Miroslav Sígl: Štefánik a Československo

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Knížek o Milanu Rastislavu Štefánikovi (*21. 7. 1880 †4. 5. 1919) nebylo u nás nikdy dost. Přitom neodmyslitelně a odjakživa patřil do trojice k T. G. Masarykovi a Edvardu Benešovi; jeho úloha při vzniku návrhu státoprávního uspořádání Československa je s nimi zcela srovnatelná. Byl výjimečný, nesmírně inteligentní, citlivý a předvídavý člověk, voják – osobnost, jakou Slovensko nikdy nemělo.

Uveďme pro přesnost a úplnost: PhDr. Milan Rastislav Štefánik, politik, astronom, letec brigádní generál, od roku 1914 nositel řádu Rytíř Čestné legie, nositel Ceny Francouzské akademie věd, člen Belgické astronomické společnosti, diplomat, jehož působení slavilo v letech první světové války úspěchy: nová čs. armáda, tvořící se z legií ve Francii, Rusku, Srbsku a Itálii, pod jeho velením v dubnu 1918 čítala již 100 000 mužů. T. G. Masaryk jmenoval M. R. Štefánika 14. října ministrem obrany ČSR, v nové vládě premiéra Karla Kramáře byl 28. října zvolen jako první ministr války ČSR. Tak zněla jeho oficiální funkce, do níž nikdy už nenastoupil. Prakticky šlo o dvojjedinou (dvojakou?) funkci ministra vojenství, ale stejně se nikdy nevysvětlilo, co by skutečně dělal v čs. vládě, jak by jeho úřad byl pojmenován, když ministrem národní obrany byl přece Václav Klofáč!? Do nového sídla vlády se už nemohl dostavit - Brezová pod Bradlem byla jeho poslední stanicí, kde zahynul a kde na věčnou paměť se tyčí jeho mohyla, k níž cestu upravil sám velký architekt Dušan Jurkovič. Společnost M. R. Štefánika má zde svoje sídlo a vydává čtvrtletník s názvem Bradlo, který je shodný se jménem kopce na konci oblého hřebene Malých Karpat.

Nyní před 90. výročím tragické smrti M. R. Štefánika čteme s velkým zaujetím knihu Štefánik a Československo (autoři J. J. Duffack, vydalo Naše vojsko, 204 stran). Autorská dvojice, píšící pod pseudonymem, vydala již několik historických knížek se závažnou společenskou problematikou. Prozraďme s jejich souhlasem, že jde o pedagoga Jaroslava Dziaka (*1920) z Kežmaroku a vědeckého pracovníka MUDr. Josefa Dvořáka (*1922), který je veřejnosti znám spíše přes medicínu extrémních situací – od katastrof až po kosmonautiku, dále jako čelný pracovník Mezinárodní astronautické akademie, předseda Mezinárodní komise pro bezpečnost a záchranu v kosmu a člen Mezinárodní akademie leteckého a kosmického lékařství. Odtud pramení i jeho mimořádný zájem o leteckou katastrofu MRŠ.

Jejich nová společná kniha se důsledně drží faktů a odhaluje po mnoha letech mýty, které se nakupily od oné tragické události - přes první republiku, Slovenský štát, totalitní komunistickou republiku až po samostatné dvě republiky od roku 1993. Naši historičtí badatelé si k této místy až kontroverzní knize řeknou jistě své. Píše se tu o kariéristických zájmech českých politiků, když vyhlásili strategicky a geopoliticky od počátku „nemožný slepenec“ – ČSR. TGM a EB údajně podvedli Štefánika, neboť v Clevelandské dohodě z 22. října 1915 se hovoří o spojení českého a slovenského národa ve federativním svazku s úplnou autonomií Slovenska, s vlastním sněmem, s vlastní státní správou, úplnou kulturní svobodou, tedy i s plným právem užívání státního jazyka slovenského...

Dnes už historie není tak deformovaná jako v minulosti, na což měli vliv největší představitelé nacionálního čechoslovakismu, a jejich slovenští přisluhovači – říkají rovněž autoři knihy. Hovořilo se pouze o „národu československém“ se společným jazykem o dvou verzích. Tyto myšlenky pochopitelně našly živnou půdu v protimaďarském zaměření kolem roku 1918. Kolik už toho bylo napsáno! Komunistický režim pak nejen zamlžil, překrucoval historická fakta, ba co víc – ignoroval a úplně vymazal všechny osobnosti, které se o vznik novorozené republiky zasloužily. Divme se pedagogům, kteří svou aprobaci museli obhajovat v tehdejších letech a dodnes namnoze vyučují a dějepisu se raději vyhýbají…

Podstatná část knihy je věnována okolnostem, které souvisejí s havárií letadla, při níž zahynuli dva členové posádky a jediný pasažér brigádní generál, ministr války naší první republiky. Zcela nedávno se znovu vynořily nejodvážnější spekulace o atentátu - prý na příkaz Edvarda Beneše, které autoři vyvracejí na základě dokumentů o vyšetřování katastrofy. To však neobjasnilo zmizení dokumentů, jež vezl Štefánik spolu s velkým množstvím peněz na hotovosti a šekem ve francouzské měně. Pro koho byly finanční prostředky určeny? Co bylo v těch dokumentech?

Názvy dalších kapitol napovídají, jak závažná témata v životě hrdinného Štefánka se vyskytovala: Těžké začátky odboje, Cesta od pilota k politikovi, Československé legie, Sibiř – uznání a demoralizace, Cesta k 28. říjnu 1918, Záhada zůstává záhadou a posléze Poslední rozloučení. Jenomže právě při něm chyběli jeho nejbližší spolupracovníci – TGM a EB. Nikdo na jeho smutečním obřadu nebyl ani za vládu ČSR, jejímž členem MRŠ byl přece hned od jejího vzniku v říjnu 1918! Čtěme a studujme knihu o nejslavnějším synovi slovenského národa. Ale je nutné dodat, že existují další důkladné vědecké publikace, které mj. také vyvracejí názor, že by za havárií Štefánikova letadla byla jakási konspirace a záměr.

Připomínáme si Štefánikovo výročí včas, aby se na ně nezapomnělo v oněch prvních májových dnech tak, jak tomu bývalo po celá minulá léta.

OHLASY NA ČLÁNEK

Opravte, prosím, chybu.
Milan Rastislav Štefánik zahynul, keď sa ním pilotované lietadlo zrútilo na letisko v Ivánke (dnes súčasť Bratislavy). Na Bradle je jeho mohyla...

Ing. Peter Lieskovský
16.04.2009
2peterel(a)gmail.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 15. 04. 2009.