Publicistika – Zajímavosti

Jitka Dolejšová: Světlo na cestách

Byla jsem pozvána na křtiny. Na pozvánce stálo: Srdečně vás zveme na prezentaci a křest nově vydané knihy Jana Amose Komenského: Cesta Světla. Křest se koná 24. září 2009 od 19 hodin v Galerii Cesty ke světlu a je zároveň příležitostí k oslavě 15. výročí vzniku galerie. S radostí jsem svoji účast potvrdila a začala se těšit na další zajímavou akci a setkání s milými lidmi v duchovních prostorách galerie.

Barbara Semenov: Vím, dnes jsem Australan spíš...

Časy, kdy nebylo na návrat do rodné země ani pomyšlení jsou zaplaťpánbů dávno za námi. Tehdy si člověk nechal zajít chutě na procházky Kampou a po starých Zámeckých schodech, na nějakou nostalgii a stesk po domově neměl emigrant nárok. Bylo věcí principu neupravovat si vztah, - jaképak upravování jakéhopak vztahu?

Josef Krám: Professor s hlavou hadrem ovázanou

1898 měl TGM poprvé přijet do Rychnova: Zamýšleli ho pozvati zdejší akademikové, ale mezi zdejšími lživlastenci roznítila se veliká bouře a „Posel z podhoří“ přinesl lokálku ,,Co to na nás leze“? Akademické mládeži spíláno nevlastencův, vlastizrádcův, a prof. Masarykovi hrozeno i fysickým násilím.

Josef Krám: Marka za tři kačky

Řekněme podle pravdy, že to bylo to v šedesátých letech, kdy byla platným československým platidlem tříkoruna. Ta měla stejnou velikost a váhu jako západoněmecká marka, a tak si ji nejen naši, co dostali výjezdní doložku, ale i ti z tzv. socialistických zemí (pro zápaďáky to bylo nemyslitelné) prostě sehnali ve velkém množství u nás a pak jí platili v tehdejších západoněmeckých prodejních automatech. Holt, už tenkrát byli šikulové.

Václav R.Židek: Mrož z Prahy

Před více jak 35 lety jsem téměř pravidelně o vánocích odjížděl se svou ženou Elžbětou k jejím rodičům, kteří žili ve Varšavě. Stejně tak tomu bylo i v roce 1971. Ale! Já ve Varšavě, pražští i jiní otužilci ve Vltavě!

Martina Fialková: Naděje, o níž se říká, že umírá poslední

Oba rodiče absolvovali desetimesícní kurz placený státem a pak byli hozeni do švédské reality, která, ač jinak dosti přívětivá, ani jednomu z nich neuznala vysokoškolská studia. Začali tedy studovat znovu, ale někdo musel také vydělávat! Takže první studoval – opět pedagogiku, obor tělesná výchova a zdravověda, táta Jindra.

Jan Řehounek: Najdete tu Slovensko v polabské nížině

Bílá chalupa se stodolou, kolem sad, v mělkém údolíčku políčka se zeleninou, na stráni veliké ořešáky, na loukách za stavením stádo ovcí a koz, kolem nějž pobíhá černobílý pes. Slečna u prodejního okénka v přízemí dvoupatrové dřevěné hranolové věže nabídne měkkou slovenštinou hrudkový ovčí sýr, bryndzu, jehněčí klobásky, případně zeleninu či brambory v bio kvalitě.

Miroslav Sígl: O mladém knížeti z barokního zámku v Hoříně

Není jediné zahraniční turistické návštěvy na Mělníce, aby se někdo z přítomných nezajímal o slavného automobilového závodníka Jiřího Kristiána Lobkowicze (1908 -1935), který v tak mladém věku tragicky zahynul se svou „bugattkou“ na berlínské závodní dráze Avusu. Jeho životopisná data najdou návštěvníci na fresce rodokmenu v mělnickém zámku a snad jednou bude jeho slávu více připomínat i barokní zámek v Hoříně, jakmile se dočká své obnovy a svého otevření.

Evropou bez motoru - S Jardou Lhotou Evropou od severu k jihu

Dobrodruh, cestovatel a spolumajitel CK Adventura Jarda Lhota se před časem rozhodl dát si k padesátinám nestandardní dárek – originální cestu přes Evropu. Myšlenka postupně uzrávala a vedla k mimořádnému projektu. Jarda Lhota popisuje základní filosofii své cesty takto: „Plánuji přejet Evropu z Nordkappu na Gibraltar tak, abych při tom propagoval způsoby cestování ohleduplné k životnímu prostředí.“

Alena Šustrová: ARTSYMPOZIUM VŠERADICE 2008

...pro mě začalo vlastně už loni v červenci. Ale od začátku. Kamarád mi přinesl pozvánku na vernisáž jakéhosi Art sympozia, které probíhalo (dokonce už podruhé!) ve Všeradicích... Ve VŠERADICÍCH! Malé vesnici v okrese Beroun s asi 400 obyvateli, kam jsem jako šestnáctiletá chodila na tancovačky do místní zaplivané špeluňky Na Růžku a kde se kvůli mně jednou i kluci málem poprali...

Petr Chalupa: Zajímavý nález aneb Jak asi skončili…?

Ač v důchodu, těžko se zbavuji „nemoci z povolání“ - prohlížet každou, i tu sebemenší skládku v blízkosti popelnic. Je to zátěž, kterou jsem si ze svého posledního zaměstnání na odboru životního prostředí nedobrovolně odnesl. U jedné takové hromádky jsem se nedávno zastavil. Zaujala mne malá knížka, jak se zdálo, zcela zachovalá.

Josef Krám: Drašar v Rychnově

Jméno Drašarovo nám bude sloužit jen jako záminka, abychom vstoupili do staré školy v Rychnově nad Kněžnou. Čtenář známého románu Terézy Novákové Drašar se nejspíš usměje, cože by měl tento pták bouřlivák společného s Rychnovem. Popravdě řekneme, že tu byl dvakrát, učil na hlavní rychnovské škole 1844-1845 a znovu 1848-1849. Pro nezasvěcené uveďme jeho pravé jméno: Josef Václav Justin Michl.

Ivo Fencl: Návrat Sherryka Holmepsa

Letos uplynulo čtyřicet let od založení časopisu Čtyřlístek, kam přispíval např. i spolupracovník Pozitivních novin Ondřej Suchý. Toto je scénář nikdy nevydaného závěrečného pokračování této nekonečné ságy, který jsme se však Jaroslavu Němečkovi neodvážili nabídnout. 1. Obrázek: Zimní výprava. Čtyřlístek jde bílou plání za zpěvu, Bobík s kytarou: Volají nás lesy vody, pojďme tedy do přírody, veselý buď každý z nás, k písničce si připrav hlas! (=parafráze popěvku od Jaroslava Foglara)

Jitka Dolejšová: Manuál na zavazování bot

Kamarád mi poslal hravý e-mail. Pokud tedy nenosíte pouze sandály, holínky nebo boty na suchý zip, zde naleznete inspiraci nejen pro dlouhé deštivé odpoledne... Přeji příjemné kličkování!

strana 1 / 29

Další strana »