Jitka Dolejšová: Světlo na cestách

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

Byla jsem pozvána na křtiny. Na pozvánce stálo: Srdečně vás zveme na prezentaci a křest nově vydané knihy Jana Amose Komenského: Cesta Světla. Křest se koná 24. září 2009 od 19 hodin v Galerii Cesty ke světlu a je zároveň příležitostí k oslavě 15. výročí vzniku galerie.
S radostí jsem svoji účast potvrdila a začala se těšit na další zajímavou akci a setkání s milými lidmi v duchovních prostorách galerie.

Nedovedu si představit lepší místo pro prezentaci a křest knihy Jana Amose Komenského Cesta Světla (Via lucis), než je právě meditativní prostředí Galerie Cesty ke Světlu a Křišťálové čajovny.
Cesta Světla na Cestách ke Světlu – jak příznačné.
Po tomto vysvětlení vám musí být jasné, proč jsem svou reportáž nedoplnila fotografiemi. Přiznávám, že jsem se fotit ani nepokoušela, protože na všech by zářilo pouze Světlo. Oslepující fotoblesky odvážnějších a šikovnějších fotografů, nasvícené okouzlující obrazy, světlo lampiček osvětlujících pódium, odrazy světel z okenních skel, mihotavé plamínky svíček, světelná energie přírodních křišťálů, tušené světlo vystupující ze křtěné knížky, vnímané světlo vyzařující z účinkujících...
Tolik osvícenosti najednou by zkrotil snad jen profesionál.
O všechny přítomné pečovala s pohostinností a laskavostí sobě vlastní paní Ema Krulíková, ředitelka galerie a dlouholetá partnerka pana Hajného, která opět zvládla organizaci této akce na výbornou. Zájemců se sešlo kolem stovky a bylo doslova „našlapáno“.

 

Úvodního slova se ujal malíř, psycholog a „otec galerie“ PhDr. Zdeněk Hajný, kterého není třeba dále představovat. Řadu let k nám promlouvá prostřednictvím svých obrazů, magických krajin našeho vnitřního Vesmíru. Rozeznívá struny našich duší a oslovuje to, co je ukryto v nás. To, co nás přesahuje.

Obraz pana Zdeňka Hajného Světlo stvoření zdobí titulní stranu křtěné knížky. Vzájemná propojenost Pana Malíře a Učitele národů je však daleko pevnější. Odkaz Jana Amose Komenského prolíná celou galerií již od jejího založení. Filozofické zaměření galerie, vzniklé projekty, činnost výstavní, výchovně vzdělávací a humanitární, to vše dokonale souzní s myšlenkovým poselstvím Jana Amose Komenského. K poctě tohoto nadnárodního velikána byl v galerii nedávno vytvořen interaktivní prostor: „Labyrint světa a ráj srdce“, který může návštěvník ovlivňovat svou psychikou a emoční odezvou.



Jan Amos Komenský
(28.3.1592 - 15.11.1670)

byl nejvýznamnější osobností české kultury 17. století, teolog, historik, filozof, spisovatel, politický teoretik, světově proslulý pedagog a reformátor lidstva. Zanechal po sobě úctyhodné dílo, mezi které patří Orbis pictus, Velká didaktika, Via lucis, Všeobecná porada o nápravě věcí lidských, Labyrint světa a ráj srdce atd. Jeho úsilí „dostat se z labyrintu světa do ráje srdce“, vyvést lidstvo z temného bludiště nevědomosti, násilí a nenávisti, zůstává trvalou výzvou pro celé lidstvo.
Cesta světla patří mezi nejvýznamnější Komenského spisy.
Autor v něm poprvé v ucelené a promyšlené formě předložil své návrhy na všenápravu lidstva.


