Dobromila Lebrová: Adolf Kosárek, malíř - 150. výročí úmrtí

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Malíř Adolf Kosárek bývá zařazován mezi malíře romantiky, ale zároveň je chválen za svůj vlastní přístup k realistickému vyjádření především české krajiny. Jeho obrazy bývají po krajinářské stránce srovnávány s tím, co učinil malíř Josef Mánes (1820 - 1871) s vytvořením typu české ženy a českého rolníka, že totiž Kosárek maloval ideální českou krajinu. U malíře Kosárka se spojovaly tři vlastnosti geniálního umělce - nadání, nadšení pro malování a píle.
Sám se v r. 1850 vyjádřil o svém vztahu k umění: „Už v nejútlejším dětství klíčilo ve mně sémě, zapustilo hluboké kořeny a nyní roste v strom a chce nésti plody. Je to sémě umění, v němž jedině nalézám smysl života a pro něž bych jej i obětoval…“ Umělec netušil, že toto jeho vyznání bude i proroctvím jeho života...
Narodil se 6. ledna 1830 v Herálci na Českomoravské vrchovině, právě v době, kdy zdejší panství zakoupila hraběnka Teresie von Trauttensdorf. Otec Kosárkův byl na panství důchodním a podle některých pramenů se Kosárek přímo na zámku narodil. Svědčí o tom i pamětní deska u vstupu na zámku.
Nejdříve studoval na nižší reálce v Kutné Hoře, některé prameny uvádějí, že to byla pouze tzv. hlavní škola, a již v té době rád maloval. Jeho otec si přál, aby i syn byl hospodářským úředníkem a tak Adolf Kosárek byl od svých čtrnácti let úředníkem na arcibiskupském panství na zámku v Dobřejovicích u Průhonic, pak v Dolních Břežanech, odkud v r. 1847 nastoupil jako hospodářský kancelista, tj. nižší kancelářský úředník, na arcibiskupských statcích v Rožmitále pod Třemšínem. Cituje se historka o tom, jak Kosárek získal doporučení pro studium na pražské akademii výtvarných umění. Že jeho nadřízený, ředitel arcibiskupské kanceláře Pollach měl k žádosti o studium, určené pražskému arcibiskupovi Bedřichu ze Schwarzenbergu (1809 - 1885), napsat doporučení, že "žadatel je už delší čas takovým způsobem zaujat pro malířství, že není schopen na nic jiného myslit, ani dělat." Tedy Kosárek získal v r. 1850 ve svých více jak dvaceti letech stipendium ke studiu na pražské malířské akademii. Studoval čtyři roky u profesora Maxe Haushofera (1811 - 1866). Max Haushofer byl učitelem, který své žáky vodil do plenéru a učil je malovat krajinu přímo.
Snažil se je nesvazovat nějakými dogmaty. Tak se jeho žáci seznamovali nejen s krajinou alpskou, ale především s českou krajinou. Na studiích se Kosárek seznámil s malířem Karlem Purkyněm (1834 - 1868), ale jeho přítelem se stal především Viktor Barvitius (1834 - 1902), od něhož je výše uvedený portrét Kosárkův. Purkyně po Kosárkově smrti velice usiloval o uznání jeho díla. S Barvitiem navštívil Kosárek i Julia Mařáka (1832 - 1899) v době, kdy se Mařákův otec stal panským úředníkem na Žacléřsku a oba malíři byli nadšeni krkonošskou krajinou. Krkonošské zážitky například zobrazuje pozdější Kosárkův obraz z r. 1858 „Mlha v Krkonoších“.
Max Haushofer byl zastáncem romantické školy, při níž krajina vypadala do určité míry jako kulisy. Kosárek nejdříve jeho metodu převzal a tak vznikly jeho romantické krajiny v bouři nebo v mlze: „Horské jezero v bouři“ z r. 1852, „Horská krajina v bouři“ z r. 1853, dvakrát „Bouře v horách“ - jednak z r. 1853 a jednak z r. 1855. Z období studií je také „Krajina s čápem“.
Adolf Kosárek navazoval při svých prvních malbách také na romantiky Antonína Mánesa (1784 - 1843), Josefa Navrátila (1798 - 1865) a pražského německého malíře - samouka - Augusta Friedricha Piepenhagena (1791 - 1868).
