko plné a malované.Tradiční a nejkrásnější je barva života - krásná červená. Odtud obecně užívaný název – kraslice. Slovanská tradice zachovala pestrou škálu malování kraslic se vzory často vzájemně souvisejícími a srovnatelnými.
Miroslav Sígl: Neúnavný objevovatel - znalec řeči a vůně dřeva
Zkuste nám udělat pulty na noty…Vida – to ho předtím nenapadlo. Poprvé jich asi dvacet vystavoval z nejrůznějších dřevěných materiálů, potom o ně projevili zájem v Lichtenštejnském paláci, dále při Pražském jaru v Obecním domě. A přes originální hudební pulty se poznal s nádhernými lidmi a muzikanty.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Všechny cesty končí v Sixtině
Byl jsem tam dvakrát a vím, co vatikánská muzea znamenají. Kdyby chtěl člověk vskutku zažít dojmy, jimiž působí všechna vystavená díla, musel by bydlet v Římě a musel by se bezpočtukrát vracet na malé procházky vybranými celky. Pak by se ovšem takové návštěvy prodražily, neboť vstupné není právě nejnižší.
Vztah smyslů a mozku
Myšlenka, nápad, idea, rozhodnutí se rodí a vznikají v mozku, o němž se říká, že je nejorganizovanější hmotou na zemi a ve vesmíru. Bez realizace těchto myšlenek, nápadů přes lidské smysly a další aktivity člověka by současná civilizace, technika, technologie a další materiální svět, vytvořený nebo pozměněný lidskou činností, neexistovaly.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (10)
Už podle Bible stvořil Bůh nejprve Adama a z jeho žebra pak Evu. A tak jistě právě proto tvoří čeština různá podstatná jména ženského rodu příponami ke jménům rodu mužského. I zde ale nacházíme, alespoň dle našeho názoru, celou řadu problematické tvorby. Jedná se zejména o případy slov, která pojmenovávají ženská povolání, a pak také u příslušnic něžného pohlaví jednotlivých národů.
MŮŽEŠ: Nejhorší je, když nespolupracuje rodina, přátelé
Na schůzku přišel Pavel Belšan o pár minut dřív. Podali jsme si ruce. Tu moji nahmátl naprosto přesně a pevně ji stiskl. Pak mi dal přednost do dveří a já si pomyslela, že už ani nepamatuji, kdy mi naposledy dal ve dveřích přednost v podstatě cizí muž. Tenhle to ale udělal s neuvěřitelnou samozřejmostí, dokonce laskavě pokynul rukou a usmál se. Elegantní, sympatický a džentlmen.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (9)
Zastavme se tedy nejprve u předpon na-, ná-, po-, pod- a do-. Jak vidno, počítač už zde kromě „vidna“ podtrhl i jednu předponu, a to ze cela neznámých důvodů! A to „ná“ přitom skýtá celou řadu zajímavostí. No posuďte sami: jistě je samozřejmá dvojice náves – ves, či nálet - let, ale úsměv asi vzbudí nájezdník – jezdník, nákaza – kaza, náladový – ladový, námraza – mraza, ale může být nános i nos, ač to spolu vůbec nesouvisí!
Slavomír Pejčoch-Ravik: Od italských médií k sv. Petru
Sotva jsem rozbalil v Římě svá zavazadla, roztřídil své písemnosti, rozvěsil oděvy, opláchl pod sprchou ztahanou tělesnou schránku, usedl jsem k televizoru. Záhy jsem si ověřil, že mi tu běží šestnáct programů - a jejich sledování bylo přece součástí mého studia a nezbytnou přípravou pro první setkání, která mě čekala ve vládních budovách.
NOSTALGICKÁ MYŠ znovu otevírá
Šemanovice - Proslulé kulturní minicentrum Nostalgická myš neboli šemanovický vepřín se po třech letech znovu otevře veřejnosti. Začnou se tam opět natáčet i pořady Nostalgické muzeum zábavy pro Český rozhlas 2, které připravuje už desátým rokem Ondřej Suchý. Nostalgickou myš uzavřeli v roce 2003 její majitelé, karikaturista Václav Teichmann a vydavatelka Žofie Kanyzová.
strana 1 / 29