Publicistika – Zajímavosti

Neuvěřitelné! Bezplatný lesní bar

Vypadá to opravdu neuvěřitelně, skoro jako sci-fi. Kdo tam nebyl, neuvěří. Asi 1,3 km nad Lipovou-lázně je na kopci v lese tento lesní bar. Je zde vše, na co si vzpomenete: nealko pití, oplatky, kafe s vařičem, klobásky a špekáčky v chladícím boxu, pivo, slivovice, rum, je zde také zapálený krb, ve kterém si můžete špekáčky opéct. Za barem je dřevo, sekera, chrastí, pití je krásně chlazeno protékající vodou a to vše bez jakékoli obsluhy barmana. Prostě tu nikdo není! Platí se do kasičky a je možné si zpětně vrátit mince /rozměnit/. Vše je jen na poctivosti nás návštěvníků!

Jan Řehounek: Na svatou Kateřinu vlezeme pod peřinu

Ať už ale na sv. Kateřinu, tedy 25. listopadu, pršelo, či mrzlo, dodržovali naši předkové v ten den přísný zákaz práce se vším, co mělo kola - mlýny, povozy, kolovraty. Naposledy před vážným obdobím adventu, aby si ještě užili veselí, se lidé sešli na taneční zábavě. Na ní platilo „ženské právo” - ženy si vybíraly své tanečníky, staraly se o občerstvení, platily hudbu.

Ivo Fencl: Indiana Jones a Království křišťálové lebky

Otázka místo motta: Brána k lebkám z Akatoru se otevírá lebkou z Akatoru. Jak tedy mohla být jedna ukradena? Existuje nějaký „většinový divák“? Určitě. Stačí tedy tento film většinový divák vstřebat a správně vyhodnotit hned po prvním shlédnutí? Říkám: Určitě ne. Snad jen vnímavým dětem totiž neutečou všechny linie a „vychytávky“. Ale zase jim nedojdou podtexty.

Miroslav Sígl: V Klecanech objevili raný středověk

A hle: najednou se tu odkrýval jeden hrob za druhým – celkem 37 jich bylo zdokumentováno v roce 2005 a dalších 19 ještě v následujících dvou letech včetně letoška. Z toho několik dětských hrobů, některých i velmi mělce uložených (pouze v hloubce 50 – 70 centimetrů!). Pohřbení většinou leželi na zádech, ruce podél těla, jeden hrob tzv. skrčený – tak se pohřbívali ti, kterých? se lidé báli, aby se po smrti znovu neobjevili mezi živými– vampýrové.

Pavel Pávek: Setkání mělo jeden cíl...

Herec vysvětluje i vztah nechodících čtyřkolkářů k turistům nebo lesníkům, kteří se často právem pohoršují nad poškozenými nebo i zničenými lesními porosty a cestami. „Pro nás je stroj, jak jsem říkal, pomocník při pohybu v přírodě, při hledání a poznávání krásných a zajímavých míst. Projedeme třeba lesní cestou a nezůstane po nás prakticky stopa.

Zdeněk Reich: Akademický sochař Vladimír Tichý

Když v památném roce 1968 sovětská vojska, ruku v ruce s jednotkami dalších bratrských národů, překročila hranice Československa, aby uchránila český a slovenský lid před „hrozící kontrarevolucí“, usoudil akademický sochař Vladimír Tichý zcela moudře, že vlast se nalézá nyní v „dobrých rukou“ a tudíž může bez výčitek svědomí odejít.

Vladimír Vondráček: Naši mazlíčci a ti druzí (5)

Je docela zajímavé, že u našich domácích mazlíčků nikdy nemluvíme o fenkách či dokonce psicích, ale vždy o psech, pejskách či psících, a naopak většinou mluvíme o kočičkách či kočkách a málokdy o kocourech. Minule jmenovaný starý známý kocourek Modroočko či nově známý Garfield jsou výjimky.

Miroslav Sígl: Přítel, s nímž o zábavu není nouze

Kdo by z okruhu leteckých a jiných novinářů nejen v Praze, ale i v zahraničí neznal Karla Helmicha (*1926) jménem. Dosáhl nejvyššího ocenění Mezinárodní letecké federace FAI – a sice Řád Paula Gastona Tissadiera. Ten žil v létech 1843 – 1899, proslavil se jako vzduchoplavec, když se svým balónem vystoupal do výšky 8600 metrů, když jako první konal pokusy se vzducholodí poháněnou elektrickými motory.

Pavel Pávek: Lom, který by mohl vyprávět

To podzimní ráno mělo mnoho co do sebe. Údolím Klínového potoka se líně povalovaly šedobílé polštáře z husté mlhy, po dešti zvýšená hladina hlasitě vyhrožovala, že divoký přítok Labe ještě letos neřekl poslední slovo. Před Kamenným mlýnem, u bílými kuličkami ozdobeného porostu pámelníku, postává zarostlý horal a nervózně pozoruje bouřící vodu. Dobře ví, čeho je potok, možná již říčka, schopný.

Renata Šindelářová: Vydolujme raději svá srdce!

Myslíte si, že se krajina kolem vás mění? Že jen trošku? Občas přibude nějaký ten dům, vyroste strom? Zkuste se podívat na staré fotky. Jak se krajina změní za pouhých dvacet, třicet let. A zajímavé je především pozorovat...

Věra Ludíková: Autor a překladatel / Autor jako čtenář

Asi to nebyla náhoda, že jsem před více než patnácti lety potkala paní LIU XING-CAN, čínskou bohemistku a překladatelku. Byla mezi účastníky autorského večera, který jsem tehdy pořádala v Městské knihovně v Praze. Když večer skončil, představila se mi drobná černovláska a požádala mě o všechno, co jsem napsala.

Miroslav Sígl: Detektivní příběh o Láďovi Šubrovi a jeho nálezu z Kokořína

Velkým dlouhotrvajícím potleskem v pondělí 3. září v přednáškovém sále Národního muzea odměnili přítomní vážení pánové i dámy z České numismatické společnosti našeho rodáka nedávného 75letého jubilanta Jiřího Ryanta. Zaujal je všechny svým příběhem a výpovědí o nálezu drobných mincí v obci Kokořín z doby vlády Jiřího z Poděbrad, kterému předcházelo takřka detektivní několikaleté pátrání.

Josef Krám: Marka za tři kačky

Řekněme podle pravdy, že to bylo to v šedesátých letech, kdy byla platným československým platidlem tříkoruna. Ta měla stejnou velikost a váhu jako západoněmecká marka, a tak si ji nejen naši, co dostali výjezdní doložku, ale i ti z tzv. socialistických zemí (pro zápaďáky to bylo nemyslitelné) prostě sehnali ve velkém množství u nás a pak jí platili v tehdejších západoněmeckých prodejních automatech. Holt, už tenkrát byli šikulové.

Smírčí kříž na Kaňku je záhadný

Smírčí kříže jsou středověké památky, vytesané obyčejně z velkého kusu žuly. Patrně připomínají místo, kde došlo k hrdelnímu zločinu, místo, které se stalo součástí pokání. Zločinec musel vytesat a postavit kamenný kříž ...

strana 1 / 29

Další strana »