Publicistika – Zajímavosti

Vladimír Vondráček: Naši mazlíčci a ti druzí (8)

Ani jsem netušil, že mám tak dobrodružnou povahu a opravdu nevím, kde se ve mně vzala ta drzost, že jsem se „odvážně“ pustil do těchto zoologických příběhů a občas i komentářů. Vím, že zkušenosti jsou nepřenosné a že kdekdo mi může kdeco v těchto mých plkáních vytknout. Ale takový jsem už já - matinko – jak říkávala Mamzel Nitouche.

Jan Řehounek: Na sv.Ondřeje slunéčko už nehřeje

Svatý Ondřej pocházel z Galileje a byl bratrem Šimona - Petra. Oba rybařili na Genezaretském jezeře a bydleli v městečku Kafarnaum na jeho pobřeží. Učedníky Kristovými se stali mezi prvními. Ondřej pak šířil evagelium hlavně ve Skýtii, na severním pobřeží Černého moře, v Malé Asii a v Řecku, kde nejen kázal, ale i hojně uzdravoval.

Ivo Fencl: Dům hrůzy Rychlých šípů

Omlouvám se čtenářům, kteří to nepovažují za vtipné, ale titul měl asociovat názvy zašlých a starých, povětšinou béčkových hororů anglosaské provenience. Také Rychlé šípy jsou totiž místy horor a každý, kdo je četl opravdu v raném dětství, už přikývl. Když se nicméně zamyslíme, z čeho obvykle plyne hrůza, anebo ta největší hrůza, jsou to povětšinou obyčejní lidé a jejich obyčejné i neobyčejné tváře.

Vladimír Vondráček: Naši mazlíčci a ti druzí (6)

O nezapomenutelném soužití paniček a páníčků se svými domácími mazlíčky by se toho dalo vyprávět mnoho. Jistě přináší oběma stranám četné chvíle velké radosti a tak je jasné, že velmi smutný bývá konec takového soužití. My, tvorové druhu homo sapeins, většinou svého zvířecího přítele přežijeme a je-li tomu ve výjimečných případech naopak, pak pozůstalý tvor to snáší možná tíže než my.

Stanislav Motl: SETKÁNÍ S OTCEM MARTINEM

Jsou jednotní ve víře v jediného Boha a v jeho zákon. Ačkoliv tuto víru a věrnost naplňují v Tóře různě. V tom vidím právě tu jedinečnou pluralitu. Mám ty lidí moc rád. Považuji je za své bratry…“ …řekl mi na závěr tohoto neobyčejného setkání Martin Bormann, nejstarší syn nacistického válečného zločince, někdejšího sekretáře Adolfa Hitlera, Reichsleitera Martina Bormanna.

Zdenek Reimann: Knedlík je perlou české kuchyně (soutěž)

Cílem soutěže je pomoci zvýšit kvalitu tradičních knedlíků, aby Češi mohli být na svůj základní pokrm stejně hrdí, jako jsou Italové na špagety a Francouzi na omáčky. Porota hodnotí vzhled knedlíku, jeho konzistenci, vůni, chuť i celkový dojem. „Správný houskový knedlík má poskytnout blaho v ústech. Měl by být poctivý, rukou zpracovaný, neobsahovat kypřicí prášky a snad jen trochu sodovky či staré české kvasnice.“

Miroslav Sígl: Lidské soužití (i soužení) s naší Vltavou

Tolikrát opěvovaná pro svou ozdobu v naší krajině, pro blahodárné zavlažovací účinky a životadárné působení v našem hospodářství, stejně tolikrát zatracovaná pro ničivou sílu, když se její tok vylije z břehů a zaplaví například kraj pod Řípem až k soutoku Labe pod Mělníkem a dál na Litoměřicko – taková je naše Vltava, Vltavěnka.

Vlastimil Marek: Meditativní chodci na Karlově mostě

Pomalá, meditativní chůze (co výdech, to krůček, co nádech, to krůček, oči jsou sklopené, pozornost pod pupkem) je jednou z nejefektivnějších metod, jak začít se sebou něco dělat. Tedy, kdo je dnes spokojen se sebou a s tím, jak reaguje na svět kolem sebe, nic takového asi nepotřebuje.

Ivo Fencl: Sny Rychlých šípů

Luštíte křížovky? Jaký je nejdelší český komiks s klubovní tematikou? Odpověď je prostá, milý Watsone. Rychlé šípy. Prvá pestrá stránka tohoto kultovního seriálu byla zveřejněna v pátek 16. prosince 1938 na poslední stránce časopisu Mladý hlasatel, zatímco první kompletní vydání celku (anebo tedy skoro kompletní) vyšlo až roku 1998. Přesto se jej věčný kluk Jaroslav Foglar (1907-99) ještě dočkal, i když už v nemocnici.

Jarmila Kocourková: Zajatci vlastního nitra

Zpočátku bylo hodně bezmoci a zoufalství. Jazyková bariéra, moje jinakost, těhotnost, čerstvé mateřství a švédská rezervovanost vůči cizincům obtočily naši samotu ostnatým drátem. Moje bohaté černé vlasy, na které jsem byla vždy tak hrdá, posunuly místo mého narození ze střední Evropy dále na jih, někdy se mě ptali zaměstnanci našeho supermarketu ICA, když jsem chtěla odeslat dopis do Čech: „Česká republika, to je někde v Africe, že?“

Vladimír Vondráček: Naši mazlíčci a ti druzí (2)

Ve svém veskrze pragmatickém postoji k domácím zvířatům jistě nejsem sám, a mohu to dokumentovat několika příklady, které bohužel budou dosti tristní. Když byly mé dceři asi tři roky, koupila jednou na jaře babička několik malých kachňátek, které hodlala přes léto na zahradě u chaty vykrmit. Jako vedlejší důvod uváděla, že se jistě budou malé vnučce líbit.

Miroslav Sígl: Setkání autorů literatury faktu již po dvaadvacáté

Ano – hlavním tématem setkání byla šlechta českých zemí, avšak bez jejích příslušníků, kteří byli pozváni. Debata o její úloze, projevech, zásluhách i záporných činech musela být jen z časových důvodů přerušena. Pokračovala na pokojích, ve vlaku či autobusu. Významným hostem byl naopak bývalý prezident Rudolf Schuster se slovenskou delegací, který si odtud odvezl zaslouženou cenu za svoji Aljašku.

Vladimír Kulíček: Jak se kdysi navazovaly obchodní kontakty

Je tomu více než půl století, kdy toto vyprávěl bývalý ředitel Baťových gumáren ve Zlíně: Podnikatel Tomáš Baťa vychovával z „Mladých mužů“ znalce výroby, obchodních záležitostí, jazykové vybavenosti a zejména se schopností komunikace s lidmi při navazování styků. Internát byl velmi přísný, s polovojenskou výchovou, ale výsledky stály za to. Nejlepší absolventy vysílal Tomáš Baťa do světa s cílem navázat obchodní kontakty, zejména v zemích, kde tyto dosud chyběly.

Ernest Kolowrat v Radiožurnálu Českého rozhlasu

Hostem Václava Žmolíka byl Ernest Kolowrat, potomek staré české šlechtické rodiny a spisovatel, autor knih Zpovědi lehkovážného šlechtice, Zpovědi nevědomého hříšníka a Zpovědi českého Američana. Proč v posledních letech nenapsal žádnou novou knihu? Proč se po listopadu 1989 nevrátil natrvalo do Čech? A co pro něho znamená být šlechticem?

strana 1 / 29

Další strana »