V průběhu slavnostního večera, kterým provázel Ing. Adolf Inneman, Ph.D., se před velkoplošnou obrazovkou s obrazy Z. Hajného objevila celá plejáda osobností, kteří se na vydání knihy Cesta Světla podíleli:
Autor námětu Pavel Šebek; vydavatel Miloš Palatka - nakladatelství ALMI; historik prof. PhDr. Jan Kumpera, CSc.; odborná poradkyně prof. PhDr. Michaela Hashemi, CSc.; prof. ThDr. Milan Balabán; P. Ing. Miloslav Fiala O. Praem; PhDr. Olga Nytrová; Ing. Radim Galvánek; PhDr. Zdeněk Hajný a další.

Všichni účinkující ve svých vystoupeních vyjádřili svůj vztah k poselství Komenského, mnozí přidali i filozofické úvahy, nebo se vyznávali ze svých dojmů a pocitů. Ačkoliv byly gratulace a pozdravy osobní a tudíž rozdílně pojaty, přece jen měly jedno společné – Světlo je chápáno jako aktivní prvek, který kráčí svou cestou, zahání tmu a má schopnost činit lidi moudrými a dobrými. Světlo se může šířit od člověka k člověku a ovlivnit tak celé lidstvo.

Pozdravy a gratulace doplnili za hudebního doprovodu Jana Franka svou profesionální recitací paní Gabriela Filippi a pan Jiří Zapletal. Všichni si tak mohli ověřit, že myšlenky J.A.Komenského jsou stále živé a dokonce nadčasové:

• „Světlo má moc zahnat tmu, ne naopak. Kdekoli totiž vzchází světlo, tam tma brzy buď řídne, nebo mizí. A naopak tma nemá sil, aby odstranila světlo“.
• „Je třeba se vystříhat toho, abychom se někdy nespokojovali světlem odraženým a nezanedbávali světlo prvotní, neboli přímo dopadající. Chováme-li se k němu totiž příliš nedbale, můžeme ho pozbýt“.
• „Cílem vzdělání a moudrosti je, aby člověk viděl před sebou jasnou cestu života, po ní opatrně vykračoval, pamatoval na minulost, znal přítomnost a předvídal budoucnost“.
• „Všichni na jednom jevišti velikého divadla stojíme – a cokoliv se tu koná, všech se týče“.
• „Kdo prospívá v umění a neprospívá v mravech, více neprospívá, nežli prospívá“.
• „Když se člověk oddaluje od člověka, když člověk nedovede snášet člověka, když člověk zuří proti člověku, je to zřejmý úpadek lidství“.
• „Co nevytvoříte v čase, který je vám vyměřen, nikdo to za vás již nevykoná“.
• „Majetek jistou starostí, hodnosti prázdným dýmem, rozkoše sladkým jedem, osidly všeho zla. Dokud to lidé nechápou, honí se za stíny bez věcí a rozplývají se oddáni svým nicotnostem sami v nic“.
• „Vše na tomto světě se dá napravit jen jemným teplem lásky, poněvadž jinak je to nemožno.“

Křestu knihy se ujaly dvě usměvavé kmotry - paní Olga Filipováprof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. Pan Zdeněk Hajný přiložil na knižní desky křišťál vysílající pozitivní energii.

Přejme tedy odkazu a knihám Jana Amose Komenského, aby Světlo kráčelo po těch správných cestách a úspěšně doputovalo k lidským srdcím. Aby rozzářilo nitra a osvítilo hlavy. Aby pomáhalo.
VIA LUCIS – VIVA LUCIS 



„Pochopil jsem, že já nejsem to světlo ani jeho zdroj. Ale světlo, pravda, porozumění, poznání tu je a na mnoha tmavých místech zasvítí, jedině když je tam odrazím. Já jsem úlomek zrcadla, jehož tvar a celé provedení neznám. Nicméně s tím, co mám, mohu odrážet světlo na tmavá místa tohoto světa, na tmavá místa v lidských srdcích a něco v některých lidech změnit. To je můj smysl života“.
(Ze slavnostního otevření galerie Cesty ke světlu Robertem Fulghumem, květen 1994)

ObrazyFoto © Zdeněk Hajný, Galerie Cesty ke světlu

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 06. 10. 2009.