Podle některých pramenů se Adolf Kosárek hned po studiích přestěhoval do domu „U černého beránka“ ve Valdštejnské ulici č. 2, podle jiných pramenů tam začal bydlet až po svatbě. Dům „U černého beránka“ patřil českému dirigentovi a sbormistrovi Antonínu Aptovi (1815 - 1887), velkému nadšenci pro novoromantrismus, který byl dirigentem hudebního pěveckého spolku Cecilie, nebo též Ceciliánská jednota, kde po připojení orchestru byl violistou i Antonín Dvořák.
Již od ukončení studií vystavoval Adolf Kosárek v rámci akcí předchůdkyně Národní galerie - a to Krasoumné jednoty pro Čechy, která vznikla v r. 1835 z popudu šlechtické Společnosti vlasteneckých přátel umění, a působila v letech 1842 až 1932 v Praze, kde také pravidelně pořádala umělecké salóny, tj. výstavy.
Ve svých malbách české krajiny po návratu z alpských studií se Kosárek oprošťoval od manýrismu Haushoferovy mnichovské školy a přecházel k realistickému vidění. Tak vznikla už na konci studií v r. 1854 „Krajina od Pardubic“ a z přelomu r. 1854 a 1855 jsou „Krajina po dešti“ (Cikáni) a „Ideální krajina“ (Před bouří) .
Z r. 1855 jsou obraz „Krajina ze středních Čech“, „Krajina po dešti“, „Cikáni“.
Po r. 1855 vznikl obraz „Krajina s dřevěným mostem“, se skalami, písčitým břehem potoka a neobvyklé zobrazení stromů.
V r. 1856 se Adolf Kosárek za peníze obdržené za prodané obrazy dostal až na německou Rujanu. Na Rujaně vznikly obrazy „Rovina pod mrakem“ a „Krajina s větrným mlýnem“. Některé z obrazů na Rujáně namalovaných prodal a za utržené peníze odjel malovat ještě do rakouských Alp. Odtud si přivezl spíše skici, které zpracovával až v Praze.
K nejznámějším obrazům patří „Zimní noc“ z r. 1857.
Z roztockého okolí je podle současných pramenů pozadí jednoho z jeho nejvýznamnějších a nejznámějších obrazů z r. 1858 „Selská svatba“. O obrazu dokonce některé prameny uvádějí, že určité napětí, které je z něj cítit, vyplývá ze skutečné události, že to je okamžik před přepadením svatebčanů. Starší prameny uvádějí, že pozadí obrazu pochází z Českomoravské vrchoviny.
Z r. 1858 je také obraz „Letní krajina“, který je také námětem poštovní známky České republiky z r. 2005.
V r. 1858 Kosárek onemocněl tuberkulózou, což ještě zhoršovalo to, že se potýkal s bídou. Tehdy vznikl obraz „Osamělá krajina“. Malíř horečně, pokud to šlo, maloval. Vznikly obrazy „Motiv z Kokořínského údolí“, „Krajina s poutníky“, „Krajina s procesím“ i mnohé další. V ateliéru byla tehdy vytvořena na základě skic „Krajina s kaplí“.
Když nemoc poněkud ustoupila, oženil se s Františkou Pokornou a narodila se mu dcera.
Uvádí se, že pravděpodobně jeho posledním dílem byl obraz „Krajina s povozem na úvozové cestě“.
V r. 1859 ale nemoc propukla v plné síle a Adolf Kosárek 29. října 1859, podle jiných pramenů 30. října 1859, zemřel. Na domě ve Valdštejské ulici, kde zemřel, je jeho pamětní deska z r. 1960 od akademické sochařky Hany Wichterlové (1903 - 1990), sestry významného českého chemika Otty Wichterla (1913 - 1998). Na desce je datum 29. října.
Pochován byl na Malostranském hřbitově.
Umělecká beseda vydala po jeho smrti reprodukci jeho obrazu „Selská svatba“.
První souborná výstava po jeho smrti byla až v r. 1924, další následovala před padesáti lety v r. 1959, kdy Národní galerie vystavovala Kosárkova díla při příležitosti stého výročí úmrtí. Další výstavou pořádanou Národní galerií, byla výstava z r. 1990.
Pokud se ohlédneme za Kosárkovým dílem, pouze užasneme, kolik krásy mohlo vzniknout v období necelých devíti let a jak pouze v tomto krátkém časovém období malíř prožil a znázornil přeměnu romanismu k realismu.
Jeho jméno připomíná v Jihlavě Kosárkova ulice a v Praze Kosárkovo nábřeží nedaleko Mánesova mostu. 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 29. 10. 2009.