Publicistika – Zajímavosti

Ulévat bohům se musí

Já, který mám už z třetí třídy základní školy „U Nádraží“ ve Vršovicích posudek od pí učitelky Zděnkovské /rok na to soudružky Hnězdovské, protože se změnil její status svobodné, jakož, bohužel i režimu/, že jsem rozený rebel a nenapravitelný „ring leader“, jsem to měl s úřady vždy těžké. Především proto, že ten posudek pak každý učitel jen opisoval, takže se to se mnou táhlo, jako kdybych ve třetí třídě zakrněl a vůbec se nevyvíjel.

Josef Krám: Sameťáci v Rychnově

Divadelní legendy Bedřich Hányš a Dana Bufková navštívili začátkem června 2007 Rychnov nad Kněžnou, s nímž jsou spojeni rodinnými kořeny. Přijeli na dva dny navštívit město, odkud pocházejí rodiče Bedřicha Hányše. Jeho maminka byla z rodu Kosových – proto je doprovázel jeho bratranec bývalý místostarosta Jaroslav Kos, toho vidíme na společné fotografii vpravo; za manžela si vzala Bedřicha Hányše.

Vladimír Kulíček: Duše, duch – a elektrický motor

Tak zase jednou vylili s vaničkou i dítě. Jak okřídlené je to rčení – a kupodivu dost časté. Jakoby právě u nás, v Česku, mělo domovské právo! Někdy stačí málo, někdy moc. Změní se nějaký ten –ismus, ale stačí vyměnit třeba jenom pana vedoucího a vanička letí do šrotu, voda do kanálu a při dobré vůli se podaří i to dítě protlačit kanálovou mřížkou!

Miroslav Sígl: Barokní zámek plný výzkumníků a inovací

Jsme v rozlehlých prostorách barokního zámku z let 1699 – 1706, který je vzdálen jen několik málo kilometrů od Mělníka, v jeho blízkosti jsou známé Byšice s výrobou polévek a koření, nebo Všetaty se svým železničním uzlem a v létě s lány cibule a zeleniny. Od roku 1945 stát předal zámek Liblice tehdejší Akademii věd a v jejích rukou zůstává dodnes.

Jan Řehounek: Lucie noci upije, ale dne nepřidá

Další figurou českého předvánočního zvykosloví je Lucka. Mládenci a někdy i ženy se v předvečer svátku sv. Lucie, ten se slaví 13. prosince, převlékali za „Lucky” do prostěradel a se zamoučenou tváří, někdy používali papírové masky v podobě zobáku či se zuby z vydlabané řepy či dýně, chodili po domech přesvědčit se, že je dodržován zákaz předení a draček.

Vladimír Vondráček: Naši mazlíčci a ti druzí (8)

Ani jsem netušil, že mám tak dobrodružnou povahu a opravdu nevím, kde se ve mně vzala ta drzost, že jsem se „odvážně“ pustil do těchto zoologických příběhů a občas i komentářů. Vím, že zkušenosti jsou nepřenosné a že kdekdo mi může kdeco v těchto mých plkáních vytknout. Ale takový jsem už já - matinko – jak říkávala Mamzel Nitouche.

Jan Řehounek: Na sv.Ondřeje slunéčko už nehřeje

Svatý Ondřej pocházel z Galileje a byl bratrem Šimona - Petra. Oba rybařili na Genezaretském jezeře a bydleli v městečku Kafarnaum na jeho pobřeží. Učedníky Kristovými se stali mezi prvními. Ondřej pak šířil evagelium hlavně ve Skýtii, na severním pobřeží Černého moře, v Malé Asii a v Řecku, kde nejen kázal, ale i hojně uzdravoval.

Ivo Fencl: Dům hrůzy Rychlých šípů

Omlouvám se čtenářům, kteří to nepovažují za vtipné, ale titul měl asociovat názvy zašlých a starých, povětšinou béčkových hororů anglosaské provenience. Také Rychlé šípy jsou totiž místy horor a každý, kdo je četl opravdu v raném dětství, už přikývl. Když se nicméně zamyslíme, z čeho obvykle plyne hrůza, anebo ta největší hrůza, jsou to povětšinou obyčejní lidé a jejich obyčejné i neobyčejné tváře.

Vladimír Vondráček: Naši mazlíčci a ti druzí (6)

O nezapomenutelném soužití paniček a páníčků se svými domácími mazlíčky by se toho dalo vyprávět mnoho. Jistě přináší oběma stranám četné chvíle velké radosti a tak je jasné, že velmi smutný bývá konec takového soužití. My, tvorové druhu homo sapeins, většinou svého zvířecího přítele přežijeme a je-li tomu ve výjimečných případech naopak, pak pozůstalý tvor to snáší možná tíže než my.

Stanislav Motl: SETKÁNÍ S OTCEM MARTINEM

Jsou jednotní ve víře v jediného Boha a v jeho zákon. Ačkoliv tuto víru a věrnost naplňují v Tóře různě. V tom vidím právě tu jedinečnou pluralitu. Mám ty lidí moc rád. Považuji je za své bratry…“ …řekl mi na závěr tohoto neobyčejného setkání Martin Bormann, nejstarší syn nacistického válečného zločince, někdejšího sekretáře Adolfa Hitlera, Reichsleitera Martina Bormanna.

Zdenek Reimann: Knedlík je perlou české kuchyně (soutěž)

Cílem soutěže je pomoci zvýšit kvalitu tradičních knedlíků, aby Češi mohli být na svůj základní pokrm stejně hrdí, jako jsou Italové na špagety a Francouzi na omáčky. Porota hodnotí vzhled knedlíku, jeho konzistenci, vůni, chuť i celkový dojem. „Správný houskový knedlík má poskytnout blaho v ústech. Měl by být poctivý, rukou zpracovaný, neobsahovat kypřicí prášky a snad jen trochu sodovky či staré české kvasnice.“

Miroslav Sígl: Lidské soužití (i soužení) s naší Vltavou

Tolikrát opěvovaná pro svou ozdobu v naší krajině, pro blahodárné zavlažovací účinky a životadárné působení v našem hospodářství, stejně tolikrát zatracovaná pro ničivou sílu, když se její tok vylije z břehů a zaplaví například kraj pod Řípem až k soutoku Labe pod Mělníkem a dál na Litoměřicko – taková je naše Vltava, Vltavěnka.

Vlastimil Marek: Meditativní chodci na Karlově mostě

Pomalá, meditativní chůze (co výdech, to krůček, co nádech, to krůček, oči jsou sklopené, pozornost pod pupkem) je jednou z nejefektivnějších metod, jak začít se sebou něco dělat. Tedy, kdo je dnes spokojen se sebou a s tím, jak reaguje na svět kolem sebe, nic takového asi nepotřebuje.

Ivo Fencl: Sny Rychlých šípů

Luštíte křížovky? Jaký je nejdelší český komiks s klubovní tematikou? Odpověď je prostá, milý Watsone. Rychlé šípy. Prvá pestrá stránka tohoto kultovního seriálu byla zveřejněna v pátek 16. prosince 1938 na poslední stránce časopisu Mladý hlasatel, zatímco první kompletní vydání celku (anebo tedy skoro kompletní) vyšlo až roku 1998. Přesto se jej věčný kluk Jaroslav Foglar (1907-99) ještě dočkal, i když už v nemocnici.

strana 1 / 29

Další strana »